Tři krátké příběhy.
Ještě před válkou napsal Jaroslav Havlíček povídku Prodavač času. Pokazím umělecké dílo tím, že ho tady stručně shrnu. Originál si přečtěte za domácí. Opravdu stojí za čtení, i když znáte pointu.
Mladý malíř si pořídí dítko a ožení se. Aby to finančně zvládl, kývne trafikantce, že jí vždycky v pátek k večeru pomůže s účetnictvím, které vždy dělával nebožtík trafikant. Prodá jí kousek svého času.
Pak dva večery v týdnu prodá obchodníkovi ze sousedství, který je lakomý platit účetního. Prodá jim jen některé své večery – ty přece může malíř snadno obětovat, na svou práci potřebuje slunko, světlo, den.
Zalíbilo se mu prodávat čas. Brzo prodal celou svoji středu, pak čtvrtek a pátek, nakonec i pondělí, úterý a sobotu. Neděle mu zbyla – na malování, na přemýšlení, na vycházku s lulkou v zubech.
Obchody mu jdou velice dobře, má vyprodáno, to je sen každého obchodníka. Jen mu v hovoru nezmiňujte, že je malířem, že znáte jeho obrazy a líbí se vám. Tím ho jen naštvete a zjitříte jeho rány. On dobře ví, že jeho profese dávno není malování – je prodavačem času.
Číst dále
