Kouzlo nechtěného, aneb TEĎ jsem to dopsal!

Přečetl jsem si po sobě předchozí článek a odeslal ho. Pak jsem se jal kontrolovat stav e-mailové schránky a co nevidím jako novou „diskusi“ na LinkedIn s názvem: „Seznam.cz přijímá v Brně nové kolegy/ně na pozici C/C++ PROGRAMÁTORŮ. Na plný úvazek přijímáme i VŠ studenty vyšších ročníků a šikovné absolventy se zájmem o profesní rozvoj.“

Lucie Krupková, která diskusi začala, je obyčejná personalistka, takže když chce napsat inzerát s nabídkou práce, nedá ho na LinkedIn do záložky „Jobs“, ale o tři vedle do „Discussions“. Ve skutečnosti si nemyslím, že je blbá a neumí anglicky – naopak dobře ví, že v „Discussions“ to má šanci na lepší čtenost, protože „Discussions“ čtou i ti, kteří o „Jobs“ nemají zájem. V říši e-mailu se tomuto říká spam a celý svět (kromě spammerů) to nenávidí. V LinkedIn to zatím bohužel jméno a filtry nemá. O to mi ale tolik nejde (prostě odhlásím diskuse, kromě spamových nabídek práce tam nic není).

O co mi jde, je: „Na plný úvazek přijímáme i VŠ studenty vyšších ročníků.“ „Plný úvazek“ je od „plně se uvázati“. „Denní studium“ je od „studovati denně“. Když se smíchají tyto dvě věci a začnou se bít o pozornost studenta/zaměstnance – kdo vyhraje? Šéf ve firmě, kde student/zaměstnanec sedí (musí sedět) osm hodin denně, se svými termíny „do zítřka udělej tohle a do pátka tamto!“ A nebo profesor ve škole, se svými termíny „do půlky ledna odevzdej projekt a během února se nauč na zkoušku?“ Přednášky jsou nepovinné (studenti jsou přece dospělí, rozhodnou se správně), cvičení jsou nepovinná (studenti jsou přece dospělí, rozhodnou se správně), projekty jsou týmové a odevzdávají se elektronicky (studenti jsou přece dospělí a zodpovědní). Ve firmě je 8 hodin denně povinných, porady dvakrát týdně, termíny pro dokončování v řádu dnů nebo taky hodin. Kdo že vyhraje soutěž o pozornost a energii studenta?

Když se teď na fakultě řeší, proč že se statisticky významně zhoršily výsledky u státnic, já tolik neviním streamování a nahrávání přednášek – i když i ty asi sehrály svoji roli. V posledních letech se velice zvýšil podíl studentů, kteří jsou při studiu zaměstnaní a ten, kdo není, si připadá mimo, neschopný, že si šlape po svém profesionálním štěstí. Protože si jako ostatní o rok, o dva neprodlouží tu svoji padesátiletou historii budování kariéry, za cenu zaříznutí té krátké etapičky vyhrazené na hledání sebe, svých schopností a svých myšlenek!

Dobře, Seznam.cz (v tomto případě zastoupený Lucií Krupkovou) hledá softwarové zedníky se schopností mlátit v C/C++ kód podle pokynů někoho, kdo má za úkol přemýšlet. Volá – jako bájná Siréna – studenty „vyšších ročníků VŠ“ aby šli dělat softwarovou zedničinu. Na plný úvazek, tj. plně se uvázat. Seznam.cz nepotřebuje, aby kvalitně absolvovali pokročilé předměty. Nepotřebuje, aby studenti udělali dobrou diplomku. V žádném případě nepotřebuje, aby studenti měli svoje nápady, svoje sny, svoje projekty, svoji hlavu. Rok, dva, tři roky studia bohatě stačí, nějaké „chytráky“ nechceme.

Perfektní nabídka? Asi jo! Maličko studentů má zájem o zahraniční zkušenost a cestovací program Erasmus zeje prázdnotou. Jen pár studentů v ročníku bere projekty (v předmětech a diplomky) jako hozenou rukavici a zkouší, co dokážou vlastní iniciativou a vlastní hlavou vytvořit. Rozhodně víc než polovina studentů je „plně uvázaná“ v nějaké firmě a dělá tam softwarovou zedničinu. A dělat budou, protože vrátit se do školy nebo začít podnikat, když jste se jednou dali cestou softwarového zedníka, není ani trochu lehké.

