Navážeme na předchozí článek o posudku vedoucího a podíváme se, co píše o diplomce (bakalářka je taky diplomka) recenzent.
Oficiálně se posudek jmenuje „posudek oponenta“. Já říkám radši posudek recenzenta. Když takový posudek píšu, mým cílem je práci zhodnotit, ne jí oponovat. Naštěstí pro práci i pro mě.
Co tedy recenzent hodnotí?
Tu jsou jednotlivé body posudku, následované pokynem, kterým se recenzent má řídit.
1. Náročnost zadání
Náročnost zadání sice určuje především vedoucí práce, nicméně i tak by měla být vzata v úvahu při celkovém hodnocení práce. U obtížnější práce lze tolerovat některé nedostatky, které by u práce standardní obtížnosti tolerovány nebyly, a naopak u jednoduché práce mohou být zjištěné nedostatky hodnoceny přísněji. Vliv náročnosti zadání na celkové hodnocení práce by neměl přesáhnout dva stupně.
Tak jako vedoucí se oponent vyjadřuje k náročnosti zadání a má ji vzít v úvahu při návrhu celkového hodnocení práce.
2. Splnění požadavků zadání
Posuďte, zda předložená práce splňuje zadání. V komentáři uveďte body zadání, které nebyly zcela splněny, případně rozšíření práce oproti původnímu zadání. Nebylo-li zadání zcela splněno, pokuste se posoudit závažnost, dopady a případně i příčiny jednotlivých nedostatků.
Když nejsou splněny body zadání, je to problém. Splnění bodů oponent pozná hlavně z textu technické zprávy – nebude po nich pátrat zpětným inženýrstvím ve zdrojových kódech. Hleďte, ať na všechny body zadání text odpovídá a ať o tom není pochyb.
3. Rozsah technické zprávy
Porovnejte rozsah předložené technické zprávy s požadovaným rozsahem (bakalářská práce: minimum 30 normostran, obvyklé rozmezí 30-40 normostran, maximum 50 normostran, diplomová práce: minimum 50 normostran, obvyklé rozmezí 80-100 normostran, maximum 120 normostran). Normostranou se rozumí počet znaků včetně mezer textové části technické zprávy (úvod až závěr) vydělený 1800. Za obrázky se započítává tolik znaků, kolik by se přibližně vešlo na místo, které obrázek zabírá. Zcela přesné vyčíslení skutečného počtu normostran není nezbytné. Pro hodnocení práce je často důležitější, zda všechny části technické zprávy jsou informačně bohaté a pro práci skutečně nezbytné. V takovém případě nemusí mít ani překročení maximálního předepsaného rozsahu negativní vliv na hodnocení.
Je charakteristické a smutné, že nejdelší a nejdůkladnější pokyn se týká něčeho tak formálního a marného, jako je množství písmenek ve zprávě. Tak jich napište dost, ale ne moc.
4. Prezentační úroveň technické zprávy
Zhodnoťte logickou strukturu technické zprávy, rozsahy a návaznosti jednotlivých kapitol a pochopitelnost práce pro čtenáře.
Toto je – podle mě – nejdůležitější bod celého posudku. V mých posudcích bývá naprosto nejdelší (tak půl celého textu posudku) a z něho je poznat, co přesně práci vytýkám a co na ní chválím. Ne že bych byl tak zatížený na „prezentační úroveň“, vždyť ani pořádně nevím, co to znamená. Ale nevím, kam jinam v posudku napsat, co student vymyslel dobře, a kde psal ptakopyskoviny.
5. Formální úprava technické zprávy
Zde stručně posuďte typografickou a jazykovou stránku práce.
I když by to tak být nemuselo, LaTeX skoro vždycky znamená dobrou typografii, officovité nástroje skoro vždycky znamenají špatnou typografii.
Formální kvalita práce působí na oponenta vědomě nebo podvědomě – tak jako na člověka působí oděv a upravenost lidí, se kterými se potkává. Žádný student nechodí ke státnicím v shortkách a tričku. Kupodivu ale spousta studentů píše diplomkové zprávy s četnými hrubkami typu i/y.
