Plánování diplomky a výzkumu vůbec

Dobré zadání diplomky – na rozdíl od zadání blbého – má jednu velkou potíž.

Diplomka nemusí nutně způsobit revoluci ve studovaném oboru a založit novou epochu. Může to být klidně něco maličkého, inkrementálního. Ale aby zadání mělo šťávu a jiskru, musí obsahovat něco nového, co zatím nikde neexistuje.

S tím přichází ta potíž – taková práce se skoro nedá odhadovat a plánovat. Odhadování času nebo nákladů je založené na zkušenosti: „Tyto věci obvykle trvají tolik a tolik.“ A k něčemu, co jakživ nikdo nedělal, není žádná zkušenost.

Dostávám tedy otázku: Jak plánovat nejasné řešení, mám-li jasný deadline? Jak zorganizovat nenaplánovatelné?
Číst dále »

Kategorie: diplomky, správa času | 4 Komentáře

VŘPZ – Velká Říjnová Půlmaratonová Zobrazovačka

S novým semestrem chystéme další půlmaratón. Minule byl game-dev, takže tentokrát zařadíme zase něco obskurnějšího. Zadání jsme poladili, aby nebylo nijak zvlášť těžké, ale aby byla legrace. Těšíme se, těšte se s námi (a pokud jste študenti FITu, neváhejte se přihlásit).

VŘPZ

Celkem se nám osvědčil experiment z minula spočívající v úpravě formátu. Takže i tentokrát půjde o půlmaraton. Začátek bude v pátek v 10:00, konec v sobotu 18:00, pak nepovinná hospoda.
Číst dále »

Kategorie: MediaContest | Přidat komentář

Člověk jako západ slunce

Jeden z nejuspokojivějších pocitů, které znám – a také jeden z nejintenzivnějších zážitků podporujících růst druhého člověka – prožívám tehdy, když druhého člověka přijímám stejně jako západ slunce. Pokud jsem schopen je tak vidět, jsou lidé stejně obdivuhodní jako západ slunce. Ve skutečnosti si západu slunce dokážeme vážit, protože ho nemůžeme ovládat. Pozoruji-li západ slunce, nestává se mi, že bych si říkal: „Chtělo by to trošku zjasnit oranžovou při pravém okraji, přidat purpur podél horizontu a nešetřit tolik růžovou na těch mracích.“ To nedělám. Nesnažím se západ slunce ovládat. Pozoruji celý ten výjev s úžasem. Dokážu-li si vážit svých podřízených, svého syna, dcery, svých vnuků a vnuček stejným způsobem, jsem sám se sebou velice spokojen. Myslím, že tento postoj je tak trochu orientální, pro mne je však jedním z nejuspokojivějších.

(Carl R. Rogers)

Kategorie: čtení, koučování, psychologie | Přidat komentář

Mužská skupina – třetí běh

Před dvěma lety jsem dostal a na blogu poněkud cudně artikuloval chuť založit mužskou skupinu. Máme teď za sebou dva výživné a zajímavé roční běhy. Nelze jinak, nežli pořádat třetí.

Skupina

Číst dále »

Kategorie: koučování, psychologie | 6 Komentářů

TEDxBrno talk: O učení

Měl jsem to neobyčejné potěšení mluvit na Brněnském TEDxu. Byl to pro mě velice příjemný a zajímavý den a organizátoři i spíkři si zaslouží nejhlubší poklonu.

Když jsem se na svoje vystoupení připravoval, hodně jsem dumal a ptal se, co to vlastně takový TEDx je. Vážně. TED vznikl v roce 1984 (nic společného s Orwellem, předpokládám), to jest poměrně nedávno. Přitom mezi vzdělanými lidmi bychom našli málo takových, kteří nikdy žádný talk (třeba ze záznamu) neviděli a které nikdy žádný nezaujal a neinspiroval. TED rezonuje s něčím hluboko uvnitř nás všech. S čím? Něco s tím něčím muselo rezonovat před existencí TEDu. Co to je?

Když jsem tuto otázku pokládal na všechny strany, dostal jsem na ni pár smysluplných odpovědí. Nejvíce mě přesvědčuje toto vysvětlení: TED je nástupce kostela, bohoslužby. Technologie + Zábava + Design vybočují ze všednosti a vedou k úvahám o „jiné“ budoucnosti, o transcendentnu, numinóznu. Farníci přicházejí do svatostánku a obětují svůj čas a peníze, aby se nabili nadějí a inspirací, aby se nasměrovali zase zpět na cestu k životu věčnému.

Asi i proto, když jsem připravoval svoje vystoupení, jsem nejprve nevědomě, a až pak po úvaze, koncipoval svoji řeč jako kostelní kázání. Kázání začíná recitací písma. Pak kazatel přibližuje písmo posluchačům a aktualizuje ho hledáním paralel mezi ním a dnešním běžným životem. Tato aktualizační snaha vrcholí explicitnější nebo implicitnější výzvou k jednání nebo chování, opřenou o příslib požehnání do budoucna.

Kategorie: mudrování, prezentování, učení | Přidat komentář

Nepotřebuju to znát, najdu to na Internetu

Osobní počítače se přesouvají do našich kapes, internet se stává všudypřítomným. Kdykoliv a kdekoliv (v práci, ve vlaku, na procházce v lese) je možné dohledat prakticky jakoukoli zajímavou informaci. Rozdíl v kvalifikaci lidí už více není v tom, že jeden zná a druhý nezná, protože druhý může během vteřin vyhledat a znát taky – jen jakmile se ukáže ta potřeba. Tomu je třeba přizpůsobit i způsob vzdělávání. Je nesmysl, aby se děti učili nazpaměť znalosti – cokoliv si přece ihned najdou na internetu. Mají se naučit informace zpracovávat a předávat druhým, to jest jak mluvit, jak spolupracovat s ostatními, jak vést diskusi, ve které si informace vyměňují a navzájem se přesvědčují o jejich důležitosti.

