Tento článek patří do malé série deseti kroků k lepšímu využití času.
Pořídit si časový snímek je dobrý první krok k vylepšení správy času. Ohledně časového snímku mám dvě zprávy. Špatná zpráva je, že jeho pořízení už stojí nějaké úsilí. Ta dobrá je, že investice sil do pořízení časového snímku se bohatě vyplácí. Pojďme na něj!
Časový snímek slouží člověku k tomu, aby si udělal inventůru, jak je na tom s časem v současnosti – jaké činnosti vykonává, na čem pracuje, kde jsou „ztráty času“ a prostor k úsporám. Nejlepší způsob, jak to udělat – tedy nejlepší který znám – je list papíru s tabulkou, kam člověk zaškrtává po patnácti minutách, čemu se věnoval. Pokud dělal víc věcí, zaškrtne tu, která těch patnáct minut charakterizuje nejvíce.
Tímto způsobem je potřeba podchytit celý den. To právě stojí nějaké to úsilí a je to zdrojem nějaké té frustrace – protože člověk se zapomene a pak horko těžko přemýšlí, jak rekonstruovat dění v posledních čtyřech hodinách.
Příklad tabulky, kterou jsem před časem používal (zde ke stažení):
Kdysi jsem četl doporučení kódovat druhy činností barevnými pastelkami – celé dva nebo tři týdny se pak vešly na jeden čtverečkovaný list papíru. Asi to má svoje výhody, ale nevím, kde bych vzal pastelky a nevím, jak bych je nosil pořád s sebou. Zato vím, jak udělat tabulku v Excelu a vytisknout si ji.
Typickému jedinci koketujícímu s myšlenkou na užívání této techniky nejprve připadá, že přece dobře ví, co celý den dělá a do popisovaného trápení se mu nechce. Ale poté, co se vyhecuje, aby do časového snímku šel, zjistí, že je překvapen proporcemi některých činností. Zažije zajímavou korektivní zkušenost, to jest prozření. Překonejte se a zkuste to!
Není potřeba si tabulky vyplňovat pořád celý život – čtrnáctidenní nebo třítýdenní blok většinou poskytne zajímavou informaci. Ale je dobré si časový snímek tu a tam znovu pořídit. Psaní tohoto článku mě popíchlo, abych si ty dva týdny zapisování zas asi po roce podstoupil a podíval se, jak na tom jsem.
Na začátku článku jsem psal jednu špatnou zprávu. Mám ještě druhou. Pořizování časového snímku v sobě má riziko. U mnoha lidí, hlavně těch, kteří jsou orientovaní na výkon (právě ti se věnují správě času), se časový snímek stane bičem, kterým se bičují: „Toto nesmíš dělat, toto musíš dělat víc, seš flákač a tady to vidíš černé na bílém, nic z tebe nebude.“ Je to typický vnitřní dialog postav „top dog“ a „under dog“ ve kterém „top dog“ získal v časovém snímku silný klacek na svého partnera.
Nedovolte, aby se vám časový snímek stal bičem. Z časového snímku se poučte, zjistěte, čemu se chcete věnovat více a čemu méně, ale pamatujte, že lidi nejsou stroje.
Co o tom soudíte? Jaká je vaše zkušenost?
Zkuste to! Podělte se o zážitky do komentáře!
