Střípek státnicové psychologie

Poseděl jsem si teď týden u státnic a to nikoliv u státnic ledajakých, nýbrž opravných. Sedět u opravných státnic je práce neobyčejně úmorná a nikam nevedoucí. Jeden okamžik mi ale ulpívá jako zajímavý.

Student přišel, podíval se na dvě otázky, které dostal, nehnul brvou a prohlásil: „Na otázku XY fakt nevím, co bych odpověděl, to je otázka, kterou jsem nikdy neměl rád.“ (NB: Na opravných státnicích je to stejně silné jako „ty roky studia jsou k ničemu, titul mít nebudu.“)

Logická a racionální reakce komise by byla: „Ok, vaše volba, aspoň dříve skončíme. Sbohem.“

Komise se ovšem nezachovala logicky, nýbrž psychologicky. Svorně na studenta nastoupila: „Něco určitě budete vědět, zkuste to. Co kdybyste začal s ABC?“ Úsilí členů komise pak paradoxně směřovalo k tomu, aby studentovi dokázali, že odpověď z něho dostanou.

Stejnou otázku dostal před tím jiný student. Prostě začal rozpačitě odpovídat a podobnou péči komise neměl.

Je to výstižný doklad skutečnosti, že ve státnicové komisi – jako v každé skupině lidí – funguje skupinová psychologická dynamika. Pro studenta je asi dobře o ní něco tušit a nechat ji pracovat pro sebe, nebo přinejmenším ji nenechat pracovat proti sobě.

Popřemýšlím, co užitečného o psychologii státnicové komise vím, a napíšu o tom článečky semhle na blog (přihlašte se k odběru).

Psychodynamika komise určitě není přesně předvídatelná. Proto nemůžu říci, že bych větu: „Na otázku XY fakt nevím, co bych odpověděl,“ doporučil coby spolehlivý první krok k dosažení úspěchu u státnic. Mohlo by se státi, že by komise zareagovala logicky a racionálně.

A každopádně psychodynamika komise není všemocná. V konkrétním případě, o kterém jsem začal, se i navzdory soustředěnému úsilí členů komise ukázalo, že student měl hned na začátku pravdu.

Jaká je vaše zkušenost se státnicovou psychologií?
Napište ji do komentáře!

Kategorie: psychologie, státnice
  • mal som podobnu skusenost, este pocas riadnych terminov statnic na FITe v juli. Chvalabohu moja komisia nebola „racionalna“ 😀
    Uz to tu padalo velakrat, ze vsetok nas uspech na statniciach zavisi od komisie, etc… Scasti je to totiz pravda. Ak by sa totiz komisia vzdy, nekompromisne zachovala „logicky“ a nie „psychologicky“, znacna cast studentov by statnicami nepresla. Ked ale student pri tej „tabuli smrti“ vidi, ze komisia pomaha, sprava sa ludsky a tak trocha chce to dane ucivo zo studenta dostat (ved mu 3 roky do tej hlavy nieco tlkol, tak snad nie zbytocne :), psychika a sebavedomie studenta vyrazne stupne, zacne si verit a dostane zo seba aj to, na co by si inak nespomenul.

    Je teda na komisii, ci risknu jednu z (podla mna) neziaducich situacii:
    – podrzia cloveka, ktory netusi o com hovori, prikyvuje na vsetko co mu komisia povie, co-to si spomenie a prilezitostne padne aj nejaka ta spravna odpoved na polozene otazky, alebo
    – rovno poslu prec, inak talentovaneho studenta, ktory to potencialne moze dotiahnut daleko, ibaze v dany den ma okno a nedokaze zacat a odpichnut sa sam od seba bez pomoci komisie.

    Preto som jednoznacne na psychologicky zameranu komisiu, rozum v takto vypatych situaciach ma ist predsa stranou (skola ma cloveka nieco naucit, nie zaklincovat jeho snazenie tesne pred vrcholom) … kto na to nema, ten sa pred vrchol ani nedostane, ehm …

    • Díky za zkušenost z první ruky!

      Někdy může být pro studenta výhodnější, když se komise chová racionálně – ta psychodynamika může působit i proti němu. Je pravda, že v případech, jako je ten v článku, může student jen získat :).

