Staří Řekové měli místo našeho jednoho slova „Čas“ slova dvě: Chronos a Kairos.
Chronos je odpověď na otázku: „Kolik je hodin?“
Čas ve významu Kairos je ve větě: „Už je čas otrhat jablka?“
To, že my máme pro dvě různé věci jedno slovo, působí mírné zmatení a nedorozumění, které se pokusíme trochu vyjasnit.
Jak dlouho se vaří špagety?
Na balíčku špaget bývá uvedeno něco jako: „vařte 8 minut.“ Doba vaření špaget je uvedena v duchu času Chronos.
Nebo když kuchař vaří špagety, aby byly zrovna al dente, měří čas jinak. Dívá se na ně, špagetu rozkrojí, ochutná. K určení toho pravého času (Kairos) nepoužívá hodinky.
Fór není v tom, že by jeden byl objektivní a druhý subjektivní, jeden přesný a druhý nepřesný. Chronos se dá odhadovat a je možné „mít pocit, že už je aspoň půlnoc.“ Kairos je možné naprosto exaktně definovat – čas, kdy se špagety dovařily, se pozná tak, že špageta při rozkrojení obsahuje uprostřed akorát malou bílou tečku.
Radši Chronos nežli Kairos
Čas ve smyslu Chronos je velmi důležitý.
Kdyby se sedm lidí pracujících na nějakém projektu domluvilo, že se potkají a budou se domlouvat, až se vyspí a nasnídají (Kairos), práce na projektu by dosti vázla. Daleko lepší je domluvit si meeting třeba na 9:00 (Chronos).
V některých kulturách čas odjezdu autobusu je „až se autobus naplní“ – čas Kairos. Bůh zaplať za naše jízdní řády (Chronos) a odjezd i jen s jedním pasažérem.
Chronos je čas fyzikálních dějů – když dráha závisí na čase (s=v.t), je to čas Chronos. Bez dobrého měření a pochopení času Chronos by nebylo skoro nic z dnešní fyziky, astronomie, techniky.
Radši Kairos nežli Chronos
Čas ve smyslu Kairos je velmi důležitý.
Kdyby si vinař v lednu naplánoval, že toho roku bude sbírat víno 10. září, hezky by mu to zpřehlednilo kalendář, ale sbíral by hrozny podřadné kvality – buď moc brzo, nebo moc pozdě. Čas, kdy jsou hrozny právě zralé (Kairos) není možné předem podchytit kalendářem.
Známe případy velkých staveb, které podle smlouvy prostě musí být hotové do března, a tak se betonuje v mrazu, krovy sestavují za deště a izolační fólie, která nestihla dorazit, se tam jaksi nedá.
Dobrý stejk kuchař nemůže připravovat „půl minuty z jedné strany a půl minuty z druhé“ (Chronos), ale musí to umět „až je akorát“ (Kairos).
Kairos a Chronos spolu kamarádí
Může to vypadat, že Kairos a Chronos jsou spolu pořád ve sporu – mají jiný pohled na věci a soupeří o pozornost člověka. Nemusí to být pravda.
Vinařovi jde o čas, kdy jsou hrozny právě zralé (Kairos) a má je začít sklízet. Ví, že pro jeho odrůdu je ten čas někdy začátkem září (Chronos). Bylo by hloupé, kdyby si v lednu naplánoval, že 10. září prostě bude sbírat, ať hrozny vypadají jak chtějí. Ale je od něj rozumné, když si na červenec s rodinou naplánuje dlouhou dovolenou, protože ví, že tehdy vinobraní nehrozí.
Kuchař, který vaří těstoviny al dente, vhodí nudle do vařící vody, natáhne pípač na 7 minut a věnuje se polívce. Ví, že po zapípání (Chronos) se má začít věnovat pozorování špaget a hledat ten pravý čas (Kairos) pro jejich slití.
Můžeme pracovat s oběma pojetími času současně k maximální spokojenosti.
Kdy je správný čas přezout na zimní pneumatiky?
Takto položená otázka jasně směřuje na Kairos. Ovšem je možné si na ni odpovědět v duchu Chronos: „Poslední neděli v říjnu.“ Tato odpověď je samozřejmě pitomá, protože se naprosto míjí podstatou otázky. A je možné najít exaktní nedojmologickou odpověď v duchu Kairos, něco jako: „Když napadne první sníh, nebo když ranní teploty jsou pod pět stupňů.“
Řidiči i policisti znají odpověď v duchu Kairos. Přesto zákon o přezouvání je sepsán v duchu Chronos. Je to proto, že s Chronos je většinou daleko jednodušší práce: všichni víme, kolik je hodin, a to tak, že dost přesně. Ale kolik bylo stupňů dnes ráno? V které čtvrti? V kterém patře? První sníh v Jeseníkách nebo v Hodoníně?
Doufá se tedy, že policisti budou rozumní a nebudou v patnácti stupních na suché cestě pokutovat za letní pneumatiky – budou přemýšlet podle Kairos. Ale kdyby přišlo na věc, soud rozhodne podle Chronos.
Naše společnost preferuje Chronos – umožňuje domluvu mezi lidmi a je s ním jednodušší práce. Platí za to cenu zbytečného ojíždění zimních gum.
Jak z toho ven?
Čas Chronos se naší civilizaci dost dobře osvědčil a jsme mu za mnohé vděčni: fyzika, technika, vzájemná domluva, efektivita, řád, …
Z této vděčnosti jsme času Chronos oddaní někdy až nadměrně. Mladé víno se otevírá (jak jsme si teď vyzkoušeli) 11. listopadu a nikoliv tehdy, když na něj není ani brzo, ani pozdě – podle ochutnání mistra vinaře. Zimní gumy se přezouvají poslední neděli v říjnu (jak jsme si teď vyzkoušeli), ne když povrch silnice vyžaduje zimní gumy.
Pro lepší víno, špagety zrovna al dente a méně ojeté zimní gumy potřebujeme do své správy času (time management) dostat i uvažování v duchu Kairos. Pro to, abychom se potkali s druhými a neplýtvali přitom navzájem svým časem, potřebujeme pořád myslet na Chronos.
Dobrá správa času potřebuje oba skloubit a dobře zapřáhnout. Nějaké nápady jak na to napíšu příště.
Jaká je vaše zkušenost? Napište komentář!
