Začněte prezentaci otázkou. Ale…

Ano, doporučuji začínat prezentaci otázkou (nebo statistikou, nebo vtipem). Je to skvělý způsob, jak publikum zaangažovat, získat si pozornost.

Po nedávné cvičné prezentaci studentů, kterou jsem vyslechl, mám k tomu pár poznámek.
Silný kalibr

Na začátku záleží (jako na ničem jiném)

Při prezentování / přesvědčování nejvíc záleží na začátku.
Při prezentování / přesvědčování nejvíc záleží na začátku.
Při prezentování / přesvědčování nejvíc záleží na začátku!

Nemůžu to dostatečně zdůraznit. Hodně záleží taky na konci, ale nejvíc záleží na začátku.

Když si získáte sympatie posluchačů v první půlminutě, budou vás poslouchat se sympatiemi. Všechno, co pak řeknete, budou nahlížet přes růžové brýle.

Když si v první půlminutě posluchače naštvete, budou vás poslouchat naštvaní.

Když v první půlminutě posluchače nezaujmete, budou vás poslouchat nezaujatí.

Když v první půlminutě posluchače zaujmete, budou vás poslouchat zaujatí.

Když v první půlminutě v posluchačích podnítíte zvědavost, budou vás poslouchat zvědavě.

Když v první půlminutě v posluchačích podnítíte pochybnost, budou vás poslouchat s pochybnostmi.

80% času přípravy prezentace věnujte první půlminutě.
80% svojí kreativity dejte do první půlminuty své prezentace, co zbude, nechte si na zbytek.

Otázka, statistika, zajímavost, vtip

mají v sobě hodně energie a dokáží zaujmout. Proto radím něco z toho (nebo kombinaci) použít na začátku.

Všichni máme v sobě vštípený reflex, že když dostaneme otázku, začneme vymýšlet odpověď a připravovat se na to, že by nás „na ni někdo vyvolal.“ Když položíte otázku, posluchači mimoděk pracují na vašem problému, jdou za vámi, máte je na niti. Zabývají se vaší věcí, vy pak máte příležitost jim nabídnout přesvědčivé řešení problému. Společně ho vyřešíte. Jste spojenci, jste na jedné lodi, jste kamarádi.

Statistika může přinést „Aha“ zážitek: „Zjistil jsem, že profesor za státnicový týden vyslechne v průměru 540 minut studentských przentací.“ Nebo: „Každý rok vyhodí Američani tolik kancelářského papíru, že by to stačilo na vytvoření tříapůlmetrové zdi z Los Angeles do New Yorku.“

Statistika umí budit emoce, překvapení, podivení, zvědavost, spravedlivé naštvání. Během sedmi vteřin, které potřebujete na to, abyste jednu krátkou větu řekli a na slajdu ukázali příslušné obrázky/grafy (ne u všech všudy tu větu samou!). Pět nebo sedm vteřin a posluchači jdou s vámi, zapálení pro vaši věc!

Kdo jsou vaši posluchači?

Stejná věta zapůsobí na různé lidi různě.

Když řeknete: „Představte si svět, ve kterém nejsou žádní psi,“ jiné emoce to probudí v chovateli čtyřnohých krasavců a jiné v majiteli neoplocené předzahrádky v centru města.

„Nabízím vám svět, kde každý dostane tolik koláčů, kolik odvede práce,“ zapůsobí jinak ve skupině mladých dravých podnikatelů, jinak mezi tělesně postiženými a jinak mezi zoufalými lidmi, kteří více než rok nedokážou najít práci.

Otázka: „Rádi si hrajete se svými dětmi?“ jinak zapůsobí na vytížené workholiky, kteří se cítí provinile vůči své rodině, a jinak na účastníky přednášky o líném rodičovství.

Kdo jsou vaši posluchači? Co s nimi udělá vaše otázka? Budou se cítit provinile, hrdě, mimo, bude jim to fuk?

Zvláštní případ je položit otázku a vyžadovat z publika varianty odpovědí („Jaká si myslíte, že je teď venku vlhkost vzduchu? No, řekněte!“) nebo žádat zdvižení rukou za jednotlivé varianty („Kdo si myslí, že je venku pod nulou? Zvedněte ruku!“). To je velice silná zbraň. Nutí posluchače opravdu zformulovat svůj názor (ne jen o otázce v hlavě bloumat), nutí je svůj názor veřejně prezentovat. Vytváří to v nich tenzi, energii. S tou energií pak můžete pracovat, spojit ji s energií své prezentace. Nebo se ta energie obrátí proti vám.

