Když student začíná pracovat na své první diplomce (bakalářka je taky diplomka), vydává se do neznáma. Vydává se na pouť, která není úplně krátká, není prosta strastí, je svým způsobem – byť ne vesmírně – důležitá. Zdá se mi, že odpovědi na diplomkový dotazníček (loňské odpovědi jsou ve starším článku a předloňské v dalším) mu můžou pomoci vidět, jak tuto cestu prožívali ti, již se po ní vydali před ním.
Čtěte je, věřte jim. Odpovědi si občas protiřečí, to je přirozené. Jeden má rád holky, druhý vdolky. Zkušenosti studentů se ale v zásadě opakují a jsou proto zřejmě věrohodné. Poučit se je možno i z chyb cizích a vlastní si ušetřit – i tak si jich každý dopřejeme dost a dost.
Odpovědi studentů jsou a musejí být zajímavé i pro učitele. Dost jasně některé postupy nás vedoucích studenti chválí, dost jasně některé naše postupy kritizují.
Čtěte je, věřte jim. Je co hledat, je co zlepšit, stále bude. Mohl bych vyprávět.
Studenti, kteří vyplnili tento dotazníček, jistě nejsou reprezentativním vzorkem všech studentů. Nevím, jaké skupiny jsou vzorkem, ale dost mě zasáhla celková nálada ze čtení odpovědí: studenti chtějí. Hledají, tápou, chybují, ale chtějí máknout a udělat práci, která má smysl a za kterou si budou stát. Moc dobrá skupina – kdo by nechtěl s takovými lidmi pracovat?
Při pročítání odpovědí jsem si vzpomněl na dobu dvěstěosmdesátšestek a příchodu češtiny do počítačů. Bratří Kameničtí, CP852, Win-1250, KOI8-ČS, ISO-8859-2, rezidentní programy pro obsluhu klávesnice – co já jsem se nanahrával znakových sad do grafického chipu, kolik souborů jsem nepřekódoval, kolik hodin jsem tím nestrávil. Pak se to tak nějak utřepalo a e-maily se začaly psát česky místo cesky. Zdá se, že na tabletech se historie zopakuje. Určitě třetinu – možná víc – odpovědí jsem musel opatřit nabodeníčky (cesky to nemám rád). Půlku z toho ve slovenštině, dokonce ô jsem se naučil psát. To ale tolik nevadí – jsem rád a vděčný i za ceske odpovědi!
Vybírám jen některé odpovědi. Takové, které mají obecnější platnost a pokud se odpověď opakovala v podobných variacích, vybírám jen jednoho reprezentanta.
Pokud jste letos řešili diplomku (bakalářka je taky diplomka, dostává se za ni diplom) a nevyplnili jste mi dotazníček, učiňte tak ještě, prosím. Má to smysl – odpovědi čtu (a ne sám) a zajímají mě. Pokud by se sešlo více dodatečných odpovědí, vytřídím je ještě do jednoho blogpostu. Díky!
Jaké jsou hlavní přednosti vašeho řešení? Na co jste hrdá/ý?
Není to knihovna, není to proof-of-concept. Je to hotový produkt.
Že sa to páčilo človekovi z praxe, ktorý mi ponúkol spoluprácu a je tak možnosť, že moja práca bude žiť ďalej aj po obhájení pri štátniciach.
BP byla první věc, kterou jsem napsal, byl to takový velký krok pro člověka.
Posunul som vývoj jedného nástroja dosť dopredu na celosvetovej úrovni.
Že jsem ji vůbec dokončila.
Že jsem si se spoustou odborných věcí poradila sama – bez porady vedoucí.
Že jsem se prohrabala tunou vědeckých článků a něco jsem se tímto způsobem naučila.
Technická zpráva v angličtině.
Vědět na začátku řešení (v září) co víte teď, co byste dělal/a jinak?
Více bych konzultoval.
Analýzu jsem si vzal zbytečně rozsáhlou a nezbyl mi dostatek času na návrhovou část.
