Dvě pojetí zkoušky

Přišla řeč na to, jaká by měla být ideální propadovost u školní zkoušky – kolik procent studentů by mělo zkoušku neudělat, aby to „bylo normální“.

K tomu dvě metafory zkoušky.
Jan Amos Komenský

Zkouška jako jedno kolo turnaje

Ve sportovní soutěži, třeba ve fotbale, se vše odehrává v kolech. V každém kole vypadne nějaký počet týmů. Počet přeživších se postupně snižuje a snižuje, až do čtvrtfinále, semifinále, finále – a pak známe vítěze.

Stejně je možné pojmout zkoušení. V každém semestru vyhodíme okolo 15 procent studentů, počet studentů se tak studiem bude postupně redukovat a zůstanou vítězové. Není to dokonalý turnaj, kde by zbyl vítěz jeden (to by se fakt špatně vysvětlovalo), ale princip je stejný.

Když by byla eliminace týmů v turnaji příliš rychlá, soutěž by nebyla divácky zajímavá. Proběhla by dvě nebo tři drsná kola a o vítězích by bylo rozhodnuto. Podobně, kdyby eliminace soutěžících byla příliš pomalá, soutěž by se táhla a diváky by opět nebavila. Vítěz by totiž byl znám buď za neúměrně dlouhou dobu, a nebo by počet vítězů (těch, kdo kláním prolezli) byl příliš vysoký.

Pro turnajové pojetí zkoušek na škole je tedy potřeba, aby propadovost byla ve vhodných mezích – ani moc vysoká, ani moc nízká.

Věta: „Zkouška neplní svoji funkci, protože počet vypadlých je nízký,“ ve skutečnosti znamená: „Turnaj není divácky atraktivní.“

Zkouška jako pravidla silničního provozu

Pravidla stanovují, jak mají účastníci provozu jednat, aby jízda byla vesměs bezpečná a plynulá. Kdo je porušuje a jezdí jako prase, má dostat pokutu.

Zkouška (nebo zápočet, nebo minimum bodů z projektu, nebo já nevím co) stanovuje, co má student znát, aby byl naplněn cíl předmětu – jaké minimum si má odnést.

Silniční pravidla jak je známe nejsou velice rigorózní. Ještě vyšší bezpečnosti a plynulosti jízdy bychom dosáhli, kdyby se mimo obec všichni pohybovali přesně rychlostí 85-90 km/h, a důsledně (pod trestem vězení) bychom vynucovali dodržování tohoto pravidla.

Ovšem pravidlo, které nelze naplnit na 50% naší silniční sítě (která je ve zbědovaném stavu a nějakou dobu nemůžeme doufat ve zlepšení) a které nedokáže naplnit 30% používaných vozidel (jsou pomalá, vezou náklad, řidič není dostatečně zkušený), není moc užitečné.

Pravidla musí být udělána tak, aby podle nich mohli jezdit všichni, kdo dostali řidičák. Řidičáky a techničáky musí být vydávány tak, aby jejich držitelé dokázali jet podle pravidel. Můžeme stanovit, že auto starší dvou let je technicky nezpůsobilé, protože se už začíná objevovat hrozba poruch, ale byť by to zvýšilo bezpečnost provozu, nebylo by to vůbec praktické. Můžeme vydávat řidičák jen jednomu procentu populace, podle toho, jaký čas zajedou na okruhu, ale to by taky mělo jisté nevýhody.

Komenský na steroidech

Ve Skandinávii zřídka někdo dostane pokutu za špatné řízení, protože prostě všichni jedou předepsanou rychlostí a předepsaným způsobem. Proti tomu v ČR jsou desetitisíce vybodovaných řidičů. Kde jsou lepší pravidla?

Jaký je správný „počet pokut na milión obyvatel a rok“? Měli bychom ve Švédsku předpisy příslušně zkomplikovat a v ČR zrušit rychlostní limity, abychom správného poměru dosáhli?
Poměr pokutovaných řidičů zřejmě nevypovídá vůbec nic o kvalitě pravidel.

Pokud budou správně nastavená pravidla (pochopitelná, přiměřená, bezpečná, srozumitelná, …), jaký lze očekávat počet pokutovaných řidičů? To záleží na spoustě věcí. Jaká je národní/místní tradice řízení a respektování práva ze strany řidičů? Jak rozumní jsou policisté (tj. zda třeba pokutují 91km/h na přehledném rovném úseku)? Jakou motivaci mají řidiči nepřijít o řidičák? Jak dobře dělá daný stát prevenci? Atd. Může to být ohromné číslo, může to být nula.
Počet pokutovaných řidičů ale nevypovídá vůbec nic o kvalitě pravidel.

