Odpovědi na diplomkový dotazníček

Aneb co jsme chtěli vědět o diplomkách a nebáli jsme se zeptat.

Na diplomkový dotazníček se sešlo nějakých 43 odpovědí.
Děkujeme za ně!

Děkujeme!

Napočítal jsem asi 22 různých vedoucí prací (číslo není zcela přesné, neboť někteří vedoucího neuvedli), takže neodpovídali studenti jen jednoho nebo dvou vedoucích. Většina studentů byla z FITu, ale nemálo respondentů řešilo na jiných IT i ne-IT školách.

Můj základní dojem

Když jsem pročítal odpovědi studentů diplomantů, nějak mě zase zasáhlo uvědomění, jaká ohromná kupa práce byla za ten rok udělána. A to většinou ne nějaké bezduché periodické opičí práce podle cizích pokynů, ale přemýšlení, dohledávání, řešení problémů.

U nás na FITu se řeší za ten rok nějakých 500 prací (Bc. i Mgr. dohromady), tak půlka bude odbytá a napsaná za pár dní/týdnů, druhá půlka ale bude obsahovat nějakou tu myšlenku. Dobrých 50-100 prací určitě znamená opravdový přínos, osobní vklad, zajímavá řešení, promyšlené kusy textu a obrázků. Kolik slajdů studenti vymýšleli k obhajobám! A takových škol je po Česku více, nemluvě o celosvětovém měřítku.

Tolik nových myšlenek! Tolik přemýšlení a trápení se nad problémy! Přitom hlavní motivace (u těch dobrých prací) je „mít to fakt dobré, být na to hrdý,“ spíše než splnit si svoje, abych dostal zaplaceno.

Tato představa mě naplňuje úctou, pokorou a vůbec pocity, které se člověka zmocňují, když je svědkem přírodních úkazů jako vichřice v horách, povodeň, nebo požár lesa.

Pár konkrétních poučení, která já si beru

  1. Zdrojem silné motivace, která pak vede ke kvalitnímu řešení, je výhled na to, že práce bude nasazena.

    Dobrý pocit mám z tvorby aplikací, které řešitel klidně zdarma, klidně za mírný peníz, dá do nějakého internetového obchodu – a jde tak „s kůží na trh“, protože uživatelé aplikaci umí ocenit, i ji sestřelit.

    Dobrý pocit mám ze „startupových“ diplomek, kdy student pracuje na nějaké aplikaci nebo službě a komplexně směřuje k jejímu zveřejnění, popularizaci, komercionalizaci.

    Smíšené pocity mám z klasických „firemních“ diplomek – někdy to jsou úžasné praktické projekty, někdy je to celkem bezduchá dřina sepisování skriptů podle pokynů někoho, kdo nemá čas dávat pokyny.

  2. Existují „coworkingové skupiny“, ve kterých se studenti scházejí a nezávisle pracují na svých diplomkách. Coworking spočívá ve vzájemné motivaci, ne v tom, že by řešili stejnou věc. Super myšlenka hodná podporování ze strany instituce.

    Před časem jsem uvažoval, že bych studentům nabídl vedení skupin Action Learning – možná by se to s coworkingovými skupinami mohlo podporovat.
    Byl by o to zájem?

  3. Vedoucí je důležitý – co dělá a co nedělá. Je dobré, když tlačí, motivuje, honí. Zároveň je dobré, když nechá svobodu a má důvěru.

Následuje přetisk vybraných odpovědí

Je dlouhý jako Lovosice, ale přitom je to jen malá část všech odpovědí, které jsem několikrát četl a vybíral z nich. Když jsem odpovědi pročítal, neměl jsem propojení jednotlivých otázek – nevěděl jsem, kdo danou odpověď napsal, kdo byl jeho vedoucí a jak odpovídal na ostatní otázky. To zajišťuje jistou nestrannost a rovnoměrnost.

Vědět na začátku to, co víte teď – co byste dělali jinak?

V březnu jsem se přidal k „coworkingové diplomkové skupině,“ to je několik (málo) lidí, kteří se pravidelně (my jednou týdně) scházejí a pracují na svých diplomových pracích (každý na své). Výhodou je, že jsem měl pevně stanovený pracovní den a mohl skutečně na práci nerušeně pracovat. Jakási odpovědnost vůči ostatním mě vždy „přinutila“ přijít a pokračovat. Myslím, že kdybych začal dříve, pomohlo by mi to.


