Osobní počítače se přesouvají do našich kapes, internet se stává všudypřítomným. Kdykoliv a kdekoliv (v práci, ve vlaku, na procházce v lese) je možné dohledat prakticky jakoukoli zajímavou informaci. Rozdíl v kvalifikaci lidí už více není v tom, že jeden zná a druhý nezná, protože druhý může během vteřin vyhledat a znát taky – jen jakmile se ukáže ta potřeba. Tomu je třeba přizpůsobit i způsob vzdělávání. Je nesmysl, aby se děti učili nazpaměť znalosti – cokoliv si přece ihned najdou na internetu. Mají se naučit informace zpracovávat a předávat druhým, to jest jak mluvit, jak spolupracovat s ostatními, jak vést diskusi, ve které si informace vyměňují a navzájem se přesvědčují o jejich důležitosti.
Obvykle odolám pokušení zachraňovat svět od hloupých a nebezpečných myšlenek. Je to činnost nevítaná, marná a nikdy nekončící. Tentokrát to nevydržím.
Ano, nyní je snazší myšlenky sdílet. Před padesáti lety, když měl někdo silnou myšlenku, kterou by chtěl sdílet se světem, mohl napsat článek do novin nebo časopisu, sepsat knihu, nebo připravit řeč pro nějakou konferenci. Trvalo to několik dní až měsíců, podle zvoleného média. Dnes publikace myšlenky trvá vteřiny na facebooku, minuty na blogu, den nebo dva v nějakých online novinách.
Ano, je snazší se k myšlenkám dostat. Před padesáti lety, když někdo chtěl vědět podrobnosti o řasnatce lesní, mohl si vyplnit žádanku do knihovny, za pár dní se tam stavit pro knihu a v té listovat a listovat, zjistit, že neobsahuje, co jsem potřeboval, zažádat znovu a za dalších pár dní být konečně uspokojen. Dnes je smartphone vždy v kapse a vždy u internetu, wikipedie a google jsou vždy připraveny vyhledat a dodat fakta na nejobskurnější témata.
Myšlenky jsou snáze publikovatelné a snáze dostupné většímu počtu lidí. Problém je v tom, že to platí jak pro myšlenky kvalitní, pravdivé a zajímavé, tak i pro hlouposti. Jenže myšlenky pravdivé, ověřené a dotažené stojí hodně času a sil, takže mají proti hloupostem zásadní konkurenční nevýhodu. Opravdu dnes není problém se k myšlenkám a informacím dostat. Problém je vybrat z nich ty, které nejsou lži, omyly a hlouposti. Například.
Číst takovou zprávu? Věřit jí? Normální člověk, který absolvoval maturitu, by si měl pomyslet, že je to nějaké čudné. Písek, to je vlastně rozbitý křemen, bude tam asi samý křemík a nějaké další věci a trošička organických nečistot – hodně malí broučci, nějaké zbytky rostlin. Proti tomu benzín, to je směs nějakých organických látek, uhlovodíků. Bude se tedy skládat z uhlíku a vodíku. Převést jedno na druhé, na to by člověk potřeboval dost divný jaderný reaktor. To asi jen tak nepůjde.
Účel povinného základního vzdělání je dodat tyto základní znalosti napříč různými obory běžné lidské činnosti. Gymnaziální chemie nedává dostatečnou kvalifikaci pro stavbu rafinerií či jaderných reaktorů. Musí ale dodat materiál pro základní porozumění světu kolem nás; pro základní orientaci mezi hodnověrnou informací a zjevnou blbostí. Ten materiál se jmenuje znalosti a bez něho to nejde – nejde nahradit „hledáním“.
Co by si počal člověk, který neví fakt vůbec nic o chemii? No přece: našel by si to na wikipedii.
Benzín (též benzin) je kapalina ropného původu používaná hlavně jako palivo v zážehových spalovacích motorech, ale i jako rozpouštědlo, zejména pro ředění nátěrových hmot.
Skládá se především z alifatických uhlovodíků získávaných frakční destilací ropy, s přídavkem isooktanu nebo aromatických uhlovodíků toluenu a benzenu ke zvýšení oktanového čísla. Běžně se přidávají také malá množství různých aditiv, například pro zlepšení výkonu motorů a snížení škodlivých emisí. Některé směsi mohou obsahovat významné množství ethanolu jakožto částečně alternativního paliva.Písek je směs drobných kamínků různého původu. Jeho hustota je závislá na vlhkosti v něm obsažené a pohybuje se přibližně od 1500 kg/m3 do 1700 kg/m3. Podle velikosti zrn se dělí do frakcí. Hlavní přínos písku je ve stavebnictví, při výrobě skla a ve slévárenství. Písek se také používá jako hrací prostředek pro děti, uložený je ve větších nádobách ve kterých se dá volně pohybovat. Ty si z něj mohou stavět co chtějí díky jeho tvárné konzistenci při spojení s vodou.
Opravdu člověk, který neví, snadno najde? Co a kolikrát by ještě musel hledat, aby si řekl: „Hele, ta novinová zpráva je nějaká divná, to bude nějaká blbost“? Na kolik polovičatých nebo úplně nepravdivých a zavádějících informací by při tom ještě narazil? Jak dlouho by ho to bavilo, než by to vzdal a prostě věřil, nebo se vůbec přestal zajímat?
V byznyse platí: „Nejlepším zdrojem úspěchu je úspěch.“ U znalostí, učení a poznávání světa je to podobně: „Nejlepším zdrojem znalostí jsou znalosti.“ Není možné se něco dozvídat nebo vyhledávat bez hlavy, která je plná husté sítě znalostí.
Ano, žijeme v době, kdy informace jsou přístupné ve vteřince a ve vteřince taky vznikají a jsou všem k dispozici. Je to tak snadné, že hloupostí musí zákonitě přibývat výrazně rychleji, než hodnotných informací, protože myšlenky kvalitní a dotažené stojí více úsilí a času.
Právě v této době potřebuje člověk mít ve své hlavě hodně hustou mapu světa. A jsou to konkrétní a nazpaměť naučené znalosti, co tvoří tuto mapu – neexistuje nic, čím by je bylo lze nahradit. Bez této mapy – bez znalostí uložených v hlavě – se není možné orientovat a aspoň nějak nakládat s informacemi kolem.
Zkouším si představit dospělé jedince od dětství důsledně vychovávané podle zásady „neuč se zbytečně nazpaměť, co můžeš najít na Internetu.“ Je to představa trochu legrační a hodně strašidelná. Vím jistě, že na svých dětech podobný experiment provádět nehodlám.
