Z četby: Vedení lidí a koučování v každodenní praxi (Haberleitner, Deistler, Ungvari)

Na létání přes oceán je dobrá asi jen jedna věc: že se k ničemu nehodí, nežli ke čtení, takže člověk tak říkajíc popojede s knihovničkou. Mimo jiné jsem popojel s knihou nemožného názvu uvedeného v nadpisu tohoto článku.

Od této knihy jsem moc nečekal a koupil jsem si ji a pustil se do čtení spíše z povinnosti – abych přečetl o koučování opravdu všechno, co česky vyšlo. Nejdřív mě děsila obálka – chápu, že zásoba clipartových obrázků s radostnými, úspěšnými a výkonnými bankovně-manažerskými ksichty je nevyčerpatelná, ale nechápu, jaký druh čtenářů chce někdo lákat tím, že takové obrázky lípne na obálky knížek. Na obálce mě zvlášť děsil název „Vedení lidí a koučování v každodenní praxi“, za nějž nemohou autoři (v originále je to inteligentní „Führen, fördern, coachen“) ale někdo u vydavatelů: „Pojďme vymyslet nadpis, který vystihne, co je v knize, ale zároveň za žádnou cenu nebude ani trošilinečku zajímavý.“ Nakonec mě na knize děsilo, že ji vydala Grada, což bývá zlé znamení, ale aspoň to vysvětluje nemožnou obálku a nemožný název.

Ale kniha se mi velmi líbila! Je o tom, jak manažeři mají používat techniky z koučování a „koučovací přístup“ ve své manažerské práci. O tomto pojetí jsem si vždycky myslel, že je to ošklivý prasopes. Přečtení knihy mě posunulo, takže si myslím, že to může být celkem hezký prasopes. Ještě pár takových knížek a budu si myslet, že to je užitečný a žádoucí prasopes. Ovšem úvaze, že by to nebyl prasopes, zatím nic nenasvědčuje. Autoři mají vzácně rozumné a realistické názory. Koučování věří, umí ho, živí se jím, ale netváří se, že koučování je jediná odpověď na všechny otázky na zeměkouli. Osvěžující a příjemný pohled. A kniha je dost dobře přeložená, což – zdá se mi – u koučovací literatury jaksi není samozřejmostí.

Následuje zepár fragmentů, které jsem si z knihy vypsal.


Je-li někdo dost chytrý na to, aby rozdával dobré rady,
je většinou i dost chytrý na to, aby si je nechal pro sebe.


Základem tradičního vedení pracovníků je oddělování rozhodovacích a realizačních kompetencí. Jeden člověk myslí a dvacet jich pracuje.


Úspěšný vedoucí se stále více stává dirigentem. Být dirigentem neznamená být nejlepším houslistou nebo ovládat hru na každý nástroj, ale soustředit se na svou vlastní důležitou roli: udávat takt a starat se o pokud možno perfektní souhru a dobrý zvuk. Dirigent si musí zachovat přehled, musí mít na očích zákazníky, tedy publikum, a vědět, že jeho hudebníci jsou skutečné hvězdy, které on smí vést a motivovat k ještě lepším tónům. Slávu a uznání si dirigent získá tím, že se s ním do popředí dostanou také druzí. Vedoucí je pro své pracovníky dirigentem a má zájem na jejich úspěchu.


Koučování v našem pojetí znamená rozvíjení potenciálu všech pracovníků podle jejich aktuální úrovně rozvoje, aby mohli optimalizovat své výkony. Koučování aktivuje schopnost člověka, aby zvyšoval svůj výkon sám od sebe. Pomáhá mu učit se sám, místo aby jej učil někdo jiný. Koučování znamená, že vedoucí vnímá své úkoly a jedná s pracovníky tak, aby dokázali poznat a rozšiřovat své možnosti, a mohli tak zvyšovat svou výkonnost a motivaci.

Podle stávajících modelů vedení má vedoucí své pracovníky motivovat. My se na to díváme jinak. V našem pojetí je vedoucí určen k tomu, aby vytvářel atmosféru důvěry a co nejlepší podmínky k tomu, aby pracovníci mohli sami nalézt, aktivovat a zvyšovat svou motivaci.


Problémy lidí jsou jako cibule – skládají se z vrstev. Až poté, co se oloupou svrchní vrstvy, narazíme na hlavní problém. Někdy pracovníci vědí, co je jejich hlavním problémem. Jen mají strach jej vyříznout – ať proto, že si jej definují jako známku slabosti a stydí se za něj, nebo proto, že na základě minulých zkušeností mají obavu z potrestání. Anebo nejsou sami k sobě zcela upřímní, protože je nepříjemné se s těmito okolnostmi konfrontovat. Častěji si sami vůbec neuvědomují, co se skrývá za jejich vnějšími, povrchními problémy.


Chyby jsou zkušenosti, které jsme neměli.


Každá chyba přibližuje hledače úspěchu cíli, protože ukazuje, které řešení určitě nepřipadá v úvahu podle hesla: „Teď vím, jak to nejde!“ A poskytuje dostatek příkladů, ve kterých až z chyb vyplynuly skutečně kreativní výsledky. Vzpomeňte si třeba na všeobecně oblíbené žluté samolepící lístky Post-it, které spatřily světlo světa jen proto, že omylem v receptuře vzniklo lepidlo, které nelepí trvale!


Je třeba dělat správné věci, nikoli dělat věci správně.

Kategorie: čtení, koučování
  • Sledujte na twitteru

  • Přihlásit odběr

  • Kategorie

  • Oblíbené příspěvky

  • Hojně komentované

  • Archiv

    • + 2018 (2)
    • + 2017 (4)
    • + 2016 (6)
    • + 2015 (6)
    • + 2014 (16)
    • + 2013 (30)
    • + 2012 (46)
    • + 2011 (99)
    • + 2010 (19)
    • + 2009 (15)