Jako každá silná zbraň může otázka s výzvou k odpovídání napáchat velkou škodu. Když je jedna z variant nějakým způsobem „špatná“, nutí lidi buď lhát, nebo se shodit – ani jedním z toho si je nezískáte. („Kdo z vás si občas zapomene večer vyčistit zuby?“, „Kdo z vás pravidelně aspoň 5 hodin týdně sportuje?“).

Tím, že posluchačům přikážete nějakou aktivitu, nutíte je do nějaké nepohody – spíše je to rozhýbe, nebo naštve?

Jaký vztah máte k posluchačům? Jsou to vaši fanoušci, kteří vás obdivují? („Chcete, abychom zahráli hned na začátku náš poslední megahit?“)

Nebo jsou to vaši zkoušející u státnic? („Zamýšleli jste se někdy, jestli Turingův stroj není úplně zbytečný abstraktní nesmysl? Kdo si myslí, že by se to mělo dál učit, zvedněte ruku!“)

Na začátek silný kalibr

Při prezentování nejvíc záleží na začátku!
Věnujte 80% svých sil přípravě začátku!

Jsem všema deseti pro:
Vytáhněte na začátku prezentace silný kalibr!

Dejte si ale záležet na tom, aby byl silný kalibr namířen proti vašim nepřátelům (nepozornost, pochyby, nuda, únava, zapadnutí do šedi), ne proti vám!

Máte názor? Máte zkušenost? Souhlasíte? Nesouhlasíte?
Napište to do komentáře!

Kategorie: prezentování, státnice
  • morph

    Zajimave tema, za obrovsky dulezitou otazku povazuji „Kdo jsou Vasi posluchaci“. A s tim mam spojenou svoji otazku ja – jaka je ta spravna strategie na prezentovani u static, vzdyt prezentujete pred odbornou (aspon toto slovo radi zduraznuji kdykoliv to jde) komisi (nevim proc, ale toto mi zase pripomina doby daaavno minule, ale to je jedno), jenze problem je, ze casto z cele komise zna stav poznani mozna jeden clovek a zbytek lidi je naprosto odtrzeny, protoze se zabyva uplne jinym oborem, takze ve vysledku cokoliv reknete tak je „slang“… Na druhou stranu prece nejste prodavac zubnich kartacku, mel byste ukazat co jste se vsechno za poslednich X let naucil… Je velice tezke najit tu miru, abyste byl zajimavy zaroven pro toho jednoho, ktery oboru skutecne rozumi a zaroven pro zbyvajici, kteri za nejdulezitejsi vec povazuji jakou barvou mate nakreslene krivky v grafu…

    Prezentace na odborne konferenci je pomerne jasna, vsichni kdo Vas poslouchaji o tom vi zhruba stejne tolik (nebo casto i mnohem, mnohem vice) nez Vy, poslouchaji Vas, protoze poslouchat chteji, protoze sami si udelali cas, aby se na Vas mohli podivat, jenze u statnic, to je neco jineho, tam proste lide sedi, protoze sedet musi – s tim se vaze druha vec, ze nejlepsi by bylo toto zkouseni ucebnicovych nesmyslu zrusit a radeji celych 45 minut venovat diplomce – to je to co studenta bavi, co mu prijde zajimave, v cem chce byt dobry a cim se chce zivit… Z ostatniho jiz byl x-krat prozkousen v minulosti, ale to je zase jiny pribeh…

    Otazka tedy zni – jak prezentovat u statnic, nebyt za prodavace kartacku, ale aby se zaroven na zaver nedozvedel ze pouziva prilis slangu…

    Jak tedy na to? 🙂

    • To je pořádná otázka – díky za ni! Promýšlím odpověď a asi vydá na celý blogpost, tak ji napíšu zvlášť, snad dost brzo. Vydržte na drátě.

      Jen krátce k té „odborné komisi“. Podle zákona je to „zkušební komise“, takže školy nic se slovem „komise“ nenadělají, protože jinak by dokumenty o státnicích (pozvánky, rozvrhy, …) byly potenciálně mimo zákon. Tak jako malý techničák v úředním dokumentu nikdy nebude malý techničák, ale vždy osvědčení o technickém průkazu.

      Psychologicky zajímavé je, jestli někde z této komise dělají „odbornou komisi“. Buď dělají ramena na studenty (bojte se!), nebo dodávají sílu sobě (nebojme se!). Přesně si nevybavuji, jak to bývá u nás na FITu (za dva měsíce si to připomenu :(), ale pevně věřím a doufám, že máme „zkušební komise“ :).

