ImagineCup 2011: Konec znalostní ekonomiky? (mudrování ex post)

Jedna věc mi ještě od finále Imagine Cupu tak říkajíc drbe rozum. Snad najdu správný úhel, ze kterého k ní přistoupit.

Ano, Imagine Cup je soutěž, studenti v ní prezentují svoje projekty, na kterých před tím makali, a hledí vyhrát. Vedle toho tam ale probíhá takový výukový, nebo spíše motivační program. Při všech možných příležitostech studenti slyší: „Vy jste ta špička! Máte na to! Jděte dál za svým projektem! Založte si firmu! Prodejte se!“ A je to tak správně. Opravdu se vesměs jedná o špičkové lidi, kteří za pár let budou leadery v IT průmyslu.

Prý tu teď máme znalostní ekonomiku. Ocitujme Petera F. Druckera, manažerského guru, který termín znalostní ekonomika asi přímo nevymyslel, ale rozhodně ho do velké míry utvářel a zpropagoval:

Nejdůležitějším, a skutečně unikátním příspěvkem managementu ve 20. století byl padesátinásobný nárůst produktivity manuálně pracujících dělníků ve výrobě.

Nejdůležitějším příspěvkem managementu v 21. století bude obdobně zvýšit produktivitu práce založené na znalostech a produktivitu znalostního pracovníka.

Nejcennějším aktivem společnosti 20. století bylo výrobní zařízení. Nejcennějším aktivem instituce 21. století, ať už bude působit v podnikatelské nebo nepodnikatelské sféře, budou znalostní pracovníci a jejich produktivita.

A ještě třeba Stevena R. Coveyho:

Žijeme ve věku znalostních pracovníků, v němž dominuje intelektuální kapitál. Náklady na výrobky dříve tvořily z 80 procent materiálové náklady a z 20 procent náklady na znalosti. Dnes je tento poměr 30:70.

A teď tu máme hordu študáků nedoštudovaných, kteří pro projekt do nějaké soutěže šolichají svoje studium a všichni je za to chválíme, jak je to dobře. A v silných motivačních řečech do nich protřelí průmyslníci hustí, ať především založí firmu a věří si, na školu že se můžou vykašlat. A mají mocné příklady: Bill Gates, Steve Ballmer, Steve Jobs a další důležití – všichni jsou „nedouci“, tj. pro svoje podnikání za miliardy dolarů nedokončili vysokou školu. A nijak jim to zjevně nepřekáželo.

Neměl by znalostní pracovník v rámci své přípravy ze všeho nejvíc získávat znalosti? Neměl by je získávat na vysoké škole? Máme tedy znalostní ekonomiku, nebo ekonomiku nápadů, ekonomiku sebedůvěry, ekonomiku „kašli na učení hlavně se pusť do podnikání“?

Ne, konec znalostní ekonomiky se nekoná. Zkušenosti se taky stávají znalostmi. Prací na projektu (ať komerčním, nebo nekomerčním, do soutěže, nebo jen tak) se získává moře zkušeností. Zakládáním technologické firmy se získává spouta zkušenosti. V zaměstnaneckém poměru se získávají zkušenosti.

Co tedy? Studovat? Ano! Podnikat? Ano! Dobře se zaměstnat? Ano! Špantě se zaměstnat? No, jak chcete. Pozor ale na jednu věc. V různých životních etapách jsou tyto věci různě uskutečnitelné. Mám kamarády, kteří si po letech praxe dodělávají dálkově vyskou školu – a je to těžké! Učit se s svými dětmi do školy a až usnou, učit se ještě na vlastní zkoušky, při starosti o vydělání peněz, o rodinný dům, výměnu oleje v autě a rajčata na zahradě – je těžké. Mám hodně kamarádů, kteří jsou zaměstnaní v IT firmách a kdysi hýřili nápady a sršeli energií, podnikat ale už nikdy nezačnou. Mají přiměřeně dobré místo, mají rodinu, mají jistotu – přece nepůjdou do ročního, dvouletého období skoro bez příjmů a s velkou mírou nejistoty.

Když je člověku dvacet, je to dobrý čas na studium. Když je mu pětadvacet, je to skvělý čas k experimentování s vlasními nápady a jejich komerční realizací. Dalších padesát let má na to, aby dělal kariéru – ve vlastní firmě nebo v cizí. Studenti FITu hromadně během studia vstupují do zaměstnaneckých poměrů – většinou podřadných. Kvalita studia tím výrazně trpí, o vlastních projektech (soutěže, projekty „jen tak“, pokusy o založení firmy) nemůže být ani řeči.

