Psal jsem, že začátek prezentace je móóóóóc důležitý a že je třeba si na něm dát záležet a věnovat mu velké množství své energie a tvořivosti.

Skoro tak jako začátek je důležitý i konec přesvědčovacího proslovu.

Obrázek ukazuje jak je to s důležitostí jednotlivých fází prezentace. Od začátku („Z“) bojuje řečník o pozornost posluchačů. Pokud tento boj prohraje, na zbytku nezáleží. Do modré části je třeba investovat maximum důvtipu, tvořivosti a citu.

Skoro stejně důležitá je zelená část – konec prezentace. Jestli je o trochu míň důležitá než začátek, tak proto, že když na začátku řečník nezíská pozornost publika, kvalita konce je egál, protože ho posluchači prostě neposlouchají.

Konec není konec

Doba těsně po prezentaci je ve skutečnosti ta nejvíc nejklíčovější. U státnic je to doba, kdy pomazané hlavy rozhodují o známce. U prodejní prezentace je to doba, kdy možní kupci koukají do šrajtofle a přemýšlejí, jestli vytáhnout svazeček bankovek, nebo je nechat, kde jsou. U prezentace startupu je to doba, kdy investoři přemýšlejí, jestli si vzít vizitku a zajímat se víc, nebo vás pustit z hlavy.

Konec prezentace je ZAČÁTEK doby po prezentaci.

Co padne na konci prezentace, je to, co posluchači budou brát v úvahu při následném rozhodování.
Když je konec prezentace silný, dojem posluchačů bude silný.
Když je konec prezentace přesvědčivý, posluchači budou přesvědčení.
Když je konec prezentace nevýrazný, zážitek posluchačů z celé prezentace bude nevýrazný.
Když je konec prezentace katastrofa, posluchači vnímají celý výkon jako katastrofu.

„Takže, … hmm …, to je všechno co mám připravené,“ není nejlúžasnější konec, který můžete předvést. Vědomě připravte lepší.

Konec není konec

Čas prezentace je na obrázku od „Z“ do „K“. Jenže posluchači jsou prezentujícím ovlivňováni i v čase po „K“ (zelená jde až za „K“).

Jaký slajd zůstane viset dlouhé minuty po „K“? Prázdný slajd s „Děkuji za pozornost“? Prázdný slajd s „Otázky“? Slajd s clipartovým obrázkem na kterém je velký otazník? No prosím, proti gustu není dišputace. Ale obrázky s úžasnými výsledky vaší práce by asi udělaly lepší službu.

Co vyzařuje chování a vzhled řečníka po prezentaci? „Jsem rád, že jsem vám to mohl říct“? Nebo: „Jsem rád, že to mám za sebou“? Těsně po „K“ je chvíle, kdy posluchači přemýšlejí a rozhodují. Konec není konec.

Probuzení

Plná lidská pozornost se dá udržet jen omezenou dobu. U osob, které poslouchají prezentace několikátou hodinu (státnicová komise, komise podávající zpětnou vazbu starupistům, soutěžní komise, účastníci konference, …), se udržet nedá.

Kolem bodu „K“ v obrázku vždy dochází k většímu nebo menšímu probuzení. Když ne dřív, tak tehdy, když mluvčí zmlkne – všichni ožijí, aby se mohli vrhnout na další činnost. Dávají otázky, přemýšlejí nad hodnocením, čtou posudky, pozývají dalšího řečníka.

Probuďte je včas. Probuďte je ještě před „K“. Věta: „Před tím, než zakončím, ještě provedou shrnutí,“ probouzí posluchače stejně účinně jako finální zmlknutí. Ale získá mluvčímu bdělou pozornost posluchačstva před klíčovými závěrečnými větami. Závěrečné věty se pak posluchačům (občerstveným lahodnou dřímotou) vryjí do paměti – pro klíčovou dobu PO prezentaci.

„Už se blížím ke konci. Před tím ještě.“
„Na závěr chci.“
„Shrnu důležité body.“

Co od nich chcete?

Až budete připravovat konec své prezentace, napište si odpovědi na tři otázky.

Napište si = napište si.

1. Kdo jsou moji posluchači?
2. Co po nich chci?
3. Jaké jsou moje tři nejsilnější argumenty, které je můžou přesvědčit, aby udělali, co chci?

Napište si = napište si.
Jsou tři stupně uvědomění: věc si letmo pomyslet, věc si důkladně promyslet, věc si napsat. Napište si ty odpovědi.

První a poslední věty své řeči si dobře připravte a třeba se je i naučte zpaměti. Dodá to jistotu. Při jejich přípravě si čtěte odpovědi na otázky 1., 2. a 3. Které jste si prve napsali.

Prezentovali jste? Budete prezentovat? Jaká je vaše zkušenost?
Napište komentář!