Dobré zadání diplomky – na rozdíl od zadání blbého – má jednu velkou potíž.

Diplomka nemusí nutně způsobit revoluci ve studovaném oboru a založit novou epochu. Může to být klidně něco maličkého, inkrementálního. Ale aby zadání mělo šťávu a jiskru, musí obsahovat něco nového, co zatím nikde neexistuje.

S tím přichází ta potíž – taková práce se skoro nedá odhadovat a plánovat. Odhadování času nebo nákladů je založené na zkušenosti: „Tyto věci obvykle trvají tolik a tolik.“ A k něčemu, co jakživ nikdo nedělal, není žádná zkušenost.

Dostávám tedy otázku: Jak plánovat nejasné řešení, mám-li jasný deadline? Jak zorganizovat nenaplánovatelné?

Rada první: Začni hned zkraje

Zachránit deadline dočasným omezením spánku na desítky minut denně a z plechovek od energeťáků vypitých během tohoto kaskadérského kousku si postavit pyramidu – to je cool. Zvládat čtyři věci zároveň, zatímco ostatní dělají jen jednu – to je taky cool. Daleko zajímavěji se s odstupem dá vyprávět o krizích, adrenalinu a odřených uších, nežli o mravenčí práci, sedmi generacích experimentů a poklidném dokončení.

V případě diplomky a výzkumu bych ale radši volil úspěch, kvalitu a znalosti před bytím cool.

U některých činností – třeba u vyplňování daňového přiznání – je docela přijatelné, když se jich řešitel zbaví s minimálním úsilím, aby akorát tak prošly, ještě byly korektní, ale ani ťuk navíc. V takových případech je rozumné se do práce pustit až těsně před termínem, protože čas se prostě zhustí a dílo se prostě nějak dodělá, protože to jinak nejde a člověk tím zminimalizuje vynaloženou námahu.

K diplomce, vyvíjení vlastního startupu, nebo k vědeckému výzkumu je možné přistoupit také tímto způsobem. Vím to, protože to vídám. Pokud tyto činnosti ale mají stát za řeč, je potřeba k nim přistoupit dost jinak. Stát za řeč samozřejmě není ničí povinnost. Já ale – a asi nejsem sám – vyhledávám spíš ty diplomky, startupy a vědecké články, které za kus řeči stojí.

Pomůžou dvě věci:

• Najít si takovou diplomku (výzkumný projekt), která má smysl, je výzvou, je sexy, její úspěch by byla pecka. To jest zařídit si to tak, aby diplomka pro mě byla důležitá.
• Vědomě na své práci začít makat v době, kdy ještě není urgentní – kdy je důležitá a zatím ne urgentní. To je těžké, protože my smrtelníci jsme přečasto zvyklí zaměřovat se právě na věci urgentní – ať jsou důležité nebo ne. To má dost nevýhod (práce pod tlakem, nižší kvalita, dělání věcí nedůležitých, žaludeční potíže, atd.) a jednu zásadní výhodu: Člověk se nemusí složitě rozhodovat. Rozhodují za něj ostatní lidé, kteří mu do života vkládají deadlajny. Nepotřebuje přemýšlet o důležitosti věcí. A to je velká úspora sil, neboť srovnat důležitost dvou činností je neskonale těžší než porovnat jejich datumy povinného dokončení. Ale o tom jsem už psal.

Rada druhá: Začni skateboardem

Vím, že v této radě se mnou někteří moji kolegové silně nesouhlasí a říkají studentům: Nejprve problematiku pořádně nastudujte, abyste přesně rozuměli látce, se kterou budete zacházet. Pak proveďte analýzu problému – co se řeší, z jakých částí se to skládá, jak lze problém dekomponovat do modulů, jak budou moduly definovány – abyste nedělali zbytečnou práci a výsledek měl rysy promyšleného návrhu. Pak to implementujte. Pak to otestujte, vyhodnoťte a sepište.

Já radím mít během prvního měsíce (v půlce října, nejpozději na jeho konci) solidní skateboard. Skateboard není tak rychlý jako auto. Ani tak pohodlný. Ani tak bezpečný, ani nemá žádný sound-system. Ale byl by v tom čert, aby za víkend nešel v takovém rozsahu vyřešit v podstatě jakýkoli problém.

Vyřešte do konce října diplomku, jako byste ji museli na tom samém konci října odevzdávat. Nebo jako byste pak museli nastoupit do nemocnice a vylézt z ní až v dubnu a mít tak akorát čas sepsat tu textovou zprávu.

Proč tak radím? Za prvé – zdá se mi, že to pomáhá řešitelově psychické pohodě, protože mít něco použitelného, byť nedokonalého, je bezpečnější než nemít po celou dobu řešení nic a doufat, že během posledního týdne to celé zaklapne a vyloupne se. Psychická pohoda pak mírní tendence ke zkratovému jednání a vůbec dělání různých oslovin. Za druhé – jsem hluboce přesvědčen, že neexistuje nic takového jako „nastudovat problematiku“. Učení probíhá iterativně, osvojováním znalostí, sbíráním zkušeností, procvičováním, debatou, vznikem otázek a jejich zodpovídáním – pořád dokola. Neznám větší magořinu než: „Teď tři měsíce nastudovávej, pak budeš tři měsíce správně a kvalifikovaně řešit.“ A nic na mém pohledu nemění ani vědomí, že existují takoví moji akademičtí kolegové, kteří tento postup považují za jediný správný.