Víc bych spěchal, abych měl víc času na učení na státnice. Mezera mezi koncem DP a MSZ moc velká není.
Vynechal by som zo začiatku niektoré implementačné veci, ktoré neboli až také podstatné a snažil by som sa mať čo najskôr prototyp a ten by som ukázal pánovi z praxe. Mohla tak byť aplikácia priamo vytváraná na konkrétny systém.
Asi bych volil jinou vnitřní architekturu aplikací (respektive bych si dal větší práci s návrhem). Nemusel bych potom celý únor přepisovat tisíce řádků kódu. (poučení: Je lepší dělat obecnější a modulárnější základy aplikací i za cenu drobnějšího zpomalení aplikace)
Lépe si rozvrhnul časový plán řešení.
Zlepšil intenzitu práce hlavně v prvních měsících po konci zimního semestru.
Podrobněji si promyslel požadavky na implementaci.
Promyšlenější vyhodnocování od uživatelů.
U bakalářky jsem odpověděl „všechno“.
Nyní u diplomky odpovídám NIC.
Všechno šlo podle plánu a dopadlo tak, jak dopadnout mělo.
Viac sa sústrediť na jazyk (ak to píšete po anglicky). Nezdá sa to, ale napísať 50+ strán v cudzom jazyku je záhul.
V čem byla největší výzva?
Poprvé souvislý text, kde spolu vše musí sedět a souviset, který měl přes 100 stran.
Řešit problémy s JavouFX 2.x. Občas jsem měl sto chutí to rozkopat. Když jsem reportoval bugy v Javě Oracle, tak říkali, že o nich vědí a že je opraví. Za půl roku nic neopravili. :-/
Bylo obtížné komunikovat s uživateli. Především přes email. Mnohem lepší to bylo, když jsem se s nimi potom sešel osobně.
Práce s náročným matematickým textem.
Nutnost hledat ty správné články.
Nepřestat, když to vypadalo, že práci nemám šanci obhájit.
Posunúť niečo dopredu.
Keď vedúci prehlásil, že nevie, či sa to vôbec dá.
Zvládnout i věci, které se na bakaláři neučí a dokázat tak, že škola nepřináší jen konkrétní znalosti, ale taky schopnost samostatného studia a řešení nových problémů.
Napsat technickou zprávu v angličtině.
Snažit se práci dovést k úspěchu na studentské soutěži, popřípadě k jiným oceněním i za cenu toho, že bude třeba dělat nějakou práci navíc.
Co nového odborného jste se při řešení naučil/a?
Číst vědecké matematické články.
Pro každé tvrzení hledat důkaz nebo alespoň zdroj.
Vývoj pro novou platformu.
Propagace (Google AdWords, FB Advertising).
Co jiného jste se při řešení naučil/a?
Důležitá je pravidelnost.
Nejtěžší není přidávat do práce nové věci, ale upravovat stávající – opět viz výše, více konzultovat by mi ušetřilo spoustu času a nervů.
Že tvorba odborné práce a jejího textu žere hodně casu.
Že téma, které baví, dělá dobrou práci.
Navrhuj jak dlouho chceš, ale v momentě implementace zjistíš na co všechno se zapomnělo, vždy to skončí u krutého refaktorování a přehodnocení návrhu. Bylo by lepší, kdybych to udělal, aby to nějak fungovalo, pak jsem to zahodil a udělal znovu – líp.
Osekávat původní představy tak, aby se daly stihnout.
Naučil jsem se, že důležité je mít výdrž a nepolevit.
A také, že je velice důležité podrobovat svoji práci neustálé kritice. Lidé z okolí (často právě amatéři, kteří dané problematice moc nerozumí) jsou dobrým zdroje inspirace a kritiky. A je dobré pohlížet na „negativní“ kritiku z té lepší stránky, jelikož právě tato kritika posunula moji práci o veliký kus dopředu. Poukázání na možné problémy a jejich oprava je mnohem lepší, než když předhodíte výsledek uživatelům a ti vás poté chtějí pověsit na pranýř.