Jaký lze očekávat propad u dobře nastavené zkoušky? Dokonalý superpedagog (J.A. Komenský na steroidech) by měl mít propad nulový. Nastavil zkoušku vhodně a studenty k ní dovedl: chytrým zadal zvláštní samostatnou práci, aby si odnesli něco navíc, průměrné prostě proškolil, slabým pomohl a zadal jim úkoly navíc, aby všichni zkoušku zvládli. Ken Blanchard říká, že cílem pedagoga je, aby všichni ve třídě dostali A – aby po jeho výkladu a úlohách všichni dokonale uměli.

Komenský na steroidech bude mít propad nula, nešikovnému učiteli proletí při stejně nastavené zkoušce půlka třídy. Velice různý počet propadlých vůbec nic nevypoví o kvalitě zkoušky.

Co s tím

Buďme realističtí, bohužel nejsme superpedagogové. Někteří studenti nedostanou A. Někteří dokonce dostanou F. Cílem výukového procesu ale pořád je, aby F bylo co nejméně, A co nevíce.

Jeden způsob, jak tohoto cíle dosáhnout, je prostě rozdávat Ačka, to jest zrušit pravidla provozu. To není moc šikovné řešení, protože to bude znamenat, že bude hodně mrtvých na silnicích.

Další možnost je na tento cíl rezignovat – neusilovat o to, abychom byli co nejvíce podobni superučiteli. To se dá elegantně maskovat tím, že pojmeme zkoušení jako turnaj:
A. Superučitel produkuje vynikající studenty.
B. Na závěr turnaje přežívají vynikající studenti.
C. Ergo, uspořádat turnaj znamená být superučitel.

Zbývá třetí možnost: přijmout odpovědnost za dosahování tohoto cíle. Každý vypadlý student znamená chybu systému.
Buď je student špatně motivovaný (proč? jak to změnit?),
nebo je student nezpůsobilý (proč? jak to změnit?),
nebo je zkouška špatně nastavená (proč? jak to změnit?),
nebo učitel nedobře učí (proč? jak to změnit?),
nebo nevím.

Každý vypadlý student znamená chybu systému.
KAŽDÝ vypadlý student znamená chybu systému.
Každý vypadlý student znamená CHYBU systému.

Vynikající kvality výuky NELZE dosáhnout neobtížně tím, že pro studenty uspořádáme turnaj. I když ta iluze je jaksi pochopitelná, protože vítězi turnaje jsou vynikající studenti.

Vynikající kvality výuky lze dosáhnout obtížně. Cesta za tímto cílem nemůže začít jinak než tím, že škola převezme odpovědnost za kvalitu výuky.

Škola může a musí pracovat s motivací a schopnostmi studentů. NESMÍ se ale zříct své odpovědnosti a za motivaci a schopnosti studentů se schovat.


Jak to je/bylo se zkouškami na vaší škole?
Podle kterého schématu zkoušíte?
Napište komentář!

Kategorie: mudrování, škola, učení
  • Zdenka

    Myslím, že většinou je to na učiteli „jak pracuje s materiálem“ (čti studenty). Osobně (neučím, jsem jen knihovnice) považuji za osobní/své selhání, pokud nejsem schopna najít způsob, jak „do dětí dostat“ relevantní informace – samozřejmě je to o počtech studentů ve skupině, jejich motivovanosti, schopnostech – ale jádro pudla je v tom učiteli, jak moc si dá práci předat informace způsobem přijatelným pro studenta.

    A ke zkoušení jako takovému – ještě mnoho (ale méně než dříve) kantorů ukazuje studentům při zkoušce, co všechno neumí, místo toho, aby je přiměli nad problémem se zamýšlet, vidět vývoj do budoucna, prakticky využívat získaných znalostí, lidsky si je pro sebe přeformulovat.

    Naprosto souhlasím s Vaší třetí možností. A jen bych ji doplnila o to, že žádný systém, nebude plošně optimální, vždy to bude individuální práce a přizpůsobování se učitele situaci/studentům/možnostem…atd.