Nedokážu přijít na kloub tomu, proč to tak dělají – a mrzí mě to. Proč spěchají do toho období, které pak bude trvat padesát let a připravují se o příležitosti specifické pro kratičkou etapu, kterou teď prožívají? Víte? Tušíte? Máte s tím zkušenost? Napište komentář!

(neplánované pokračování tohoto článku)

Kategorie: diplomky, Imagine Cup, mudrování
  • Studenti často potřebují nutně peníze a zaměstnat se je to nejjednodušší, jak je mohou získat. A pokusy o založení firmy jsou náročné a bez jistoty, že se to podaří, že se něco vydělá… Studenti často peníze nutně nepotřebují, ale přesto je chtějí a zaměstnat se je opět to nejjednodušší, jak je získat. A začít podnikat je náročné a nejisté… Studenti často touží dělat to co je baví a chtějí to dělat profesionálně a hned teď! A začít podnikat je náročné a nejisté… A co na to říkají vlastní projekty „jen tak“? Projekty „jen tak“ říkají, že „jen tak“ je příliš malá motivace. Babičky potřebují vnoučky, aby mohli začít plést svetříky.

    • To dává smysl. V tom co píšete, čtu velkou polaritu:
      jednoduché
      vs.
      náročné, nejisté.
      Usilovat o „velké činy“, jít do nejistoty, snít, překonávat překážky, to není pro každého. Dokonce ani pro většinu ne. Doufám, že ta menšina je dost rozumná, aby nešla tou „jednoduchou“ cestou. Doufám, že i ta většina bude dost rozumná, aby nechtěla „peníze hned teď“ za cenu nedodělání studia.

      Slyšel jsem – od studentů – že často si hledají práci během studia ne proto, že by hned teď potřebovali peníze. Že to je proto, že když vyjdou ze školy a „nemají ani rok praxe“, jsou při hledání práce znevýhodněni, protože spousta studentů v IT ze školy vycházejí už s jakousi praxí. Takže „IT studenti pracují, protože IT studenti pracují.“ Já bohužel od studentského života už mám nějaký odstup. Poraďte mi tedy – co je na tom pravdy? Jaké jsou motivace?

      Díky za komentář!

      • Ano, lidé rozlišují náročnou a jednodušší cestu. Já ale myslím, že takové dělení existuje jen v jejich hlavách. Nakonec každá cesta je taková, jak o ní přemýšlíme. Koneckonců celý náš život je takový, jak o něm přemýšlíme.

        Můj kamarád, spolužák si také myslel, že podnikat při studiu nezvládne a proto nepodnikal. Nakonec nezvládl ani studium. Já jsem si nikdy nemyslel, že by se mohlo stát, že bych nezvládl něco, co chci dělat. Já chtěl podnikat, proto jsem během studia podnikal a zvládl jsem to v pohodě. Zatímco ostatní studenti jezdili do školy šalinou, já jsem parkoval u školy se svým BMW. Já myslím, že to nebyla náročná a nejistá cesta. Kdyby to tak opravdu bylo, byla by to nejspíš špatná cesta. Špatná cesta se pozná podle toho, že je až příliš náročná a nikam nevede, musíme překonávat příliš velký odpor a je to stejně k ničemu! A příliš velkým odporem nepoteče nikdy ani proud. Nakonec vždycky existuje objízdná trasa a my se stejně můžeme dostat tam, kam chceme.

        Někteří studenti si myslí, že aby získali po studiu práci, tak musí pracovat už během studia. A oni pracují. Je to paradox ve dvou věcech. Jednak pracují, takže získali práci i bez předchozí praxe. Vlastně už nyní dokázali to, čeho se bojí, že nedokáží po studiu. Druhá vtipná věc je, že pokud se bavíme o absolventech IT, tak právě oni mají snad ze všech absolventů nejvyšší pravděpodobnost získat zaměstnání. Šikovní pak velice brzo získají i velice lukrativní pracovní pozici. Škoda, že se ve škole neučí, jak správně přemýšlet. Strach všechno ničí, ještě před vstupní bránou…

        • Igor a Jana Szokeovi

          Dobrý den Petře. Pokud to dobře chápu, tak studujete (nebo jste studoval FIT) a při studiu založil firmu. Mohu vědět, co je to za firmu? Děkuji.
          Igi

          • Dobrý den Igi, Ano, letos jsem dokončil FIT. A před pěti lety, kdy jsem začínal studovat, tak jsem zároveň začal podnikat na internetu jako OSVČ v oblasti internetového prodeje, marketingu a tvorby webových aplikací.