Více bych spolupracoval s vybranou firmou – více se jim „pletl pod nohy“. Zavádění Kaizen do firmy bylo, je a ještě bude velmi zajímavé.


Začal bych psát text technické zprávy dříve, netisknul bych u diplomky online, sázel bych text v Latexu a ne ve Wordu.


Zřejmě bych už od začátku použil již hotové knihovny třetích stran, místo zbytečné snahy udělat hromadu věcí sám. Ušetřilo by to spoustu času, který se mohl použít na implementaci dalších funkcí, které chci doplnit později. „No Need to Reinvent the Wheel.“

V čem byla největší výzva?

Nenechat se rozptýlit spolubydlícím, který celý den nic nedělal.


Aby práce zaujala cílovou komunitu a někdo by ji i použil – celkově tedy navrhnout a implementovat systém, který by byl schopný konkurovat, či by předčil aktuálně používané aplikace.


Největší výzva byla, když mě vedoucí vybízel, abych se s projektem přihlásil do akcelerátoru StarCube. Pořád mi to vrtalo hlavou, jestli se přihlásit nebo ne (od mala jsem strašně stydlivý a pořád s tím bojuji). Kamarád se taky hlásil a doporučil mi, ať si určitě podám přihlášku. S projektem jsem se dostal až do posledního kola přijímacího řízení. Nakonec jsem díky kamarádovi měl možnost se SC zúčastnit tím, že jsme spolu začali pracovat na společném projektu, který se do SC dostal. Tato účast vynesla lavinu dalších výzev. Poznal jsem spoustu nových lidí, slyšel velice zajímavé přednášky… a hlavně mi to pomohlo uvědomit si, že je potřeba nebát se využít jakékoli příležitosti a posunout se dál.


Nemůžu jmenovat jednu věc. Živě si pamatuji, že každá jednotlivá fáze řešení byla výzvou, která mne zaměstnala na několik dní či týdnů, i když často vypadá zpětně řešení jako úplně jasné.


Splnit zadání, které jsem si sám definoval, a hlavně na úrovni, se kterou bych byl spokojen. Bohužel byla mnou požadovaná úroveň práce opravdu mnohem vyšší, než byly požadavky školy / vedoucího práce.


Zapojit se do práce celé výzkumné skupiny.


V tom, že podobnou práci (ale jednodušší, s jiným výstupem) jsem viděl u diplomek a já měl jen bakalářku.

Co nového odborného jste se naučili?

Vidět věci/práci/výsledky kriticky. Vidět problémy, které nejsou zcela zjevné.


Mě řešení není nijak super vědecky založené. Spíše jsem se naučil, že u webových služeb, které mají úspěšně běžet, je potřeba na samém začátku věnovat značné úsilí prototypování. A získat tak feedback hned na začátku. Ušetří se tím spousta času a nervů :). Díky tomu, že jsem poznal nové lidi, dozvěděl jsem se například, jak navrhnout infrastrukturu hw (a jak taky jednotlivé moduly sw na servery umístit) a sw aby bylo řešení rychlé, dostupné a škálovatelné.


Pri príprave som prečítal asi 6 kníh a cca 80 papierov na danú tému, čo mi dalo pekný prehľad o tom, ako veci vlastne fungujú čo sa týka spracovania videnia pre roboty.

Co nového mimo učivo probírané na fakultě jste se naučili?

Anatomie oka. A kvantum nových anglických slovíček – literatura k tématu je v češtině nedostupná.


Důležitost testování programu.


Jednat se zákazníkem.


Návrh aplikace. Na škole se sice o návrhu aplikace učí, ale nikde se již příliš nevyžaduje ani nekontroluje. U BP byl návrh mnohem promyšlenější.


Pracovat na projektu jako by se jednalo o startup a velké množství dovedností, co s tím souvisí …


Používat LaTeX, organizovat článek, time management, vyhledávání zdrojů, azbuku a některé ruské matematické pojmy.


Práce v některých částech dalece přesahovala učivo probírané ve škole. Například webové frameworky, moderní technologie či postupy, celá teorie plánovaní / řízení času apod.


Psát odborné práce. Naučení tohoto mi na fakultě chybí. Každý nám řekne, jak to nedělat, co jsou chyby a co máme špatně, na co si dát pozor, ale nikdo neřekne, jak to dělat.


Trocha reverzního inženýrství, YouTube API.


Všetko. Musel som stavať od nuly, lebo na bakalárskom stupni sa s takýmito vecami nerobilo, ani sa nespomínali.

Co vám při řešení pomáhalo?