Noviny jsou plné řečí o konkurenceschopnosti, inovacích, vzdělání, informační společnosti, výzkumu a kdovíčem dalším. Kdy se toho dočkáme? Až „HR Specialist“ největší tuzemské IT firmy bude chtít, aby studenti kvalitně dostudovali! Ale tam ještě nejsme.

Kategorie: diplomky, mudrování
  • Zdar Adame,

    je to hezky řečeno a naprosto s tím souhlasím… vidím to všude kolem sebe a myslím, že to nenese dobré ovoce… spousta věcí se pak dělá průměrně… nicméně třeba Bill Gates školu ani nedokončil.. tosh si pak vyber 🙂

    Milan

    • čau Milane,
      Ano, s Billem Gatesem je ten problém, že nám kazí živnost :).
      Díky za komentář!

  • Igor a Jana Szokeovi

    Ahoj Adame, pěkně napsáno :). Schválně, jestli na to někdo ze Seznamu zareaguje máš u mě pivo.

    Také mi nejde do hlavy, proč toto Seznam dělá. Pokud si chce naplnit „funnel“ potenciálními dobrými programátory, nebude to dávat na full-time. Spíš part-time nebo vypíše diplomky. Pokud se nepletu, tak nějaký research mají na MUFI, takže asi opravdu shání mlátiče kódu (což je asi doména FIT).
    Druhá možnost, je že ví, že absolvent stejně nic neumí a musí ho to naučit sami. Takže proč ho nechat dostudovat že?
    A třetí je, že se bojí, že jim dobré lidi vyžere třeba RedHat. Ono najít dobrého programátora je opravdu těžké.

    Z pohledu vedoucího DP, je u studenta „býti zaměstnán“ dost vidět (bohužel k horšímu). Ale to víš sám.

    • Já myslím, že to není nějaká promyšlená strategie. Potřebovali najmout softwarové zedníky a „HR Specialist“ ví, kde bude mít práci nejrychleji udělanou a bude se moct zase na plno věnovat facebooku. Nikdo nepromýšlel rafinovaně nějaký dlouhodobý horizont.

  • kq

    Vyznamnym dovodom, preco studenti pracuju popri skole, je ze vysoke skoly stracaju hodnotu. Titul zacina byt k nicomu. Ano, clovek na skole zazije pekne chvile a vela sa toho nauci pokial je to fakt _denne_ studium, ale neskor bude pri hladani prace v nevyhode oproti spoluziakom co pracovali. Este to dnes nie je take strasne a FIT je jedna z tych lepsich fakult, ale obavam sa ze o par rokov bude mat titul podobnu hodnotu ako maturita. Pridajte k tomu novozavedene poplatky za studium a mate vysledok.

    K tomu Erasmu…je to prazdne, pretoze o tom studenti nic nevedia. Vela spoluziakov ani nevedelo ze u Erasmu dostanu nejake stipendium a teda to nebudu musiet cele platit (vazne, prva reakcia je „na to nemam peniaze“). Netusia kde o tom hladat informacie. Schvalne, posadte prvaka ku stranke FITu nech najde zakladne informacie o zahranicnych programoch. Ta jedna prednaska rocne o Erasme je nedostacujuca a malo ludi sa o nej dozvie (alebo si povedia ze nemaju peniaze na cestu do zahranicia a tak to nema zmysel). Ale nedostupnost informacii je vseobecny problem FITu (vsetko sa hlada cez kamarata), staci sa pozriet na web „studijneho poradcu“.