  • David Šabata

    Za sebe můžu říct, že peníze jsou prostě lákavé. Asi každý vysokoškolský student má kamarády, kteří odešli po maturitě do zaměstnání a mají stálý plat, řekněme 10 – 15 tisíc. Z pohledu vysokoškoláka je to sice plat zoufalý, ale srovnejte to s pár tisíci na měsíc, které navíc dodávají rodiče…

    Východiskem se pak jeví nějaká forma pracovního poměru při škole. Tím může být třeba kódování webových stránek (v době kdy se weby učí už na ZŠ) nebo jiná podřadná práce. Člověk ale konečně získává pocit, že se o sebe po více jak dvaceti letech zvládne alespoň trochu postarat, může si kupovat věci jindy než k narozeninám a k vánocům, a může se jít s kamarády bavit aniž by počítal každou korunu.

    Je to taková zvláštní schizofrenie.

    Mě samotného takové myšlenky taky napadají a jistě není náhodou že je to zejména v „období projektů“ a před zkouškami. Vždy se ale snažím vrátit do reality a uvědomit si, že vysoká škola je investice a nemá cenu ji studovat polovičatě, protože tím klesá její návratnost.

    Teď jsem čerstvý bakalář a začínám se obávat toho, že následující dva roky utečou jako voda a já budu muset jít pracovat. Ano, stále je tu vidina myslím velmi slušného příjmu, která se ale bije se zaměstnaneckým stereotypem, o kterém mluvíte. Na experimenty už moc času mít nebudu. Budu se muset zapojit do systému, osamostatnit se. Rád bych se taky konečně přestěhoval do lepšího bytu a snad i uvažoval o rodině. Tedy opět věci, které předpokládají stabilní příjem…

    Naštěstí o sobě můžu říct, že se snažím prosadit už od střední školy a mých osobních projektů už bylo nemálo. Přestože od nástupu na VŠ počet nápadů (a jejich kvalita) stále roste, stále nemám svoji firmu ani stálé příjmy. Možná je to tím, že dávám téměř vždy přednost škole (vážím si investice), možná jsem ještě nenarazil na ten správný nápad, který mě proslaví. Mám ale množství zkušeností, snad i znalostí, které doufám zúročím. Ideálně během následujících dvou let.

    Co se týče FITu, začínám mít bohužel pocit, že z většiny studentů nevychovává vůdce, budoucí zakladatele firem a kreativní osobnosti schopné mít své názory, hájit je a polemizovat o nich, je-li to třeba. Jen mizivé množství spolužáků, které jsem za své studium potkal, někdy zkusilo zrealitovat a pustit do světa nějaký svůj nápad. Osobně bych zrovna na vysoké škole typu FITu hledal spolupracovníky a kolegy při realizaci mých vizí.
    Bohužel však nacházím pouze zaměstnance. Jsou to lidé, kteří po dokončení školy nastoupí do IBM či RH, kde budou zvedat telefony anebo psát unit testy. Lidé, pro které vysoká škola znamená pouze zvýšení základního platu.

    Nechci teď škole vytýkat věci jako je stavba předmětů či přístup některých vyučujících, protože nevěřím, že by se v dohledné době mohlo něco změnit. Co se mě ale dotýká nejvíc a co dle mého také nejvíc přispívá k degradaci nadějných mozků jsou projekty. Běžnou praxí (alespoň v bakaláři tomu tak bylo) jsou projekty s jasně danými hranicemi, funkčností a vnitřní stavbou („v programu použijte 3x metodu typu XX, 2x metodu typu YY; při použití metody typu ZZ je projekt automaticky hodnocen 0b.“). Výsledek? Naprosto nulová potřeba studenta zapojit mozek a vymyslet ne nutně revoluční, ale alespoň _vlastní_ řešení.
    Po třech (nebo snad pěti? uvidíme…) letech studia pak člověk skutečně ztrácí chuť jakkoliv experimentovat nebo vystupovat z řady, což odpovídá profilu běžného zaměstnance. Může to být i dříve, pokud se studentova iniciativa při řešení střetne s opravovacím skriptem a je nucen předmět opakovat. Takový člověk je trestán za to, že přemýšlí a je opravdu velmi pravděpodobné, že to v životě dál než na pouhého zaměstnance nedotáhne.