Coworkingová skupina, vedoucí práce, knihovna a její celkem podařený elektronický systém, Google Scholar, zápisník Moleskine, spolehlivé pero Pilot G2 a hlavně skvěle fungující Mac.


Motivace ze strany vedoucího – ta jednoznačně. Dále taky to, že jsem pracoval ve dvojici s kamarádem – podporovali jsme se vzájemně: Když nemohl jeden, mákl a podpořil ho ten druhý a naopak. Rozhodně bych tento koncept vřele doporučil – jednak kvůli podpoře a dvak kvůli práci v teamu apod. Ale je mi jasné, že tohle může fungovat pouze u sehrané dvojice, nebo u té, která má stejnou představu o projektu a chce do ní vložit stejné úsilí. U nás to tak naštěstí fungovalo.


Neutuchající touha po nových vědomostech, konzultace s vedoucím práce, studium patřičné literatury vztahující se k tématu, optimisticky naladěna přítelkyně.


Paní ředitelka základní školy pro kterou byl systém navržen.


Především materiály získané z portálu IEEE Xplore.


Roztrojená osobnost. 1. osobnost, která produkuje šílené nápady (chaos) 2. osobnost, která produkuje přesné a korektní nápady (řád) Tyto osobnosti se neustále přou. 3. osobnost, která ty ostatní musí poslouchat a nějakým způsobem to realizovat a implementovat.


Ten fakt, že to bude nasazené v praxi a že to musí fungovat.


Studium již obhájených prací mého vedoucího (zejména struktura).

Co vám při řešení vadilo?

Bál jsem se, že výsledky práce už nikdo nevyužije, podobně jako u dalších školních projektů (to je demotivující).


Díky neúspěšnému týmovému projektu v zimním semestru 2. ročníku (kolega neudělal, co měl a s týmem jsme to již nestihli dodělat) jsem musel opakovat předmět, který mi vzal spoustu času, který jsem chtěl věnovat bakalářce. Vím že je to z části i moje chyba, ale byl to první týmový projekt a neměl jsem s tímto příliš zkušeností.


Hardvér, Hardvér, Hardvér 😀 a vlastná hlúposť.


Jistá nejednoznačnost zadání a z toho vyplývající změna strukturu v průběhu práce. Vlastní lenost. Špatně napsané požadavky na formální podobu práce ze strany studijního oddělení.


Málo jsem se práci věnoval v zimním semestru. Přehršel povinných předmětů a projektů mě (jak taky jinak) zaměstnával od začátku října až do Vánoc a to doslova. Oproti tomu byl letní semestr super, poprvé jsme měl na FITu pocit, že si můžu dovolit projektu (i BP je dle mého pohledu projekt) věnovat tolik času, kolik si zaslouží.


Nutnost projekt přizpůsobit akademickým požadavkům a povinnost nakonec vše sepsat do technické zprávy a odevzdat jako diplomovou práci …


Práce. Pokud člověk programuje 8-10h v práci, pak přijde domů a dělá projekty do školy a pak má ještě programovat diplomku, je to dost drsné.


Při vytváraní asi nič, ale teraz po obhajobe ma napadla jedna vec a sice: Všetku literaturu som si zohnal sám. Teda sa stalo, že som šlápol mierne trošku vedla, ale iba mierne. Bolo by fajn, keby základnú literaturu o problematike poskytol vedúci. V mojom prípade, niečo, čo by napovedalo, akým smerom sa uberat pri vytváraní testov pre moderné GPU.


Spolubydlící a jeho World of Warcraft all day long (díky bohu Diablo 3 vyšlo až po odevzdáni BP).


Při řešení mi nejvíce vadilo, že mám projekt dokončit. Programování a rozšiřování aplikace mne bavilo a nebyl jsem si schopen říci stop. Další problém byl se souběžnou tvorbou aplikace a technické dokumentace. To způsobovalo nesoustředění a stres. Byl bych pro, kdyby se zavedly dva termíny: 1. deadline – do tohoto termínu se musí odevzdat funkční program – jeho finální verze. 2. deadline – do tohoto termínu se musí odevzdat technická dokumentace. Druhý deadline je třeba o 1 měsíc později. Také mi vadilo, že najít chybnou operaci s pamětí je téměř nemožné. Valgrind totiž na výstup produkuje chyby i všech knihoven, které program používá. Najít v tom VELKÉM nepořádku něco relevantního je na zbláznění (zvláště ve 4 hodiny ráno).


