Učíme stroje vidět. Teď konkrétně s kolegy vytváříme nejúžasnější rozpoznávač dopravy na světě. Kamera pozoruje tok aut a strojové vidění vidí, co je potřeba – typy aut, jejich rychlost, jejich počty, … Když je kamer víc, systém vidí, jak dlouho trvá přejet od jedné kamery ke druhé a které auto kam míří.
Tady je jedno video pro pokochání. Ukazuje úplně automatickou kalibraci kamery. Bez toho, že bychom o kameře věděli její parametry, její umístění, cokoli, dokážeme ji zkalibrovat – vědět o ní dost, abychom modelovali trojrozměrný prostor, který vidí a dokázali měřit rychlosti, vzdálenosti a kde co.
V této fázi vývoje potřebujeme data. Konkrétně obrázky autíček, jak jedou po ulici. Hodně obrázků. Strašně moc obrázků. Příkladem může být kamera za oknem mé kanceláře (toto je živý obraz):
Z ní už několikátý měsíc vyřezáváme úplně každé auto, které projede a stroje se z toho strojově učí. Vzrůšo je, že se učí samy, jen pozorováním ulice. My jim neříkáme co je co. Z dostatku obrázků už se naučily pár typů aut, třeba tady pár příkladů Oktávek combi Mk2, nějaké Fabie 1, Focusy combi:
Na pár desítek tisíc obrázků – měsíc pozorování jedné kamery – docela dobrý. Ale to byla rozcvička. Teď potřebujeme prohnat náš výpočetní cluster pořádně – statistiky ukazují, že nám občas zahálí a pár set výpočetních jader často leží ladem.
Nuže prosím: Půjčte nám své okno!
Pokud máte výhled na ulici, můžete pomoci dobré věci a my budeme vděčni.
Pokud z vašeho okna máte aspoň trochu podobný výhled a byli byste ochotni tam třeba na měsíc strpět ležet elektronickou krabici, pomozte vědě a ozvěte se mi, prosím!
