Po nějaké době jsem se shodou okolností zapojil trochu víc do debat se studenty. Myslím debat o tom, co se jim na naší škole nelíbí, co by chtěli jinak a co je štve.

Podobné hovory jsou nezbytně potřeba a já jsem jejich velký milovník. Proto, aby tyto více a účinněji probíhaly, podělím se o úvahu, která mě pomáhá podobný dialog iniciovat a držet se v něm na věcné rovině. Třeba pomůže i někomu dalšímu. Tato úvaha neplatí jen pro školu. Naopak, bude užitečná ve firmách, zájmových spolcích, v politice a snad všude, kde je třeba skloubit rozdílné zájmy a najít způsob soužití.

Proaktivita a hostilita

Asi aby to celé znělo odborně, vyhovuje mi přemýšlet o dvou dimenzích pojmenovaných cizími slovy.

První věc, která má vliv na probíhání nebo neprobíhání debaty mezi různými stranami o společném podniku, je proaktivita. Když píšu krkolomně „proaktivita“ místo jednoduše aktivita, je to proto, abych zdůraznil, že se jedná o iniciativu. Slovo aktivita je schované i v „reaktivitě“ nebo „reakci“ a když hovořím o této dimenzi, myslím aktivitu původní, samostatnou, nikoli reagující na druhou stranu. Tedy myslím na proaktivitu.

Druhá dimenze, o které v této souvislosti přemýšlím je hostilita. Hostilita je opak přátelskosti. Mimochodem, je zajímavé, že čeština pro takový postoj nemá vlastní slovo, ale pouze tu negaci: „nepřátelský“, „nepřátelskost.“ Jsme snad národ bez vztahu k hostilitě? Dimenzi záměrně nenazývám přátelskost ale používám její negaci a hned vysvětlím proč.

Poměrně často bývám svědkem omylu, kdy se tyto dvě dimenze ztotožňují:
Jestli se ti to nelíbí, musíš je seřvat.
Mají jiný postoj a proto jsou to svině.
Dokud jim pořádně nešlápneme na kuří oko, nic se nezmění.

Nejen že jsem přesvědčen, že tyto dvě dimenze nejsou totožné. Dokonce si myslím, že jsou nezávislé, že vůbec nekorelují, jsou ortogonální:

I. Nízká proaktivita, nízká hostilita

Pokud jsou naše dvě dimenze nezávislé, má být možné se volně pohybovat po grafu – po všech jeho kvadrantech. Je to možné?

Je možné nebýt aktivní a nebýt hostilní. Znamená to nezajímat se o svoje okolí, věci neřešit a netrápit se jimi. Ve školním kontextu to znamená vytvořit všechny projekty, složit všechny zkoušky, dodržet všechny termíny, ale nezabývat se přitom tím, jestli by systém nemohl sloužit lépe, jestli mladost do něj investovaná je opravdu nejlépe zhodnocená. Je to takový mrtvolný kvadrant:

Školy mají takové studenty rády. Oni nepůsobí žádné problémy, nežádají žádné změny. Nestojí úsilí. Škoda je, že ta mrtvost se šíří a zachvacuje celý systém – nemění se, neučí se, nevyvíjí se. Umírá.

II. Nízká proaktivita, vysoká hostilita

Toto je kvadrant facebookového nadávání, osobní nasranosti a privátního stěžování.

Mám podezření, že školy (a vlády a managementy ve firmách a další podobná tělesa) mají tento typ taky vlastně rády. Vyhovuje jim, že takoví studenti nejsou aktivní – nevznášejí zpracovatelné požadavky, vlastně nic uchopitelného nechtějí, vlastně není třeba nic měnit. Zároveň jsou ale trolové vítaným důkazem, že oni si ničeho neváží, všechno zkazí, člověk se jim nijak nezavděčí a proto je správné je držet na krátké šňůře a vůbec jim okořenit život.

