Z úvodu má čtenář zjistit, co se v práci dozví a jakým způsobem, ale ještě se nic z toho nemá dozvědět. Úvod se tedy má vejít na 1/2 – 1 stranu, nemá být strukturován do podkapitol, pouze odstavců a má dát velice stručně tyto informace
– čím se práce zabývá a proč je to důležité
– co všechno se člověk čtením textu dozví
– jaká je struktura práce
Terminologie, shrnutí použité teorie a tyto věci už patří do kapitoly po úvodu. Recenzent čte úvod hned na začátku a je jím tedy naladěn na práci – těší se, nebo je předem naštván; nechte si na úvodu záležet! Máločím své práci ublížíte tak účinně, jako úvodem, který sestává z nicneříkající vaty, nepodložených siláckých tvrzení, něčeho jakože vtipného a podobně.
Se závěrem se to má podobně: má se vejít na 1/2 – 1 stranu, nemá být strukturovaný a má práci shrnout, uzavřít, zhodnotit. U školní práce je rozumné v závěru reagovat na zadání a shrnout bod po bodu, že byl splněn a kterou kapitolou práce (ovšem nenásilně – nikoli například odrážkami). Recenzent čte závěr na konci a závěr tedy z velké části utváří dojem zanechaný prací pro hodnocení – nechte si na něm záležet.
