Richard Koch: Pravidlo 80/20

Nedávného cestování jsem – jak je mým zvykem – využil ke čtení. Padla mi do ruky kniha o profláklém pravidle 80/20, snad jsem na ni před tím četl nějakou povzbudivou recenzi.

Těšil jsem se, že se dočtu nějaký neprofláklý, nepovrchní, důkladný pohled. V tom jsem se ale poněkud zklamal. Nepovrchní, důkladný pohled se nekonal, z autora mám dojem, že statistice ani za mák nerozumí a rozumět nechce. To je celkem nemilé, protože pravidlo 80/20 je statistická konstrukce.

Autorův přístup mi připomíná Tima Ferrise, se vším dobrým i vším špatným. Knížka je celkem škaredý festival nepodložených tvrzení, nepochopení a manažerských pop-pouček. To dobré spočívá v provokativním pohledu a jakési dravosti, přímočarosti. Vyberu pár úryvků, které jsem si vypsal.

Jakmile se něco stane složitým, zjednodušte to.
Nemůžete-li to zjednodušit, zrušte to.


Protestantská pracovní morálka je v každém z nás tak hluboce zakořeněna, ať jsme jakéhokoli vyznání, že potřebujeme vynaložit vědomé úsilí, abychom se jí zbavili. Problém je v tom, že máme rádi tvrdou práci, nebo alespoň pocit z dobře vykonané práce, který po námaze přichází. Musíme si vštípit do hlavy, že tvrdá práce, zejména pracujeme-li pro někoho jiného, není efektivním způsobem, jak dosáhnout toho, čeho chceme. Tvrdá práce vede k nízkým ziskům. Myšlenky a možnost dělat to, co sami chceme, vedou k vysokým ziskům.


Starý bručoun a puritán John Kenneth Galbraith upozornil na základní nespravedlnost ve světě práce. Příslušníci střední třídy nejenže dostanou za svou práci více zaplaceno, ale jejich práce je mnohem zajímavější a více je baví. Mají sekretářky, asistentky, cestují první třídou, ubytování mají zajištěno v luxusních hotelích, i jejich pracovní život je zajímavější. Ve skutečnosti byste museli mít obrovské soukromé jmění, abyste si mohli dovolit to, co si manažeři dnes zcela běžně dopřávají.


80 procent hodnoty v jakékoli organizaci či profesi pochází od 20 procent profesionálů. Nadprůměrní pracovníci obvykle dostávají větší plat než ti, kteří jsou podprůměrní, ale tento rozdíl se nikdy ani neblíží rozdílu ve výkonu. Z toho vyplývá, že nejlepší lidé jsou vždy nedostatečně zaplaceni a ti nejhorší vždy přepláceni. Jako nadprůměrný zaměstnanec nemůžete této pasti uniknout. Váš šéf si může myslet, že jste dobří, ale nikdy neocení vaši skutečnou hodnotu ve srovnání s ostatními.


Existují čtyři typy důstojníků. Prvním typem jsou ti líní a hloupí. Nechte je být, jsou neškodní… Za druhé, jsou důstojníci pracovití a inteligentní. Jsou vynikajícími štábními důstojníky, starají se o to, aby byla patřičně zvážena každá podrobnost. Za třetí, jsou důstojníci pracovití a hloupí. Tito lidé představují velkou hrozbu a musí být okamžitě propuštěni. Přidělávají všem zbytečnou práci. Čtvrtým typem jsou důstojníci inteligentní a líní. Ti se hodí do nejvyšších funkcí.

(Generál von Manstein o německém důstojnickém sboru)

Kategorie: čtení, koučování
  • Sledujte na twitteru

  • Přihlásit odběr

  • Kategorie

  • Oblíbené příspěvky

  • Hojně komentované

  • Archiv

    • + 2018 (2)
    • + 2017 (4)
    • + 2016 (6)
    • + 2015 (6)
    • + 2014 (16)
    • + 2013 (30)
    • + 2012 (46)
    • + 2011 (99)
    • + 2010 (19)
    • + 2009 (15)