Moc pěkná knížka. Asi je blbost 26. prosince doporučovat knížku jako ideální dáreček, ale nedokážu si pomoct. Kupte ji někomu. Jestli nemáte komu, kupte ji sobě. Je vtipná a přitom nějakým způsobem hluboká. A nechá se přečíst za hodinu i s přestávkou na večeři.
Autor je učitel na prvním stupni, kdesi v jižní Itálii (vedro, Mafie, Berlusconi, však víte). Vybral slohové práce svých žáčků na různá témata. Po přečtení jsem rád, že jsem Čech a bydlím v Brně. Jen tři ukázky:
Giustino říká, že skleníkový efekt je jedině nad Itálií, jenže on tomu vůbec nerozumí! Skleníkový efekt je nad celým světem, je to takový jakoby deštník, od kterýho se odrážej sluneční paprsky a teplota stoupá. Příčinou tohoto jevu je znečištění a drogy. Pan učitel říkal, že jestli neskončíme s:
- kouřením
- stavěním továren
- fetováním
- zabíjením
tak ten skleníkový efekt nikdy ze země nezmizí a všichni do února umřem.
V Kalábrii už teď chcípaj hlady a co teprve se skleníkovým efektem!
Ciruzzo se trefil do brány a né mimo, ale soudce byl dohodnutej s panem učitelem a tak pan učitel vyhrál pohár. Správně jsme měli vyhrát my, naše třída, jenomže vyhrála třída pana učitele Esposita, protože on mu dává na Vánoce dárky a náš pan učitel, který je chudý mu je nedává. Ale to neni žádná spravedlnost.
Potom pan učitel Esposito když vyhrál jiný zápasy s jinejma třídama, se vytahoval nad slabšíma, ale kdybysme to byli my, nebyli bysme slabší.
Kdyby Capretto ten míč nepodělal, nakonec bysme ten pohár vyhráli my, jenže školník nechal vyhrát pana učitele Esposita, protože ten by mu jinak už nedával dárky.
Ale to neni žádná spravedlnost. Teď ale nevím, jestli mám píchnout pnemumatiky školníkovi nebo panu učitelovi Espositovi.
Každý rok máme novou třídu a každý rok je ta naše nejošklivější ze všech. Náš pan učitel nám říkal, že za to může on sám, i když se s tím nedá nic dělat. On nám říká všechno. Nemá před náma tajnosti a řekl nám to, protože za to může on sám.
Řekl nám, že na začátku roku, když se přidělujou třídy, vypukne mezi učiteli kravál. Hádaj se, nadávaj si, proklínaj se. Náš pan učitel si myslí, že to jsou všechno barbaři a nemíchá se do toho. A oni když vidí, že on se sám za sebe do toho nemíchá, vyserou se na něj (promiňte to sprosté slovo) a daj mu vždycky tu nejstrašnější třídu.
V první třídě jsem byl moc malý a tak si nepamatuju, co tam chybělo. Ve druhé třídě nám nehřálo topení a my málem zhebli zimou. Ve třetí si pamatuju, že jsme se pořád stěhovali a jakživo nebyl klid. Ve čtvrtý byla skříň prohnilá a lezli z ní švábi; v páté, to je teď máme lavice pro prvňáky.
Naše třída je vždycky špinavá. Nezametá se tu, nemejou to tu, koše na odpadky jsou pořád přecpaný. Školníci jsou všichni z kamory a nedělají nic. Ředitel jim vynadá a oni mu propíchnou pneumatiky.
Náš pan učitel dělá dobře, že chce odjet na sever. Až já budu velký, odjedu až na severní Pól!
