Nepotřebuju to znát, najdu to na Internetu

Osobní počítače se přesouvají do našich kapes, internet se stává všudypřítomným. Kdykoliv a kdekoliv (v práci, ve vlaku, na procházce v lese) je možné dohledat prakticky jakoukoli zajímavou informaci. Rozdíl v kvalifikaci lidí už více není v tom, že jeden zná a druhý nezná, protože druhý může během vteřin vyhledat a znát taky – jen jakmile se ukáže ta potřeba. Tomu je třeba přizpůsobit i způsob vzdělávání. Je nesmysl, aby se děti učili nazpaměť znalosti – cokoliv si přece ihned najdou na internetu. Mají se naučit informace zpracovávat a předávat druhým, to jest jak mluvit, jak spolupracovat s ostatními, jak vést diskusi, ve které si informace vyměňují a navzájem se přesvědčují o jejich důležitosti.

Obvykle odolám pokušení zachraňovat svět od hloupých a nebezpečných myšlenek. Je to činnost nevítaná, marná a nikdy nekončící. Tentokrát to nevydržím.

Ano, nyní je snazší myšlenky sdílet. Před padesáti lety, když měl někdo silnou myšlenku, kterou by chtěl sdílet se světem, mohl napsat článek do novin nebo časopisu, sepsat knihu, nebo připravit řeč pro nějakou konferenci. Trvalo to několik dní až měsíců, podle zvoleného média. Dnes publikace myšlenky trvá vteřiny na facebooku, minuty na blogu, den nebo dva v nějakých online novinách.

Ano, je snazší se k myšlenkám dostat. Před padesáti lety, když někdo chtěl vědět podrobnosti o řasnatce lesní, mohl si vyplnit žádanku do knihovny, za pár dní se tam stavit pro knihu a v té listovat a listovat, zjistit, že neobsahuje, co jsem potřeboval, zažádat znovu a za dalších pár dní být konečně uspokojen. Dnes je smartphone vždy v kapse a vždy u internetu, wikipedie a google jsou vždy připraveny vyhledat a dodat fakta na nejobskurnější témata.

Myšlenky jsou snáze publikovatelné a snáze dostupné většímu počtu lidí. Problém je v tom, že to platí jak pro myšlenky kvalitní, pravdivé a zajímavé, tak i pro hlouposti. Jenže myšlenky pravdivé, ověřené a dotažené stojí hodně času a sil, takže mají proti hloupostem zásadní konkurenční nevýhodu. Opravdu dnes není problém se k myšlenkám a informacím dostat. Problém je vybrat z nich ty, které nejsou lži, omyly a hlouposti. Například.

článek na iDNESu

Číst takovou zprávu? Věřit jí? Normální člověk, který absolvoval maturitu, by si měl pomyslet, že je to nějaké čudné. Písek, to je vlastně rozbitý křemen, bude tam asi samý křemík a nějaké další věci a trošička organických nečistot – hodně malí broučci, nějaké zbytky rostlin. Proti tomu benzín, to je směs nějakých organických látek, uhlovodíků. Bude se tedy skládat z uhlíku a vodíku. Převést jedno na druhé, na to by člověk potřeboval dost divný jaderný reaktor. To asi jen tak nepůjde.

Účel povinného základního vzdělání je dodat tyto základní znalosti napříč různými obory běžné lidské činnosti. Gymnaziální chemie nedává dostatečnou kvalifikaci pro stavbu rafinerií či jaderných reaktorů. Musí ale dodat materiál pro základní porozumění světu kolem nás; pro základní orientaci mezi hodnověrnou informací a zjevnou blbostí. Ten materiál se jmenuje znalosti a bez něho to nejde – nejde nahradit „hledáním“.

Co by si počal člověk, který neví fakt vůbec nic o chemii? No přece: našel by si to na wikipedii.

Benzín (též benzin) je kapalina ropného původu používaná hlavně jako palivo v zážehových spalovacích motorech, ale i jako rozpouštědlo, zejména pro ředění nátěrových hmot.
Skládá se především z alifatických uhlovodíků získávaných frakční destilací ropy, s přídavkem isooktanu nebo aromatických uhlovodíků toluenu a benzenu ke zvýšení oktanového čísla. Běžně se přidávají také malá množství různých aditiv, například pro zlepšení výkonu motorů a snížení škodlivých emisí. Některé směsi mohou obsahovat významné množství ethanolu jakožto částečně alternativního paliva.

