Přišlo jaro, ptáci křičí, pupeny se nalévají, pro samé sněženky není kam plivnout. Studenti začínají sepisovat svoje diplomky a ptají se, jak to mají dělat. Tedy v tom lepším případě se ptají, v horším případě se neptají a sepisují je blbě.
Jak tedy diplomku pojmout? Těžká otázka. Názory a vkusy se různí. Načrtnu tady svůj názor a vkus a těším se na komentáře a korekce. Mám přece mysl začátečníka. No, ve skutečnosti názory a vkusy se různí v detailech, zatímco princip je jasný a pevný.
Mnoho z následujících rad a postřehů má obecnou platnost. Mnoho z nich je specifických pro IT, něco možná i jen pro můj obor – obrázky tam a zpět (tj. počítačové vidění a zobrazování).
Pět kapitol
Diplomová práce je činnost, kterou student vyvíjí po dva semestry studia a pak o ní sepíše knížečku. Už jsem psal o rozšířené terminologické chybě, že té knížečce, která je o činnosti sepsaná, se říká diplomová práce. Ta knížečka je ve skutečnosti technická zpráva o provedené roční činnosti a diplomová práce je ta roční činnost.
Diplomantova roční činnost zahrnuje za prvé studium: „Co už v oblasti mého zadání existuje? Jak to dělají jiní?“ V rámci diplomky člověk dále nějaké věci vymyslí a navrhne: „Zadaný problém by šel řešit tak a nebo tak, já k němu přistoupím tímto způsobem, protože na zvolené platformě je to nejefektivnější.“ To, co řešitel navrhl, by měl po sobě ověřit tím, že to implementuje a vyhodnotí: „Pro implementaci jsem zvolil ty a ty nástroje, celý systém rozvrhl do takových modulů. Výsledek je takhle rychlý, má takovou úspěšnost a reakce uživatelů jsou takové a takové.“
Základní schéma diplomové práce je tedy nadhozeno na obrázku výše. Délky jednotlivých úseků v obrázku zhruba odpovídají podílům jednotlivých kapitol na rozsahu celého textu diplomky. Není chybou, když text má právě 5 takových kapitol, není ani chybou, když některá z nich je rodělena na dvě části – o tom dále. Obvykle je velkou chybou, když tam některá část chybí, nebo má nápadně odchylný rozsah.
Ú je úvod
Nemá se jednat o „úvod do problematiky“, ale o „úvod do knížečky“. Po jeho přečtení tedy má čtenář 1) mít představu o čem knížečka bude, 2) se těšit na to, že si ji přečte. Úvod ať se vejde na jednu stranu a nemá podkapitoly (jak už jsem psal dříve).
A – Co bylo třeba vystudovat
Záměrně nepoužívám duchaplně znějící slovo „Teorie“, které by na tuto část diplomky v zásadě sedělo. Je to proto, že slovo teorie má zvláštní magickou schopnost spouštět nutkání psát samoúčelné slohové cvičení na nejrůznější témata více nebo méně blízká tématu diplomové práce. I na témata poměrně dost vzdálená.
Nad každým odstavcem v této části diplomky doporučuju se ptát: „Je tato informace potřebná k pochopení toho, co jsem vymýšlel a implementoval?“ Není-li, bez milosti pryč s ní!
Tato část textu diplomky se může často skládat ze dvou kapitol. Kdyby někdo v rámci diplomky vytvářel třeba webový účetnický systém, asi by měl jednu kapitolu o účetnictví a jednu o bezpečných webových systémech. To je typický případ: u spousty IT řešení je potřeba studovat jednak obor činnosti, kde bude systém pomáhat, a jednak nástroje a postupy vytváření příslušných systémů.
B – Nové myšlenky, které tato práce přináší
Rozhodl jsem se.
Vymyslel jsem.
Rozvrhl jsem.
Vypočítal jsem.
Odvodil jsem.
Zjednodušil jsem.
Vylepšil jsem.
Navrhl jsem.
Zjistil jsem.
Vyzkoumal jsem.
C – Implementace a vyhodnocení
Naprogramoval jsem.
Posbíral jsem data.
Pustil jsem to.
Výsledky jsou takové.
