Volný den nebyl úplně dokonale volný – trochu jsme pomáhali našim hasičům připravovat jejich show. Těším se na ně, bude to dobré! Odpoledne ale hasiči velkoryse nevyužili možnost se zbytečně stresovat v přidělené místnosti a všichni jsme vyrazili na autobusovou prohlídku Manhattanu. Pěkné to bylo.
Když někdo pořádá akci pro dost lidí a chce udělat večerní grilovačku, co udělá? Pronajme si hospodu. Když se chce fakt odvázat? Pronajme si kus parku. Co udělá Microsoft pro účastníky Imagine Cupu? Pronajme si ostrov, nebo radši dva. Aby to pořád nevypadalo příliš obyčejně, pronajme si Ellis Island a Liberty Island (jak je tam ta velká socha, přece). Tam účastníky uctí párky a karbanátky v polosladkém pečivu a supersladkými bublavými nápoji. Sladké bublavé nápoje ovšem svačináři nevydají v lahvičkách (je to nebezpečné? nehygienické? nezajímavé?), ale vyžadují, abyste opakovaně chodili s plastovými kalíšky a nechávali si odborně nalít. Jsme tady přece taky trochu, abychom zažili kulturní šoky, ne?
Jedna věc na Imagine Cupu mě pořád mate a zaměstnává přemýšlením. Není to jen soutěž IT projektů, nápadů, možná začínajících firem. Projekty mají povinnost nějak „řešit nejtěžší problémy světa“. To mě dost rozčiluje jako soudce i jako obyčejného diváka. Studenti viditelně sní o tom, že budou slavní a bohatí (to není samo o sobě nic špatného!), ne že v Africe dětičky přestanou umírat. Přitom ale slajdy mají plné melodramatických záběrů právě Afrických dětiček a svého pomáhání. Možná jsem škarohlíd, možná jsem misantrop, ale vidím v tom pokrytectví a přetvářku a to mě rozčiluje.
Na druhou stranu mám chuť před Imagine Cupem smeknout klobouk, protože tyto IT borce, kteří sní o tom, jak budou odporně bohatí, nutí přemýšlet: „Kde je někdo kolem, kdo se nemá tak dobře jako ty a komu bys dokázal pomoct?“ Možná se tím ke své škodě připravuje o výborné projekty, které by se zúčastnily a excelovaly, akorát prostě nejdou sebevětším násilím naroubovat na ty Africké dětičky. Ne že by tím ze všech účastníků vychovali Matku Terezu, ale možná, dost možná to zamyšlení způsobí nějaký posun, mírné přeladění, které všichni potřebujeme. Prostě Imagine Cup je pro mě nejednoduchý, ambivalentní: štve mě, i ho obdivuju. Ne vždycky se něco podobného daří i dobrému filmu, i dobré knize – klobouk tedy dolů.