      Neřekl bych, že VŠECHEN úspěch studentů závisí na komisi. Ano, hodně závisí na psychodynamice komise. Hodně hodně hodně ale závisí i na schopnostech a psychodynamice studenta.

      Mimochodem, když jsem psal, že komise se zachovala psychologicky, nemyslel jsem, že se vědomě rozhodla uvážit psychický stav studenta a učinit opatření. Myslím, že ta reakce byla automatická a nepromyšlená. Nejsou tedy „psychologické“ a „nepsychologické“ komise, všichni lidi mají psychiku a všechny skupiny lidí mají skupinovou dynamiku. To jsem asi nenapsal jasně :(.

      Každopádně díky za komentář se zkušeností!

  • Host

    Opět mě udivuje, že se udivujete nad tím, kterak se pedagogové zachovali v důležité situaci jako pedagogové. Popisujete situaci na jiných školách zcela běžnou jako nevšední a hodnou zkoumání. Tento fakt mě vede k znepokojující doměnce, že snad na Vaší škole tomu tak není? Poněvadž to by vedlo k přesvědčení, že zkoušející komise plní roli fiktivního robota, co klade a vyhodnocuje otázky z pořadu Riskuj! namísto, aby se zabývala pátráním po znalostních souvislostech. Věřím, že tomu tak není a Vaše ohodnocení účasti na státnicích jakožto „neobyčejně úmorné a nikam nevedoucí“ bylo založeno na jiných podnětech než na snaze najít v nervózním studentovi jeho znalosti. V opačném případě by se nabízela otázka, jak byste pojmenoval každo-semestrální zkoušení studentů?

    • Opět se udivujete nad tím, že já se udivuji a přitom se neudivuji. Tedy pokud jste stejný člověk, který psal komentář kdysi a udivoval se. Když nemáte koule se podepsat, tak nepoznám, jestli jste stejná osoba. Ale jsem rád, že jste komentář napsal (tehdy i teď) a jestli je anonymita podmínkou psaní komentářů, zůstaňte anonymní – fakt jsem rád, že je píšete, pište je dál! Pomáhá mi to dozvědět se jiný pohled a naznačuje mi to, že asi píšu nepřesně – nepochopitelně.

      Že se komise zachovala, jak se zachovala, nepovažuji za udivující nebo neobvyklé a ani jsem o tom tak nepsal. Považuji to za zajímavé. Třeba ekonomická věda pořád pracuje (no, už pomalu přestává) s modelem „racionálně jednajícího aktéra“, který „maximalizuje svůj zisk“. Na tomto konkrétním příkladě ukazuji, že se tak lidi nechovají. Racionální rozhodnutí „ve svém zájmu“ by komise udělala, že by si ušetřila čas – neudělala to. Jednala iracionálně (byť jsou to samí vzdělaní, racionální lidé) a to vidím jako zajímavé.

      Píšu o tom proto, že bych rád, aby o psychologii učitelů studenti věděli. Někdy jim může pomoct (v tomto případě třeba trochu ano – byť to nakonec nedopadlo), někdy jim může uškodit. Je to problém?

      Zkoušení ve své podstatě je nikam nevedoucí, zkoušení party repetentů v třicetistupňových vedrech není úmorné ale hustodémonsky krutoúmorné. Zkoušení je pro učitele tím, čím je třeba vyplňování daňového přiznání pro malíře. Musí to dělat, ale není to podstata jeho práce a – je to nikam nevedoucí. Učení se děje jindy a jinak, než u státnic.

      Vrtá mi v hlavou psychodynamika mezi mnou a vámi. Napíšu článeček se záměrem dát studentům informaci, jak probíhají státnice, aby u nich mohli být úspěšnější, vy se začnete znepokojovat, jak špatné je to na naší škole. Něčím vás musím hodně štvát, ale věrně čtete můj blog. Jak tomu mám porozumět? Fakt by mě to zajímalo!

      • Host

        Děkuji za komentář a svolení k anonymitě, budu I nadále psáti pod virtuální ne-existencí, protože se raději zabývám myšlankami jako takovými než jejich autory.