    Ale abych si jen nestěžoval – nejlepším projektem, který jsem na FITu psal byla bakalářská práce. Vpodstatě náhodou jsem narazil na výborného vedoucího a měl jsem konečně pocit, že sám rozhoduji o tom, co a jak budu dělat (samozřejmě v rámci jistých mantinelů). Být to na mě, zařadil bych podobný projekt do každého ročníku (samozřejmě tak, aby bylo při ostatních projektech a zkouškách skutečně možné se mu věnovat). Skvělou zkušeností byl i MediaContest kde si do té doby téměř němý informatik vyzkouší prezentaci a seznámí se s ostatními aktivními studenty; možná budoucími kolegy 🙂

    ——

    Omlouvám se za délku příspěvku, který by snad vydal i na samostatný článek, nechal jsem myšlenky trochu více plynout. Snad vám ale pomůže nahlédnout do mysli konkrétního studenta FITu a jeho úvahách o zamestnání 🙂

    • Díky za komentář! Dobře jste to napsal!

  • István Szentandrási

    Ja osobne si myslím, že rozhodnutie pracovať pri škole môže mať niekoľko príčin. Väčšina z nich súvisí buď s peniazmi alebo s tlakom iných ľudí/spoločnosti.

    Jedna z týchto vecí je asi nezávislosť od rodičov. Veľká väčšina študentov nebýva v Brne alebo v okolí. To znamená, že počas štúdia sú doma len málo. Je to trošku zvláštny pocit žiť samostatne od rodičov a stále na nich závisieť finančne. Pracovať a zarábať je tak len prirodzeným krokom k získaniu suverenity.
    (Ak už sme u rodiny, tak je treba brať do úvahy aj priateľky. Toto však len na okraj. Podľa mňa v strednej Európe stále žije akási požiadavka voči mužom byť hlavou rodiny, zarábať peniaze, atď. Z toho pramení podľa mňa u niektorých nútenie stále dokazovať túto schopnosť a bez peňazí a práci to je ťažké. Mimo to, priateľky potrebujú čas od času „tokeny“ lásky vo forme zlatých náramkov s diamantmi. Ale to už preháňam :D. Dôležitá vec je, že priateľky môžu byť drahé.)

    Ale netočí sa to podľa mňa len okolo peňazí. Sú na vine aj zamestnávatelia. Hľadajú totiž absolventi s praxom. Dúfam, že nie som sám, kto v tom vidí začarovaný kruh. Aj ja mám len málo skúseností z letných brigád. Keď som ešte vo februári skúsil hľadať prácu a bol v agentúre, tak na mňa pozerali neveriac a povedali, že tak to bude ťažší; ale aj tak som dostal pár ponúk. Ja by som sa na mieste študentov nebál toho, hlavne ktorí dokončia FIT, že nedostanú prácu. Možno nie prácu o ktorom snívali, ale určite lepšiu, ako tie práce, čo dostanú pri škole a zostanú tam.Dôležitejšie sú kontakty ako prax.

    Fakt, že väčšina študentov na FITu pracuje, súvisí podla mňa trošku aj s politikou vysokých škôl, a to obecne, nielen FITu. Spraviť predmety – okrem známych výnimok (napr. TIN :D) – je podľa mňa dosť snadné, spraviť ich na lepšiu známku ako E už trošku ťažší. ( V tomto asi so mnou ostatní možno neshodnú, ale keď sa človek snaží aj niečo naučiť sa, na E často stačia úplne základy… ) Väčšina študentov sa nad tým ale neláme hlavu a premýšľajú binárne: má skúšku, či nie. To im dáva hromadu voľného času a tak pôjdu pracovať. Ako dôsledok stále menej ľudí chodí na prednášky, znalosti študentov zhorší, očakávaná kvalita riešení projektov ide dolu. Čas je stratená vysvetľovaním základných vecí stále dokola a nie je čas na fakt zaujímavé veci. Nepomáha ani to, že najhlučnejší na „tajných fórach“ zvyknú byť ti neochotní venovať viac času škole.
    Jednoduché zvýšenie očakávanej kvality pri súčasnom stave ale podľa mňa neviedla nikam, až na hromadný prechod študentov na MU, či na iné vysoké školy. Bolo by treba zmeniť prístup študentov k škole. Riešenie by podľa mňa mohlo byť napríklad lepšia komunikácia medzi študentmi a školou, namiesto – prepáčte za výraz – cirkusu každý rok (či semester) na stretnutí vedenia školy so študentmi. Napríklad polovina študentov ani nevie, že fitáci získali na imagine cupu tretie miesto (alebo že sa vôbec zúčastnili), či FIT patrí do svetovej špičky čo sa tíka rozpoznávanie hlasu atď. Ešte ma napadá napríklad prekvapené pohľady príbuzných na promócii, že FIT patrí medzi 500 najlepších univerzit :D. Lepšia reklama by nebola na škodu. Ďalej asi lepšia integrácia projektov do predmetov s ostatnými projektmi na FITu alebo lepšia motivácia študentov. Ale to som sa už dostal trošku „off-topic“. Ospravedlňujem sa za dĺžku, je to ale dosť zaujímavá téma… 🙂

    • Tolik mě nedrásá „většina študentů“ – většina asi opravdu projde školu binárně, jak píšete, a dobře jim tak. Jde mi o vynikající študenty. Věnují se škole a dělají parádní diplomky? Spousta z nich ano! Nebo protože jsou vynikající, zvládají školu levou zadní a můžou si dovolit dávat energii ještě do práce? Protože škola je snadná, aby ji „zvládla i většina“? Snad ne!

