Přečetl jsem si po sobě předchozí článek a odeslal ho. Pak jsem se jal kontrolovat stav e-mailové schránky a co nevidím jako novou „diskusi“ na LinkedIn s názvem: „Seznam.cz přijímá v Brně nové kolegy/ně na pozici C/C++ PROGRAMÁTORŮ. Na plný úvazek přijímáme i VŠ studenty vyšších ročníků a šikovné absolventy se zájmem o profesní rozvoj.“
Lucie Krupková, která diskusi začala, je obyčejná personalistka, takže když chce napsat inzerát s nabídkou práce, nedá ho na LinkedIn do záložky „Jobs“, ale o tři vedle do „Discussions“. Ve skutečnosti si nemyslím, že je blbá a neumí anglicky – naopak dobře ví, že v „Discussions“ to má šanci na lepší čtenost, protože „Discussions“ čtou i ti, kteří o „Jobs“ nemají zájem. V říši e-mailu se tomuto říká spam a celý svět (kromě spammerů) to nenávidí. V LinkedIn to zatím bohužel jméno a filtry nemá. O to mi ale tolik nejde (prostě odhlásím diskuse, kromě spamových nabídek práce tam nic není).
O co mi jde, je: „Na plný úvazek přijímáme i VŠ studenty vyšších ročníků.“ „Plný úvazek“ je od „plně se uvázati“. „Denní studium“ je od „studovati denně“. Když se smíchají tyto dvě věci a začnou se bít o pozornost studenta/zaměstnance – kdo vyhraje? Šéf ve firmě, kde student/zaměstnanec sedí (musí sedět) osm hodin denně, se svými termíny „do zítřka udělej tohle a do pátka tamto!“ A nebo profesor ve škole, se svými termíny „do půlky ledna odevzdej projekt a během února se nauč na zkoušku?“ Přednášky jsou nepovinné (studenti jsou přece dospělí, rozhodnou se správně), cvičení jsou nepovinná (studenti jsou přece dospělí, rozhodnou se správně), projekty jsou týmové a odevzdávají se elektronicky (studenti jsou přece dospělí a zodpovědní). Ve firmě je 8 hodin denně povinných, porady dvakrát týdně, termíny pro dokončování v řádu dnů nebo taky hodin. Kdo že vyhraje soutěž o pozornost a energii studenta?
Když se teď na fakultě řeší, proč že se statisticky významně zhoršily výsledky u státnic, já tolik neviním streamování a nahrávání přednášek – i když i ty asi sehrály svoji roli. V posledních letech se velice zvýšil podíl studentů, kteří jsou při studiu zaměstnaní a ten, kdo není, si připadá mimo, neschopný, že si šlape po svém profesionálním štěstí. Protože si jako ostatní o rok, o dva neprodlouží tu svoji padesátiletou historii budování kariéry, za cenu zaříznutí té krátké etapičky vyhrazené na hledání sebe, svých schopností a svých myšlenek!
Dobře, Seznam.cz (v tomto případě zastoupený Lucií Krupkovou) hledá softwarové zedníky se schopností mlátit v C/C++ kód podle pokynů někoho, kdo má za úkol přemýšlet. Volá – jako bájná Siréna – studenty „vyšších ročníků VŠ“ aby šli dělat softwarovou zedničinu. Na plný úvazek, tj. plně se uvázat. Seznam.cz nepotřebuje, aby kvalitně absolvovali pokročilé předměty. Nepotřebuje, aby studenti udělali dobrou diplomku. V žádném případě nepotřebuje, aby studenti měli svoje nápady, svoje sny, svoje projekty, svoji hlavu. Rok, dva, tři roky studia bohatě stačí, nějaké „chytráky“ nechceme.
Perfektní nabídka? Asi jo! Maličko studentů má zájem o zahraniční zkušenost a cestovací program Erasmus zeje prázdnotou. Jen pár studentů v ročníku bere projekty (v předmětech a diplomky) jako hozenou rukavici a zkouší, co dokážou vlastní iniciativou a vlastní hlavou vytvořit. Rozhodně víc než polovina studentů je „plně uvázaná“ v nějaké firmě a dělá tam softwarovou zedničinu. A dělat budou, protože vrátit se do školy nebo začít podnikat, když jste se jednou dali cestou softwarového zedníka, není ani trochu lehké.
Noviny jsou plné řečí o konkurenceschopnosti, inovacích, vzdělání, informační společnosti, výzkumu a kdovíčem dalším. Kdy se toho dočkáme? Až „HR Specialist“ největší tuzemské IT firmy bude chtít, aby studenti kvalitně dostudovali! Ale tam ještě nejsme.
