Bertrand Russell o universitě

Pravím-li, že se na universitě nesmí mladým lidem, mužům ani ženám dovolit, aby lenošili, musím hned dodati, že pracovní zkoušky nesmí záležeti v mechanickém uzpůsobení se soustavě. Na mladších universitách naší vlasti je politování hodná snaha ukládati studentům, aby docházeli do spousty přednášek. Důvody pro individuální zaměstnání, které se uznávají za pádné u dětí ve škole paní Montessoriové, jsou ještě mnohem silnější u mladých, dvacetiletých lidí, zejména když, jak předpokládáme, jsou bystří a neobyčejně schopní. Když jsem studoval, uznával jsem – a se mnou většina mých přátel, – že přednášky nejsou než maření času. Není pochyby, že jsme tehdy upřilišovali, ale ne mnoho. Pravý důvod pro přednášky jest, že je to zřejmá práce, a proto jsou lidé praktických zaměstnání ochotni za ně platiti. Užívají-li universitní učitelé nejlepších method, pokládají je lidé z praxe za líné zahaleče a žádají omezení sboru. Oxford a Cambridge jsou pro svou prestiž do jisté míry s to, aby užívaly správných method. Ale novější university už nejsou s to, aby se postavily proti mužům praxe, a rovněž tak ani většina universit amerických. Na počátku roku by učitel měl vydat seznam knih, které jest třeba pečlivě přečísti, a krátkou zprávu o jiných knihách, které se některým líbí a některým nikoli. Měl by dávati písemné otázky, na které je možná odpovídati jen tomu, kdo důležitá místa z oněch knih zná a dobře je pochopil. A když jsou žáci s prací hotovi, měl by je individuálně prohlížeti. Aspoň jednou za týden nebo za čtrnáct dní by měl viděti ty, kteří docházejí na večer, a měl by s nimi míti nepravidelné rozhovory o věcech, které více méně souvisí s jejich dílem. To vše se jen nevalně liší od praxe starších universit. Uloží-li si student sám písemnou práci, jinou, než byla učitelova, ale stejně nesnadnou, má mít volnost tak učiniti. Přičinlivost chlapců je možno měřiti podle jejich písemných zkoušek.