Ovšem neméně cenná je také povzbudivá kritika. Kromě toho, že lidi motivuje, tak ukazuje v čem je dané řešení dobré a tím vlastně nastiňuje, jakým směrem by se měl vývoj v budoucnu ubírat.
Tedy ve zkratce. Naučil jsem se, že je dobré si vzít kritiku k srdci a zapřemýšlet nad ní.
Zjistil jsem nemilou věc, a to, že vedoucímu musím na každé konzultaci pořád dokola vysvětlovat, co vlastně dělám, a že je mu to vlastně asi i docela fuk =/.
Na soutěžích (EEICT, SVK) jsem se naučil spoustu užitečného o tom, jak zasvětit ostatní do tajů mé práce.
Že méně je opravdu více.
Že pohyblivý obrázek (např. GIF) nebo animace vydá za tolik slov co 1000 statických obrázků.“
Na ÚPGM jsou skvělí lidé, kteří ochotně pomůžou. Skvělý pocit zadostiučinění při práci na věci o kterou se nikdo jiný zatím nepokusil.
Při řešení jsem se poučil, že věci se jeví složité, přitom jsou jednoduché a triviální…
Že jsem za ty 3 roky na FITu značně zlepšil v programování.
Že bych už nemusel psát další práci a doktorandský pro mě není…
Ako sa rýchlo prehŕňať v odborných článkoch. A že sa mám vždy ozvať (potvrdiť, že chápem, alebo spýtať sa, ak nechápem), a nie ticho sedieť a prikyvovať.
Co vám při řešení pomáhalo?
Vyjel jsem do zahraničí, odřízl se od všeho a všech a hodiny denně psal.
Volný přístup vedoucího – mohl jsem si udělat, co jsem chtěl, jak jsem chtěl. – Samozřejmě by bylo na mé triko, že něco nemám.
Johnnie Walker Red Label
Papír a tužka.
Hodně papíru a hodně tužek.
Také mi pomáhalo své myšlenky nebo postupy někomu vysvětlit. Je jedno jestli tomu ten člověk rozumí nebo ne, šlo o to zjistit jestli tomu rozumím já. Člověk pak někdy dojde do chvíle kdy si sám odporuje nebo v půlce věty zjistí, že je to kravina.
To, že vedúci práce umožnil neobmedzený prístup k labáku a potrebnému vybaveniu aj hlboko mimo pracovnej doby.
Vedúci BP mi zadával pravidelné úlohy každé 2 týždne.
Časté konzultácie s vedúcim.
Pravidelný relax (návšteva posilňovne 3x týždenne).
Zvuky dažďa do sluchátok miesto hudby – dokonale to odfiltruje všetky vonkajšie rušivé vplyvy a neprináša žiadne vlastné.
Pravidelné konzultace s vedoucím, jeho trpělivost a ochota poradit.
Účast na studentské soutěži.
Vědomí o smysluplnosti práce.
To že jsem začal téma vybírat půl roku dopředu, tím jsem měl dlouhý čas na přemýšlení o tom, co vlastně chci dělat a díky tomu si nakonec vybral dobře.
Co vám při řešení překáželo, vadilo?
Důležité informace se objevovaly až v průběhu práce a nedalo se pracovat dříve, i když bych chtěl.
Eclipse – Tento nástroj už nechci nikdy vidět. Pořád jsme se jenom hádali a pořád mi to dělalo naschvály.
Diskuze s vedoucím se často nesla v duchu popisu, jak by si práci představoval on => demotivace.
Pracovní vytížení v zaměstnání.
Projekty a skúšky v zimnom semestri.
Nedostatečný rozhled v oblasti způsobený počáteční liknavostí při čtení článků.
Přístup vedoucího, který se vyjadřoval s extrémním zpožděním.
Moc volného času a žádné pevné termíny.
Domáce prostredie, ktoré ma rozptyľovalo a často odvádzalo od práce.