Písek je směs drobných kamínků různého původu. Jeho hustota je závislá na vlhkosti v něm obsažené a pohybuje se přibližně od 1500 kg/m3 do 1700 kg/m3. Podle velikosti zrn se dělí do frakcí. Hlavní přínos písku je ve stavebnictví, při výrobě skla a ve slévárenství. Písek se také používá jako hrací prostředek pro děti, uložený je ve větších nádobách ve kterých se dá volně pohybovat. Ty si z něj mohou stavět co chtějí díky jeho tvárné konzistenci při spojení s vodou.

Opravdu člověk, který neví, snadno najde? Co a kolikrát by ještě musel hledat, aby si řekl: „Hele, ta novinová zpráva je nějaká divná, to bude nějaká blbost“? Na kolik polovičatých nebo úplně nepravdivých a zavádějících informací by při tom ještě narazil? Jak dlouho by ho to bavilo, než by to vzdal a prostě věřil, nebo se vůbec přestal zajímat?

V byznyse platí: „Nejlepším zdrojem úspěchu je úspěch.“ U znalostí, učení a poznávání světa je to podobně: „Nejlepším zdrojem znalostí jsou znalosti.“ Není možné se něco dozvídat nebo vyhledávat bez hlavy, která je plná husté sítě znalostí.

Ano, žijeme v době, kdy informace jsou přístupné ve vteřince a ve vteřince taky vznikají a jsou všem k dispozici. Je to tak snadné, že hloupostí musí zákonitě přibývat výrazně rychleji, než hodnotných informací, protože myšlenky kvalitní a dotažené stojí více úsilí a času.

Právě v této době potřebuje člověk mít ve své hlavě hodně hustou mapu světa. A jsou to konkrétní a nazpaměť naučené znalosti, co tvoří tuto mapu – neexistuje nic, čím by je bylo lze nahradit. Bez této mapy – bez znalostí uložených v hlavě – se není možné orientovat a aspoň nějak nakládat s informacemi kolem.

Zkouším si představit dospělé jedince od dětství důsledně vychovávané podle zásady „neuč se zbytečně nazpaměť, co můžeš najít na Internetu.“ Je to představa trochu legrační a hodně strašidelná. Vím jistě, že na svých dětech podobný experiment provádět nehodlám.

Kategorie: mudrování, učení
  • Miloslav Číž

    Přesně tak, tento argument jakožto výmluva je docela pochopitelný ze strany lidí, kteří se učit nechtějí (ZŠ, SŠ), ale bohužel jej slyším i od studentů na vysoké škole, kteří se dobrovolně rozhodli, že se učit budou.

  • http://www.schmutzka.eu/ Tomáš Votruba

    Chybí mi positivní směr, tedy co dělat. Pochopil jsem to tak, že není dobré dětem odepírat současně dostupné základní vzdělání, např. tím, že bychom je učili hledat. Tedy ponechat status quo. Nic jsme nezhoršili a ani nezlepšili, hurá!

    Stavět výrok „Je nesmysl, aby se děti učili nazpaměť znalosti – cokoliv si přece ihned najdou na internetu.“ oproti onomu článku na internetu mi přijde irelevantní. Pojedu-li na stejné vlně: Pokud nejezdím autem a nezajímá mne ani písek, ani benzín, ani výzkum etc., nemá pro mne tento článek žádný význam, tedy ani základní vzdělání o písku a benzínu.

    Nemyslím, že tu běží o boj (flame) memorování x vyhledávání, i když to k tomu snadno svádí a sám bych o tom bez tohoto článku uvažoval.

    Sám rád vyhledávám a rád se memoruji. Kritériem je motivace. Když něco chci vědět, najdu si to. Zároveň se memoruji se pojmy typické pro programování, knihovny, které používám, best practice, podklady ke článkům, které čtu.

