Sue Knight: NLP v praxi

Jsem rád, že jsem tuto knihu četl! Navnadila mě více se o NLP (neurolingvistické programování) zajímat, možná si vynajít nějaký výcvik. Klidně u Sue Knight. Prostě, přesvědčila mě.

Líbí se mi, že NLP koučování je z různých odrůd koučování psychologicky orientované – že jde hlouběji než jen: „cíle, jak by to šlo, co uděláš?“ Tak to mám rád, a tak je to v Gestaltu, se kterým se kamarádím. Zároveň NLP jde důsledně po krocích, zlepšeních a pozitivních věcech, nematlá se v problémech a nevyhledává je.

Teda, obrázek o tom, co vlastně NLP koučování je, si nějak skládám sám. Chtěl jsem, aby mi nějaký ucelený výklad a pojetí dala tato knížka, ale musel jsem si ho syntetizovat z jednotlivých kapitolek, které popisují dílčí techniky a způsoby. Snad jsem si ho syntetizoval dobře.

  

Jedna žena přišla se svým synem za Mahátmou Gándhím. Ten se jí optal, co chce. „Chtěla bych, aby přestal jíst cukr.“
„Přijďte za dva týdny,“ odpověděl jí Gándhí.
O dva týdny později žena se synem opět navštívili Gándhího. Gándhí se otočil k jejímu synovi a řekl mu: „Přestaň jíst cukr.“
Žena vypadala překvapeně a zeptala se: „Proč jsem musela čekat dva týdny na to, abyste mu řekl právě tohle?“
„Protože před dvěma týdny jsem jedl cukr,“ odpověděl Gándhí.


Jednoho dne kráčel poutník po cestě z jedné vesnice do další. Jak tak šel, spatřil na poli mnicha, který oral. Když mnich uviděl poutníka, pozdravil ho a ten mu rovněž pokývl na pozdrav.

Poutník se zastavil a zeptal se mnicha, zda by mu vadilo, kdyby se ho na něco zeptal.
„Vůbec ne,“ odpověděl mu mnich.
„Jdu z vesnice v horách do vesnice v údolí. Víš, jaké to tam je?“
„Řekni mi, jaká byla vesnice v horách,“ řekl mnich.
„Strašlivá,“ odpověděl poutník. „Upřímně řečeno, jsem rád, že jsem odtamtud pryč. Lidé nebyli vůbec pohostinní. Když jsem přišel, přijali mě chladně. Nikdy jsem neměl pocit, že tam patřím, i když jsem se snažil sebevíc. Vesničané jsou velmi uzavření a k cizincům se chovají odměřeně. Řekni mi, co mohu očekávat ve vesnici v údolí?“
„Nerad to říkám,“ odpověděl mu mnich, „ale obávám se, že získáš podobnou zkušenost.“
Poutník sklíčeně svěsil hlavu a pokračoval v cestě.

O několik měsíců později šel stejnou cestou další poutník. Když přišel k mnichovi, pozdravil ho a mnich mu na jeho pozdrav odpověděl.
„Jak se ti daří?“ zeptal se poutník.
„Dobře,“ odpověděl mu mnich. „A kam jdeš?“
„Jdu do vesnice v údolí. Víš, jaké to tam je?“
„Řeknu ti to,“ prohlásil mnich. „Ale napřed mi řekni, odkud přicházíš?“
„Jsem na cestě z vesnice v horách.“
„Jaké to tam bylo?“
„Bylo to skvělé. Zůstal bych tam déle, kdybych mohl, ale musím putovat dál. Připadal jsem si tam jako jeden z nich. Starší vesničané mi v mnohém poradili, děti se mnou žertovali a smály se, lidé byli laskaví a štědří. Mrzí mne, že jsem musel odejít. Budu na ně a jejich vesnici vždy obzvlášť vzpomínat. Co mohu očekávat ve vesnici v údolí?“
„Myslím, že víceméně totéž,“ odpověděl mu mnich.
„Měj se dobře.“
„Ty také a díky ti,“ řekl poutník, usmál se a pokračoval v cestě.


Významný výrobce automobilů podněcoval a nabádal zaměstnance, aby investovali čas do osobního rozvoje. Každý, kdo si osvojil něco nového, co nesouviselo s jeho prací, obdržel finanční příspěvek. Někdo si osvojil cizí jazyk. Jiní se učili hrát na nějaký hudební nástroj. Další začali rozvíjet nového koníčka nebo začali provozovat nový sport. Cokoli dělali, dělali proto, že chtěli. Od společnosti to byl chytrý tah. Rozvíjela a posilovala tím strategie zaměstnanců dělat to, co skutečně dělat chtějí (uvažovat o výstupech) a učit se. Jedním z cílů společnosti v té době bylo stát se učící se organizací, učinit z učení se významnou součást firemní kultury – a strategie, kterou přijala, se ukázala být účinným nástrojem dosažení tohoto cíle.


Když jsem zahájila novou dietu, začala jsem jezdit do práce jinudy, abych se vyhnula mé oblíbené cukrárně. Dnes ráno jsem neúmyslně jela kolem. Ve výloze byla jako vždy spousta dobrot. Cítila jsem, že to není žádná náhoda a modlila se: „Bože, je to na tobě, pokud chceš, abych si něco z těch báječných věcí dala, uvolni mi přímo před cukrárnou místo k zaparkování.“ Když jsem po osmé obkroužila blok, bylo tam! Bůh je neskonale dobrý!
(Frank Farrelly: Wait Upon the Lord)

Kategorie: čtení, koučování
  • Podpořte kliknutím

  • Přihlásit odběr

  • Kategorie

  • Oblíbené příspěvky

  • Hojně komentované

  • Archiv

    • - 2014 (11)
    • + 2013 (30)
    • + 2012 (46)
    • + 2011 (99)
    • + 2010 (19)
    • + 2009 (15)