    • Co píšete, je zajímavé. „Na škole se hodně naučí, ale musí to být fakt DENNÍ studium.“ „Při hledání práce bude znevýhodněn oproti těm, co pracovali.“ Ano, bude mít o rok, dva, tři méně praxe. V tom padesátiletém období budování kariéry by to ale mělo být jedno, ale po takových pěti letech by mělo rozhodnout, kdo je jak schopný, ne kdo nastoupil o rok dřív, ne? A to, jak je schopný by mělo být dáno tím, kolik se naučil, dokud měl čas si hrát v době školy. Oba píšeme o tom stejném. Jen teď jaké je správné řešení?
      S tou informovaností máte asi dost pravdu. Dost vidíte zodpovědnost za informování na straně školy – „školo, informuj nás, nebo zůstaneme nevědomí“. Jaká je zodpovědnost za sebe-informování na straně studentů? Studentská unie, diskusní fóra, založení informačního webu (když to ta škola neumí)? Ale tím neříkám, že škola nemá odpovědnost. Škola MÁ odpovědnost (a má co zlepšovat) a studenti mají odpovědnost (a mají co zlepšovat).
      Díky za zajímavý komentář!

  • Roman Bednarik

    Ses‘ rozjel nejak :).

    Rozumim tomu spravne, ze primarne hledaji vystudovane vysokoskolaky?

    Potom bych souhlasil s @kq o degradaci hodnoty studia: je potreba mit titul na ‚sw zednika‘? IMHO ne. Spis si (naivne) myslim, ze v tomhle pripade hledany ‚programator‘ asi musi nekdo jiny nez mlatic. Nejak mi z toho leze rozpor.

    • Sem se teda rozjel – sám žasnu :).
      Nevím, koho přesně hledají, celý inzerát jsem přepsal do článku, nic víc nevím.
      Právě že není potřeba mít titul a že ho nechtějí – ať je to klidně čtvrťák (pardón, první ročník magistra) nebo třeťák. A ať si klidně ten titul dodělá, ale nic víc než „titul dodělat“ při práci nezvládne – na nějaké „solidní studium“ nebo „vlastní myšlenky“ čas mít nebude.
      Ale kdo ví, jak to je. Fakt si nemyslím, že by to byl hluboký plán, myslím, že je to jen odbytá/zjednodušená HR práce. Tak trochu úkor těch nešťastníků, kteří vyslyší hlas Sirény, zaříznou svoji etapičku hledání sebe a ke svým padesáti letům kariéry přidají další dva.

  • Lucie Krupkova

    Děkuji za názor, který jste vyjádřil ve svém příspěvku. Ráda bych ale uvedla na pravou míru věci, které interpretujete nepřesně. Nikde jsem neuvedla, že bychom chtěli podceňovat vzdělání, nebo od něj někoho odrazovat. Naopak! Velmi si vážíme vzdělaných i zkušených lidí. A je pravda, že programátory, obzvlášť ty šikovné, je v současné době hodně těžké sehnat. I proto zkoušíme různé cesty, jak takové lidi oslovit. Stejně, jako věříme v důležitost vzdělání, věříme lidem a v lidi. Nikomu nediktujeme, že se má kvůli práci u nás rozloučit se školou. Navíc VŠ studenti jsou dospělí lidé s vlastní rozhodovací schopností a zodpovědností, proto nevidím důvod připisovat špatné studijní výsledky na vrub potenciálního zaměstnavatele. Věříme, že dospělý člověk se umí rozhodnout pro to, co chce a co je pro něj dobré. Pokud naši víru v mladé lidi nesdílíte, mrzí mě to, ale my si chceme najímat dospělé profesionály, kteří si sami umí zvážit, co chtějí i co je pro to třeba udělat. Klesající úroveň výsledků Vašich studentů nás sice mrzí, ale myslím si, že za ni nemůžeme. Pokud se někdo sám rozhodne u nás pracovat, když ještě studuje, vyjdeme mu vstříc – umíme upravit pracovní dobu, dohodnout se na práci z domova a podobně. Stejně to funguje, i když se zaměstnanec Seznamu rozhodne doplnit si vzdělání. Pravda, pak preferujeme dálkovou formu studia, ale opět se snažíme našemu zaměstnanci studium ulehčit. Určitě je to otázka nabídky a poptávky. Možná byste nás mohl navštívit osobně a popovídat si s našimi zaměstnanci, když si je dovolujete označovat za zedníky.
    Lucie Krupková

    • Díky za vaši reakci! Napsal jsem odpověď panu Bobkovi, myslím, že bych se v mném opakoval, tak se Vám nebudu rozepisovat – odpusťte.

  • Martin Bobek

    Ano, ozve se nekdo ze Seznamu:-) Takze Vam nekdo dluzi pivo.