      Díky za komentář a přesvědčivý pohled!

      • István Szentandrási

        Nepovedal by som, že FIT je jednoduchá škola a študenti, ktorí sem podajú prihlášku sú si toho vedomí. Pre nich by nemala znamenať dokončenie štúdia prekážku, ak to neberú príliš ľahkovážne. Keby chceli ľahšiu školu, išli by inam. Podľa mňa sú práve tí sľubnejší, ktorí začnú pracovať najskorej a to až na študenti, ktorí nevidia v škole len vyšší plat či podmienku na získanie práce u väčšej firmy. K tomu ešte prispieva povera, že tie zaujímavé a významné veci bude robiť až bude mať titul a bude pracovať v nejakej veľkej firme, a nie v škole.

  • Igor a Jana Szokeovi

    Velmi pěkný článek (a komentáře), které nutí k zamyšlení. Napadají mě následující myšlenky:
    Má vysoká škola učit znalosti, a nebo učit získávání znalostí? Pokud to první, kde se učí to druhé? Já bych očekával, že to druhé. A ve firmě chci zaměstnat právě takové lidi. Ty, kteří umí získavat znalosti. Při stále rychlejším tempu vývoje, mi bude člověk, který se nedokáže získat znalosti za pár let k ničemu.
    Udržet si job je pohodlné. Jak se člověk rozkouká, tak se usadí a ztratí motivaci inovace (změny). A ruku na srdce.. firmy nemotivují zaměstnance k inovacím. Motivují je k tomu, aby makali, něděli chyby, neinovovali.
    V komentářích zazněla slova – podnikání je riziko. Zásadní problém školství je, že je nastaveno na industriální éru. Produkuje lidi, kteří by měli být dobrými zaměstnanci. Stát u pásu a makat. Nedělat chyby. Jenže máme informační věk (a fabriky v Číně). Školy by měli učit, jak inovovat, jak se učit, jak zkoušet nové věci a hlavně jak se učit z vlastních chyb a nebát se jich. Stále dokola slýcháváme, že chyby se nesmí dělat, že to je špatné. Ale jak se k sakru máme naučit něco nového, aniž bychom ty chyby dělali? Kdo z vás se naučil chodit, aniž by si nerozbil koleno? Takže, učte se nové věci, učte se dělat chyby a učit se z vlastních chyb. A učme to na škole.
    Právě jsem na toto téma dočetl pěknou knížečku „Poke The Box“. Jak budu mít trochu času, podělím se o ni na blogu (blog.igor.szoke.cz).

    Takže proč spěchají? Možná proto, že jsme je to naučili. Kdybychom je učili, že mají zakládat firmy a nebát se investovat do rizika a ztráty, tak budou zakládat firmy 🙂

    Igi

    • To mi přijde zajímavé slovo do pranice! FIT hodně učí, jak dělat věci správně, ale mohl by učit dělat chyby!
      Teď jsem poslouchal nějakou přednášku Toma Peterse. A tam přesně říkal: „Kdo vyzkouší nejvíc věcí, vyhraje.“ „Kdo zkouší věci, dělá chyby.“ Ergo: „Kdo udělá nejvíc chyb, vyhraje.“ Na tom hodně je, a kdy jindy dělat zajímavé a výživné chyby, než když se člověk učí!
      Díky za podnětný komentář!

  • Anonym

    Podelím sa o svoje názory a skúsenosti. Ako čerstvý bakalár z FITu som zažil niekoľko IT „brigád“, ktoré sa pretiahli i do časti školského roka. Na vlastnej koži som zistil, že robiť viac vecí naraz a k tomu na 100 % sa jednoducho nedá. Zatiaľ som vždy podvedome uprednostnil školu a brigádu ukončil. I keď tento pocit pomaly začína upadať kvôli negatívnej propagácie zo strany študentov na nedávne zmeny.

