Vyhrabal jsem – ani nevím jak – pár hlášek vypsaných z loňských diplomek.
Teď se zase blíží doba VELKÉHO PSANÍ, tak se může hodit podívat se na drobnosti, jež na čtenáře / recenzenta můžou působit špatně.
Jsou to všechno malé nešikovné větičky. Daleko důležitější je, co řešitel za ten rok udělal. Daleko důležitější je celková struktura textu – jak hezky plyne, jestli neobsahuje marné pasáže, jestli nic důležitého nechybí.
Ale tyhle malé nepovedené větičky – mršky jedny – autora prostě zradí. Čtenář, možná recenzent, dostane dávku divného pocitu, možná i nevraživosti. A přitom by o nic nemuselo jít, jen si dát pozor na drobnosti – mršky jedny.
Když se podíváme na obrázek, vidíme, že pro každý bod x existuje korespondující epipolární přímka.
Nepíšete román, píšete odborný text. Epipolární přímka existuje pro každý bod v obraze – ať se na něj díváte nebo ne. Mimochodem, kdyby to už měl být román, byl by napsaný příšerným slohem.
Protože se aplikace pro Android většinou programují v Javě, můžete se domnívat, že budete potřebovat Java Virtual Machine (JVM), který…
Je jedno, co se čtenář domnívá, vy máte psát fakta. Nevím, jak to mají ostatní recenzenti, ale já si vždycky připadám manipulovaný, když mi někdo píše, co se možná domnívám, co se můžu domnívat, co se mám domnívat. Autorovi do toho nic není a radil bych mu nedrážditi chřestýše bosou nohou. Autor má napsat, že Android se programuje v Javě, jenže nemá JVM, alebrž Dalvik. Nějaké čtenářovo domnívání s tím nemá co do činění.
Problém nastává ve chvíli, kdy si uvědomíme, že mobilní telefony mají malou obrazovku a …
Problém vůbec nenastává, když si něco uvědomíme.
Píšete o mobilech, pište o nich. Čtenáře vynechte.
Jednou z hlavních obtíží při vývoji pro Android je, že se musíte vyrovnat s několika podporovanými verzemi systému, které …
Nemusím se s ničím vyrovnávat. Chci číst, co chytrého autor za ten rok udělal, a on mi místo toho píše, s čím že se musím vyrovnat.
Pokud cílový komponent nespecifikujete, musí systém sám určit, která komponenta se má spustit.
Žádný komponent specifikovat nechci a nebudu. Stejný princip jako výše.
Segmentace podle pohybu je postup, při kterém zkoumáme pohyb bodů v obraze a rozdělujeme jej na takové disjunktní části, které …
Segmentace funguje i tehdy, když my nic neděláme a dělá to kdokoliv jiný. Tento způsob použití první osoby je naprosto zhoubný a nepatřičný.
První osoba do odborného textu patří, ale tehdy, když mluví o tom, co autor udělal: Rozhodl jsem se. Navrhl jsem. Pořídil jsem. Vyhodnotil jsem. Naměřil jsem. Zjistil jsem. Dokonce i: Překvapilo mě. Nečekal jsem, že. Mám radost, že. Všechno správně.
Špatně je: Hřebík je věc, kterou zatloukáme. Když se podíváme na výsledky. Pokud zjistíme. Nejdřív musíme. Tehdy můžeme.
Mezi plánovaná rozšíření můžeme zařadit podporu více formátů pro …
Jednak: nikam nic zařazovat nebudu. (Ale to už jsme měli.)
Ale hlavně: Rozšíření buďto plánujete, nebo neplánujete. „Mezi plánovaná rozšíření můžeme zařadit“ česky znamená: „Nehodlám s tím nic dělat, ale chce se, abych napsal, jaké smělé mám plány na pokračování, a tak něco vytáhnu z paty.“
Jazyk vás zradí. Pište jednoduše, pište pravdivě. Radši napište: „Bylo by možné pokračovat …“ – je to fair.
Příloha A
Obsah CD
Všechny informace o obsahu CD jsou uloženy v souboru README.TXT
Přesně takto vypadá jeden vytištěný list v mnoha diplomkách. Informační hodnota nulová, množství zmařeného lesa nenulové. Nebuďte ovce. Když je v šabloně stránka pro přílohu, neznamená to, že za každou cenu takovou stránku musíte vytisknout. Šetřete naše lesy a recenzentovy nervy.
V této kapitole se budeme zabývat specifikací požadavků. Dále jsou zde shrnuty vlastnosti ostatních dostupných aplikací a srovnám je s mojí aplikací.
Je v pořádku psát v té třetí osobě („jsou zahrnuty“). V některých případech je v pořádku a na místě psát v první osobě jednotného („srovnám je“). Některá literatura doporučuje autorský plurál („budeme se zabývat“) – mě se to nelíbí a považuju to za přežitek z doby Rakouska-Uherska, ale budiž. Jen to netřeba všechno vyzkoušet na jednom řádku.
Jak uvádí [11], základním předpokladem …
Odkaz do literatury není slovo, není prvkem věty. Je do věty vložený. Správně je: „Jak uvádí Novák s Dvořákem [11], …“ nebo třeba: „Jak uvádí produktová dokumentace [11], …“
Jeho řešením může být tzv. Katzův back-off model, popsaný v [7].
Stejný případ – [7] není slovo. „Katzův back-off model, popsaný Vonáskovou [7].“
Mean shift pracuje většinou s barevnou reprezentací cíle (barevný histogram), kdy …
Velice časté v mnoha podobách a provedeních. Autor má ve skutečnosti na mysli: „Podařilo se mi pochopit alespoň jak mean shift funguje nad barevným histogramem,“ ale chce to napsat učeně.
Co tu znamená většinou? Že si autor udělal přehled systémů využívajících mean shift a zjistil, že 60% z nich využívá barevný histogram? Ani náhodou.
Lepší by bylo: „Ve své práci jsem použil mean shift pracující s barevným histogramem.“ Jednak je to pravda (na rozdíl od původní verze) a jednak kvůli tomu autor není za jahodu (na rozdíl od původní verze).
