Lidský mozek neumí zároveň číst a poslouchat. Když promítnete slajd, na němž je několik řádků textu, vaši posluchači vás neposlouchají. Nedělejte to.

Lidský mozek už vůbec neumí zároveň psát a poslouchat. Když řeknete zajímavou, důležitou myšlenku, hodnou zapsání a následného promýšlení, vaši posluchači si budou psát poznámky a nebudou vás poslouchat. Nedělejte to.

Lidský mozek samozřejmě neumí zároveň přemýšlet a poslouchat. Když budete říkat věci, které jsou hluboké a zajímavé, vaši posluchači o nich budou přemýšlet a nebudou vás poslouchat. Nedělejte to.

Není to pravda

Zkusme si myšlenkový experiment. Čtete knihu, jste do toho ponoření a soustředění (flow). Vtom maminka zavolá: „Pojď už na oběd!“ Čtete dál, protože jste nedokázali maminku slyšet?

Zkuste si reálný experiment. Požádejte kamaráda, aby vám připravil dva krátké texty obsahující snadno ověřitelná fakta (čísla, jména, děje), jeden budete číst vy, druhý vám během toho pomalu a jasně přečte on. Pak ho nechte, aby vás prozkoušel z důležitých sdělení v obou textech. Slibuju, že zjistíte, že víte z obojího. Fakt si to zkuste.

V reálu je běžné přemýšlet a při tom poslouchat. Jmenuje se to dialog: On mluví, až domluví, tak mu odpovím. Ano, znám a ctím aktivní naslouchání – když on mluví, prostě poslouchám a nepromýšlím si odpověď. Až domluvím, klidně se na chvíli zamyslím, pak odpovím. Ano, v mnoha dialozích nepraktikuji čisté aktivní naslouchání. Prostě je to v dané situaci v pořádku.

Ano, čtení a poslouchání nejde dohromady moc dobře. Čtení je rušeno tím posloucháním, poslouchání je rušeno tím čtením. Řečník, který používá slajdy, si toho musí být vědom. Musí s tím počítat. Musí s tím pracovat. Musí tomu vyjít vstříc.

Třeba tak, že posluchačům nedá žádný slajd s delším textem. Nebo tak, že ví, že když ukáže delší text, posluchači jsou rozptýleni čtením a tudíž s tím počítá a přizpůsobí tomu svou řeč.

Slajdy dnes: Wallpaper Style

Zdá se, že když dnes chcete připravit slajdy, na které si nikdo nezatrolluje, měli byste pořádně potrápit Flickr a najít si obrázky přes celé plátno.

Mluvíte o úspěchu? Najděte si pána, který má sako a kravatu. Mluvíte o spokojenosti? Najděte si koťátko, poklidně spící v košíčku. Mluvíte o vzteku? Najděte si obrázek kočky – naježené a prskající. Mluvíte o programátorech? Najděte si pána s klávesnicí. … Pána, který běží. Pána, který sedí. Paní, která je hezká. Pána, který je starý. Pána a paní, jak se spolu objímají. Pána a paní, jak drží děťáko a hladí pejska. Auto, jak jede do vysokých hor.

Graf? Kdo zkoumá graf, nemůže zároveň poslouchat! Tabulka? Kdo analyzuje tabulku, nemůže poslouchat! Citát z literatury? Kdo čte, nemůže zároveň poslouchat! Trolle, trhej!

Co je špatného na slajdech s mnoha písmenky

Proti slajdům s dlouhými texty leta brojím – na blogu mám na to téma nejeden plamenný výlev.

Jejich nejčastější problém bývá (už jsem viděl pěkných pár prezentací), že slajd sděluje řečníkovu myšlenku. Po zobrazení slajdu si ho během několika vteřin všichni přečtou (a – chcete-li – během této doby řečníka neposlouchají). Potom řečník svoje publikum k smrti nudí tím, že jim říká, co už vědí – co se dočetli na slajdu.

Stejné chyby se dopustí i ten, kdo svoji pointu sdělí stručným slajdem o čtyřech slovech, i ten, kdo svoji pointu proflákne roztomilým nákresíčkem.

Slajd musí být hádanka – když se zobrazí, posluchač mu ještě moc nerozumí, neví, proč tu je. Pak, jak řečník mluví a vysvětluje, slajd dává víc a víc smysl, až dojde k prozření: „AHA, jasně!“

Má-li řečník při ruce jakýkoliv způsob, jak dosáhnout „AHA, jasně!“ ať ho použije! Je-li něco, co tomu „AHA, jasně!“ brání, bez milosti s tím hned pryč! Přečasto to bude slajd s mnoha písmenky. Jindy slajd s kočičkou přes celé plátno.

Počet písmen nerozhoduje, rozhoduje hádankovitost a sdělovaná myšlenka.

Chvála experimentu

Jsou dvě zla.

Opomíjet dobré rady kolem sebe, neuznávat autoritu zkušených, sám si projít zbytečnými a hloupými chybami. Dogmaticky převzít mantru nějaké autority (a/nebo davu) a vzdát se vlastního úsudku, rezignovat na vlastní nápady, pokusy, na vlastní styl.

Všichni se stále pohybujeme mezi těmito dvěma zly. Hledáme, jak neupadnout do žádného z nich.

Studujme výkony mistrů. Naslouchejme radám autorit. Poskytněme si navzájem rady, zpětnou vazbu i kritiku.

Ale nenechme si vzít chuť experimentovat s nápady. Zkoušejme věci, kterých se mainstream bojí.

Whoever Makes the Most Mistakes Wins.