    Osobne ma k tomu viedla túžba vyskúšať si, ako to funguje v skutočnom IT priemysle a pekná položka do životopisu. Po dvoch – troch mesiacoch práce ma to však začalo nudiť. Väčšina ľudí sa nesnažila (z môjho pohľadu) na 100 %, žili svoje zabehnuté životy bez nejakého výrazného cieľa, nekonečné meetingy, vytrácajúca sa motivácia a misia môjho zamestnania – taká tá dlhodobá motivácia. Pridať k tomu ešte ubíjajúci cyklus 8 hodín práce, veľký úbytok voľného času a nedostatok energie a chuťte na experimentovanie. Skúsenosť to bola cenná, no nie na dlhodobo.

    K spomínanej zdravej zvedavosti ma nenabáda škola. Tu máš sadu úloh, ktoré chceme vypracovať presne podľa tejto špecifikácie, ktorá je úplne rovnaká ako vlani. Ak projekt umožňuje popustiť uzdu fantázií, zahrať sa na vývoj skutočnej aplikácie, skončí to bodovým ohodnotením 1 zo 100 bodov kvôli nedostatku času na opravovanie (vlastná skúsenosť).

    Opakom sú komunity podobných „hackerov“: Reddit programming, Hacker News. Človek tu zistí, že to, čo sa učí na projektoch má zmysel, že existujú ľudia veľmi podobní, ktorí experimentujú s technológiami, učia sa. Po chvíľke sa človek zorientuje a zistí, že sú úplne rovnakí a môže, dokáže sa im vyrovnať. Obklopeného takými ľuďmi ma to nehorázne hnalo dopredu, k zdravej zvedavosti.

    Môj osobný názor na startupy, rozbiehanie firiem je taký, že je to silná módna záležitosť, až životný štýl. Často vôbec nejde o technické znalosti, len o nápad a prekonanie strachu. Nehorázne ma inšpiroval tzv Breakup Notifier ( http://dlo.me/breakup-notifier/ ) Rozsah malého projektu na FITe, ktorý nebol ani technicky dokonalý, no i tak pritiahol 238 000 ľudí. Každá rozbiehajúca sa firma potrebuje niekoľkých takých polo vodcov/polo programátorov a zvyšok doplniť skutočnými IT odborníkmi. Požiadavky na lídra splní i človek bez dokončenej vysokej školy. Bill Gates, Steve Jobs a ďalší nie sú tými najlepšími IT špecialistami. Z histórie je známe, že začínali buď s kúpeným produktom alebo mali pri sebe toho najlepšieho odborníka a nadšenca v širokom okolí.

    FIT vychováva skvelých odborníkov, no o technologických lídroch sa vôbec nedá vravieť.

    • Díky za Váš pohled!
      To, co píšete o startupech jako by potvrzovalo, že je na místě být skeptický k myšlence „znalostní ekonomiky“, ale že se jendá o „ekonomiku nápadů a drzosti“. Trochu to tak je, trochu asi není – Breakup Notifier a podobné aplikace jsou špičkou ledovce – co táhne a drží IT je jinde, ale není to tak vidět.
      Přijde mi zajímavé, že píšete že jde „LEN o nápad a prekonanie strachu.“ Není to trochu jako s tou liškou v bajce, co si řekla, že „stejně jsou ty hrozny kyselé?“ Programovat dneska umí každý, kdo má v zadku díru, ale mít nápad a překonat strach – to je něco!
      Je možné vychovat technologické lídry? Těžko říct. Jde tomu pomoct, jde tomu nestát v cestě. Ale když FIT přijímá 650 lidí do prváku, nejde čekat, že udělá 650 tech lídrů. Lídr je jeden z tisíce, možná z deseti tisíc. Jak vzniká? Kde jinde by lídři vznikali? Na podnikatelkách? Na MBA programech? Vznikají na FITu (jakož i jinde), ale pořád jeden z tisíce.

      • Anonym

        Vychovávať lídrom je ťažké, možno i nemožné (ak si zoberieme úspešnosť na jedného človeka). Mnoho ľudí zastáva názor, že nápad nie je ten najdôležitejší prvok úspechu. ( http://www.sixdisciplines.com/BlogRetrieve.aspx?BlogID=5880&PostID=106919 ). Omnoho dôležitejšie je pustiť sa do toho, aspoň priemerného nápadu a vylepšiť ho skvelým technickým spracovaním. Tu je potreba lídra, ktorý dokáže určiť to povestné miesto na krivke, kde ďalšie malé zlepšenie stojí veľké úsilie, kde je potreba zamerať sa iný aspekt aplikácie.

