Z prázdninové četby – Zdeněk Šmíd: Předposlední trubadúr

Už Půtovi předkové dokázali zblbnout celé generace původně zcela bystře uvažujících obyvatel. Bylo to jednoduché: třeba se zakázaly svatby a za několik málo let se zas povolily. Lidé byli rádi, že se smějí ženit, ačkoliv dřív nesměli, a Půtovi předkové byli oslavováni jako dobrodinci oplývající odvážnými reformními myšlenkami. Nebo pan Půta zabavil poddanému tři krávy, a když se na to pro jiné nespravedlnosti zapomnělo, jednu mu vrátil. To bylo po vsi vděčnosti! Nebo jim pan Půta zakázal zpívat, a když si na to smutně zvykli, rozhodl Půta, že zpívat smějí, pokud ovšem budou těmi zpěvy chválit pana Půtu. A všichni ho hned chválili z plných hrdel, vždyť zpívat je tak krásné a vcelku není důležité o čem, a přespolní, kteří ten zpěv uslyšeli, usoudili, že pan Půta musí být opravdu mimořádně správný chlap, když o něm všichni nevolníci zpívají s takovou radostí.