6. Práce s literaturou
Charakterizujte výběr studijních pramenů a jejich vztah k zadání a tématu práce. Posuďte, zda student využil všechny relevantní zdroje nebo zda se pokoušel řešit již vyřešené problémy. Ověřte, zda jsou všechny převzaté prvky řádně odlišeny od vlastních výsledků a úvah, zda nedošlo k porušení citační etiky a zda jsou bibliografické citace úplné a v souladu s citačními zvyklosti a normami.
Jednodušší je zaměřit se na formální stránku citování – jestli je seznam literatury podle všech norem (které si vzájemně odporují), jestli jsou zdroje odkazovány z textu práce, atd. Někdy jsou i posudky zaměřeny tímto směrem.
Důležitější je, jestli práce a) cituje všecko co má, b) necituje blbosti. Mezi hojně citované nesmysly patří různé referenční příručky (jistěže když někdo psal diplomku v Javě, použil referenční příručku Javy, ale to z ní ještě nedělá literární pramen) a základní zdroje do počtu (citovat heslo „HTML“ z wikipedie, když člověk v diplomce řeší interentový obchod). Ano, počet zdrojů v literatuře se tím zvyšuje. Ne, lepší dojem tím pisatel nedělá.
7. Realizační výstup
Zde se vyjádřete k úrovni a funkčnosti technického nebo programového řešení ve vztahu k dosaženým experimentálním výsledkům práce. Případně také zhodnoťte, zda software nebo zdrojové texty, které nevytvořil sám student, byly v práci použity v souladu s licenčními podmínkami a autorským právem.
Tady to je další důležitý bod posudku. Zde se hodnotí, jak dobré je „to co řešitel vytvořil“. Někdy se to (méně zkušeným recenzentům) zvrhne na kontrolu, jestli je ve zdrojovém textu dost komentářů a jestli při přebírání kódu nakaženého GPL skutečně je v hlavním adresáři soubor COPYING.
Dejte si proto pozor na obojí – na formálnosti (kultura zdrojového kódu, zacházení s převzatým kódem) i na to, jestli jste při návrhu technického řešení přemýšleli a program „je k něčemu“.
8. Využitelnost výsledků
Uveďte, zda jde o práci kompilačního charakteru, práci rozšiřující již publikované výsledky nebo o práci přinášející zcela nové poznatky, případně možnost využití výsledků práce v praxi.
Tento bod bývá opomíjen a v mnoha posudcích čtu pouze: „Jedná se o práci kompilačního charakteru.“ Jednak nevím co to znamená a jednak mě to pobuřuje. Znamená to snad, že student nic nevymyslel? Že celá práce je copy-paste z elektronických materiálů? Znamená to, že student v práci vůbec nic nevymyslel?
Pokud není diplomka v žádném ohledu využitelná, jak může dostat lepší hodnocení než „F“?
9. Otázky k obhajobě
Zde můžete uvést případné dotazy, které by měl student zodpovědět při obhajobě práce před komisí (body oddělte odrážkami).
Tu oponent píše otázky, na které s nejvyšší pravděpodobností nikdy nedostane odpovědi. Místo něj je dostanou jiní lidé – lidé unavení a zblblí státnicemi. Oponent by měl dvakrát přemýšlet, než nějakou takovou otázku položí.
10. Souhrnné hodnocení
Zde shrňte ty stránky práce, které nejvíce ovlivnily její celkové hodnocení.
Tu recenzent shrne posudek a hlavně zdůvodní svůj návrh známky.
Mě se u státnic vždycky líbí, když se v této části posudku recenzent dopustí názoru – když nenapíše jen bezpohlavní: „Vzhledem k dosaženým výsledkům navrhuji hodnocení stupněm X.“ Což mi ale vždycky není dopřáno.
Posuzujete práce? Jste posuzováni? Co o tom soudíte?
Napište komentář!
