Život člověka trvá sedmdesát let, a řekneme-li hodně, osmdesát, a byl-li tento život dobrý, pak byl námahou a prací.
(Viktor E. Frankl: Vůle ke smyslu)
Psychiatr Viktor E. Frankl říká, že cílem v našem životě není rovnováha, poklid, pokoj, ale stálé úsilí o změny. To, co člověk potřebuje, není stav bez napětí, ale usilovný boj o něco, co je hodno touhy i namáhavého hledání. Toto napětí neoslabuje zdraví a celistvost osobnosti, ale posiluje je. Duševní zdraví je podle něho založeno do značné míry na přítomnosti určitého přiměřeného stavu napětí mezi tím, čeho člověk dosáhl, a tím, čeho by dosáhnout měl. „Člověk by sám od sebe měl požadovat vždy něco málo více, než na co právě stačí.“
(Darja Kocábová: V tichu)
Podívej se, když natrenuješ psa, aby žral brambory, a předložíš mu potom kus masa, chňapne po něm přece, poněvadž je to v jeho povaze. A dáš-li nějakému člověku kousíček moci, je to s ním taky tak; chňapne po ní. To přichází samo, neboť člověk sám o sobě je zkrátka a dobře bestie a teprve pak je namazán, jako chleba se sádlem, troškou slušnosti.
(Erich Maria Remarque: Na západní frontě klid)