Zřejmě nic výjimečného, možná trochu odtažitost od vedoucího, čekal jsem ze bude větší „pohodář“, že komunikace bude probíhat více na úrovni kamarádů z nichž jeden radí druhému. Ale možná bych chtěl něco, co není reálné. 🙂


Za poslední rok jsem až strašidelně zlenivěl a nemohl jsem se pořádně dokopat k žádné práci. Motivace ze strany vedoucího byla nulová, takže mě v podstatě nic nenutilo ze začátku pracovat.


Že jsem neměl připravený kompletní návrh aplikace. Postupoval jsem zdola – nahoru. Takto jsem strávil enormní množství času testováním částí, které se nakonec vůbec nepoužily.


Špatně jsem si rozvrhl čas…


Škola:-D. Množství zkoušek a projektů, z nichž nezanedbatelnou část považuji za (pro mě) neužitečnou. A přitom drtivou většinu teorie ke své práci jsem se musel naučit sám – tzn. ani v tom mi škola nebyla nijak zvlášť nápomocná…


Že jsem skončil s až příliš obkecávací diplomkou, mám raději implementační… Zpětně bych asi fakt vymyslel úplně jiné zadání, ale jak se říká, každá zkušenost dobrá a i z tohoto jsem si odnesl své

Jaké informace by se vám při řešení hodily a neměli jste je?

Co lidé chtějí a za co jsou ochotni zaplatit 🙂 …


Informací byl dostatek, nicméně trochu mi chybělo znát obtížnost své práce dříve, než v posudku oponenta.


Spíš při zadání :-). Hodilo by se mi rovnou vědět, že drtivá většina z toho všeho vůbec nejde realizovat, abych se tím pak půl roku netrápil – nejsem až tak akademická povaha a potřebuji mít v rukách prostě nějaké hmatatelné výsledky, nějakou hezky funkční aplikaci, abych z práce měl radost a dokázal pokračovat.

Čím vám byl vedoucí práce nejvíc užitečný?

Jednoznačně motivací. Neříkám, že mi to bylo vždy příjemné, ale když jsem si představil, jak by se asi tvářil, kdybychom příští týden opět nic nedonesli, tak jsem prostě musel najít čas na to něco udělat. A taky nešetřil chválou a povzbuzením – to bylo skvělé. A v neposlední řadě nás zásoboval i různými nápady podněty a při řešení problémů nás posouval správným směrem. Velmi rychle jsem pochopil, proč mi byl doporučen právě tento vedoucí a neměnil bych.


Hlavně tím, že se v oblasti startupů sám pohybuje a mohl mi dát rady, jak vůbec s projektem postupovat. Tato oblast pro mě byla víceméně neznámá a neměl jsem žádné zkušenosti.


Občas, když jsem zabředl do přílišných detailů, tak mi pomohl udržet si odstup a dívat se na práci trošku s odstupem a nadhledem. Dále spousta jednoduchých rad a postřehů, které mě samotného nenapadly. Obecně se zkušenosti pana docenta hodily.


Nakopával mě do práce větami typu „S čím přijdete příště a kdy to příště bude?“


Na konzultacích šlo vždy vidět, že je to člověk, který už napsal několik publikací a má velký přehled. Celou dobu jsem byl vedený doslova „za ručičku“. Byly mi doporučeny velmi relevantní publikace. Při dokončování diplomové práce, kdy už nebylo moc času, tak jsem opravdu pocítil, že je vedoucí na mé straně a to mi dodalo opravdu hodně energie! O to víc jsem litoval spolužáky, kterým se jejich vedoucí moc nevěnoval nebo se k nim otočil zády.


Ponechal mi řešení zcela v mé vlastní režii, což mi osobně nejvíce vyhovovalo. Nejvíce mi pomohl při začátku práce s úvodním rozborem a nasměrováním, na co se zaměřit.


Pozitivní konzultace. Po konzultaci jsem měl vždy nadšení a nový elán něco dalšího udělat. Byl veselý, povzbuzující. Ke konci mi stavěl do cesty stopky s upozorněním, že mám dokončovat a ne dále rozvíjet.


Prácu som sa snažil robiť čo najviac samostatne. Vedúci mi pomáhal zohnať hardvér, riešili sme spolu prezentácie, text práce atď… Môj vedúci bol šialenec, ktorý bol vždy na telefóne, ráno, večer, v noci, v pondelok, v nedelu… stále. Ak som mal problém, dokázal mi takmer okamžite odpovedať.