  • Dobrý den,

    srovnání úspěšnosti zkoušky a divácké atraktivity turnaje je opravdu výstižné.

    Co mě ale zaujalo nejvíc, byl konec článku – systém a odpovědnost za kvalitu výuky. Po zkušenostech ze všech bakalářských předmětů mohu prohlásit, že ačkoliv se někteří (ale zdalena ne všichni) vyučující vážně snaží zvýšit kvalitu výuky, tak současný systém je v tom značně omezuje.

    Jednou ze systémově změnitelných oblastí jsou přednášky. Obsah přednášek se každoročně mění jen velmi málo a navíc se přednášky dají nahrávat. Co takhle si dát tu práci, zpracovat ty záznamy jako je tomu např. v Khanově akademii a dát studentům do rukou pořádný materiál. Stačí to udělat jednou a každý další rok jen s minimálním úsilím některé pasáže aktualizovat. Pak už nebude nutné se zdržovat přednášením 13 týdnů po 3 hodinách toho samého pořád dokola. Přednášky by se mohly využít k demonstracím či hromadným konzultacím a teorii by si mohli studenti před-/dostudovat kdykoliv by chtěli.

    Ušetřený čas by se dal investovat na zvýšení kvality dalších studijních materiálů (v některých předmětech jsou značně zastaralé nebo chybí úplně) či reorganizaci některých předmětů (např. IIS, ITU a IMP)

    • Tato myšlenka už se objevila někdy dřív, ale je vcelku utopická. Vpodstatě bychom tím zaváděli dálkové studium, přičemž nároky na studenta by paradoxně vzrostly – kromě studia materiálů by se od něj očekávala nově účast na konzultacích a co víc, dokonce i u nás tolik neoblíbená aktivita a debata s vyučujícím. Nehledě na to, že většina studentů se do předmětu skutečně ponoří až ve chvíli, kdy dokončí projekty a blíží se zkouška, tedy téměř celou dobu trvání semestru by nebylo co konzultovat (čísla neznám, soudím podle návštěvnosti přednášek).

      Kámen úrazu vidím v kvalitě materiálů. Nepochybuji že máme vyučující, kteří se snaží kvalitu výuky (a tím i materiálů) neustále zvyšovat.
      Na druhou stranu ale máme profesory (bohužel často v klíčových předmětech), kteří se doslova chlubí chybami v oporách a ve slajdech, stejně jako profesory, kteří ve svých leta starých materiálech neupraví ani čárku dokud nepřijde další grant z EU. To si myslím není nic tajného a studenti si rok co rok stěžují v dotaznících při hodnocení předmětů. (Opět bych mohl připomenout vyučující kteří se přímo chlubí tím, že dotazníky ignorují, stejně jako případy kdy profesor učí jenom proto, že musí mít odučené hodiny.)

      Je smutné že ve výsledku musejí vznikat podpůrné materiály „od studentů studentům“, které suplují oficiální nekvalitní zdroje.

      Dle mého nechybí ani tolik čas, jako motivace. Materiály nikdo nehodnotí (tedy kromě studentů, které ale nikdo neposlouchá) a jediné měřítko které vnímám je „materiály jsou/nejsou“. Vyučující nic netlačí k tomu být lepší a více neúspěšných studentů paradoxně zvyšuje diváckou atraktivitu zápasu.
      Svým způsobem by toto mělo hlídat měřítko kvality absolventů (navázané na dotace státu škole), ovšem to o průchodu studiem nic nevypovídá. Nehledě na to že v našem oboru je neustálý hlad po každém kdo umí alespoň trochu programovat a v dohledné době procenta zaměstnanosti absolventů dolů nepůjdou, ať bude kvalita škol jakákoliv.

      • Projekty – to je kapitola pro sama pro sebe. Dost u nich záleží i na datumu zveřejnění a přidělení/přihlášení si zadání a dále na souvislosti s probíranou látkou či nikoliv (např. IFJ oproti IIS).

        Ovšem nesouhlasím se zvýšením nároků na studenty. Ano, pro značnou část studentů by to byla změna směrem k dálkovému studiu. Tedy alespoň oficiálně, neboť již nyní spousta studentů nechodí na přednášky kvůli jejich neměnnému obsahu.

        Debata je nepopulární. Je nepopulární na přednáškách o stovkách posluchačů, protože se studenti automaticky schovávají v davu svých kolegů. Je nepopulární, protože často ukazuje fakt, že studenti nedokážou odpovědět, protože je pro ně téma nové a/nebo nejsou tak bystří, aby odpověď vymysleli „z fleku“ tak rychle.