        Je pravda, že v tak veľkom množstve študentov sa na FITe nedá zaviesť individuálny prístup v dostatočnej miere. Myslím si, že sa dajú vytvoriť podmienky, kde sa nádejní lídri môžu rozhľadieť. Ako príklad môžem uviesť, skupinové diplomky (bakalárky). Ten rok, ktorý človek strávi tvorením diplomky osamoste, by mohol stráviť s niekoľkými ďalšími ľuďmi a spolu vytvoriť niečo veľké. Založiť nejaký open source projekt v oblasti, kde open source zaostáva? Spraviť „nový hledač“? Aplikácia nejakej novej technológie v praxi, napr. iniciatíva pre nasadenie NetFlow? Nasledovať príklad WickedTeam a ich super vyzerajúcej hry FireFighters? (Príde mi to zaujímavejšie, ako niektoré vypísané diplomky — znížil by sa nutný počet témat pre študentov a vznikol by priestor pre kvalitu a neopakovanie sa tém).

        Za rok v týme 3-5 ľudí sa to dá. V podstate by to bol taký menší startup na nečisto. Prísť s jedinečným/dobrým/obyčajným nápadom za svojím mentorom, konzultantom. Pracovať na tom celý rok vo „voľnom čase“, popri projektoch do iných predmetov (do zamestnania). Spísať správu, dokumentáciu, kvázi bussiness plán. Povinnou súčasťou by bolo uviesť výsledný produkt „do používania“ — mať vytvorenú komunitu okolo projektu, nasadenie technológie do firmy, ktorá by s implementáciou a nasadením bola spokojná, účasť na súťaži, …

        Z môjho pohľadu študenta si myslím, že druhá strana – kantori, by neboli z toho nadšení. Nečudujem sa im. Bolo by nutné inovovať, brať diplomku z iného pohľadu, posudzovať z iných kritérií. Posúdiť dvoch nádejných diplomantov, či každý z nich pracoval a preukázal svoje schopnosti dostatočne, aby sa klasifikoval, je problematické.

        Realizácia podobného nápadu by študentom mohla pomôcť otvoriť oči, zistiť, že majú na vytvorenie špičkového softvérového produktu a ak chcú, onedlho si to môžu vyskúšať v praxi a naostro.

        Vedľajším produktom by bolo to, že v týme by sa musel nájsť líder, ktorý by produkt viedol, dával mu ideu. (Pokiaľ by do toho vedúci práce nezasahoval, nebol by lídrom on, ale len posmeľoval a vymedzoval priestor odkiaľ-pokiaľ je to ešte v školskej norme, kde už nie)

        • Igor a Jana Szokeovi

          Zdravím a souhlasím. Shodou okolností přemýšlím podobně, ale z druhé strany. Aby nezůstalo u slov, vypsal jsem zadání BP/DP na téma „Moje firma“. Uvidíme jestli se někdo přihlásí.

          Letos jsem měl (poprvé) excelentního Bc. studenta na webovou aplikaci (doufám, že bude pokračovat a udělá z toho fungující službu). Takže vím, že to jde. Udělat firemní diplomku nebude problém. Nejsem si úplně jist, jak by to šlo s týmovou prací. Mé zkušenosti jsou zatím negativní, protože se často stane, že někdo vyhnije a pak ostatní, kteří mají navazovat na jeho dílo musí improvizovat. Pokud by se ale jednalo o stmelený tým, mělo by to fungovat.

          Rád bych, aby z řad studentů na FIT každý rok vzniklo pár firem. A místo toho, aby šli studenti zedničit do Seznamu, můžou jít tvořit do startupu.

          Dále bych rád, aby bylo (a aby se vědělo), že na FIT je „podnikatelsky příjemné“ prostředí. Nápady, jak toto realizovat nebo tomu pomoci jsou vítány.

          Igi

  • ex-student

    Velmi zajímavý článek, který mě donutil trochu si zrekapitulovat svůj školně-profesní životopis. Zkusím ho v kostce shrnout, třeba to někomu pomůže v rozhodování 🙂

    Někdy cca měsíc před koncem letního semestru druhého ročníku bakalářského studia mě zaujal inzerát na pozici vývojáře v jedné větší brněnské sw firmě. Každé léto jsem brigádoval, ale vše to byly manuální práce typu zedničina, kácení stromů v lese (ano, i tohle student FITu dělal 🙂 ), nikdy nic co by se týkalo přímo oboru, který jsem studoval. Tehdy jsem se ale rozhodl, že zkusím na ten inzerát odpovědět, přestože mě programování moc nebralo a ani moje znalosti nebyly nijak závratné.

