Ano, doporučuji začínat prezentaci otázkou (nebo statistikou, nebo vtipem). Je to skvělý způsob, jak publikum zaangažovat, získat si pozornost.
Po nedávné cvičné prezentaci studentů, kterou jsem vyslechl, mám k tomu pár poznámek.
Na začátku záleží (jako na ničem jiném)
Při prezentování / přesvědčování nejvíc záleží na začátku.
Při prezentování / přesvědčování nejvíc záleží na začátku.
Při prezentování / přesvědčování nejvíc záleží na začátku!
Nemůžu to dostatečně zdůraznit. Hodně záleží taky na konci, ale nejvíc záleží na začátku.
Když si získáte sympatie posluchačů v první půlminutě, budou vás poslouchat se sympatiemi. Všechno, co pak řeknete, budou nahlížet přes růžové brýle.
Když si v první půlminutě posluchače naštvete, budou vás poslouchat naštvaní.
Když v první půlminutě posluchače nezaujmete, budou vás poslouchat nezaujatí.
Když v první půlminutě posluchače zaujmete, budou vás poslouchat zaujatí.
Když v první půlminutě v posluchačích podnítíte zvědavost, budou vás poslouchat zvědavě.
Když v první půlminutě v posluchačích podnítíte pochybnost, budou vás poslouchat s pochybnostmi.
80% času přípravy prezentace věnujte první půlminutě.
80% svojí kreativity dejte do první půlminuty své prezentace, co zbude, nechte si na zbytek.
Otázka, statistika, zajímavost, vtip
mají v sobě hodně energie a dokáží zaujmout. Proto radím něco z toho (nebo kombinaci) použít na začátku.
Všichni máme v sobě vštípený reflex, že když dostaneme otázku, začneme vymýšlet odpověď a připravovat se na to, že by nás „na ni někdo vyvolal.“ Když položíte otázku, posluchači mimoděk pracují na vašem problému, jdou za vámi, máte je na niti. Zabývají se vaší věcí, vy pak máte příležitost jim nabídnout přesvědčivé řešení problému. Společně ho vyřešíte. Jste spojenci, jste na jedné lodi, jste kamarádi.
Statistika může přinést „Aha“ zážitek: „Zjistil jsem, že profesor za státnicový týden vyslechne v průměru 540 minut studentských przentací.“ Nebo: „Každý rok vyhodí Američani tolik kancelářského papíru, že by to stačilo na vytvoření tříapůlmetrové zdi z Los Angeles do New Yorku.“
Statistika umí budit emoce, překvapení, podivení, zvědavost, spravedlivé naštvání. Během sedmi vteřin, které potřebujete na to, abyste jednu krátkou větu řekli a na slajdu ukázali příslušné obrázky/grafy (ne u všech všudy tu větu samou!). Pět nebo sedm vteřin a posluchači jdou s vámi, zapálení pro vaši věc!
Kdo jsou vaši posluchači?
Stejná věta zapůsobí na různé lidi různě.
Když řeknete: „Představte si svět, ve kterém nejsou žádní psi,“ jiné emoce to probudí v chovateli čtyřnohých krasavců a jiné v majiteli neoplocené předzahrádky v centru města.
„Nabízím vám svět, kde každý dostane tolik koláčů, kolik odvede práce,“ zapůsobí jinak ve skupině mladých dravých podnikatelů, jinak mezi tělesně postiženými a jinak mezi zoufalými lidmi, kteří více než rok nedokážou najít práci.
Otázka: „Rádi si hrajete se svými dětmi?“ jinak zapůsobí na vytížené workholiky, kteří se cítí provinile vůči své rodině, a jinak na účastníky přednášky o líném rodičovství.
Kdo jsou vaši posluchači? Co s nimi udělá vaše otázka? Budou se cítit provinile, hrdě, mimo, bude jim to fuk?
Zvláštní případ je položit otázku a vyžadovat z publika varianty odpovědí („Jaká si myslíte, že je teď venku vlhkost vzduchu? No, řekněte!“) nebo žádat zdvižení rukou za jednotlivé varianty („Kdo si myslí, že je venku pod nulou? Zvedněte ruku!“). To je velice silná zbraň. Nutí posluchače opravdu zformulovat svůj názor (ne jen o otázce v hlavě bloumat), nutí je svůj názor veřejně prezentovat. Vytváří to v nich tenzi, energii. S tou energií pak můžete pracovat, spojit ji s energií své prezentace. Nebo se ta energie obrátí proti vám.
Jako každá silná zbraň může otázka s výzvou k odpovídání napáchat velkou škodu. Když je jedna z variant nějakým způsobem „špatná“, nutí lidi buď lhát, nebo se shodit – ani jedním z toho si je nezískáte. („Kdo z vás si občas zapomene večer vyčistit zuby?“, „Kdo z vás pravidelně aspoň 5 hodin týdně sportuje?“).
Tím, že posluchačům přikážete nějakou aktivitu, nutíte je do nějaké nepohody – spíše je to rozhýbe, nebo naštve?
Jaký vztah máte k posluchačům? Jsou to vaši fanoušci, kteří vás obdivují? („Chcete, abychom zahráli hned na začátku náš poslední megahit?“)
Nebo jsou to vaši zkoušející u státnic? („Zamýšleli jste se někdy, jestli Turingův stroj není úplně zbytečný abstraktní nesmysl? Kdo si myslí, že by se to mělo dál učit, zvedněte ruku!“)
Na začátek silný kalibr
Při prezentování nejvíc záleží na začátku!
Věnujte 80% svých sil přípravě začátku!
Jsem všema deseti pro:
Vytáhněte na začátku prezentace silný kalibr!
Dejte si ale záležet na tom, aby byl silný kalibr namířen proti vašim nepřátelům (nepozornost, pochyby, nuda, únava, zapadnutí do šedi), ne proti vám!
Máte názor? Máte zkušenost? Souhlasíte? Nesouhlasíte?
Napište to do komentáře!