    Ja tu vnimam dva pohledy, jeden je pohled prakticky a druhy univerzitni.

    Zkusenost, kterou nemuze zaznamenat univerzitni svet je kvalita lidi, ktere produkuje. Univerzitni svet zije v tom, ze je dulezite chodit kazdy den do skoly a mit same jednicky. V praktickem svete to ale bohuzel neznamena, ze je kvalitni koder, inzenyr nebo architekt, ale splnil to, co mu nalajnovala skola.

    Zaroven tu vnimam urcitou nenavist ze strany univerzit k zamestananym studentu, kteri diky svemu zamestnani zvedaji kredit prave univerzit. Daleko snadneji hledaji zamestani a jejich znalosti jsou naopak vyssi, nikoliv nizsi jak uvadite.

    My venujeme lidem, ktere prijimame jako absolventy nebo studenty pomerne hodne casu. Nabizime jim praci na realnych projektech, vytvari se tu kvalitni kolektiv, ktery spolecne travi mnoho casu. Otazkou je, proc v tomto ohledu musime suplovat roli univerzit, ktere toto takto dobre neumi.

    Rozhodne nevytvarime SW zedniky, chceme chytre lidi, kterym poskytujeme moznost se dale rozvijet. Tymy mnohdy zasahuji do architektury i do produktu. Cely vyvoj jede agilne v iteracich. Pred kazdou iteraci probiha planovani, ktereho se ucastni cely tym, tzn. podili se i na „premysleni“

    Mame u nas zamestnano nekolik studentu a ze zkusenosti vime, ze nekteri dokazi skloubit svou praci se studiem lepe, jini mene. Ti kteri to nedokazi, tak ve vetsine pripadu davaji vypoved a pouze studuji, popripade si najdou praci na castecny uvazek, kterou nenabizime, protoze zkratka s castecnymi uvazky nemame dobrou zkusenost.

    Ti kteri studuji a vydrzi u nas maji ruzne moznosti, jak zvladnout studijni napory a vychazime jim vstrict. Behem sve praxe mnoho lidi sve studium uspesne dokoncilo a i nadale setrvavaji u nas zamestnani. Dulezite je, ze opravdu mizive procento sva studia opustilo.

    Je tedy spise otazkou, zda nezmenit pristup univerzit zatraktivnenim studia, obnovou ucitelskeho kolektivu, navazat kvalitni, realnou a rozumnou spolupraci s firmami. Zduraznuji, ze rozumnou, protoze v mnoha pripadech je to spise tahani penez z firem, namisto spoluprace, ktera je vyhodna pro obe strany.

    Pokud si chcete studenty „ulovit pouze pro sebe“ pracujte na tom, budte lepsi univerzitou, kde budou studenti travit svuj cas radeji, nez v zamestnani. Nabidnete jim realne smysluplne projekty. Davejte jim moderni schopne ucitele, u kterych se na prednaskach nespi. Nabidnete jim atraktivni temata.

    Jsme v trznim prostredi tak bojujte a nefnukejte…

    Martin Bobek
    vedouci vyvoje – Seznam.cz

    • Díky za reakci – a ani ne proto, že jste mi tím zařídil pivo :)!

      Já nedokážu porozumět tomu, proč jsou dva pohledy – „univerzitní“ a „praktický“ – a už vůbec ne, proč ty pohledy mají být vzájemně ve sporu. A už vůbec nerozumím, proč by škola měla bojovat s firmou o dvacetiletého studenta. V ideálním světě (ten asi zatím nemáme) by student nejdřív zvyšoval svoji kvalifikaci univerzitním studiem a po jeho dokončení (ve dvaadvacíti?) by šel makat do firmy – dokonalý soulad.

      Univerzita studenta v ideálním světě naučí teoretickou informatiku, matematiku, strojové učení, překladače, formální logiku, zpracování signálů – aby z něj byl obecně vzdělaný borec s rozhledem, který při své konkrétní práci ve firmě nezná jen svůj úzký obor, ale má nadhled a dokáže dohlédnout souvislosti a dokáže si věci spojit. Firma pak člověka naučí práci na velkém projektu, nechá ho sáhnout na praktické problémy, použije ho pro svůj zisk (win-win způsobem).