Sluší se poznamenat, že já tuto úvahu píšu z pohledu studenta vůči škole nebo občana vůči vládě. Stejné postoje fungují naopak a škola (profesorstvo, vedení) může zaujmout kterýkoli z popisovaných postojů. Pokud dokonce obě strany zaujmou tento pasivně agresivní přístup, neprobíhá žádná debata, žádná výměna, probíhá jen vzájemná nenávist a pohrdání. Škoda.

III. Vysoká proaktivita, vysoká hostilita

Tu a tam se objeví studenti – bojovníci. Tíhnu k tomu, abych je podporoval a zastával se jich, protože si hodně vážím toho, že jsou aktivní. Mění svět kolem sebe k lepšímu, aby lépe sloužil jim samým i těm okolo.

Bohužel se při tom dopouštějí ztotožnění, o kterém jsem mluvil dříve. Ztotožňují, že něco dělat znamená bojovat.

Někdy je nezbytné bojovat za správnou věc, o tom není sporu. Někdy policie musí vykopnout dveře, za nimiž se zabednil zlý terorista. Na druhou stranu beranidlem rozbít dveře, které jsou pootevřené a za nimiž nás očekávají na návštěvu, není nejzdravější způsob, jak se uvést.

IV. Vysoká proaktivita, nízká hostilita

Někdy se situace vyhrotí a mezi aktéry společného systému vznikne boj – obě strany jsou proaktivní a hostilní. Pro všechny zúčastněné je to vyčerpávající a nepříjemné a tu a tam se začnou objevovat hlasy vyzývající k uklidnění: „Nechte toho, nehádejte se!“ Rozčepýřené strany jsou dotčené – to máme rezignovat na svoji aktivitu? Smířit se s neuspokojivým a třeba nespravedlivým systémem? To tak!

Není tomu třeba. Je možné ubrat na hostilitě a přitom zachovat aktivitu. Kéž to umíme!

Co s tím?

Systémy a jejich účastníci mají přirozeně rádi partnery, kteří nejsou aktivní. Nepřinášejí požadavky, nepřinášejí podněty, není třeba nic řešit a o ničem přemýšlet. Systémy mají dokonce přirozeně rády pasivně agresivní jedince – jsou sice naštvaní a někde doma si trollují, ale jsou pasivní a to se hodí.

Tato moje úvaha má za cíl jedno: Připomenout důležitost toho čtvrtého kvadrantu, v němž jsou účastníci dosti proaktivní a málo hostilní. Můžou být aktivní více nebo méně. Můžou být hostilní nulově nebo o něco málo víc. To není tak podstatné.

Vím, že existují studenti z prvního kvadrantu – školu berou, jak je, a nic neřeší. Vím, že existují příslušníci druhého kvadrantu – mají nespokojenost a zlost a ventilují si ji moderní obdobou pivního nadávání: facebookovým stěžováním. Občas se objeví bojovníci z třetího kvadrantu – s velice oprávněnou motivací se pustí do boje a konfrontace a vykopávají pootevřené dveře. Bitka bývá větší nebo menší a přečasto končí potlačením aktivity, jež – lépe nebo hůře – sníží i hostilitu.

Jsem si jistý, že pro systém, jako je třeba škola, je lepší, když účastníci jsou aktivní, i když to znamená jisté nepohodlí a práci navíc. Je to jediný způsob, jak se vyvíjet, zlepšovat a nezahynout na kornatění cév. Zkušenost zároveň říká, že aktivní ale zároveň hostilní komunikace je vyčerpávající, znamená budování příkopů, kalí vodu a špatně končí. Pro spoustu lidí to není intuitivní, ale je možné být zároveň aktivní a zároveň málo nebo vůbec hostilní. Pojďme to zkusit.

Ať jste student nebo učitel, prosím vás: Překonejte se a buďte aktivní. Přitom si dejte dobrý pozor, abyste aktivitu nezaměnili za nepřátelskost. Nebyli byste první ani poslední, komu se to stalo, ale svůj osud a prostředí byste tím docela jistě nezlepšili.