Väčšina známych nedokázala pochopiť, že ma to baví, a vyčítali mi, že nad tým trávim príliš veľa času.
Vlastní neukázněnost a neustále sklony k činnostem jako je kontrola zpráv na netu, kontrola mailu, on-line hry atd., které rozptylují pozornost, ale ve skutečnosti nepřináší pocit, že by si během nich člověk odpočinul.
Čím vám byl vedoucí práce nejvíce užitečný?
Každá připomínka byla k věci, kéž bych mu psal dřív a víc.
Nasměrování k základní literatuře a návrh základní struktury textu práce.
Zejména si myslím, že má vedoucí stanovovat vlastní deadlines pro odevzdávání různých částí práce.
Hned zpočátku zamítl všechna možná vylepšení, na kterých bych jen vyplýtval čas a síly.
Na každou konzultaci jsem musel mít přesvědčivé důkazy, že postupuji správně.
Co měl vedoucí práce dělat jinak?
Ne vždy byl čas pořešit všechno, co jsem chtěl. 15 minut je někdy málo.
Některé diskuze byly výživné a obsahovaly hodně pěkných nápadu, když jsem odešel, nic jsem si nepamatoval. Příště si zkusím těch 15 min nahrát, abych si to později mohl pustit.
Méně se zaměřit na kvantitu konzultací, ale více na kvalitu, lepší odborná diskuze, brát v potaz řešení studenta, říci na něj svůj odborný názor.
Možná by bylo lepší neříkat tak rychle jednotlivé nápady za sebou, ale dát třeba studentovi čas ať si to stihne zapsat nebo tak něco.
Chtěl jsem psát v angličtině a vedoucí mi zapsal zadání. Měsíc a půl před odevzdávání mi ale sdělil, že to anglicky psát nemohu, neboť nemám anglicky psané zadání. Tento nikde nepsaný zákon mi slovně potvrdilo několik lidí, ovšem nikde jsem ho nenašel sepsaný. Domluvenou anglicky psanou práci jsem musel nakonec přeložit zpět do češtiny.
(To je prosím blbost, zadání se dá snadno přeložit. Pište anglicky! – pozn. Herout)
Po jedné konzultaci jsem s tím chtěl seknout, možná problém trochu víc vysvětlit a nestavit mě tak do náročné stresové situace (na druhou stranu jsem se potom vzchopil a od té doby šlo všechno dobře).
V pozdější fázi by se hodil aktivnější přístup. Například reagovat už na třetí mail namísto pátého…
Nenabírat 30 diplomantů a trochu se o práci zajímat.
Sem-tam sa usmiať.
Více dbát na pravidelné reporty a setkání, jednou za 14 dní bylo málo.
Důsledněji si procházet aktuální stav řešení a rychleji reagovat s připomínkami.
Jaká by byla ideální organizace diplomek/bakalářek, aby byly pro vás co nejužitečnější?
Je to asi utopie, ale ještě více bych posílil nároky na DP a současně bych zrušil teoretickou část státnic (třeba i za cenu těžších zkoušek). Pod titulem inženýr si totiž představuju člověka, který je schopný vymyslet, naplánovat a realizovat komplexní projekt v délce téměř jednoho roku, více než člověka, který musí během pár minut odpovědět na dvě nadhozené otázky.
Zadání BP již v druhém ročníku, povinně!
Určitě bych ponechal vytváření semestrálního projektu, neboť ten ušetří spousty práce. Dále mě napadá, že by mohlo být vhodné odevzdávat praktickou část diplomové práce měsíc před textovou.
Riešenie semestrálneho projektu, kde musí byť 20 normostrán, mi príde ako nasilu. Študent väčšinou v zime robí hlavne na praktickej časti. Aj tak mam pocit, že ten text nikto nečíta. Navyše takto nasilu vytvorený text sa potom ťažko odstraňuje, študent ho rad použije do diplomky, keď už to raz napísal.
Milestones na kterých by se prezentovaly/odevzdávaly dílčí kusy práce. Pouze státnice nejsou dostatečné.