      Vyčítáte univerzitě, že nedělá to druhé – to ale ona neumí a asi ani nemá umět. Má umět dobře to první (asi ani v tom není dokonalá, ale dělá, co umí). Já se zase mrzím, že firmy odvádějí studenty od toho prvního (nezáleží jim na tom, aby studenti měli rozhled?). Jak dosáhneme shody: nejdřív dostuduj a získej rozhled, pak jdi do firmy, zaškol se a předveď, co umíš?

      Vás i Vaši kolegyni popíchla ta zedničina. Zde není třeba se urážeti! Je to metafora, pro jeden z extrémů, třeba „raketová věda“ vs. „zedničina“. Až budete shánět borce, kteří jsou extratřída na nějakou „raketovou vědu“, inzerát bude znít nějak takto: „přijmeme zkušené borce, podmínka Ph.D. z informačních technologií, 5 let praxe a portfolio aspoň 3 rozsáhlých SW projektů, na kterých se architektonicky podílel.“ Inzerát, do kterého jsem se strefoval, byl ovšem spíš na lidi z opačného konce kontinua, ne? Vůbec si nemyslím, že z lidí děláte zedníky, ale tímto inzerátem jste – odpusťte mi tu metaforu – lidi ze zednické strany spektra poptávali. Mimochodem, proti Seznamu nic nemám, naopak k Vaší firmě mám velký respekt; že jsem uvedl zrovna Váš inzerát, bylo dáno tím, že zrovna Váš spam mi padl do oka, když jsem o této tematice přemýšlel – opravdu náhoda.

      Zajímalo by mě, jaká je Vaše představa ideálního světa. Sdílíte ten pohled: „Nejdřív pořádně vystudovat, pak pořádně pracovat?“ Nebo je ideálem soupeření firmy a školy o studenta / zaměstnance? Nebo ještě jiný model? A jak k němu směřovat? Jaké jsou zájmy školy / firmy / študenta?

      Díky za zajímavou debatu!

      • Martin Bobek

        Ten boj o studenta jsem citil spise z vasi strany, proto jsem v tomto smyslu reagoval.

        Zedniky opravdu nevyrabime ani nenajimame. Toto je standardni inzerat. To co ktery clovek umi hodnotime podrobne az na pohovoru, ktery ma 3 kola.

        Odpuste mi poznamku ohledne Ph.D., ale i takoveto lidi jsme prijali napriklad na pozic junior programator a oni prijali. Nejde nam tedy primarne o titul, ale o to co ti lide znaji a umi.

        Ja osobne jsem velkym priznivcem praktickeho vzdelavani, ktere sebou nese i teoreticke znalosti. Dovedu si predstavit na univerzite postaveny zcela jiny model vzdelavani, ktery povede ke kvalitnejsimu vysledku studenta, bude ho to vic bavit a najde rychleji lepsi uplatneni.

        Idealni varianta je ta, ze univerzita spolupracuje se sirokym spektrem firem, ja jsem ochoten tuto spolupraci i rozvijet, ale za realnych podminek.

        pojdme se tedy domluvit na to pivo, treba toto tema dokazeme uchopit z jine strany nez „oficialni cestou shora“;-)

        vezmete s sebou i vice kolegu/studentu, pokud maji zajem.

    • Roman Bednarik

      Martine, az do te posledni vety vcelku ok, pak jste trosku ujel. Proc by mela vysoka skola bojovat s prumyslem o studenty? Muzete mi prosim ukazat priklad kde to takhle funguje?
      Neni to prave naopak, ze by prumysl mel bojovat o nejlepsi _absolventy_ a podporovat skoly v jejich vychove?

      • Martin Bobek

        Jak jsem psal drive, citil jsem z clanku, ze je obraceny problem, ze skola bojuje o studenty s firmami. Mozna jsem ujel, ale obecne mam pristup k resenim takovy, ze nehazim spinu na ostatni, ale snazim se v konkretnim pripade najit reseni toho co me pali.

        A skolu pali, ze studentum klesa kvalita vysledku, nechodi do skoly, atd… Proto ta vyzva – univerzity zacnete o sveho studenta bojovat

        Ten boj ale neni v tom, ze se hodi vina na firmy, kde studenti pracuji a ziskavaji realny pohled na to co se jim tluce ve skole do hlavy. Spousta lidi si nedokaze spojit v hlave informace ze skoly do te doby, nez je zacne realne pouzivat.

