Vyjednávat nebo nevyjednávat? VYJEDNÁVAT!

Přišlo mi roztomilé video. Přišlo mi už po druhé, což je zákonité, protože už před časem muselo přijít všem uživatelům internetu.

Nepřišlo twittrem, jako poprvé, a neposlal mi ho žádný můj kamarád nebo známý.

Poslal mi ho prodejce zboží, které jsem chtěl objednat a chtěl jsem jednat o ceně.

Psal jsem mu takovýto e-mail:

Dobrý den,

Před dvěma měsíci jsem u Vás koupil XY – vše bylo v pořádku a jsem spokojen.

Teď bych potřeboval koupit stejnou XY.
Ve Vašem e-shopu ji nabízíte za A Kč, u konkurence (http://…) je i s dopravou za A-200 Kč.
Protože jsem byl s Vaším obchodem v minulosti spokojen, preferoval bych koupit XY u Vás. Byli byste ochotni mi poskytnout slevu, aby cena byla s dopravou stejná jako je u konkurence? V takovém případě bych u Vás XY objednal.

Děkuji!

Prodejce odpověděl celkem rychle:

Dobrý den,

velice nás těší, že jste s XY z našeho eshopu spokojen. Ceny jsou u nás nastaveny na nejnižší možné hranici, proto Vám bohužel nejsme schopni dát vámi požadovanou cenu. Pro vysvětlení posílám následující video: http://vimeo.com/9138794

Děkuji za pochopení

S pozdravem

Seš hajzl

Komunikace z obou stran korektní, já jsem se zeptal, dostal jsem slušnou a jasnou odpověď. Potud všecko v pořádku.

Ale. Vzpomínám si, že když jsem video viděl poprvé, připadal jsem si (jako asi všichni) na straně toho hospodského, prodavače, apod. nacením nějaký výzkumný/vývojový projekt a zákazník se na šklebí, že to je „nějaký drahý“. klientům říkám, kolik stojí hodina koučování a vidím podrážděný pohled, že „za to, že si jen povídáme, chceš takové peníze“.

Tentokrát jsem si ale video shlédl z druhé strany – poslal mi ho ten, kdo si stanovil svoji cenu, a já jsem v roli kverulanta, který ho chce odřít z kůže a žádá neférovou výhodu. Cítil jsem se stejně, jako by mi prodavač do mailu napsal (což nenapsal a pravděpodobně vůbec neměl v úmyslu – mluvím o svých pocitech): „Seš hajzl.“

Vyjednávat nebo nevyjednávat?

Nemyslím, že bych udělal něco špatného. Toho původního prodejce jsem si před dvěma měsíci vybral a proti jeho konkurenci upřednostnil: kvůli ceně, kterou měl nejnižší. I tentokrát jsem hledal toho, kdo mi identický výrobek prodá nejlevněji, za přijatelných podmínek.

To je soutěž prodejců. A mimochodem je to důvod, proč bych nikdy nešel do prodeje hotových výrobků, kde aktéři soutěží jen a pouze svojí cenou. Já chci být dobrý v tom, že dodám vyšší kvalitu, nebo dodám něco, co druzí prostě dodat nedokážou.

Každopádně. Tato příhoda mě přivedla k přehodnocení pohledu na to video. Jsem aji ten barman, aji ten zákazník. Je v pořádku, že se o ceně jedná. Je v pořádku, že zákazník chce snížit cenu a argumentuje cenami konkurence, budoucími obchody, vzorky levně nebo zdarma, čímkoli. Je v pořádku, když obchodník sleví a je v pořádku, když obchodník trvá na své ceně a tudíž neprodá a prodá jeho konkurent.

To video lže.

JE V POŘÁDKU, KDYŽ SE VYJEDNÁVÁ!!!

Co o tom soudíte? Máte zkušenost? Máte názor?
Napište komentář!


EDIT (22.2.2012): Zboží jsem objednal u zmiňované konkurence, v pořádku dorazilo (zabalené možná trochu pečlivěji než minule), žádné problémy. Cena nejlepší dostupná, služby přinejmenším ekvivalentní. I na příště budu vyjednávat.

Kategorie: mudrování
  • http://podlebarev.javorkovi.cz Martin Javorek

    Rád smlouvám (je to totéž, co vyjednávat?), ale ne každý na to má náturu. Chápu to a respektuji. V Tesku to běžně nezkouším, ale jinak si takhle hraji často. A také si myslím, že je zcela legitimní smlouvání zkusit a je zcela legitimní neslevit.

    Nutno dodat, že když jsem prováděl (svého času) svou nejdražší transakci, nesmlouval jsem ani o korunu. Podmínky pro to rozhodně byly. I obvyklé to u daného zboží je, ceny nejsou pevně dané. Ale nějak jsem podvědomě cítil, že by to tomu obchodu neprospělo. Cítil jsem, že prodávající by mi stejně neuhnul ani o píď, a že bude lepší, když jeho cenu budu respektovat. Nenepadlo mě nic, co bych danému zboží vytkl a proč bych tu slevu měl chtít. A tak jsem ji nechtěl.

