Pročítám diplomky svých diplomantů. Samozřejmě, že nejvíc záleží na tom, co za ten rok udělali, jestli má jejich text hlavu a patu, jestli dobře předají vše, co je podstatné a jestli nevyplňují zprávu vatou.
Při čtení člověk ale naráží i na drobnůstky spíše formální povahy. Když na ně naráží často a pořád na ty samé, čtení se mu protiví a i když se snaží ovládnout, aby na ně nekladl přehnaný důraz, zážitek z textu je nepříjemný, krevní tlak čtenáři stoupá a vlídnost z něho vyprchává. Normální nemasochistický diplomant by měl stát o vlídnost svého čtenáře.
Vyvarujte se drobných ale častých a tím protivných chyb. Tady je pár těch, z nichž už mě fakt bolí oči (v posledních dvou týdnech jsem přečetl přes deset balakářských a magistersckých diplomových prací).
Drobná formátovací zla
Používání spojovníku místo pomlčky.
Pomlčka je dlouhá a před ní a za ní se píše mezera. V LaTeXu se vkládá jako dvě mínus za sebou: --.
Pomlčka se často použije ve větě místo čárky: „Tato kniha — vydaná ještě před válkou — je opravdu úžasná.“ Použije se u rozsahů: „strana 23–26“ nebo „úspěšnost 3–5%“. Další použití jsou v jazykové příručce.
Spojovník se v našich IT diplomkách vyskytuje (tedy má vyskytovat) daleko vzácněji. Třeba ve spojeních jako „říkám-li“, nebo u těsného spojení podstatných jmen: „Rh-faktor“, „real-time“, „propan-butan“.
Binec v mezerách kolem závorek.
Před levou závorkou je VŽDY mezera a to platí i pro kulatou i pro hranatou (při odkazování do literatury). Za pravou závorkou není mezera, pokud je za ní tečka, čárka, vykřičník nebo otazník. Na vnitřní straně závorek (ani třeba uvozovek) mezera nikdy není.
Drobná stylistická a jazyková zla
Anglický slovosled v českém textu.
Anglicky správně:
- „by using the OpenGL library“
- „in the MVC model“
- „all UI elements“
- „from the JSON string“
- „call it from C# code“
Česky nesprávně:
- „s použitím OpenGL knihovny“
- „v MVC modelu“
- „všechny UI prvky“
- „z JSON řetězce“
- „volat ji z C# kódu“
Česky správně:
- „s použitím knihovny OpenGL“
- „v modelu MVC“
- „všechny prvky UI“ – nebo ještě radši „všechny prvky uživatelského rozhraní“
- „z řetězce ve formátu JSON“
- „volat ji z kódu v jazyce C#“
Věty bez slovesa
Každá věta ať má sloveso. V krásné literatuře se někdy pro vytvoření spádu a pro další umělecké záměry používají věty bez slovesa. Za již zmíněné poslední dva týdny jsem přečetl přehršel vět bez slovesa a nikdy to nesedělo, vždycky to bylo ke zlému. V diplomkách ať má každá věta své sloveslo.
Obrázky (téměř) bez popisků
Obrázek, a podobně i tabulka, se skládá ze samotného obrázku a z jeho popisku (v LaTeXu \caption). Popisek u obrázku či tabulky slouží k tomu, aby výsledný objekt fungoval samostatně – čtenář na něj často koukne ještě před tím, než si přečetl text okolo a je žádoucí, aby obrázku i tak dokázal nějak přiměřeně porozumět.
Nebál bych se titulky obrázků mít pětiřádkové i sedmiřádkové. Někdy budou stačit jen dva řádky. Někdy – ne příliš často – bude titulek o třech slovech ten nejsprávnější. Pokud v některé diplomce všechny titulky mají pouze tři nebo čtyři slova, prakticky jistě bude čtenář frustrován, protože obrázky nebudou dávat samostatně smysl (mohl bych vyprávět…).
Pokud je v obrázku nějaký barevný kód (některé objekty jsou třeba červeně, některé modře a ještě jiné tlustě zeleně), vysvětlení kódu patří do titulku. Pokud se obrázek skládá z částí (třeba vpravo nahoře, vlevo nahoře a dole), pojmenování a odůvodnění částí patří do titulku.