        Add psychodynamika, zde Vás poprosím o vysvětlení pojmu, protože jste jej několikrát zmínil a pořád netuším, jak jej správně interpretovat. Je to zkoumání psychologické interakce a vazeb mezi dvěma a vice jedinci? V tom případě psychodynamika mezi námi dvěma by šla definovat jako autor a čtenář. Vy napíšete článek s motivací, která nemusí natolik zřejmá pro mě jako čtenáře, stejně jako já se nad tím pozastavím s nechápavým komentářem. Nevkládejte proto prosím do toho tolik emocí, nenapadám Vás jako osobu, nýbrž se pozastavuju nad myšlenkami, někdy nadšeně, někdy méně.

        V tomto případě jste napsal článek, kterak nemají studentni házet flintu do žita, I když si vůbec nic nepamatují, že zkoušející jsou taky lidi, omezí svou racionalitu a hodí záchranný kruh. Můj komentář se pozastavil nad tím, že to snad by mělo být samozřejmé, protože tak v “osudově zdrcující” chvíli projeví zkoušející krom své chytrosti a rozumu také emocionální inteligenci a studenta neutopí.

        Myšlenka o racionalitě člověka z pohledu maximalizace zisku je zajímavá. Myslíte, že můžeme vypnout “iracionalitu” a nechat pracovat čistou racionalitu, která jedná s cílem vylepšit svůj zisk?

        • Oukej :).

          Psychodynamika je z řeckého dynamis – síla. Vychází z modelu hlubinné psychologie, že člověk má nějaké vědomí (racio) a několikanásobně větší a silnější podvědomí/nevědomí. A působí tam psychologické síly.

          Když student řekne „nebudu odpovídat, protože nic nevím“ a učitel na to „ale kdepak, určitě něco víte, co kdybyste zkusil začít s tímto“, je to fenomén, který může být výsledkem působení naprosto různých sil. Učitel může milovat studenty a nesnášet, když některý vypadne. Učitel může mít zakořeněné hluboko pod kůží „studenti jsou hloupí a sami sobě nerozumí“ a dokazovat jim to. Učitel může chtít něco ukázat jiným učitelům. Učitel může mít z dětství od mámy zakořeněné „ubožáčkům musíš pomáhat, silní se o sebe postarají sami“.

          Vůbec tak nevidím jako samozřejmé (jak píšete), že učitel házel záchranný kruh a rozhodl se nebýt zlý a studenta nepotopit. Může být, že se rozhodl být zlý a dal to sežrat svému kolegovi. (Neříkám, že tak to bylo v té chvíli, o které jsem psal.) Ve svých úvahách vlastně pořád předpokládáte, že učitel byl racionální – ROZHODL SE studenta nepotopit. Na co já narážím, je, že spousta takovýchto „rozhodnutí“ vůbec nejsou rozhodnutí, ale jsou to výsledky působení sil. Rozhodování je jednou z těchto sil, zdaleka ale ne tou nejsilnější. Psychodynamika všednodenních situací JE ZAJÍMAVÁ. Proto o ní píšu.

  • Roman Bednarik

    Statnice zrusit. Prostredky a cas pouzit na vylepseni vyuky zajistujici kvalitu stejne jako (se snazi) statni zkouska. (Uz vidim ty reakce…. 🙂

    • Souhlas.
      Pro pořádek připomínám, že státní zkouška je ze zákona a když se teď (s velkou slávou a draze) zavedly státní maturity, asi nejde čekat, že někdo v dohledné době (jako třeba za našeho života) státnice parlamentní cestou zruší.
      Ale s tím, co píšeš, naprosto souhlasím.
      Díky za komentář!

      • Milan

        V jistém úhlu pohledu jsou ale státní maturity něco jiného. Maturanti měli letos stejnou formu ukončení studia. Ale u státnic co škola, to jiné státnice, alespoň forma by podle mě měla být stejná. Na jedné škole státnice z povinných předmětů, jinde rozumný čas na přípravu, jinde státnice z oblasti, které se student věnoval…

        Na druhou stranu by studium nějak ukončené být mělo (obhajoba BP, DP,…)

        • Souhlasím, státní maturity a státní zkoušky na VŠ jsou hodně, hodně jiné. Ale mají podobný název – státní maturitní zkouška, státní závěrečná zkouška. Kdyby se maturity jmenovaly třeba „jednotná maturitní zkouška“, bylo by eventuelní rušení státnic jednodušší – a na to jsem narážel.

          Ale byl to jen takový podotek – je zřejmé, že nějaké rušení státnic se nechystá.

