Příjemná knížečka. Skoro bych napsal příjemné překvapení, ale ono to vlastně takové překvapení nebylo – Management Press nevydává žádné blbé nebo nepříjemné knihy. Nebo mám štěstí, že zrovna ty si nekupuju.
Autor je asi docela typický reprezentant mega-manažerů z doby amerického hospodářského zázraku. Přímo učebnicově se prací pozdvihl z nuzných poměrů. Jeho preferovanými pracovními nástroji jsou protestantské ctnosti, tužka a papír. Nepíše namyšleně a kazatelsky a to by přitom jako bývalý prezident Coca-Coly klidně mohl.
Keoughova přikázání
- Přestaňte riskovat.
- Buďte neústupní: jen žádnou změnu!
- Schovávejte se před lidmi.
- Buďte přesvědčeni o vlastní neomylnosti.
- Hrajte falešně.
- Nedopřávejte si čas přemýšlet.
- Spoléhejte na odborníky a externí poradce.
- Milujte svou byrokracii.
- Vysílejte matoucí sdělení.
- Obávejte se budoucnosti.
- Vzdejte se nadšení pro práci, pro život.
Pár citátů
Když čtu knihu, vždycky mám u sebe tužku a zatrhávám si krátké úseky, které si chci vypsat. Různí autoři mi různě sedí: z některé knihy si vypíšu dva, z některé deset, z některé dvacet. Z této dobrých padesát – sem vyberu jen pár z nich.
Pokrok směrem k hojnějšímu materiálnímu životu nepřichází jako mana z nebes. Největším bohatstvím jsou lidé – především schopní, odhodlaní a nadějeplní mladí lidé obdaření svobodou, kteří svou vůli a představivost využijí ke svému vlastnímu prospěchu a nevyhnutelně tak prospějí i všem nám ostatním.
Člověk, který nikdy nemění své názory, je jako stojatá voda, a v jeho mysli se líhnou plazi.
(William Blake)
Pověst a image podniku mají nevyčíslitelnou hodnotu. Jak se praví v Příslovích: „Výborné jméno je nad hojné bohatství.“
Někteří podnikoví lídři se přestávali ptát: „Je to správné?“ Nová otázka zněla: „Je to legální?“ A odtud už byl jen krůček k otázce: „Může nám to projít?“
Pokud usilujete o neúspěch, nedopřávejte si čas k přemýšlení. Pokud chcete uspět, věnujte přemýšlení spoustu času. Přemýšlení je zdaleka nejlepší investicí – z hlediska vašeho podniku, vaší kariéry i vašeho života.
Vždy jsem prosazoval pravidlo, že žádné špatné zprávy, včetně propouštění zaměstnanců, se nesmí předávat formou e-mailu, dopisu nebo telefonátu. Každá podstatná věc, která obsahuje silný psychologický náboj, si zaslouží osobní komunikaci.
Existuje bezpočet úrovní zaměstnanců, přesto když zavolá zákazník, nikoho nesežene. Všichni jsou na jednáních. Výsledkem těchto jednání jsou další papíry, další e-maily, další telefonáty a nová jednání. Dokonce se stále častěji konají schůzky, jejichž jediným cílem je domluvit se na termínu jednání. Jednání představují bohoslužby velkých byrokracií a byrokraté jsou v tomto směru ohromně zbožní.
Říká se, že existuje nová hra zvaná Byrokracie. Všichni stojí v kruhu a kdo první vyvine jakoukoli aktivitu, prohrává!
Legendární historkou kolující v rámci společnosti byl příběh o tom, jak se jednou pan Woodruff a hlavní podnikový právník účastnili setkání s několika lidmi, kteří oba muže znali. V jednom okamžiku pan Woodruff právníka požádal, aby zúčastněným řekl, co je náplní jeho práce. Podnikový právník bez sebemenšího zaváhání odpověděl: „Pane Woodruffe, já prodávám Coca-Colu.“
Warren Buffett říkává: „Každý den cestou do práce tančím radostí.“ Vyznávám stejnou osobní filozofii.
Neznamená to, že práce musí být zábavou. To je mylné pojetí propagované jistými povrchnějšími odborníky na lidské zdroje, kteří rádi mluví o týmovém duchu a zpívají „Kumbaya“. Práce, tedy skutečná práce, je často velmi náročná, mnohdy vyčerpávající. Povzbuzování pracovníků (to, co dělal Neville Isdell na Filipínách) nespočívá v tom, že byste je přesvědčovali, ať se v práci lépe baví. Znamená to říkat jim, ať pracují usilovněji, protože jsou schopni dosáhnout lepších výsledků. Zaslouží si odvádět lepší výkon, pro svůj vlastní pocit uspokojení. Je to právě tvrdá práce, co vás přiměje tančit radostí cestou do kanceláře. Jde o to nadšení, s nímž řešíte problémy, které každý den přináší.
Pokud opravdu usilujete o neúspěch, vzdejte se tohoto nadšení pro cokoli, co děláte. Zbavte se radostného poskakování. Řekněte si: „Vždyť to takhle stačí.“ Nebo „Tohle není moje práce.“ Nebo „Mě to nezajímá.“ Nebo „Vždyť jdu stejně za chvilku do důchodu.“
Pokud usilujete o neúspěch, obávejte se budoucnosti. Pokud chcete uspět, přistupujte k budoucnosti s optimismem – a s nadšením.