Ptal se na dobré otázky typu „a co když….“ nebo „a šlo by tohle“. Po zamyšlení nad odpovědí mi buď došlo, že tam mám chybu, nebo že to můžu udělat jinak / vylepšit. Dále organizoval společnou obhajobu semestrálního projektu, což byla dobrá zkušenost si vyzkoušet prezentovat svojí práci před publikem.


Tváril sa, že ho to zaujíma. 🙂 A to je motivujúce, nerobím to len pre seba a môžem to niekomu ukázať. Navrhoval riešenie na problémy a vylepšenie už implementovaných vecí.


Že mě tlačil k pravidelným konzultacím a tím k dodržování časového plánu. V místě, kdy jsem chtěl nad něčím polevit, tak naopak mě vmanipuloval do toho, aby se to nestalo.

Co měl vedoucí dělat jinak?

Nejsem si jistá, zda je to práce vedoucího, ale neměla jsem absolutně ponětí, co je obhajoba, co se po mě bude chtít, co se bude ode mě očekávat.


Bohužel BP byla první „velkou“ prací, kterou jsem psal, a proto jsem se z počátku potýkal s mnoha problémy. Určitě jsme si měli na začátku probrat strukturu práce, pravidla citací, a chyby, které se v minulých letech u studentů nejčastěji vyskytovaly.


Možná ke konci se víc zaměřit na emailovou komunikaci, protože v jeho konzultačních hodinách bylo plno a na některé maily mi neodpověděl.


Možná bych ocenil, kdyby bylo vyžadováno část teorie k semestrálnímu projektu způsobem, že by se to následně jenom použilo do BP.


Mě osobně by vyhovovalo, kdybych měl nastavené konkrétní cíle.


Nějaký alternativní komunikační kanál na jednoduché dotazy. – Fórum


Stanovit termíny a vyžadovat jejich dodržení. Například dopsání práce týden před oficiálním termínem, aby student mohl dělat v posledním týdnu už jen finální úpravy.


Víc mě nutit makat.

Jaká má být ideální organizace BP/DP, aby pro vás byla co nejužitečnější?

Docela mi vyhovovalo, jak to bylo u mého vedoucího nastavené. Dohoda zhruba každých 14 dní jít na konzultaci, nutí podvědomě ukázat vedoucímu nějaký progress na projektu. Fajn byla i prezentace v lednu, která byla natáčena na video. Tohle by bylo fajn udělat i před oficiální prezentací, protože ta prezentace je nakonec úplně jiná.


Měla by být dostatečně prakticky zaměřena. Vrtat se půl roku v teorii, nebo matematice a přijít na něco co už je beztak vymyšleno mi nepřipadá příliš užitečné.


Pokud se jedná o organizaci z pohledu řízení, tak osobně potřebuji motivační přístup. Tj. vedoucí nadšený pro věc, který občas přitlačí, kdybych lenošil, ale netlačí zase moc, abych se necítil deprimovaný. Z časového hlediska mi pak přijde ideální začít psát text práce cca 2 měsíce před odevzdáním, aby se člověk necítil ve skluzu a po zimním semestru mít alespoň 50% programové části hotovo.


Rozhodně vidím jako velmi důležité to, aby si student vybral téma sám. Něco, co ho baví. A na vedoucím pak je, aby vybrané téma modifikoval tak, aby z něj mohla vzniknout obhajitelná práce.


Na diplomce si můžu vyzkoušet jakoukoliv zábavnou úchylárnu, kterou by mi nikdy nikdo nezaplatil a já bych na ni normálně neměl vůbec čas – to je parádní rys, který je škoda nevyužít takže já jsem jednoznačně pro vlastní výběr zadání. Bez vlastního výběru ale podle mě bude diplomku brát student vždy jen a pouze jako otravnou povinnost, pokud si nevybere něco, co jej bude bavit – bohužel většina lidí nad tím kupodivu takto vůbec nepřemýšlí a náhodně kliknou v informačním systému, aby „nějakou“ měli… pak se diví, že je to pro ně opruz, nebo že musí všechno studovat a nerozumí tomu.

Jaké máte osobní dojmy z řešení závěrečné práce?

95% práce mne bavilo. 5% práce jsem nenáviděl. Těch 5% spadá na období asi 1-2 týdny před odevzdáním.


Díky bakalářské práci jsem se naučil spoustu nových věcí. Kdybych se všechny tyto věci měl učit aniž bych je dělal pro BP, určitě bych se je učil daleko pomaleji.


Je to zajímavá zkušenost. Nikdy předtím jsem se nesnažil zpracovat takto velký projekt opravdu precizně. Myslím si, že dělat BP/DP má smysl.