        S vasi posledni vetou s vami naprosto souhlasim, ale je potreba zmenit pristup univerzit obecne. Spoluprace s fimami je pro univerzitu urcite prisnos, uvazovani univerzit je ale presne opacne, tedy ze to je prinos pouze pro firmy. Je tedy nutne najit urcitou symbiozu mezi temito dvema svety.

        • Když jsem to psal, nepsal jsem to pro firmy, aby na nás nebyly zlé a nebrali nám naše študenty. Psal jsem to pro študenty, aby nebyli hloupí a když se rozhodují, jestli při škole pracovat čili nic, tak že to není jen rozhodnutí „mít dvacet tisíc měsíčně nebo nemít“, ale že tam je pro ně i jiný aspekt, který nemusí být tak vidět. Ale proberem to u toho píva :).

          • Tomas Novacik

            Mno a o tom to prave je … skola je ta jedina vysnena spravna cesta, tohle je spis na diskuzi o kvalite vysokeho skolstvi u nas… ach ti hloupi studenti … neni nad to nekoho schazovat bez snahy o porozumeni dane problematice, obavam se, ze vetsina studentu to nedela pro penize, ale spis z toho duvodu, ze si je vedoma jak moc malo jim ta skola pro budouci zamestnani da. Není nad to delat nesmyslny skolni projekt, na ktery se nikdo v zivote nepodiva(ani nikdo nepouzije) a jedina zpetna reakce je nic nerikajici bodove hodnoceni.(to jeste nemluvim o teamových projektech, ktere zpravidla vypracuje par lidi a zbytek se na tom veze….). Takze si to srovnejme s praci, kde pracujete na realnych problemech, vase reseni s vami konzultuje cely tym lidi, kazdy commit projde minimalne trema dalsimi lidmi, kteri vam na nej reknou svuj nazor a __navic__ vase reseni usnadni lidem zivot. Jestli neco potrebujeme, tak je to vetsi integrace prumyslu s vysokymi skolami. Taky jsem se jeste nepotkal s takovym sefem, o kterem mluvite ve svem clanku. Vsichni mi vzdy v praci vysli plne vtrict, ale je mi samozrejme jasne, ze mate extremni prehled o tom, jak to kde funguje a muzete hned hazet spinu na jakoukoliv firmu(viz. seznam), jejiz nabidka prace se zrovna nekde objevila…

          • Oukej.

            Já neříkám a nemyslím si, že škola je dobrá a firmy špatné. Ostatně, občas firmy zakládám a často s nimi spolupracuji.
            Co já říkám je, že škola je jedna věc – člověk v ní záskává školské znalosti – a praxe je druhá věc – člověk v ní získává praxi.

            Moc nevídám lidi, kteří by ještě chodili do „staré práce“ a mezitím si našli lepší džob a při staré práci chodili ještě do nové, aby se tam zaučili a pak do ní mohli nastoupit naplno na dobrou pozici. Proč to nikdo nedělá? Protože to nejde – v jedné nebo ve druhé práci by byli naštvaní a rychle by tomu udělali konec a nebo by ten dotyčný do měsíce chcípnul vyčerpáním.

            Proč se to dá dělat se školou?
            A) Škola je jednoduchá, nic po studentech nechce.
            B) Student je daleko chytřejší než jeho spolužáci s tudíž je pro něj studium pomalé.
            C) Škola nemá časté termíny a dá se dělat jen na minimální plyn („na Éčka“), jen tak na minimální titul.

            A já říkám, že varianta C) je častá a není moc šikovná, protože student sice získá praxi, kterou bude získávat následujících 40, ne-li 50 let svého produktivního věku, ale obětuje za to školské znalosti. Užitečnost školských znalostí je na jinou a dlouhou debatu. Každopádně, kdo je přesvědčen, že je fakt nepotřebuje, snadno může do školy prostě nechodit.