        Debata však není z principů špatná – právě naopak.

    • Myslím, že v zásadě se tímto směrem (Khan academy) zvolna všichni suneme i když ne dobrovolně a vlastním rozhodnutím.
      A tou nedobrovolností a popíráním tohoto faktu se chystáme prošvihnout ten okamžik, až přijde.
      Už teď jsou dostupné video/slajdo kursy v angličtině na nejrůznější témata, připravené od totálních špiček v každém oboru. Není pochyb o tom, že za 20 let se studenti budou učit od těchto přednášejících a národní vysoké školy jim budou poskytovat související servis – cvičení, poradenství, koučování, zkoušení, certifikaci. Do té doby se tomu budou úporně bránit a zuby nechty recitovat od kateder do prázdných poslucháren.
      Ke své škodě a následnému hroznému existenčnímu průseru.

      • Po skúsenostiach s kurzami z Coursera, Udacity a edX by bolo zaujímavé mať takýto servis na tunajších univerzitách. Veľmi sa mi páčili tieto kurzy, sú omnoho interaktívnejšie ako normálne prednášky. Na normálnej prednáške profesor môže položiť otázku zopár študentom, v MOOC kurzoch túto otázku dostanú úplne všetci študenti a každý musí dať nejakú odpoveď.

        Zaujímavý názor na toto téma:
        http://www.youtube.com/watch?v=SkneoNrfadk&feature=player_embedded

        • Ondra Miksik

          presne tak, osobne verim, ze se Thrunova vize naplni a okoli prestane „vyzadovat“ tituly – alespon v IT jde skutecne o prezitek, zvlast kdyz si vemu co vsechno se zmenilo v oboru jenom za dobu co jsem na vysce studoval a co se zmeni v nejblizsich treba 10 letech… A s tim souvisi otazka, ktera uz nekde vyse/nize zaznela primo od Adama – jaka je a bude uloha vysoke skoly, pokud se budu moci ucit videni primo na Malika, strojove uceni od Ngeho, robotiku od Thruna ci pgm od Koller; navic vsichni budou vedet co bylo obsahem kurzu a snadno si muzou overit i jeho narocnost – to je to, co dnesni vyska nenabizi ani omylem, ta to tzv. „prikryje vahou sve instituce“, ale co se deje ve skutecnosti, to netusi nikdo pomalu ani na druhe fakulte, natoz mimo univerzitu (schvalne, tusi lidi z FITu co a jak se uci na FEKTu a naopak?)… Osobne si nedovedu predstavit, co mi v takove situaci muze VS nabidnout a cim bude konkurovat – jedinne co me napada jsou silne pokrocila cviceni az projekty (tj. takove u kterych mi nestaci nasnimana data a psat kod) a predevsim denodenni interakce s extremne ochotnymi vyucujicimi, ale v zasade debaty zase spise o nejakem projektu, …

          • Souhlasím.
            Jen si nemyslím, že tituly přestanou být požadovány, jen přestanou stačit. Probíhá pozvolná inflace titulů – to procento, které kdysi mělo maturitu, má teď magistra. Takže hodnota magisterského titulu (z hlediska výběru excelentních jednotlivců z populace) se výrazně snížila. Dá se čekat, že Ph.D. bude to, co býval inženýrský titul.
            Souhlasím s tím, že úlohou školy bude víc a víc dávat projekty a jimi procvičovat znalosti, které si jedinec nastuduje z multimediálních materiálů. Ale bude to trvat – akademické prostředí je prototyp konzervativismu (v zlém i dobrém).

    • Markéta Matějíčková

      Podívejte se na http://khanovaskola.cz. Máme pro Vás přeloženo již téměř 230 Khanových videí, 32 cvičení a modul „učit“, kde můžete své děti, žáky vést a sledovat. Pokud se Vám bude líbit, přidejte se k nám. Potřebujeme překladatele, dabéry, garanty a třeba i vyvěsit plakát o Khanově škole ve Vaší knihovně nebo škole.

      • Výborně! Už nějakou dobu si říkám, proč sakra někdo nepřeloží Khanovu akademii do Češtiny. A on ji někdo sakra překládá! Parádní počin!