Za důležité považuji osobní prezentace prací v rámci prvního semestru. Mě se bohužel nepoštěstilo práci prezentovat a tak budu při státnicích prezentovat poprvé.
Jednoznačně doporučuji spolupráci s firmou. Ta mou práci posunula o level výše.
Systém je podľa mňa správny, možno by som „clik war“ zapisovanie zmenil na manuálne a to také že študent príde za vedúcim, nejako si obaja zrovnajú predstavy o práci a spoločne prídu k vhodnému zadaniu. Osobne som túto možnosť využil a v júli som si zašiel za vedúcim s tým, že by som chcel využiť jeho minuloročné zadanie DP ako zadanie BP s prípadnými úpravami a dohodli sme sa, čím som mal zadanie, ktoré ma skutočne bavilo a nie výber najmenšieho zla…
Viac nechať priestor študentovi, konzultácie by mali byť len vo výnimočnom prípade. Študent to musí napísať všetko aj tak sám. V živote mu tiež nikto pomáhať nebude.
Dala bych třeba 3 stupně deadlinu aby to člověka donutilo něco dělat.
Byl jsem rád, že moje práce měla smysl a její výsledky nakonec někoho zajímaly. Obecně bych proto byl pro intenzivnější zapojení studentů do výzkumu právě v rámci diplomek.
Změnil bych způsob hodnocení, kde hlavní slovo má komise po pěti minutové prezentaci, za niž se dozví jen velmi málo.
Jaké máte celkové dojmy z řešení závěrečné práce?
Dobré, jeden z nejlepších projektů na škole, zvlášť kvůli obrovskému množství času, díky kterému jsem mohl jít do hloubky problému a nehnat se za řešením.
Na praktickou část včetně návrhu jsem opravdu pyšný. U textové části již mé vyjadřovací schopnosti bohužel pokulhávají a na každou tisícovku znaků se velmi nadřu.
Jsem velice rád, že jsem dostal příležitost si vyzkoušet napsat odbornou práci pod vedením zkušeného člověka. Vytvořil jsem program, který mě bude reprezentovat, a na které chci dále pracovat.
Vynikající. Práci považuji za velice důležitou. Osobně bych se radši věnoval práci ve 2x větším rozsahu než absolvování státnic.
Výborně strávené víkendy za poslední půlrok.
Celkově s ní nejsem úplně spokojen ale ostatním lidem se celkem líbila. Kdybych na ní začal pracovat už v říjnu a ne v únoru výsledek mohl být daleko lepší.
Super, ta celoročná práca rozhodne stála za to. Možno bude niečo pravdy aj na tom, že pokiaľ má niekto z BP A/A, tak sa na to prihliada pri štátniciach.
Bylo to těžké, ale super. Skvělý zážitek, půjdu do toho znova.
Jaké informace by se vám při řešení bývaly hodily a neměli jste je?
Že dva týdny na napsání bakalářky nestačí. Potřebuju dvojnásobek času, protože se pořádně (exaktně) nedokáži vyjadřovat.
Jak Vás překvapilo/nepřekvapilo hodnocení vedoucího a oponenta?
Práci jsem odevzdával dvakrát. Z prvního hodnocení jsem dostal od obou oponentů 20 připomínek. Po zapracování 19 z 20 (na 1 připomínku nebyla k nalezení žádná relevantní literatura – což bylo nezbytné, protože zde byla žádost o opření části textu o literaturu) připomínek jsem čekal zlepšení hodnocení o desítky procent. Místo toho se hodnocení zlepšilo jen o 5 procent (těsně nad hranici, kterou jsem potřeboval). Jako kdyby část hodnocení nebyla „vyslovitelná“ a slovy popsatelná v připomínkách.
V hodnocení od oponenta mě překvapilo, ze po upozornění na spousty chyb (často malicherných, ale byly tam) v mé práci poměrně kladné hodnoceni.