            Nemám nic proti Seznamu jako firmě – mám tu firmu rád a mám tam dobré kamarády. Kritizuju HR expertku (shodou okolností z nějaké firmy), která studentům píše vzkaz, ať školu dělají jen na půl, na třetinku, a jdou „sbírat zkušenosti“. Jsem hluboce přesvědčen, že nejedná v jejich zájmu a radím jim na blogu, aby její vábení nevyslyšeli. A vy můžete být přesvědčen, že to jejich zájmem je, a to je právě hezké – že každý můžeme mít svůj pevný názor a ty se od sebe můžou lišit.

  • Dobrý den,

    jsem jeden z vámi zmiňovaných studentů/pracujících. Rád bych Vás, a kohokoliv dalšího, pozval na návštěvu do kanceláří Seznam.cz v Brně a osobně si o tomto problému popovídal. Můžeme klidně zajít i na pivo a pobavit se na neutrální půdě.

    Nechci vám vyvracet vaše přesvědčení, ale byl bych rád, kdybyste viděl situaci i z pohledu studentů, kteří hrají hlavní roli ve vámi výše prezentované teorii.

    Ing. Lukáš Greň

    • Díky! Výzvu přijímám, Váš pohled mě zajímá!
      Šel bych na to pivo, kancelář můžeme domluvit pak – ok?
      Pan Bobek by šel taky? Ať najdeme společnou řeč? 🙂

      • Co říkáte na čtvrtek, 4. srpna večer? Místo necháme na vás.

        • Ok, to zní dobře. Pošlete mi prosím mailem na sebe mail a telefon, ať si to ještě pak potvrdíme a upřesníme čas/místo. Předběžně s tím počítám a budu se těšit!

  • Naprostý souhlas s tím, že plný úvazek při studiu je hloupost. Pracoval jsem na poloviční a už to je docela záhul, když se má člověk věnovat jak práci, tak škole. Jednou šidí práci, jednou šidí školu. A nic nedělá pořádně (těšil jsem se až dokončím školu, abych mohl dělat práci pořádně).

    Trend je takový, že všichni se snaží pracovat už na škole. V některých případech to může mít i čistě ekonomický důvod. Ale není snadné se na škole 5 let věnovat bádání, hraní si a studování a pak vyjít do světa a „začít“ pracovat. Absolvent by chtěl „normální práci a normální absolventský plat“ a firma by chtěla alespoň základní znalosti „pracovního prostředí“. Není průnik. Firma nabídne studentskou pozici za studentský plat (odpovídající znalostem absolventa) a ten ji nechce.

    Proto si myslím, že je dobré přičichnout během studia k pracovnímu prostředí, aby na konci měl člověk alespoň (trochu) ponětí o tom, jak to v životě chodí.

    Kdybych mohl dnes zpětně říct, co bych na škole dělal, kdybych ji studoval znovu, tak bych se snažil minimalizovat práci na míru únosnou mým ekonomickým potřebám a hrál bych si. Zkoumal bych, zkoušel, vynalézal, blbnul. Snažil bych se využít maximálně možností školy. Hrál bych si, protože to dnes už mi jde ztuha. Nápady mám, ale není snadné je realizovat, protože jsou mraky závazků, omezujících podmínek a tak. Jako student jsem měl děravé bačkory a stačilo mi měsíčně 4500 Kč 🙂

    • Díky za komentář! Vašeho hlasu si vážím, pamatuju si Vás jako člověka, který ví, co chce :).

  • Whateveryouwant

    Fajn, super, mám podobně silný názor, akorát proti škole (ale zase ne pro průmysl).

    Reálné možnosti stran poskytování nějakého vzdělání u všech brněnských univerzit končí u toho, že mají zaplacené nějaké články a sborníky. Víc tam nedostanete. OK, v lepším případě máte štěstí na příčetný studijní plán, kam někdo zařadil většinu potřebného a zajímavého. Ale ten si stáhnete v brožuře na netu, a nemusíte se omezovat na (v nejlepším případě) provinční VUT nebo FI. Ty kraviny na které zrovna náhodou dostali grant, blbci co zavazí v menze. Jasně. To je nabídka.