Obvykle odolám pokušení zachraňovat svět od hloupých a nebezpečných myšlenek. Je to činnost nevítaná, marná a nikdy nekončící. Tentokrát to nevydržím.

Ano, nyní je snazší myšlenky sdílet. Před padesáti lety, když měl někdo silnou myšlenku, kterou by chtěl sdílet se světem, mohl napsat článek do novin nebo časopisu, sepsat knihu, nebo připravit řeč pro nějakou konferenci. Trvalo to několik dní až měsíců, podle zvoleného média. Dnes publikace myšlenky trvá vteřiny na facebooku, minuty na blogu, den nebo dva v nějakých online novinách.

Ano, je snazší se k myšlenkám dostat. Před padesáti lety, když někdo chtěl vědět podrobnosti o řasnatce lesní, mohl si vyplnit žádanku do knihovny, za pár dní se tam stavit pro knihu a v té listovat a listovat, zjistit, že neobsahuje, co jsem potřeboval, zažádat znovu a za dalších pár dní být konečně uspokojen. Dnes je smartphone vždy v kapse a vždy u internetu, wikipedie a google jsou vždy připraveny vyhledat a dodat fakta na nejobskurnější témata.

Myšlenky jsou snáze publikovatelné a snáze dostupné většímu počtu lidí. Problém je v tom, že to platí jak pro myšlenky kvalitní, pravdivé a zajímavé, tak i pro hlouposti. Jenže myšlenky pravdivé, ověřené a dotažené stojí hodně času a sil, takže mají proti hloupostem zásadní konkurenční nevýhodu. Opravdu dnes není problém se k myšlenkám a informacím dostat. Problém je vybrat z nich ty, které nejsou lži, omyly a hlouposti. Například.

článek na iDNESu
Číst dále »

Kategorie: mudrování, učení | 10 Komentářů

Ajťákova fachidiocie

Informační technologie prorůstají hluboko do života každičkého smrtelníka. Airbnb mění ubytování, Uber osobní dopravu, DámeJídlo sytí žaludky. Nastupuje eHealth, dávno je realitou eCommerce. Zábava, čtení, informace, komunikace. Je jen mírnou nadsázkou říct, že dnešní svět tvarují a řídí informační technologie a – ajťáci.

Spojení IT + život je námětem mnoha studentských (bakalářských / diplomových) prací na naší Fakultě informačních technologií a je to tak správně. Informační technologie netvoří svět sám pro sebe, ale smysl dostanou teprve v interakci s nějakým jiným oborem, se skutečným světem.
Číst dále »

Kategorie: diplomky, mudrování | 5 Komentářů

Hra „Argentina“

Čtu úžasného Erica Berneho a jak tak popisuje hru „Argentina“, nějak jsem si vzpomněl, že už v nejbližších dnech vypuknou všude okolo státnice.

Může nastat mnoho zvláštních situací, jež ani učitelka, ani dítě nemůže předvídat a s nimiž si ani jeden z nich neví rady.
Učitelka může hrát hru „Argentina“.
– „Co je v Argentině nejzajímavější?“ zeptá se.
– „Pampy,“ odpoví někdo.
– „Nééé.“
– „Patagonie,“ řekne někdo jiný.
– „Néééééé.“
– „Aconcagua,“ nabídne svou odpověď další žák.
Nyní už vědí, co se děje. Nemá cenu pamatovat si, co je v učebnici nebo o co se zajímají. Chce se po nich, aby hádali, co má na mysli učitelka. Zahnala je do kouta a oni se vzdávají.
– „Už nechce nikdo odpovídat?“ ptá se předstíraně milým tónem.
– „Gaučové!“ pronese vítězoslavně a udělá z nich hlupáky.
Nemohou udělat nic, čím by ji zastavili.

(Eric Berne: Co řeknete, až pozdravíte, 1972)

Jste student jdoucí ke státnicím? Nevím, co vám poradit. Snad jen: vězte, že je možné, že některý zkoušející tuto roztomilou hru bude hrát. Můžete ji rozpoznat a zachovat chladnou hlavu.

Jste zkoušející u státnic? Nehrajte, prosím, letos tuto hru. Každému se to někdy stane, ale vy si na to letos dejte pozor. Díky!

Kategorie: čtení, státnice | 3 Komentáře

Od stagnace k procesu

Začal jsem chápat, že jedinci se nepohybují od stálosti či homeostázy přes změnu k nové stálosti, i když takový proces je samozřejmě možný. Mnohem významnější kontinuum směřuje od stálosti k proměnlivosti, od rigidní struktury k proudění, od stagnace k procesu.

(Carl Rogers, 1961)

Kategorie: čtení, psychologie | Přidat komentář

O vybíračích žump

Byli jednou v jednom městě dva vybírači žump. Táta a syn… Kanalizaci v tom městě neměli, takže pořád bylo co dělat. Ti dva si během let vytvořili svůj pracovní postup: táta jako zkušenější byl vždycky dole a syn mu shora spouštěl uvázanej kýbl. Jednou se stalo, že synovi kýbl vyklouznul z rukou a všechno se vylilo tátovi na hlavu. Ten se otřel, naštvaně se podíval nahoru a povídá: Jsi strašný nemehlo. Neschopnej trouba. Jestli to takhle s tebou pude dál, celej život budeš furt jen nahoře.

(Strugačtí, Město zaslíbených)

Kategorie: čtení | Přidat komentář