Prekvapilo ma hodnotenie oponenta. Nepáči sa mi hodnotenie, kedy 80 % prace (praktická časť) má len asi 20 % váhu pri hodnotení práce a naopak sa bazíruje na technickej správe a riešia sa tam veci, ktoré prínos práce neznižujú alebo len minimálne. Osobne by som prepracoval spôsob hodnotenia, aby technické riešenie malo väčšiu váhu a zaviedol by som obhajobu práce u oponenta a aspoň prípadnú diskusiu ohľadne riešenia. Študent by tak mal možnosť si obhájiť svoje rozhodnutia pred osobou, ktorá má najväčší vplyv na jeho známku z diplomovej práce. Je síce možnosť sa dohodnúť na predvedení prace, ale ak si oponent dovtedy prácu ani len neotvorí, tak nemôže vedieť, na čo sa pýtať a čo sa mu na tej práci nepáči. Potom príde hodnotenie, s ktorého niektorými bodmi študent nesúhlasí a dokázal by si niečo aj obhájiť, ale v podstate už poriadne nemá možnosť.
S hodnocením jsem spokojen, jen mě překvapilo u hodnocení oponenta, že moc neokomentoval navržené hodnocení. Například u hodnocení typografie jsem dostal 70 bodů, tak by mě zajímalo, kvůli jakým chybám nemám 100 bodů.
Hodnocení oponenta bylo zcela férové. Vytkl mi tam hlavně 2 nedostatky, z nichž jedna byla opravdu hloupá chyba. Druhým neduhem byl menší důraz na implementační část práce, což byl sice můj záměr, ale jeho argumenty beru.
Hodnocení vedoucího bylo pro mne zklamáním. Známku jsem dostal sice zaslouženou, ale ten komentář je dle mého názoru snůška blbostí. Po přečtení posudku jsem získal dojem, že se mě vedoucí snažil shodit za každou cenu, neboť jeho argumenty považuji za zkreslené a nepravdivé.
Byl jsem příjemně překvapen výsledky, sám jsem měl do poslední chvíle pochybnosti o své práci.
V zásade ma neprekvapilo ani jedno hodnotenie. U oponenta som bol rád že so mnou osobne prešiel hodnotenie a zdôvodnil prečo tam napísal čo tam napísal, to bolo pre mňa hodnotné aj do budúcnosti.
Velice mě překvapilo hodnocení oponenta 90b, přestože vlastní technickou zprávu jsem neudělal tak dobrou jak jsem mohl. Jsem zvyklý pracovat pod tlakem termínů odevzdání a i když jsem měl spoustu času na její sepsání, stále jsem to odkládal až už bylo celkem pozdě, takže jsem ve finální verzi měl nedostatky, které tam nemusely být.
Hodnotenie vedúceho som +- čakal, pretože hodnotil moju prácu v priebehu celého roka, a pravidelne kontroloval moje texty.
Oponent ma hodnotením prijemne prekvapil, hlavne komentármi…
Trošku ma prekvapilo, že vedúci, ktorý mal celý čas pomerne vysoké nároky, zhodnotil moju prácu veľmi pozitívne, a nemal už ďalšie výhrady.
Bylo až moc dobrý. Dřela jsem na tom dost, ale věděla jsem o takových botách, které tam byly, že se to zdá nadhodnocené.
S hodnocením jsem byl spokojen. Bylo vidět, že oponent práci četl důkladně, což mě potěšilo, přestože mi tak našel nějaké drobné chyby.
Co byste vzkázali studentům, kteří se budou pouštět do své první diplomky?
Vytrhněte se ze závazků, psát diplomku a přitom zároveň pracovat atd. je obtížné, domů přijdete unavení, než se pořádně rozepíšete, chce se vám jít spát.
Cokoliv, co tvrdíte, si nejdřív ozdrojujte. I když víte, že je psaný fakt pravda, pak můžete mít problém najít relevantní zdroj.
Vezměte si, co vás baví a vše začněte řešit brzo, ne dva týdny před termínem.