        Pošlete mi prosím nějaké info – co potřebujete a nějaké plakáty, zkusím to rozhodit mezi naše studenty, třeba pomůžou dobré věci. Jsou schopní.

  • Roman Bednarik

    Zrusit (v odlehcene verzi zasadne omezit vliv) zkousky a predat zodpovednost za _kontrolu_ studentovi a jeho okoli. Tohle ale nejde provest v izolaci – jen zrusit nestaci, je treba zmenit pristup k vyuce: prubezna interakce se studentem, projekt ve skupine namisto zkousky, demonstrace znalosti verejne a ne soukrome, diskuse.

    • Souhlas.
      Ale je to dost v protikladu s historií a zvyklostmi (hlavně vysokého) školství. A ten náš obor je dosti konzervativní, takže do vyhodnocování „není nějaká alternativa lepší než to, na co jsme zvyklí?“ se úplně nehrneme. Nejspíš ke své škodě.

  • Zajimave tema :), skoda ze jsem na VZ nebyl ..

    Nemuzu si odpustit jednu poznamku.. nebylo by lepsi se zamerit na pricinu a ne na nasledek?

    Co je pricina? Motivace studentu. Pokud nejsem motivovany ovladnutim (ne pouze naucenim se) prislusneho predmetu, pak volim cestu nejmensiho odporu.
    (Zkouska je vnitrnim odporem VS.., aby nam tu neproudilo mnoho studentu a vsichni nedostali ten titul.)
    Pokud budu chtit ovladnou danou problematiku, proste se ji naucim a tu zkousku dam. Naucim se ji, i kdyz zadna zkouska nebude.

    Tot vse.

    Co vy nato?

    • Musím se silou ovládnout, abych nesepsal dlouhou odpověď. Mám z Tvé reakce (a dalších věcí, které se mi honí hlavou) náměty tak na 5 daších blogpostů. Snad je v brzku napíšu.

      Každopádně:
      – „Co je příčina? Motivace studentů.“ – Jak jsi na to přišel? Dokaž! Těch příčin je řada a brát to takhle zkratkou je možná kořenem celého problému. Ostatně v článku píšu, že škola musí převzít odpovědnost za kvalitu výuky a zejména se neschovat za schopnosti a motivaci studentů.
      – Zastánci drsného zkoušení argumentují právě tím, že hustodémonsky krutopřísná zkouška studenty motivuje. Bojí se a tak se učí. Když uděláš zkoušku lehkou nebo se na ni vykašleš, studenti se nebojí a přicházejí o motivaci. Mám jiný názor, ale na tento argument není snadné odpovědět.
      – Většina studentů nechce „ovládnout“ žádnou „problematiku“ a už vůbec ne nějakou základní teorii – chcou umět mlátit weby a SEO, aby byli do roka bohatí. Chcou dostat titul a není úplně jednoduché říct – neděláte to kvůli titulu. Dělají to kvůli titulu a je to logické – okolní svět po nich chce titul.
      – Já bych ve svých úvahách začal s tím „jaká je vlastně úloha vysoké IT školy? co má dát studentům? co má dát společnosti, která ji financuje? výukového a nevýukového?“

      • Dik Ti za rychlou reakci.. Zkusim byt strucny (taky bych o tom neco napsal, ale nejak na to ted nemam silu).

        Stojim si za: „Pokud chci neco znat, tak se to naucim.“ Skola/neskola, zkouska/nezkouska. Mam cil, mam motivaci.. chci neco znat.

        Muze byt sebedokonalejsi skola, pokud ji nikdo nebude chtit studovat (nebude chtit ziskat znalosti tam ucene), tak ji nikdo studovat nebude.

        Bavim se tu v rovine volneho trhu.. zadna „pravidla“, zadne regule, zadne tituly.. jen znalosti a nabidka/poptavka.


        Ad: Kruta zkouska
        Prijde mi, ze studenti jsou motivovani hlavne titulem. Dostat titul = projit kzouskou. Mam motivaci udelat zkousku. O znalostech to neni. Predpokladat, ze krutou zkouskou zustane studentum neco v palici je liche.. Z VS si pamaluji veci, ktere me bavily, ne ty, ktere jsem se musel ucit.

        Ad: Vetsina studentu nechce..
        Ano souhlasim.. Je to smutne, ale je to tak.. cilem VS tedy neni predavat znalosti, ale tituly.

        Ad: Uloha VS?
        Podle mne, je ulohou VS pokryt poptavku po znalostech. Pokud to nedokaze, je zbytecna.

