Studenti sepisují semestrální projekty. Dvě věci mi nejdou úplně přes nos a častěji se opakují. Obojí platí i pro psaní diplomek (bakalářka je taky diplomka).
Úvod
Úvod v diplomce je úvod do vašeho textu, ne úvod do problematiky. Čtenář se má dozvědět, jaký je účel a cíl vaší práce, s čím má přistoupit k textu, co má a nemá očekávat.
Není to úvod do problematiky, kde by se čtenář dozvěděl, kde se vzaly technologie a techniky, které používáte, to přijde později, to je právě ta tzv. teoretická část.
Úvod se má vejít maximálně na jednu stranu, spíš na půl. Ještě jsem neviděl dobře napsaný úvod, který by mělo smysl strukturovat do podkapitol – pouze do odstavců.
Opakuji: Úvod je úvod k textu diplomky, ne úvod do problematiky.
Názvy a struktura kapitol
Názvy kapitol ať přesně a jednoznačně vystihují, co kapitola obsahuje.
Naprosto a dokonale špatný název kapitoly (který je ale často k vidění) je „Teorie“. Špatné názvy jsou také třeba (vymýšlím si): „Použité techniky“, „Návrh řešení“, „Detekce“.
Dobré názvy jsou třeba: „Detekce objektů příznakovými klasifikátory“, „Návrh algoritmu pro zobrazování geografických údajů“, „Použitá implementace detektoru objektů“. Protože přesně a jasně říkají, co v kapitole bude (srovnejte s těmi špatnými).
Z obsahu práce (zobrazujte pouze dvě úrovně kapitol) by mělo být naprosto jasné, o čem práce je a co se kde v textu nachází. Pokud by váš obsah beze změny bylo možné použít v diplomové práci o dojivosti krav na zemědělské fakultě, zcela jistě není napsaný dost konkrétně a je nesprávný.
Důvod, proč je toto tak důležité, je dvojí. Jednak to děláte pro čtenáře, který už přečtením obsahu (a úvodu) ví, co v práci je, s čím ji číst. Dvak (a hlavně) vás příprava struktury kapitol donutí přesně promyslet, co v práci bude a budete se vyjadřovat přesněji a úsporněji. Kapitola „Teorie“ volá po tom, aby byla naplněna obecnými plky s pouze vzdáleným vztahem k vlastní práci.