Je to tak a tak rychlé.
Někdy je těžké od sebe oddělovat B a C. Programátorovi se míchá „navrhl“ s „naprogramoval“. Míchá se: „vylepšil jsem“ s „výsledky jsou“. Ale je správně od sebe B a C oddělit.
V mnoha ne-IT oborech se diplomky strukturují jako výzkumné práce podle tzv. vědecké metody. V našem prostředí (řekněme inženýrské studium IT) se struktura diplomky nedrží přesně tohoto schématu. Naše diplomky (a myslím, že to není úplně špatně) se vedle výzkumných prací podobají projektové dokumentaci. Pořád je ale správná cesta oddělit formulaci hypotéz od návrhu, jak je ověřit, a od jejich samotného ověření/vyhodnocení.
Z je závěr
V závěru ať nepřicházejí žádné nové poznatky, neobjeví se tam nové číslo nebo nový graf.
Funkce závěru:
- Autor se ohlíží za tím, co udělal: „V práci je. Hlavní úspěchy jsou. Důležitými výsledky jsou. Podařilo se.“
- Autor uvede nápady, které nestihl realizovat v podobě možností pokračování: „Ještě by šlo zkusit. Kdybych byl na začátku věděl, co vím teď, dělal bych.“
- Autor (ve vlastním zájmu) rekapituluje, jak bylo naplněno zadání práce.
K tomu dvě poznámky.
Za prvé: „diskutovat možnosti pokračování“ zní jednoduše a bezpečně. Nebral bych ale toto krátké sdělení na lehkou váhu. Obecné plky typu „do budoucna by bylo dobré to zrychlit a zpřesnit“ ukazují, že se pisatel neobtěžuje skutečně přemýšlet nad svou prací a že nemá nápady. U některých jiných „možností pokračování“ zase oponenta právem napadne, že to přece pisatel měl dělat už podle zadání, takže body dolů. Opravdu bych nebral toto krátké sdělení na lehkou váhu.
Za druhé: Závěr čte oponent úplně nazávěr. Chvíli před tím, než se pustí do sepisování oponentského posudku. Závěr ho tedy tak říkajíc ladí na to, jak má posudek napsat. Je dobré ho ladit na notu: „Jsem dobrý student, který naplnil celé zadání a udělal kus zajímavé práce.“ To je třeba nepřepísknout do polohy: „Jsem loser, který neumí přemýšlet a programovat, ale umí hlasitě vykřikovat, že je nejlepší.“
Inovace není Ignorance
Popisuji v tomto textu jakýsi obecný model obecné diplomky. Ještě ke všemu se na začátku zaklínám, že to je můj názor a vkus a jsem zvědavý na názory a vkusy alternativní (což jsem!).
Každý diplomant (Mgr. i Bc.) přitom cítí, že jeho diplomka je speciální a výjimečná. Tudíž se nebude držet nějakého schématu, které slouží pro běžné a průměrné diplomky – tj. pro ty ostatní.
Setkávám se s dobrými důvody, proč se od výše naznačeného schématu odchýlit a každoročně některým studentům odchýlení od schématu sám doporučuji. Vskutku, každá diplomka je jedinečná a zvláštní. Kdyby ne, nemusely by se psát, stačilo by je kopírovat (což se zřejmě někde i děje, ale to je jiný příběh).
Ovšem vždycky před tím, než vybočíte ze standardního a kanonického způsobu organizování odborného textu, dejte si tu práci ho poznat, pochopit a zvládnout.
Způsob vědecké práce, strukturování odborného textu, nebo třeba citování pramenů, může vypadat rigidně a neohrabaně, je to ale zatím ten nejlepší způsob, který jsme jako lidstvo dokázali vymyslet. Pokud ho ovládnete, pochopíte jeho výhody a nevýhody a inovujete ho, je to v pořádku a jste vítáni. Pokud se jím odmítnete zabývat – z lenosti, omezenosti, časového skluzu, nebo jiných osvědčených důvodů – pravděpodobně neprovedete hodnotnou inovaci, ale vytvoříte paskvil.
Píšete diplomku? Vedete diplomku? Jaký je váš názor?
Napište komentář!