Když to povídám studentům, někteří z nich se poděsí: „Ale to přesunu celé věty z textu do těch titulků!“ Ano, přesuňte je, ničemu to nevadí. Základní vysvětlení bude přímo u obrázků a tak to má být. Podrobnější vysvětlení, zdůvodnění, interpretace zůstanou v hlavním textu. Dvacetiřádkový titulek u obrázku nebo tabulky, to už by bylo moc, ale pětiřádkový titulek je standard a nebojte se ho.
Používejte LaTeX
Nejsem žádný hater Wordu – nedám na něj dopustit a často ho používám, jakož i ostatní nástroje z MS Office. Když ale přijde na diplomky, moje zkušenost je, že ty napsané ve Wordu jsou VŽDYCKY hnusné, zatímco ty napsané v LaTeXu bývají někde mezi „přijatelné“ a „skvělé“.
Občas pozoruji, že studentům se nechce do LaTeXu pouštět, protože cítí, že v něm neumí a budou se ho muset učit. Pravda je ta, že LaTeX neumí stejně, jako neumí Word, akorát u toho Wordu si tak nepřipadají. Kdo použije LaTeX, je nucen trávit nějaký čas hledáním, jak se jisté věci dělají – informaci najde, návod použije a má to správně. Velkou silou – ovšem u rozsáhlejších textů, jako jsou diplomky, kletbou – Wordu je, že není třeba si nic hledat, ale vždycky to jde nějak intuitivně poposouvat a pozvětšovat a pozmenšovat. Výsledkem je, že různé odstavce mají různé písmo, různé odsazení, různé mezery, dokonce někdy i barvy.
Znovu: vím, že to tak být nemusí. Mluvím ale o dlouhodobě empiricky dokonale ověřeném faktu, že když někdo použije na diplomku Word, je NAPROSTO ÚPLNĚ VŽDY HNUSNÁ. Nepoužívejte ho.
Mluvnická osoba
Použití druhé osoby (oslovení čtenáře Vy / You) je skoro vždycky špatně a je to protivné.
Špatně:
- „Podívejte se na obrázek 5, kde najdete…“
- „Když budete pracovat s knihovnou X, jistě narazíte na …“
- „Kdybyste se chtěli přepnout do nastavení, zvolíte příslušnou položku v nabídce.“
Správně:
- „Obrázek 5 ukazuje …“
- „Častým jevem při používání knihovny X je …“
- „Do nastavení je možné vstoupit zvolením příslušné položky v nabídce.“
Druhou osobu v diplomce nepoužívejte. Vůbec mě nenapadá žádný příklad, kdy by to bylo správné nebo vhodné.
Použití první osoby množného čísla (my / we) nemusí být úplně vždy špatně a „klasická“ literatura o psaní odborného textu ho dokonce někdy doporučuje jako tzv. autorský plurál:
„Zjistili jsme …“,
„Zaměřili jsme se …“,
„Navrhli jsme řešení, které …“
Moje pozorování je, že méně zkušení pisatelé se z autorského plurálu příliš často přepnou do zvláštního a nesprávného jazykového modu, který mají hluboko zažraný už z doby, kdy navštěvovali mateřskou školu. Jde totiž o způsob řeči učitelek v mateřských školách (jinak nic proti nim): „Tak děti, teď si nalepíme korálek přesně doprostřed kvítečku. Vytlačíme si trošku lepidýlka, tááák, a prstíčkem do něj korálek natlačíme, tááák. Pepíčku ty jsi ale čuně, podívej, teď to musíme utřít.“
Není vůbec tak komické a roztomilé, když diplomant touto řečí mateřských škol popisuje svoje životní dílo: „Nejdřív si musíme přilinkovat knihovnu X. Potom si vytvoříme objekty zvolených tříd a postupně je odesíláme na server. Když nám server odpoví chybovým kódem, musíme resetovat připojení.“ Nepoužívejte při psaní tento jazyk, pokud nechcete, aby vaše diplomka byla hodnocena jako dílo někoho, kdo se mentálně zasekl v mateřské škole.
Použití první osoby jednotného čísla (já / I) je správně, pokud se jedná o „subjektivní“ záležitost:
„Zaměřil jsem se na …“,
„Vytvořil jsem …“,
„Naměřil jsem …“,
„Oslovil jsem několik respondentů …“
Nesprávné (ovšem bohužel celkem časté) je použít první osobu v popisu jevů a postupů:
„V prvním kroku algoritmu si vynuluji čítače.“
„Pokud v ukazateli mám hodnotu null, provedu alokaci nového objektu.“
„Z grafu je patrné, že mám nastavenou příliš malou velikost bufferů.“