    Líbilo by se mi, kdyby se někdo zajímal o to, co vlastně chtějí děti vědět. „Dnes se můžeme učit o písku nebo o vyhledávání. Nebo vás zajímá něco jiného?“ Jestli se děti/lidé učí, vyhledávají, memorují, používají čip, taháky, knihy, poznámky… to je podružná věc. Imho je důležité, o čem se opravdu chtějí něco dovědět.

    Na počátku je dítě tabula-rasa (nejspíš), takže nějaké nabídky jsou v pořádku. Byl bych ale rád, kdyby to nešlo na proti směru, kterým chce dítě samo jít.

    • http://www.herout.net/ Adam Herout

      Naznačení pozitivního směru Ti v mém článku chybí zejména proto, že tam žádné není. Žádné tam není proto, že tam žádné být nemá. Až se rozhodnu zachraňovat svět návrhem vlastní školské reformy, určitě si toho všimneš :). Teď jsem jenom vystoupil proti jedné hloupé a nebezpečné myšlence.

      Sestřičkou té hloupé a nebezpečné myšlenky, do které jsem se pustil, je jedna myšlenka, kterou předkládáš: „Pokud nejezdím autem a nezajímá mě ani písek, ani benzín, nepotřebuju a nechci žádné základní vzdělání o písku a benzínu.“

      Svět je hodně propojený. Byl to pravděpodobně hlavně rozvoj automobilismu (postavený na benzínovém motoru a dostupnosti benzínu), který v půlce minulého století ekonomicky nastartoval USA a v menší míře taky Německo a v důsledku způsobil, že když dnes zapneš televizi, pravděpodobně tam běží americký seriál. Spalování benzínu má velký vliv na naše životní prostředí, naše (celospolečenská) závislost na něm má vliv na války, které vedeme a na které se chystáme. Takhle v souvislostech je propojené všecko se vším a potřebujeme být široce vzdělaní, abychom dokázali rozhodovat o sobě a svém světě aspoň o něco líp než hovádka pasoucí se na louce. Tome, sorry, Tvoje myšlenka-sestřička je snad ještě hloupější a nebezpečnější než ta původní.

      Souhlasím s Tebou, že otázka „jak dětem dopřát takových znalostí, které je baví a jak zařídit, aby důležité a všeobecné znalosti je bavily?“ je kruciální otázka pedagogiky dneška. Ne teda, že by úkolem vzdělávání bylo, aby žáky bavilo (na to mají gamesky v mobilu a televizi), ale činit je vzdělanými. Ovšem všichni tak nějak cítíme, že kdyby škola nebyla pro žáky trestnice, ale místo, kam chodí rádi, všem okolo by se ulevilo a ubylo vrásek, tak proč to nezkusit. Já sám jsem tu otázku složil ze dvou částí (taková drobná manipulace :)), a je pravda, že osobně se mi zdá slibnější se zabývat tou druhou částí. Ale to by si říkalo o svůj vlastní blogpost.

      • http://www.schmutzka.eu/ Tomáš Votruba

        Sorry netřeba. Co konkrétně znamená „hloupější a nebezpečnější“? Nerozumím tomu, jak tato zmíněná neznalost může být nebezpečná. Ještě se mi to nestalo, nebo o tom možná nevím.

        Nesouhlasím s „jak zařídit, aby důležité a všeobecné znalosti je bavily“. Pro každého je důležité něco jiného a o pokud někoho něco nebaví, nechci ho do toho nutit. Nechováme se tak k lidem kolem sebe a děti nejsou výjimkou. Naopak bych se k nim snažil chovat citlivěji a s větší péčí.

        Stěžování si mě moc nebaví, takže počkám na positivní směr :).