Mimochodem, zrovna v těchto minutách probíhá studentský podzimní Maraton. I říkám si, jestli bychom příští podzim nezkusili udělat víkendovou akci „diplomkový skateboard“ či „minimální řešení diplomky (MŘD)“. To úsilí, kteří teď naši maratonci věnují do nějakého umělého zadání v naději, že se tím něco naučí a něco při tom zažijí, by mohli věnovat do svých (a – když už se rouhám – i do cizích) diplomek, pro jejich nastartování během jediného víkendu. Od učitelů a doktorandů by mohli dostat radu, pomoc, názor, zpětnou vazbu. Byl by o to zájem? Napište mi o něm do komentáře!

Rada třetí: Pořád dělej první kroky

Může se podařit – jak jsem radil výše – z diplomky udělat ve vlastních očích důležitou a významnou věc, která za to stojí, na které záleží. To je pak moc dobrá věc, ale je tam skryta jedna past. Zavázat se k velké a důležité věci je těžké a jde z toho strach, který může úplně paralyzovat. Kdo jsem, abych první nebo nejlíp vyřešil zadaný problém? Může se mi to vůbec povést? Nikdy jsem nic tak velkého a významného nedělal. Třeba se mi to celé nepodaří!

Už jsem o tom psal. Každá dlouhá pěší pouť začíná tak, že poutník udělá prvních deset kroků. Ty velice dobře zvládne a zbytek pouti bude řešit pak – opět tím, že začne prvními deseti kroky.

Mám tu zkušenost, že mi soustředění na prvních pár kroků hodně pomáhá v psaní odborného textu. Proto radím vytvořit text v takzvané komiksové edici, tj. během třeba třiceti minut nastrukturovat text do kapitol a podkapitol, vytvořit místečka pro obrázky, naházet vedle sebe dílčí myšlenky, bez nároku na úplnost. V každou chvíli si pak vezmu za úkol třeba „udělat tento jeden obrázek“, nebo „napsat jeden odstavec vyjadřující tuto jednu myšlenku“. Je to pro mě daleko přijatelnější než sedět před prázdným bílým listem a snažit se „začít psát padesátistránkový vysoce odborný text“.

Stejná věc pomáhá při útoku na náročný a důležitý výzkumný problém. S chutí používám Trello, kam během deseti minut nasázím TODO kartičky, které mě hned na začátku napadají. Když se pak pouštím do řešení, řeším jen jednu vybranou kartičku – tu, která se nejvíc nabízí, je třeba v tu chvíli nejjednodušší, nebo k ní mám všechny věci po ruce. Kartička se na chvíli ocitne ve fázi „Doing“ a pak se přesune do „Done“. Jeden krok z dlouhé pouti byl vykonán.

Vídám – bohužel poměrně často – nešťastné použití Trella, které uživatele spíš paralyzuje než že by jim pomáhalo. Kartičky v TODO jsou velká strašidla, kterých se člověk leká a nechce se mu do nich. Když už se do některé přinutí, přesune ji do Doing, kde ho strašidlo straší ještě víc – po dobu klidně týdne, dvou, nebo i víc tam straší a nechce zmizet i když by už dávno mělo.

Nenechte se strašit. Legitimní způsob, jak se strašidla zbavit, je rozbít ho na několik menších kartiček – původní strašák jde do Done a s nově vzniklými úkoly bude lehčí práce – jsou jednodušší a vždycky se dají rozbít na ještě menší problémy.

Na začátku pouti je zcela v pořádku mít v plánu prostě „překročit údolí“. Když je ale poutník k údolí blíže a vidí ho před sebou, musí začít promýšlet kudy údolím projde – rozložit si větší úsek na krátké části. A nejbližších pár kroků promýšlet úplně podrobně, koukat se pod každé položení boty, aby do něčeho nešlápl nebo někam nespadl.

Pokud pracujete na diplomce (výzkumném úkolu) a hodinu se v Trellu nic nepohnulo, je to podezřelé. Rozbijte aktuální úkol na malé části. Dopřejte si, že během každého půldne, kdy se k práci dostanete, dojde k viditelnému proudění kartiček zleva doprava – projekt pěkně pokračuje. Pohlídejte si, aby každý den, kdy na řešení pracujete, došlo alespoň k pěti nebo více pohybům v Trellu. Budete jasně vidět posuny v práci, půjdete krok za krokem, k samému konci té velké, zajímavé a slavné pouti.

Twitter Edition: Celý tento článek ve 140 znacích

Začni včas = Řeš důležité, ne urgentní. – Začni skateboardem = Za měsíc mít MVP. – Pořád dělej první kroky = Pět posunutých kartiček denně.