    Následně mě trochu trápilo, že jsem to aspoň nezkusil (dle mého oblíbeného „člověka více mrzí to, co neudělal, než to, co udělal“ http://scienceworld.cz/psychologie/vycitame-si-spise-cinnost-nebo-necinnost-784).

    Do chvíle, než jsem zjistil, že jiní s ním smlouvat zkoušeli. Zkoušeli různé metody nátlaků a úskoků. Ani korunu. Ten chlapík prostě neměl důvod smlouvat. A já to nějak vycítil.

    Dnes mě to už nemrzí. Jsem naopak rád, že ten obchod tak proběhl.

    Smlouvání je pěkná hra, nicméně pokud to nemají obě stany tak nějak v krvi a nejsou celkově vhodné podmínky, tak se může stát, že se po konečné dohodě jeden z nich bude cítit hořce. Nebo i oba.

    • http://www.herout.net/ Adam Herout

      Smlouvání je podle mě zvláštní případ vyjednávání: poziční vyjednávání o ceně. Jednak se mi to pojí s cenou (i když do toho patří i „přihoďte ještě rádio a to auto si koupím“). A dvak je poziční – každý řekne svou představu a postupně slevují, až se někde mezi potkají (nebo nepotkají). Vyjednávat ale lze i jinak a o jiných věcech.

      Souhlasím, že člověk není povinen vyjednávat. Ale chtěl jsem zdůraznit, že na vyjednávání není nic špatného. A že to video (lživě) naznačuje, že je.

  • Roman Bednarik

    Smlouvat, nevidim na tom nic spatneho. Ne vzdycky

  • Angelov Michael

    Myslím, že v tom videu je niekoľko problémov, avšak za hlavný problém považujem to, že zobrazuje naoko podobné, avšak pri bližšom pohľade dosť odlišné situácie.

    Povedzme si na rovinu, že objednať si tri chody v reštaurácií a pri platení zjednávať zľavu je hlúposť. Ceny boli dopredu známe, služba bola poskytnutá, zákazníci boli s kvalitou spokojní… Nie je čo riešiť, zákazník je hajzel, hlúpymi argumentmi si v očiach diváka len prihoršil.

    V prípade videopredajne sa jedná mierne o iný prípad, pretože produkt ešte nebol predaný, avšak je to zase zafarbené minimálne dvoma vecami – je to triviálnosť ceny (nejedná sa o tisíce) a zároveň tým priepastným rozdielom medzi požadovanými $19.99 a ponúkanými $7, pričom zákaznik chce dorovnať len do $8,50(!), čo sa snaží vyvolať dojem, že akékoľvek zjednávanie o cene akéhokoľvek produktu je zasa len „hajzelstvo“. Podobne aj situácia v kaderníctve.

    Ďalší problém, ktorý sa týka všetkých troch situácií je to, že zákazník v nich nalieha a trvá na svojom práve na zľavu, čo je zasa len chrapúňstvo. Vytvára to však bohužiaľ dojem, že opýtať sa na _možnosť_ (dôležité slovo) zľavy v prípadoch, ak napr. existuje silná konkurencia alebo sa jedná o službu s perspektívou trvalej spolupráce, prípadne sa jedná o škálovateľný produkt, je niečo nemorálne alebo prinajmenšom neslušné. Pritom práve ten dotaz na zľavu, v lepšom prípade ponuka, ktorá možnosť zľavy umožňuje (napr. pri istých ústupkoch alebo záväzkoch kupujúceho) môže priniesť rozumný kompromis a prospech pre obe strany.

    Teda povedal by som, že video nie je klamlivé priamo, lebo zákazníci v ňom sú vykreslení naozaj ako hajzli. Tisíckrát horšie je však podľa mňa to, že využíva ľudskú vlastnosť vidieť analógie medzi vecami, ktoré na prvý pohľad vyzerajú rovnako, avšak sú odlišné. Inými slovami, to video dopomôže človeku oklamať sa vlastným úsudkom.

    Každopádne, ďakujem za tento článok, zasa raz sa mi potvrdilo, že treba byť ostražitý na akékoľvek analógie a projekcie, keďže ľudia (vrátane mňa) to vedomky-nevedomky používajú pri argumentácií a často je to pre druhú stranu priam nemožné v tej rýchlosti nájsť _tú_ odlišnosť (v prípade spomínaného videa mi to dalo riadne zabrať), čo bežne vyústi do zmätenia nepriateľa a taktiež odvedeniu pozornosti od skutočného problému, viď tvoj email s argumentáciou predavača pomocou toho videa :-)

  • Podpořte kliknutím

  • Přihlásit odběr

  • Kategorie

  • Oblíbené příspěvky

  • Archiv

    • - 2012 (21)
    • + 2011 (99)
    • + 2010 (19)
    • + 2009 (15)