        Blog k inspiraci: http://unschoolery.com/

        • http://www.herout.net/ Adam Herout

          O víkendu třeba budu hledět dětičky přesvědčit, aby se mnou šly do technického muzea. Nebudu jim vyhrožovat: „Když nepůjdete, seřežu vás.“ Budu hledět je pro to nadchnout: „Koupíme zmrzlinu a je tam taková technická herna.“ Záleží mi na tom, aby se zajímaly o svět kolem sebe a třeba v sobě našli to vlastní nadšení a lásku (je to pravděpodobné, kolem nás je spousta zajímavých věcí). Kdybych čekal, až mi děti řeknou: „Dnes chceme jít do technického muzea,“ a do té doby na to sám nepomyslel, připravil bych je o příležitost zamilovat si techniku. Jak mi můžou říct „chceme jít do ZOO“, když nikdy v ZOO nebyly? Považuju za svoji povinnost rodiče ukazovat jim svět a předkládat jim nové věci a k tomu jim chci dát argumenty – zaujmout je.

          Takhle: Jeden konec je dvouměsíční mimino, prakticky všechny rozhodnutí a akce za něho dělají rodiče. Druhý konec je plnoletý mladý člověk, který se rozhoduje za sebe a rodiče mají tak akorát poradní hlas. Mezi tím je postupný přechod, kdy rodiče rozhodují za dítě v méně a méně věcech, protože to postupně na sebe nabírá kompetence. Když čtyřleté dítě bude chtít jíst jen chipsy a pít colu, cítím za povinnost jako rodič do toho zasáhnout (neříkám seřezat ho a říct mu, že bude prase tlusté). Když se takto bude stravovat dvacetiletý, můžu jako rodič tak akorát pokrčit rameny. Nesouhlasím s tím, že ke čtyřletému dítěti se rodič má nebo musí chovat stejně jako ke svým plnoletým kolegům. Myšlenka, kterou prezentuješ (a kterou vůbec neslyším poprvé) je vlastně časné přesunutí pravomocí a zodpovědností na dítě. Nevím, kde se vzala, ale považuju ji za nepřirozenou (nesouhlasí ani s tradicí ani s poznáním vývojové psychologie), za hysterickou (přemrštěná reakce na nějaké vlastní špatné zkušenosti a zranění) a za jsoucí v rozporu se zájmy toho dítěte. Netřeba mi předhazovat, že bych chtěl, aby děti seděly ve škole s rukama za zády a zpaměti odříkávaly latinské věty. Říkám, že získání/předání kompetencí není jednorázové třeba ve dvou letech nebo když dítě začne nabírat základy osobnosti a začne mluvit a artikulovat svoje přání. Říkám, že rodič má přirozenou výsadu/povinnost předat to nejlepší, co má, svému dítěti a dělat to postupně, aby se vstupem do dospělosti (a s převzetím plné kontroly/zodpovědnosti nad svým životem) ten mladý člověk byl sebevědomý, rozuměl světu kolem a dokázal se v něm prosadit a užít si. Instinktivně i racionálně naznávám, že „provést toto předání co možná nejdřív, nejlépe hned s narozením“ nemusí být a není nejlepší způsob, jak to udělat.

          Mimochodem: Fakt Ti připadá, že já si stěžuju?

          • http://www.schmutzka.eu/ Tomáš Votruba

            tl;dr;

            Naslouchat dítěti a vycházet mu vstříc v naplňování potřeb seberozvoje.

            Děkuji za vysvětlení, už ti rozumím.

            Postupné předání kompetencí mi dává smysl. Reaguji a uvažuji v kontextu vzdělávání, tu část života, kterému teď říkáme základní a střední škola. O tom, jak s dětmi nakládat mimo tento čas, žádný konrétní názor nemám a netrápí mne. Děkuji za sepsání myšlenek na toto téma, lépe se mi chápe kontext.

            Jsem rád, že s tebou souhlasím, i když to nazačátku vypadalo na opozici.

            Má myšlenka se týká stavu, kdy je dítě schopno říct, že by se radši zabývalo tímto, než títmo. Vyjít mu vstříc a nenuti mu vlastní oblíbené nástroje/témata. Tedy naslouchat dítěti, co se vzdělávání/rozvoje týče, a dávat mu možnosti.

            Nechci na děti přenášet zodpovědnost, o kterou nemají zájem a která by je nečinila šťastnými. To by se mi také nelíbilo, kdybych si od 15 musel vydělávat sám. Naopak by mne potěšilo, kdybych se 10 mohl vyměnit část předmětů za matematiku.