Opravdu mě to bavilo a jsem rád, že jsem si správně vybral vedoucího!


Potreboval by som ešte asi rok času, aby to bolo v takom stave, o akom som si na začiatku predstavoval, že to bude po 2 mesiacoch.


Práce mě bavila, a naučila mě mnoha novým věcem. Kdybych si mohl vybrat znovu asi bych si vybral o něco obtížnější zadání. Příští práci také rozhodně začnu řešit už v prvním ročníku, aby byla mnohem více podle mých představ. Jako vždy není má práce úplně dokonalá a je co zlepšovat, ale pokud si člověk řekne že je něco dokonalé, přestane se zlepšovat a já se chci zlepšovat. Posledním dojem je – už nikdy se nebudu stěhovat těsně před dokončováním diplomky :-D.


Raději bych dělal něco užitečnějšího než sepisoval technickou zprávu …


Zajímavé, člověk se toho hodně naučil a „i o sobě dověděl“.


Že i přes vyčlenění celého roku na DP a soustavnou práci v tomto období nezamezí dokončování práce 2 dny před termínem.

Jaká otázka v dotazníku chybí a jaká je na ni vaše odpověď?

Chcete něco vzkázat ostatním? Nebát se na cokoli zeptat.


Proč jste se rozhodl zveřejnit/nezveřejnit svoji práci? Zveřejnil jsem ji, protože by mohla být prospěšná dalším studentům.


Co by se mělo změnit (ne ze strany studenta, ale ze strany školy)? Měli bychom mít určitou formu přípravy na to, jakým způsobem psát technickou zprávu a jakým způsobem vytvořit prezentaci a jak ji prezentovat. Nějaký jednotný předmět nebo alespoň přednášku a podobně, jak na to. Hodnotil bych to pro mě osobně jako užitečné.


Jak Vás překvapilo/nepřekvapilo hodnocení vedoucího a oponenta? Myslím, že s vedoucím jsme po celý rok měli dobrou komunikaci, práce se relativně povedla. Dostal jsem C, což jsem čekal, splnil jsem cíl, ale nijak výjimečně. Oponent mi ale práci totálně zdrbal, hlavně textovou část, což jsem tedy nečekal a dost mi to srazilo náladu a nadšení „jít si pro svůj první titul“. Bohužel většina jeho námitek byla oprávněných, a mně vadilo, že jsem je ve své práci sám neviděl, nebo že mě na ně neupozornil vedoucí (který moji práci četl v několika revizích a říkal, že je až na několik drobností v pořádku). Při čtení posudků při obhajobě jsem se musel stydět, vypadalo to, že jsem blbec co neví co řešil, ale nakonec jsem obhájil úspěšně, moje práce měla naštěstí svůj přínos.


Jestli bych si vybral stejnou práci a vedoucího na základě minulých zkušeností? Ano, vedoucího jsem si vybíral cíleně a byl jsem si vědom vyšších nároků z jeho strany a téma mi perfektně sedlo :-).


Vybral byste si vedoucího znovu? Ano

Jakýkoli vzkaz vedoucímu…

Hlavně bych chtěl poděkovat za to, že mě v podstatě nakopl k tomu, abych se angažoval ve světě startupů. Sám bych se k tomu asi nepřemluvil :).


Děkuji Vám za trpělivé a ochotné jednání. Byl bych rád, kdybych mohl s Vámi spolupracovat na nějaké práci pod Vašim vedení. Ve srovnání s ostatními vedoucími jste špička.


Myslím, že velmi zkušený vedoucí se spoustou příkladů a znalostí všech přidružených oblastí dokáže posunout práci a desítky procent výše.


Vážený pane doktore, díky Vašemu vedení, radám, výtkám a připomínkám mohu být na svoji práci pyšná. Děkuji za možnost spolupracovat s Vámi, děkuji, že jste mě naučil vidět věci, kterých jsem si do té doby nevšímala.


Více motivovat a nutit k práci (i když to chyba byla na mé straně).

Kategorie: diplomky
  • Sledujte na twitteru

  • Přihlásit odběr

  • Kategorie

  • Oblíbené příspěvky

  • Hojně komentované

  • Archiv

    • + 2018 (2)
    • + 2017 (4)
    • + 2016 (6)
    • + 2015 (6)
    • + 2014 (16)
    • + 2013 (30)
    • + 2012 (46)
    • + 2011 (99)
    • + 2010 (19)
    • + 2009 (15)