          Úplně souhlasím, že nějaké zakončení studia by být mělo. Možná ale závěrečná zkouška, která by byla vlastně podrobnou a širší rozpravou nad diplomkou studenta (jak je to třeba nad disertací doktoranda), by splnila lepší účel než současné losovací / otázkovací / okruhovací státnice.

  • Angelov Michael

    Ahoj Adam, myslím si, že to môže byť tým, že každý človek má tú hranicu medzi racionalitou a intuíciou položenú inde. A práve si myslím, že pri ťažkom rozhodovaní (popisovaný prípad) u mnohých ľudí zapracuje najprv intuitívne správanie (v tomto prípade súcit, pomoc) a následne až po preskúmaní rozumom (ťahanie vedomostí zo študenta) sa intuícia potvrdí alebo vyvráti.

    Určite by som za tým nehľadal nejakú anomáliu, aj keď chápem, že pre exaktne a rozumovo založených ľudí môže byť takéto správanie v istých prípadoch až poburujúce 🙂

    • Je to možné, dokonce pravděpodobné.

      Pořád mi připadá, že kdyby student začal něco neurčitého blekotat, komise by se chovala jinak – soucit by (tolik) nepřišel. Ale třeba se mýlím, to se mi ostatně stává dosti často :).

      Díky za komentář!

      • Angelov Michael

        Za tie roky rôznych obhajôb som si vo veľkej väčšine prípadov všimol, že paradoxne tí, čo prišli na obhajobu ako neohrození majstri sveta, nakoniec skončili najhoršie. A zas ak niekto bol na tom horšie a aspoň nepriamo si to priznal (napr. tak, že sa vehementne nevychvaľoval), skončil s lepším hodnotením. Preto si myslím, že objektívnosť pri akomkoľvek hodnotení vyžaduje stroj, alebo psychicky veľmi odolného človeka. Každopádne ten ľudský prístup mi aj napriek svojej pokrívajúcej objektivite vždy bude sympatickejší, aj keď zapravdu musím dať racionalite, exaktnosti a objektivite.

        • Asi máš pravdu – zřejmě to tak bude. Je to zajímavé poučení – asi i pro učitele i pro studenta.
          Díky!

  • Andrej Kvasnica

    prve pravidlo statnice: nikdy nepovedz „neviem“!

    komisia sa ta chce zbavit pozitivnym sposobom, takze ti nakonieco niekto pomoze (predsa len v komsii casto sedia garanti predmetov ktori nechcu pred kolegami vyzerat ako neschopni ucitelia).
    ale zase – treba nieco vediet, mat o problematike taky ten spravny davinciovsky prehlad (vediet nieco o vsetkom) a potom sa da.
    tento prehlad ukaze ze clovek vie o com je rec, pomoze nasmerovat natvrdo polozenu otazku do roviny akademickej diskusie, kde konkretne implementacne detaily alebo encyklopedicke vedomosti mozeme za 5 minut najst v literature, tabulkach alebo na internete, takze nema zmysel na niecom ako su konkretne detailne vedomosti bazirovat.
    Samozrejme zase su tu vynimky, trivialne veci ako ze kyslik je O, vodik je H, bajt ma 8 bitov a bit je dvojkova hodnota 0/1 su natolko fundamentalne ze ich proste treba vediet.

  • Zoe

    Statni maturita i statnice jsou k nicemu. Jestlize jsem absolvovala 5 let studia a prosla jsem nemalym poctem zkousek, jiste jsem se neco naucila. Pokud ne, kvalita vyuky na skole je nizka a statnice to jiz nezachrani. Zpracovat DP je taky k nicemu, studenti malokdy vymysli neco opravdu hodnotneho. Vetsina z nich pise praci, jen aby nejaka byla. Je to jako byste rekli vedci: „Tak a ted neco do roka objev!“ Naprosty nesmysl…

    • No, nejsem úplný fanda státních zkoušek a maturit, měl bych jim hodně co vytknout. Takže když teď budu totálně nesouhlasit, je to hlavně proto, abych ukázal, že to všechno není tak jednoduché a že všecko chce svoje. 🙂

      Ano, učení běží těch několik let školní docházky a k NAučení nedojde během svatého týdne. Účel učení ovšem je, aby člověk měl nějaké znalosti/vědomosti/dovednosti, které si pak, až to bude potřeba, vybaví. No, a státnice nebo maturita, to je takové cvičení z toho vybavování. Naposledy před „vypuštěním do světa“ škola nechá studenta, aby si vybavil, co se za ty roky naučil. Tím si to jednak připomene, a jednak předvede, s čím do toho světa odchází a pomazaná komise mu to zhodnotí nějakými body nebo známkou, aby svět věděl, na co se má těšit. To je v pořádku a chtěné, ne?