        Priznavam, ze to je priliz cernobila a surova uvaha.. jiste je zde spousta prostoru pro nacvik dovednosti.. Bohuzel zodpovednost ITaka je miziva. V kazde licenci SW je zreknuti se odpovednosti za skody. Porovnejte si s medikem a doktorem, kteremu zhebne pacient.

        • Radek

          Je skoda, ze se snazite namet na zajimavou diskuzi zabit Vasim nazorem (ktery Vam samozrejme neberu) a podavate ho skoro jako axiom. Nebo to alespon tak pusobi. Nerekl bych, ze zrovna tak slozita vec, jako je vzdelavani, je tak jednoznacna a jednoducha, jak naznacujete.

          A nesouhlasim ani s Vasim koncovym prirovnanim. Nerikam, ze tech, kteri delaji „slevomaty v php“ neni vetsina, ale existuje treba i Class A software a pokud jezdite nejakym jinym dopravnim prostredkem, nez na kole, tak vezte, ze existuji programatori, kteri kdyby udelali neco spatne, tak „nezhebne“ jeden clovek, ale treba plne letadlo (zvlaste dnes pri beznem uziti fly-by-wire). Takze prinejmensim na urcite skupine je docela znacna odpovednost.

          A naproti tomu existuji nemocnicni oddeleni, kde nejde o zivot (neni kazdy neurochirurg nebo traumatolog), treba na koznim, nebo ocnim, a je i spousta lekaru, na ktere se da nahlizet, jako na ty, kteri nemaji moc zodpovednosti – rika se jim prakticti lekari a nemalo z nich Vam tak maximalne predepise antibiotikum a nebo deleguji odpovednost na specialisty.

          Navic nevidim duvod, proc by se mela zodpovednost merit na pocet potencialne mrtvych lidi. Treba vychovavat dite je podle me obrovska zodpovednost a to (diky Bohu vetsinou) nema nic spolecneho se smrti.

          Takze i kdyz porovnavam rozhodne nevidim uplne presne to stejne co vy a uz vubec ne tak jasne a zretelne, ale spise docela rozmazane… A o Vasich predchozich odstavcich ani nemluve…

          • Zdravim a diky za nazor..

            Vsak jsem psal:
            „Priznavam, ze to je priliz cernobila a surova uvaha.. “
            Zajima me jadro problemu a davam alternativni pohledy na vec (spatne ci dobre). Resenim povrchnich problemu se jadru veci dobereme jen pomalu. (a tim nerikam, ze tento clanek je povrchni problem)

            Mimochodem.. vy byste se nechal lecit doktorem, ktery by vam dal podepsat dohodu, ze souhlasite se zreknutim se veskere jeho odpovednosti?

          • Radek

            Dobry vecer.
            Pokud by nebyla jina moznost, tak ano, nechal – ostatne i lekari se jisti. Uz dnes v nekterych zarizenich podepisujete pri kazdem vysetreni (treba i pri odberu krve) informovany souhlas a Buh vi, kam az se to rozroste.

            A dalsi rozdil mezi lekarem a programatorem vidim taky v tom, ze pokud je Vas software uspesny, tak ovlivnuje denne mnohem vetsi mnozstvi lidi, nez kolik lekar vysetri za rok. A v pripade, ze delate soft na zakazku, tak zase byvaji ve smlouvach uvedeny docela neprijemne sankce (mozna jen statni zakazky se v tomto duchu nenesou).

            Naopak kdyz se podivate na leciva – coz je z oblasti mediciny neco, co se podle meho nazoru podoba softwaru mnohem vice – tak v pribalove informaci i k nejbeznejsimu leku bez predpisu je snad nejdelsi cast venovana vedlejsim ucinkum, cimz se vyrobce taky do jiste miry zbavuje odpovednosti.

            To prirovnani mi proste nesedi, nemyslim si, ze povolani programatora je bez odpovednosti…

  • Pingback: Abychom se nemýlili()

  • Podpořte kliknutím

  • Přihlásit odběr

  • Kategorie

  • Oblíbené příspěvky

  • Hojně komentované

  • Archiv

    • - 2017 (4)
    • + 2016 (7)
    • + 2015 (6)
    • + 2014 (16)
    • + 2013 (30)
    • + 2012 (46)
    • + 2011 (99)
    • + 2010 (19)
    • + 2009 (15)