      • morph

        jasne, to, ze je to dano ze zakona chapu, pokud si vybavuji dobre, tak i ve vsech vyhlaskach je to tak uvadeno, nicmene ve slovnim podani se docela traduje prave druha verze – a jestli je spravne duvod a), b) nebo oba, tezko rict 😀

  • Pingback: Co chci slyšet u státnic()

  • Pingback: Jak zakončit prezentaci: Konec není konec()

  • Pingback: První den státnic()

  • Pingback: Blogování 2012()

  • Pingback: Čtyři tipy, které byste měli znát, než začnete prezentovat - Kliktivisti.cz - Český blog o využití nových médií pro nevládky()

  • Tomáš

    Zdravím 🙂 Neporadil by prosím někdo jak zajímavě začít sebeprezentaci na přijímacím pohovoru u zaměstnavatele? Nejlépe tak, aby se to dalo jednoduše říct anglicky. 😀 Přítomni u toho budou pravděpodobně zástupci personálního oddělení a můj současný vedoucí praxe (jsem ještě student). Díky 🙂

    • Zaměstnavatel se nejspíš potřebuje ujistit, že:
      1) nejste kretén (hádavý, předstírač, vymlouvač, bullshitter),
      2) ovládáte práci, na kterou se hlásíte,

      v tomto pořadí.
      Začal bych tak, aby to podporovalo oba body, zejména ten první. Dobrý způsob, jak vzbudit pochybnost o 1) je hledat nějakou jednoduchou poučku, která vždycky funguje a která někoho opije rohlíkem. Personalisti, zaměstnavatelé a budoucí šéfové obvykle nejsou úplně hloupí.
      Takže doporučuju být:
      A) dobrej,
      B) sám sebou.
      Jestli máte A), klidně můžete být B).
      Jestli nemáte A), je celkem jedno, co budete říkat.
      Takže radím: „Dobrý den, jmenuju se Tomáš X a dnes tady jsem, abych …“ a pak už jen mluvíte pravdu.

      • Tomáš

        Paráda, mockrát díky :)) Lépe bych to nevymyslel.

        Chtěl jsem Vám za tyto články moc poděkovat. Pomohly mi již u státnic. Prezentaci jsem měl tak vyčerpávající, že po zodpovězení otázek z posudků byla hned ukončena diskuze na obhajobu práce a hned se navázalo odbornou rozpravou.
        A to jsem skončil před limitem. Hodně mi pomohlo pravidlo o počtu slidů v prezentaci. Ze začátku jsem tam toho měl opravdu hodně a nedalo se to za daný čas vůbec stihnout odříkat, natož ještě při dané akční situaci. Tak dlouho jsem zkracoval, až mi tam opravdu zbylo jen to nejdůležitější. Dokonce i obrázek části výsledku mé práce na závěrečném slidu, společně s „děkuji za pozornost“ podle mě vzbudil pozornost, protože při čtení posudků se všichni stále koukali na projekci na plátně. 😀 Opravdu dobrý tip, díky za něj! 🙂

        A co se týče zakončení té sebe-prezentace? Přemýšlel jsem o nějakém motivačním citátu, protože bych měl během prezentace zmínit také motivaci pracovat pro danou firmu. Jedná se totiž o zařazení do jakéhosi studentského stip. programu té firmy. Což by mi po ukončení studia mělo pomoci získat zaměstnání.

        Nebo by jednoduše mohlo stačit říct: „Děkuji za Vaši pozornost a za příležitost, kterou jsem touto cestou od Vás dostal?“

        • Díky, to rád slyším.

          Na konci *prodejní* prezentace se vždy doporučuje mít „call to action“ – konkrétní výzvu, co mají posluchači udělat. Z toho bych si vzal příklad i ve Vašem případě, v zásadě říkal: „Vyberte mě, nebudete litovat.“ Člověku vychovanému k „české skromnosti“ to není vlastní a je dobré si najít nějakou pro sebe přijatelnou větu, třeba: „Vyberte mě a já budu makat, abych dokázal, že nebudete litovat.“ Nebo: „Budu velice rád, když mě vyberete, protože bych hrozně rád pracoval na jednom z projektů, který řešíte.“
          Lidi jsou zvyklí vyslyšet rozkazy/žádosti. Když skončíte „děkuji za pozornost“, vyjdou vstříc: „no jistě, prosím.“ Když skončíte: „vyberte mě,“ taky mají tendenci reagovat: „no jistě, vybereme,“ pokud jim v tom něco nebrání (mají lepšího kandidáta, zdal jste se jim divný, …). Takže bych skončil nějakou výzvou – měl tu větu připravenou dobře předem, aby dobře vyzněla.

  • Podpořte kliknutím

  • Přihlásit odběr

  • Kategorie

  • Oblíbené příspěvky

  • Hojně komentované

  • Archiv

    • - 2017 (4)
    • + 2016 (7)
    • + 2015 (6)
    • + 2014 (16)
    • + 2013 (30)
    • + 2012 (46)
    • + 2011 (99)
    • + 2010 (19)
    • + 2009 (15)