      Vědci nikdo nemusí říkat: „Tak a teď něco do roka objev!“ – on si to říká sám, a považuje to za normální. Vědci žijí z projektů a publikování („publish or perish“) a pro normálně použitelného vědce je samozřejmé publikovat několik kvalitních prací do roka. To znamená, že několikrát do roka musí něco objevit, pak se musí zamyslet, co objeví pak, a rozhodnout se: „Do půl roku zkusím objevit toto.“ To je normální, žádoucí, běžné a vyzkoušené. Pravda, vědec se nemůže rozhodnout (nebo dostat přikázáno): „Do roka dostanu Nobelovu cenu.“ To je ale v pořádku a po diplomantovi nikdo nechce, aby svou diplomkou převrátil svět znalostí vzhůru nohama. Chce se po něm, aby rok pracoval na nějakém zajímavém díle, které povede k nějakému výsledku, hodně se při tom naučí, obohatí svět o nějaké řešení nebo poznání. To je krásné a to chceme, ne?

      • Zoe

        No ja jsem studovala matematiku a musim rict, ze me vyslovene obtezovalo ucit se na statnice. Me osobne skola naucila logicky myslet, to divadylko statnice, kde jsem jen papouskovala nejake definice a vety, jen aby se ukazalo, ze jsem si neco ze skoly odnesla, bylo podle me zbytecne (stejne jako maturita, ze ktere si uz nepamatuji nic a vubec mi to nevadi… Jeste jsem nepotrebovala s nikym rozebirat napriklad svetove klasiky 😉 ). Sestra studovala vysokou v USA. Jakmile dodelala posledni zkousku, sla slavit. Nemela vubec strach, ze si spatne vylosuje otazku, na kterou zrovna nebude znat odpoved a cele jeji drahe studium prijde vnivec 🙂

        Co se tyka diplomky dostala jsem sice A, ale ma prace mi pripadala trivialni a zbytecna. Uznavam, ze jsem pronikla do daneho tematu a necemu jsem se priucila (hlavne sazet text v LaTechu), ale matematika se kvuli me diplomce neposunula dopredu. (mozna jen o maly pidikrucek 🙂 ) Nedovedu si vubec predstavit, co pisou ve svych pracich napr. budouci psychologove, bez spetky praxe. To musi byt hodnotne poctenicko 😀

        Co se tyka toho, jak pisete, ze je normalni, ze si vedec rekne, ze do pul roku neco vymysli a pak na tom pracuje, to je podle me spatne. Mame na skolach mnoho lidi, kteri nemaji na to, aby dany obor posunuli dal, ale opet produkuji nejakou praci, jen aby dostali grant a aby neco delali. V zaplave clanku se pak ztraceji ty opravdu hodnotne. Je mi jasne, ze zrovna financovani vedy je obtizne a taky mimo zaber teto diskuse.

        Dekuji za podnet k dalsimu premysleni o tomto tematu.

  • Katka

    Nikdy jsem nebyla v pozici zkoušejícího, natož v komisi, natož na vysoké škole. Ale kdyby mi toto řekl student, tak ho okamžitě pošlu domů. Naopak student, který koktá a tápe je u mě člověk, který se snaží. Třeba nemá 100% znalosti, ale nějaké má a má koule na to, aby se aspon trochu ukázal. Někdy je těžké utřídit si myšlenky a nalézt vhodná slova, když je člověk ve stresu a třeba ještě navíc trpí trémou. Toto je pro mě správné psychologické uvažování u zkoušky.

  • Podpořte kliknutím

  • Přihlásit odběr

  • Kategorie

  • Oblíbené příspěvky

  • Hojně komentované

  • Archiv

    • - 2017 (3)
    • + 2016 (7)
    • + 2015 (6)
    • + 2014 (16)
    • + 2013 (30)
    • + 2012 (46)
    • + 2011 (99)
    • + 2010 (19)
    • + 2009 (15)