Vyjednávat nebo nevyjednávat? VYJEDNÁVAT!

Přišlo mi roztomilé video. Přišlo mi už po druhé, což je zákonité, protože už před časem muselo přijít všem uživatelům internetu.

Nepřišlo twittrem, jako poprvé, a neposlal mi ho žádný můj kamarád nebo známý.

Poslal mi ho prodejce zboží, které jsem chtěl objednat a chtěl jsem jednat o ceně.

Psal jsem mu takovýto e-mail:

Dobrý den,

Před dvěma měsíci jsem u Vás koupil XY – vše bylo v pořádku a jsem spokojen.

Teď bych potřeboval koupit stejnou XY.
Ve Vašem e-shopu ji nabízíte za A Kč, u konkurence (http://…) je i s dopravou za A-200 Kč.
Protože jsem byl s Vaším obchodem v minulosti spokojen, preferoval bych koupit XY u Vás. Byli byste ochotni mi poskytnout slevu, aby cena byla s dopravou stejná jako je u konkurence? V takovém případě bych u Vás XY objednal.

Děkuji!

Prodejce odpověděl celkem rychle:

Dobrý den,

velice nás těší, že jste s XY z našeho eshopu spokojen. Ceny jsou u nás nastaveny na nejnižší možné hranici, proto Vám bohužel nejsme schopni dát vámi požadovanou cenu. Pro vysvětlení posílám následující video: http://vimeo.com/9138794

Děkuji za pochopení

S pozdravem

Seš hajzl

Komunikace z obou stran korektní, já jsem se zeptal, dostal jsem slušnou a jasnou odpověď. Potud všecko v pořádku.

Ale. Vzpomínám si, že když jsem video viděl poprvé, připadal jsem si (jako asi všichni) na straně toho hospodského, prodavače, apod. nacením nějaký výzkumný/vývojový projekt a zákazník se na šklebí, že to je „nějaký drahý“. klientům říkám, kolik stojí hodina koučování a vidím podrážděný pohled, že „za to, že si jen povídáme, chceš takové peníze“.

Tentokrát jsem si ale video shlédl z druhé strany – poslal mi ho ten, kdo si stanovil svoji cenu, a já jsem v roli kverulanta, který ho chce odřít z kůže a žádá neférovou výhodu. Cítil jsem se stejně, jako by mi prodavač do mailu napsal (což nenapsal a pravděpodobně vůbec neměl v úmyslu – mluvím o svých pocitech): „Seš hajzl.“

Vyjednávat nebo nevyjednávat?

Nemyslím, že bych udělal něco špatného. Toho původního prodejce jsem si před dvěma měsíci vybral a proti jeho konkurenci upřednostnil: kvůli ceně, kterou měl nejnižší. I tentokrát jsem hledal toho, kdo mi identický výrobek prodá nejlevněji, za přijatelných podmínek.

To je soutěž prodejců. A mimochodem je to důvod, proč bych nikdy nešel do prodeje hotových výrobků, kde aktéři soutěží jen a pouze svojí cenou. Já chci být dobrý v tom, že dodám vyšší kvalitu, nebo dodám něco, co druzí prostě dodat nedokážou.

Každopádně. Tato příhoda mě přivedla k přehodnocení pohledu na to video. Jsem aji ten barman, aji ten zákazník. Je v pořádku, že se o ceně jedná. Je v pořádku, že zákazník chce snížit cenu a argumentuje cenami konkurence, budoucími obchody, vzorky levně nebo zdarma, čímkoli. Je v pořádku, když obchodník sleví a je v pořádku, když obchodník trvá na své ceně a tudíž neprodá a prodá jeho konkurent.

To video lže.

JE V POŘÁDKU, KDYŽ SE VYJEDNÁVÁ!!!

Co o tom soudíte? Máte zkušenost? Máte názor?
Napište komentář!


EDIT (22.2.2012): Zboží jsem objednal u zmiňované konkurence, v pořádku dorazilo (zabalené možná trochu pečlivěji než minule), žádné problémy. Cena nejlepší dostupná, služby přinejmenším ekvivalentní. I na příště budu vyjednávat.

Kategorie: mudrování