Nejdůležitější je volba tématu a vedoucího. Při dobré volbě obojího jde psaní samo.
Vybírejte tak, aby to mělo smysl.
Najít si vedoucího, s kterým se chápete, máte podobné smýšlení.
Vyberte si téma, které vás baví.
Zjistěte si o tom tématu něco více dopředu. Není dobré v půli zimního semestru zjistit, že jste se dostali do slepé uličky a dále s prací nehnete.
Ať si začnou vybírat své práce včas a kladou na výběr patřičný důraz.
Stejně tak, aby si vybrali kvalitního vedoucího.
A při samotném řešení práce neodkládali věci.
Tlačte na pilu hned od začátku. Zadání si vyberte sami a domluvte s vybraným vedoucím. Vytištěné papíry vaší práce nechte před svázáním vychládnout nebo se vám pokroutí a bude to nějakou dobu vypadat blbě, než se to srovná. Desky řešte dostatečně dopředu (měsíc nebo dva před odevzdáním), svázané je to hned. Při vypracování práce se zkuste domluvit s vedoucím nebo někým jiným, kdo vaší práci bude rozumět, aby si ji důkladně přečetl. Před odevzdáním dejte práci přečíst třeba rodičům nebo spolubydlícím – nemusí rozumět obsahu, ale uvidí překlepy, které vy nevidíte.
Vybrat si klidně něco o čem nic nevím, ale intuitivně k tomu tíhnu. Je to bakalářka, když si nezkusíte něco zajímavého teď tak už to bude později těžší.
Dobře si vyberte téma, které Vás bude bavit. V opačném případě si sami znepříjemníte půl rok studia.
Ať jdou do toho minimálně na 120%.
Vybrať si zadanie dopredu, prípadne vyhľadať aj v zadaní diplomiek (ak robíte BP) a nebáť sa ísť dohodnúť s vedúcim dopredu ak vás dačo zaujme, prípadne máte vlastný námet.
Myslím že nejdůležitější je zvolit si téma, které mě opravdu zajímá ideálně své vlastní zadání. Hlavně si nechat dost času na vypracování technické zprávy a před odevzdáváním se na ni zaměřit a nesnažit se odstranit úplně všechny chyby ve vlastním programu.
Začať čo najskôr, času je menej ako sa zdá.
Zapisovať si priebežne poznámky o tom, čo sa práve deje – aké sú problémy, ich riešenia, ako práca postupuje, atď. Veľmi to pomôže neskôr pri písaní textu, keď si to už človek nepamätá. A tiež pracovať sústavne, aby sa to na konci nenazbieralo nad únosnú hranicu. Nemať na seba príliš nízky (ale ani príliš vysoký) názor – ideálne si pred odovzdaním prečítať práce známych a porovnať sa s nimi.
Začnete na tom makat co nejdřív a metodiku si pořádně nastudujte předtím, než začnete prakticky něco dělat. Když vám není něco jasné, tak se ptejte, ptejte, ptejte, i kdyby se vám zdálo, že to je nepodstatná maličkost.
Vytrvalá práce, konzultace, ochota dělat věci navíc, uvědomování a zlepšování vlastních slabostí a naslouchaní radám povede k úspěchu.
Zároveň doporučuji velmi vážit výběr tématu, je to zcela zásadní a pokud si vyberete špatné téma, které vás nebude zajímat, bude velmi těžké napsat dobrou diplomku. Proto se téma nebojte změnit, dokud můžete, opravdu to je lepší pro všechny zúčastněné.
Přečíst si sekci Tao diplomky na herout.net. Pořádně.
Co byste vzkázali vedoucím a oponentům diplomek (a bakalářek)?
Věřím, že je to obtížné a že chci asi to nejtěžší, co se vůbec chtít dá, ale v hodnocení by měly být ty nejdůležitější připomínky, ne maličkosti jako překlepy. Po zpracování většiny připomínek by se hodnocení práce mělo radikálně zvýšit.
