Z četby, aneb Vztah učitele a študenta

Přečetl jsem teď polovinu knihy „Jan Stern: Média, psychoanalýza a jiné perverze.“ Čtení přerušuji a není jisté jestli se ke knize někdy vrátím – budu radši číst něco normálního. Eseje jsou jednak trochu na jedno brdo, jednak trochu o ničem a hlavně jsou psané příšernou intelektuálskou hatmatilkou hraničící se slovním salátem. Už mě brní hlava z toho, že jsem teď asi 800x četl slovo „exploatovat“ v nejroztodivnějších tvarech a slovních druzích (exploatovatelná, exploatace). A to jsem zvládl přečíst jen polovinu knihy. Ovšem na dalších 800 výskytů tohoto slova a jemu podobných (které sice mají svoji českou obdobu, která by se do věty dokonale hodila, ale prostě nezní tak krásně obskurně a filosoficky, takže se jim autor obloukem vyhne) teď nemám sílu a hlavně život je příliš krátký na to, abychom četli slabé knihy.

Na této knize je ovšem i něco dobrého. Dokázala ve mně vyvolat silnou chuť autorovi začít odpovídat a polemizovat s ním; tuto chuť se mi naštěstí podařilo potlačit (život je příliš krátký…). A potom, je v ní pár podnětných myšlenek. Jednak se mi zajímavě přemýšlelo o reklamách na Times Square a jednak mě zaujal tento odstavec:

Existuje dle mého soudu jeden málo prozkoumaný fenomén ve vztahu mezi podavatelem mediálního sdělení (především tzv. celebritou či pop-idolem) a publikem. Jedním z předmětů studia mediálních profesionálů je již nějaký čas fenomén hostility čili nenávisti k publiku. Ve vztahu redaktorů ženských magazínů ke svým čtenářkám ho indikovala například Marjorie Fergusonová v práci Forever Feminine: Women’s Magazines and the Cult of Feminity. Novináři velice často považují své čtenáře za tupce a povrchní primitivy, jimž je nutno servírovat jen snadno stravitelnou, pokud možno předžvýkanou stravu. Langenbucher a Mahl ve svém výzkumu z roku 1974 zjistili, že novináři považují publikum za neškodné, beznázorové, chtivé senzací, podprůměrně inteligentní a nezajímající se o vážná témata. Touto svou představou si mediální profesionálové omlouvají plytkost a povrchní zábavnost svých výtvorů, do níž jsou nuceni managementem a která u nich vyvolává poruchy sebehodnocení. Ani na druhé straně barikády, ve vztahu publika k jeho miláčkům na obrazovkách, to však nebude tak růžové. Jistá lhostejnost publika k posouvání etických hranic českého bulváru při vlamování se do soukromí našich mediálních ksichtíků jako by indikovala, že studium latentní nenávisti publika k podavateli, přesněji k objektu fanouškovského zájmu, je tématem neprávem dosud neuchopeným etnografy publika.

Na tom cosi bude. Dokážu si představit, že novinář a/nebo celebrita zhusta opravdu považuje svoje čtenáře za „neškodné, beznázorové, chtivé senzací, podprůměrně inteligentní a nezajímající se o vážná témata.“ A na druhou stranu publikum (kam zřejmě patří i Jan Stern, i když jen trochu, protože on se vidí mimo tento vztah a svoje si myslí o jedněch i druhých) vrtí hlavou co mají ti novináři a ty celebrity místo mozku, že je napadá mu servírovat takové hlouposti.

A vidím, že ten vztah (poskytovatel mediálního sdělení vs. jeho publikum) se v mnohém podobá vztahu učitele a studenta. Často cítím, že učitelé si o studentech „myslí svoje“ (a není to nic dobrého) a studenti taky tak. Stálo by jistě za to hostilitu v tomto vztahu mapovat, pojmenovávat jevy a uvědomovat si co a jak. Hodilo by se vědět, co účastníkům hostilita dává (jako celebritám nějak dává omluvu, že plácají zábavné blbosti a divákům, že je poslouchají). V rámci výuky se učitelé a studenti intenzivně potkávají a uvědomění důležitého prvku vztahu, který asi bývá většinou nevyřčený a přitom má na kvalitu a průběh vztahu velký vliv, by rozhodně bylo k dobrému.

Nuže, čtenáři:

  1. Jste-li sečtělý/vzdělaný/z oboru: existuje na to (tj. na tichou hostilitu mezi učitelem a studentem) nějaký výzkum, nějaké systematické zpracování?
  2. Jste-li učitel: napište mi prosím do komentáře (třeba anonymně), jestli u sebe vnímáte hostilitu vůči studentům – že je považujete za hloupé, líné, vychytralé, cokoliv…
  3. Jste-li student: napište mi prosím do komentáře (třeba anonymně), jestli u sebe vnímáte hostilitu vůči učitelům. Taky cokoliv.
  4. Nebo napište jakýkoliv jiný komentář. Prostě bych tomu chtěl přijít na kloub.

U možností 2. a 3. nepište ve stylu „jsou to blbci“ – takové komentáře co nejdříve smažu. Pište v duchu „vnímám u sebe, že je považuju za … a stává se mi to hlavně když …“

Díky!

Kategorie: čtení, diplomky
  • Sledujte na twitteru

  • Přihlásit odběr

  • Kategorie

  • Oblíbené příspěvky

  • Hojně komentované

  • Archiv

    • + 2018 (2)
    • + 2017 (4)
    • + 2016 (6)
    • + 2015 (6)
    • + 2014 (16)
    • + 2013 (30)
    • + 2012 (46)
    • + 2011 (99)
    • + 2010 (19)
    • + 2009 (15)