Ve své reflexi Zen Marathonu jsem vyvolal nejasnost ohledně svého třetího prozření. Pustil jsem se do sepisování odpovědi na zvídavý komentář, ale nějak mi nabobtnala, a tak namísto komentáře napíšu celý článek.
Někdy v 80. létech minulého století se objevil osobní počítač. Byla to obrovská a historická změna, začátek epochy. A zároveň konec molochů jako IBM. IBM (a jemu podobní mološi) mělo nejlepší odborníky té doby, protože si je mohlo dovolit. Háček byl v tom, že byli odborníky na počítače před-osobní éry. Bylo na zhulených hipících (podobných Stevu Jobsovi), aby řečenou osobní revoluci uskutečnili.
Ve svém textu o třetím prozření hovořím o přesunu počítačů z kapes do náramků, prstenů, knoflíků a na brýle. Budou znát náš tep, krevní tlak, složení krve. Budou sledovat, co a kdy přesně čteme, které vnady svých kamarádek a kolegyň si prohlížíme. Budou bdít nad naším spánkem. Reagovat na naši náladu. Jsou-li dnešní počítače osobní, ty, o nichž mluvím, budou intimní.
Moje třetí prozření je, že v řešeních na Zen Marathonu nebyla intimita, i když zadání po ní volalo. Většinový přístup spočíval ve vytvoření střílečky – na tom není nic intimního, ba, je to přesný opak, polarita (viz druhé prozření). I týmy, které se nevydaly cestou střílečky, uchopily ze Zenu, meditace, koncentrace, jen vnější projevy, slupečku. Na meditaci na Óm není podstatný ten zvuk. Počítač umí dodat přesnou kontrolu správné frekvence zvuku, ale to je to poslední, o co jde. Mniši meditující proti mrakům. Kóany s natrénovaným rozpoznávačem správné odpovědi. Vše se jen dotýká povrchu, reaguje na viditelné, nic nejde do podstaty.
Když říkám, že v řešeních nebyla intimita, i když tam být mohla a měla, nestavím se tím nad účastníky. Programy, jež jsem já kdy vytvořil, žádnou intimitou nehýří. Když jsme s kolegy vymýšleli zadání Zen Marathonu, o intimitě jsem nepřemýšlel. Prozření za mnou přišlo až na marathónu.
Dosud mi přišlo jen to malé prozření: „Aha, nevíme!“
Na velké prozření („Aha, takhle se to dělá!“) se zatím můžu jen těšit. Kdy přijde a kdo ho přinese?
Zkušenost učí, že my, odborníci na osobní počítače, nad ním mávneme rukou: „To je blbost! Takhle se to přece nedělá!“