Není potřeba co čtrnáct dní chodit na kontrolu a pořád něco dělat už v listopadu – studenti to prostě nestíhají.
Vedúci, spíšte s diplomantom víziu jeho práce z jeho pohľadu. Počas roka sa potom pýtajte, či práca, ktorú robí, vedie k naplneniu tejto vízie.
Oponenti, dajte si tu prácu a pochopte zmýšľanie diplomanta, stretnite sa s ním, diskutujte. Keď niečo spravil inak, než by ste to spravili Vy, neznamená to hneď, že je to zle.
Dík za skvělou spolupráci a konstruktivní kritiku.
Oponentovi: osobní předvedení je parádní věc. Oponent rychle zjistí, o čem ta práce vlastně je a co je jejím výstupem, student dostane první a skutečně jedinou možnost si svou práci v libovolně dlouhém čase obhájit.
Vedoucímu: bez oboustranného zaujetí to jde mnohem hůř.
Buďte více přístupní vlastním tématům studentů.
Vedúcim venovať sa študentovi tak ako sám študent sa venuje práci.
Je neuveriteľné, aký rozdielny môžu byť jednotlivý vedúci práce. Ja som mal na vedúceho obrovské šťastie. Zo začiatku sa mi nepáčilo, že musím na bakalárke robiť už hneď po prázdninách a pravidelne chodiť na konzultácie ale neskôr som bol za to vďačný.
Od kamarátov žiaľ viem, že sú aj vedúci, ktorí odpisujú na každý 5. email a v priebehu riešenia BP im stačia 3-4 konzultácie.
Aby text práce zkusili hodnotit průběžně a radili s ním studentovi na vícekrát postupně. Pokud si to přečtou jen jednou ne moc dlouho před tím než se to má tisknout, tak z toho koukají problémy.
Kritika se snáší lépe, když je občas slyšet i pochvala. Nezadávejte témata diplomek, o kterých nic nevíte a které se nedají ve dvou rocích (diplomka) stihnout.
Mějte se studenty trpělivost, vysvětlujte jim jejich chyby, navádějte k zlepšení. Dávejte studentům najevo, že vám na výsledku práce také záleží, mně to velmi pomáhalo.
Za důležité považuju, aby student věděl, na čem je. To znamená jasně definovat, co považujete za důležité a dbát na to, aby to student pochopil a podle toho dále pracoval.
Promyslete si důkladně, jestli budete mít čas na tolik studentů, kolik máte vypsaných témat, abyste se jim mohli věnovat a být tak kvalitním vedoucím kvalitních prací.
Chtěl bych, aby škola zavedla do povědomí studentů BP o rok dříve než je odevzdání. Tzn. student by už během druhého ročníku měl povinnost získat zadání, udělat nějaké minimum práce. Ne všichni studenti jsou líní, jenom potřebují popostrčit, mnozí by BP rádi řešili s předstihem, jenom nad tím sami od sebe moc nepřemýšlí.
Jaká jedna otázka v tomto dotazníku měla být a nebyla? Jaká je na ni odpověď?
Kolik času (odhadem) jste do své diplomové práce vložili?
Proč si studenti vybrali téma, které si vybrali.
U mě to byla vlastní motivace a dlouhodobý cíl udělat hru.
Otázka: Proč jste si vybral téma / Co vás motivovalo k výběru vašeho tématu
Odpovědi:
– Vzal jsem si něco s čím pracuji -> nemusím dělat moc práce navíc.
– Chtěl jsem vyzkoušet jestli by mě tohle nebavilo -> snaha nalézt profesní směr.
– Líbil se mi ten vedoucí -> snad to bude v pohodě, on mě podrží.
Jaká byla motivace k výběru konkrétního tématu?
Práce na něčem novém, neprobádaném a možnost práce na něčem co má smysl (namísto programování školních projektů, které jsou důležité, ale nezáživné).
Byla pro Vás práce na diplomce i zábavou? Ano byla a v opačném případě by diplomka měla poloviční kvalitu.