            Nemám žádnou osobní zkušenost s tím se zeptat, co by dítě ve škole chtělo. Má přítelkyně Verča ano a pěkně jí to funguje. Se zlobivci, na které bych vůbec nevěděl jak (podobně jako její kolegové), to zařídí tak, že se zbytek může v klidu učit.

            Jako „stěžování“ mi přijde post a první komentář. Hledal jsem nějaký směr a změnu, psals, že tam být nemá. Přijde mi škoda si stěžovat, když to může jít bez něj a radostně – změnou či příjetím situace. Proto jsem se vlastně ozval, jelikož tu vidím potenciál.

  • Dormon

    Písek na benzín omg…

    Špatné informace se šíří rychle a je možné na tom vydělat prostřednictvím fundraising. Například: solar roadways:
    https://www.indiegogo.com/projects/solar-roadways

    Chtějí veškeré silnice v Americe nahradit hexagonálními solárními panely s LED. Tvrdí, že tím dokážou nahradit veškerou jinou produkci elektřiny. Zároveň pomocí LED vytvářet různé obrazce – signální pruhy, parkoviště, upozornění… Také tvrdí, že můžou zahřívat povrch silnice v zimě a zbavit ji sněhu.
    Dostali přes 2M dolarů. Snad nemusím uvádět důvody, proč je ten nápad nerealizovatelný a nebude fungovat. Transport elektřiny, pevnost povrchu, optická čistota, cena panelu vs vyprodukovaná hodnota, efektivita, …

    Thunderf00t na youtube má pár videi, které to vyvracejí:
    https://www.youtube.com/watch?v=H901KdXgHs4

    Zařízení: „písek na benzín“ je velmi podobné.

    Nápad, který vypadá velmi dobře a využívá jednoduché informace na pochopení pro masy lidí.

    Benzín je důležitý, písku je všude hodně. Vytvoříme zařízení, které přemění písek na benzín. Abychom to mohli uskutečnit, potřebujeme peníze.

    Elektrická energie je důležitá, solární energie je ekologicky šetrná, cest je všude hodně. Asfalt je z ropy. Ropa není moc dobře spojena s ekologií (tankery, plasty, auta, …). Nahradíme asfalt chytrými solárními panely. Potřebujeme peníze na výzkum.

    A lidé jim to věří, protože si dokáží najít základní informace. Nechápou však vztahy těchto informací s realitou. Věří jim to i lidé, co si nic nemuseli hledat a měli vše již v hlavě.

    Co potřebují lidé, aby jim to nevěřili?
    1.) potřebu aplikovat skepticizmus na každém kroku

    2.) potřebu logicky myslet za každých okolností

    3.) potřebu určit se nové věci

    A další a další mentální schopnosti: abstrakci, schopnosti přiznat omyl, …

    Lidé potřebují racionalitu.

  • http://www.schmutzka.eu/ Tomáš Votruba

    K tematu: jak se deti uci – http://www.ceskaskola.cz/2014/07/ondrej-steffl-o-aneb-jak-se-deti-uci.html?spref=tw&m=1
    Udajne vedecke poznatky, na prvni pohled zastarale, nicmene podnetne k zamysleni

  • Katka

    Existují informace, které člověk prostě musí mít v hlavě. Pak existují informace, které si stačí umět dohledat. Bohužel umět tyto dva druhy informací rozlišit chce značnou dávku vzdělanosti a kritického myšlení, které zase má (většinou) jen vzdělaný člověk. A jsme zas na začátku..hehe.. Jinak s autorem naprosto souhlasím. :-) Ještě trošku odbočím do útrob existencialismu – považuji se za vzdělaného člověka, mám titul, studuji, vzdělávám se i mimoškolně. Nedokážu si představit, že bych žila bez toho, co mám v hlavě. Jak mohou žít v dnešním světě ti, co tam nic nemají…?

  • Podpořte kliknutím

  • Přihlásit odběr

  • Kategorie

  • Oblíbené příspěvky

  • Hojně komentované

  • Archiv

    • - 2014 (14)
    • + 2013 (30)
    • + 2012 (46)
    • + 2011 (99)
    • + 2010 (19)
    • + 2009 (15)