Dnešek byl vpravdě pracovní.
Překvapilo mě:
- Že jsem se fakt nezastavil. Za ten den jsem vyslechl šest prezentací, pouze dvacetiminutových, pak ještě vždy patnáct minut otázek. Malina, to nic není – myslel jsem si. Ale jak jsem se jen mýlil! Mezi prezentacemi je potřeba zapsat dojmy, ohodnotit, vyplnit do papíru, naťukat do stroje. Pak už začíná další prezentace. Někdy ve volné vteřince zobnout něco k jídlu. Dosprintoval jsem asi o půl osmé večer (skoro dvě ráno tělesného času), unavený, jako bych byl kámen lámal.
- Jak velké rozdíly jsou mezi jednotlivými týmy. Někdy jsem si říkal: „tý jo, to není možný,“ jindy zase „tý jo, to není možný.“ Rozdíl je, jak prezentují, jak dobrý mají nápad, jak dobré mají řešení, všecko – ale ze všeho nejvíc, rozdíl je propastný.
NEpřekvapilo mě:
- Že český tým v soutěži Software Design postoupil do druhého kola.
- Že slovenský tým v soutěži Software Design postoupil do druhého kola.