    Nějakým zázrakem jsem byl přijat a odstartoval svoji kariéru v IT. Musím říct, že to byla obrovská škola, kdy jsem se toho opravdu hodně naučil. Protože se mnou byli v práci spokojeni, naše spolupráce pokračovala i po prázdninách (na poloviční úvazek). Tohle mi obrovsky pomohlo při práci na školních projektech – dovedl jsem si reálně zhodnotit náročnost projektu, rozvrhnout čas a nakonec ho i celkem kvalitně naprogramovat. Tady mi práce ohromně pomáhala i při studiu. Jenže o pár měsíců později zasáhla krize, bylo potřeba snižovat stavy. No a první na ráně byl ten nejmladší s nejnižším vzděláním pracující na poloviční úvazek a je nejméně dlouho zaměstnaný = já 🙂

    V tu dobu přišel kamarád s tím, že nedávno spolu s dalšíma dvěma založili firmu, mají první větší zakázku a hodil by se jim někdo, kdo už pracoval s technologií, na které má být projekt postavený. Vývoj plánovaný na cca 10 měsíců, bez vlastních prostor a peníze až po dokončení. Měli ale svou vizi, svůj sen, za kterým se rozhodli jít. A já se k nim přidal. Každý jsme kódoval doma a jednou týdně jsme se setkávali u jednoho z nás, kde jsme probírali další postup, řešili problémy apod. Na FITu jsem „sloužil“ poslední semestr, ale měl jsem zapsaný jediný předmět + bakalářku, kde jsem zase hojně využíval znalosti, které jsem získával ve své mimoškolní aktivitě.

    Náš startovací projekt slavil úspěch (dnes má několik desítek instalací a dále se prodává) a přišel projekt číslo 2, kdy jsme se denně scházeli v bytě jednoho z nás, kde se vybudovala provizorní kancelář. Přišly další zakázky, čas plynul…

    Dnes má firma 7 stálých členů (přičemž v nejbližší době se bude rozšiřovat o další 2 vývojáře), vlastní pracoviště a stabilizovaný rozpočet. Teprve posledních pár měsíců jsou naše platy takové, aby se za ně dalo normálně vyžít. Mohli bychom si je zvýšit, ale to bychom zase nemohli zaplatit nově přichozí a firmu rozšiřovat. Něco za něco. Z našeho původního 4-členného jádra stále 3 z nás programují (jeden se naplno věnuje obchodu) a o standardních 40 h/týdně si můžeme nechat jenom zdát.

    Magisterské studium na FITu jsem nedávno úspěšně dokončil. Průměr není nijak slavný (něco málo přes 2), díky práci na firmě nebylo tolik času se studiu pořádně věnovat, ale jsem spojený (btw zdravím všechny, kteří tvrdí, že na magistrovi se nedají dávat všechny zkoušky na první termín – já to zvládl i s 1,5-násobným pracovním úvazkem 🙂 ).

    Co jsem ale svým (dlouhým) přísvěvkem chtěl říct. Začít podnikat není jednoduché. Už jen prodírat se byrokracií s tím spojenou dokáže člověka na dlouho zaměstnat. Člověk tomu musí věřit a věnovat se na 110%. Odměna? Směšná (pokud teda nemáte geniální nápad, nebo kontakty hned od začátku). Tohle hodně lidí odradí. I mě štvalo, když jsem šel na pivo s kamarádem, který si na méně než poloviční úvazek vydělal víc, než já který práci věnoval všechen svůj čas. Hodně lidí se na to vykašle a jde radši dělat toho „dělníka“ za méně námahy a více peněz.

    Myslím si ovšem, že optimální čas na započetí podnikání je právě během studia na VŠ. Většinu lidí stále živí rodiče, takže se nemusí ohližet na to, že je to (zatím) neuživí. Když jsem tomu během studia věnoval např. 3 roky svého volného času a vidím, že to nikam nevedlo, tak to můžu pustit k vodě a stát se normálním zaměstnancem. Naopak pokud to vydělává, tak pokračuju. Můžu si takový risk dovolit z pozice čerstvého absolventa? Kdo mě během začátků bude živit? Co když to pak nedopadne?

    P.S: Jen pro doplnění – celý můj příspěvěk myslím podnikání jako založení firmy (se zaměstnanci), nemám na mysli zřízení živnosťáku a práci na volné noze.

    • Díky za zajímavý komentář!
      Z komentářů vidím, že jsou různé modely a různé přístupy studentů a žádný z nich asi není „ten jediný správný“. Ale za sebe jsem rozhodně rád, že jsou tací, jako Vy. Držím Vám palce!

  • Podpořte kliknutím

  • Přihlásit odběr

  • Kategorie

  • Oblíbené příspěvky

  • Hojně komentované

  • Archiv

    • - 2017 (4)
    • + 2016 (7)
    • + 2015 (6)
    • + 2014 (16)
    • + 2013 (30)
    • + 2012 (46)
    • + 2011 (99)
    • + 2010 (19)
    • + 2009 (15)