Internetovy Voči

V roce 2005 došlo k obrovské přírodní katastrofě. Okamžitě o ní podrobně referovaly televizní stanice a rádia. Nejprve média hovořila o 55 obětech na životech. Vzápětí byla tato informace opravena na 10000, pak na 25000 zmařených lidských životů. V dalších dnech došlo ke zpřesňování. CNN hovořila o 450, pak 1500 obětech. Konečný účet byl 1833 mrtvých.

Podle rozpornosti a nepřesnosti zpráv by bylo na místě usoudit, že katastrofa proběhla někde v nepřístupné části afrického pralesa. Nebylo tomu ale tak – jednalo se o hurikán Katrina, který zasáhl New Orleans, město při samé kolébce informační společnosti. Zdá se, že informační společnost je daleko zdatnější v předávání informací, jejich zpracování, ukládání, prezentování a dávání do souvislostí než – v jejich získávání.

Eyes

Internet je taková vědoucí bytost – ví hodně o kdečem. Ví věci veřejně přístupné – to, co je na webu a v nejrůznějších aplikacích. Ví spoustu věcí neveřejných, uložených v databázích bank, úřadů a firem, v privátních sítích oddělených od webu fyzicky nebo jen virtuálně (šifrováním, hesly a tak).

Nicméně stále hladoví po dalších a dalších informacích. Dejte nám svoje gigabajty, volají různé úschovny a poštovní služby – zdarma! Dejte nám svůj playlist, volají internetová rádia. Řekněte nám, na čem vám záleží, co je pro vás osobně důležité – lajkujte, plusujte! Přednášíte někde? Chci si to nahrát! Dejte mi své dokumenty, tabulky, slajdy! Všecko chci!

Internet – ta velká, rychle se vyvíjející bytost – nás vybízí, abychom si mezi sebou povídali, posílali si texty, obrázky a videa a to všechno poslouchá, pamatuje si a učí se. Každá nová appka – může to být klidně nástroj pro vzájemné hlídání psů – je novým senzorem, z něhož se vždy hladový Internet zase něco dozví. Pořád ale „pouze“ poslouchá lidské písemné poznámky a nemá skutečné oči.


Moje práce je výzkum a výuka počítačového vidění. Naše algoritmy berou obrázek a nebo ještě radši video a cestou matematických výpočtů a strojového učení hledí hledět – získat co nejvíc informací o tom, co na obrázku je, kolik tam toho je, co se s tím děje, co je tam mimořádného, s čím to může souviset, co z toho stojí za povšimnutí.

Moje práce je taky www.click2stream.com – firma, jež se nezabývá ničím jiným než přiváděním kamer na internet. Kdo má kameru se schopností připojit se k internetu, může její obraz publikovat dalším lidem. Když se k tomu rozhodne a bude hledat službu, která by mu to umožnila – takový hosting videostreamů – najde, že to umí v zásadě jedna společnost, hádejte která. Když se rozhodne, že by na své kameře chtěl nechat počítat algoritmy počítačového vidění a získávat skutečné informace místo míhajících se barviček na obrazovce, dostane se nezbytně také k nám.

Technicky to není úplně jednoduché. Běžná HD kamera dnes produkuje nějakých 70MB informací za sekundu, to je nějakých 50 DVD disků za hodinu. Aby bylo možné takový signál někam přivést, je potřeba nějakých kompresí a dekompresí. Aby bylo možné takový signál zpracovat a získat rozumné informace, je potřeba nějakých součtů, násobení a porovnání čísel. Když my teď pracujeme na tom, abychom v blízké době měli kamer připojených a zpracovávaných minimálně milion, je to trochu sci-fi. Mráz jde z toho po zádech.


Naše mise je veliká: dát internetu – té tajemné a mocné bytosti – oči. Mráz jde z toho po zádech. Nedivím se, že lidé komentují naši práci i takto:

Peníze nesmrdí
Kdopak asi může být největším zákazníkem pro podobné věci? Už vidím, jak se šmírácké kamery u silnic používají pouze pro účely řízení dopravy (a hlavně že to bude mít nějaký reálný přínos – parametry komunikací jsou dané a chytrým řízením to ovlivníte jen minimálně).
Inu dodávat Zyklon B do Osvětimi taky určitě nebyl špatný kšeft…

Jsem čtenářem sci-fi. Četl jsem nejednu antiutopii a katastrofickou vizi postavenou na tom, že centrální počítač bude tak schopný a chytrý, že se vymkne kontrole. Četl jsem i o možnostech – kolik energie by dokázal ušetřit internet, který by byl lépe informovaný, kolik životů zachránit, kolik příležitostí objevit, lidí nasytit. Mráz jde z toho po zádech.

Dobrý sluha, ale zlý pán… Rčení, jež se k chytrému, vidícímu Internetu nabízí. Stejné rčení se původně vztahovalo k ohni. Je to dávný příběh lidstva. Objevy a vynálezy přinášejí možnosti. Když si člověk podmanil oheň, jeden ho použil k záchově dětí během tuhé zimy, zatímco druhý jím zapálil sousedovi chalupu. Když se naučili používat kolo, snadněji oseli a sklidili, ale také snadněji přivezli těžký moždíř na dostřel od cizího města. Poznání dobrého a zlého.

Dodávat válečné mašinerii Penicilin a obvazy taky nutně nemusel být špatný kšeft. Existuje škála věcí, které je možné dodávat do koncentračního tábora: od Penicilinu po Zyklon B. Přes chleba, hřebíky, psací potřeby, spolehlivé a úsporné motory, nástroje komunikace. Kde na té škále je internet, který je chytrý a ke všemu vidí? Vím, že někteří lidé mají jasno: u toho zlého plynu, možná před ním, možná za.

Já tak jasno nemám. Viděl bych to poblíž toho kola a ohně. Převratná, silná věc. Se kterou se budeme učit zacházet a nasekáme při tom spoustu chyb. Kdo v tom máte jasněji, poučte mě pomocí argumentů…


Fritz Riemann, německý psychoanalytik, ve své knize Základní formy strachu popisuje mimo jiné polaritu strachu ze změny a strachu ze stejnosti. Jsou to normální a potřebné lidské reakce. Až ve svém extrému můžou vést k „vyšinutí“ – k poruchovým osobnostem: obsedantní nebo hysterické osobnosti.

Naše doba, stejně jako všechny předchozí, tyto strachy a úzkosti zažívá i v celospolečenském měřítku. Na jednu stranu hladoví po změně a nutkavě se zajímá o každou novou appku a každé nové elektronické udělátko. Inovuje a hledá svoje nové a nové místo na trhu, protože kdyby nenašla, sežrala by ji jistě hned konkurence. Na druhou stranu se bojí, kam to všechno může vést a má zcela jasno v tom, že co se technologie týče, dobře už bylo a katastrofa musí přijít hned zítra.

Co jí poradíme?

Co poradíme člověku s hysterickou nebo obsedantní osobností? Ne tedy že by rada bylo to, co zrovna potřebují, nebo o co stojí. Ale když už, poraďme jim, ať o svých úzkostech mluví a ať mluví s nimi. Ať třeba napíšou blogpost nebo něco…

Kategorie: click2stream, mudrování
  • Sledujte na twitteru

  • Přihlásit odběr

  • Kategorie

  • Oblíbené příspěvky

  • Hojně komentované

  • Archiv

    • + 2018 (2)
    • + 2017 (4)
    • + 2016 (6)
    • + 2015 (6)
    • + 2014 (16)
    • + 2013 (30)
    • + 2012 (46)
    • + 2011 (99)
    • + 2010 (19)
    • + 2009 (15)