    Zedničina, zkouška tady, tady, tady, cihla k cihle, termín na tuhle blbost, na tuhle blbost. Ze zoufalé samoúčelnosti veškéreho studentského počínání na univerzitě se dodnes klepu. Organizační pokyny a všemožně zhovadilé zkoušky, testy, kontroly, úkoly, jejichž zprstuvycucanost je průhledná jak sklo, přitom se k nim jejich autoři chovají jako kdyby jim je seslal bůh. A ten výzkum, ten ó slavný výzkum… jsou kokotiny. Doslova a dopísmene. A ani k těm se běžný student nemůže moc dostat. Co za podřadné práce musíte udělat na škole, aby vás začali náhodou brát vážně. Mezera mezi studenty a „univerzitou“ je obrovská, v průmyslu mají všichni aspoň zhruba podobný cíl, univerzita je simulátor studené války.

    A ano, nemáte peníze. On to prakticky není vůbec žádný rozdíl, když musíte strávit osm hodin někde u stroje (jo, taky mě to štve), nebo když máte ve 12 hodinách rozházeno čistých pět hodin výuky, v současné moc dlouhých i moc krátkých pauzách mezi tím sedíte někde v narvané menze nebo venku v parku, a „domů“ se vracíte na kolej, kde je 24 hodin denně bordel a i jen o vlastním pokoji si můžete nechat toliko zdát. Další úžasná věc je skoro totální „vendor lock-in“. Strávíte příštích pět (ne, spíš devět, bez PhD. to vlastně nemá smysl) v Brně. A v „jen dokončené studium má význam“ světa řádu, co tu máme, to tak prostě je, nemůžete pryč, představa, že vám někde uznají nějaké předměty a bez ztráty kytičky půjdete jinam je směšná iluze. Co pak, když třeba budete chtít se přestěhovat kvůli vztahu. Hledejte se, své schopnosti a myšlenky. Máte na to spoustu volného času, protože nemůžete nic jiného. Jestli vám při tom teda nevadí řev spolubydlících, co zrovna považují za lepší ideu hulit trávu. Jinde máte prostě dvouměsíční výpovědní lhůtu a tečka.

    Rozhodně nemám problém tvrdit, že pokud někdo někde hledá zedníka a chce mu zničit život, je to *škola*. Pokud někdo chce dopracovat nějaké znalosti, musí sám, a nějak se tam musí dostat. Škola i průmysl nejsou pomoc, ale překážka. Průmysl menší. Co za zrůdy se stalo ze škol…

    (A jo, vím, že to píšu zbytečně moc konfrontačně, vím, že i na univerzitě se dá dělat (na PhD.) nějaký smysluplný výzkum (ne zrovna v Brně) a může to být k něčemu dobré, a tak. Ale jinak, změňte se nebo umřete. Obojí dobře. Samozřejmě, že na průmysl bych samozřejmě mohl ochotně nadávat taky, ještě víc.)

    • Jejda, Vám musel někdo HODNĚ ublížit. To je mi líto :(.

  • Myslím že téma předchozího ex post mudrování nad imagine cupem a tento článek jsou skoro totéž 🙂 Co mě naopak zaujalo je informace že se statisticky významně zhoršily výsledky u státnic na FIT. Možná by stálo za to zase trochu zamudrovat i nad tímto tématem… věřím že mnoho absolventů by mělo k tématu co říct.
    Osobně si totiž myslím že spíš než zaměstnávání studentů a streamované přednášky mají takové výsledky na svědomí spíš slabší populační ročníky kde studuje skoro 50% středoškoláků a výrazné navýšení počtu studentů při snížení náročnosti výuky. Pamatuju se že když jsem nastupoval já do 1. ročníku tak na FEI tak se na nově vznikající FIT studenti vybírali podle průměru za 1. semestr a navíc nás bylo pokud se nemýlím +-200 🙂

    • 1. Ano, máte pravdu. Tento článek jsem začal psát tak 5 minut po odeslání předchozího mudrování, protože v těch 5ti minutách jsem zahlédl tu „diskusi“ o nabírání studentů do plných úvazků. Tak se ve mě probudilo Svaté Rozhořčení a napsal jsem to jako takovou kazuistiku „o tomhle přesně mluvím.“

      2. Ano, máte pravdu. Určitě hraje velkou roli, že studentů je víc než bývalo a nepřibyli statisticky „stejní jako dosud“, tj. na každého výborného studenta že by přibyl další výborný student, na každého průměrného další průměrný a na každého slabého další slabý, ale přibyli ti ještě slabší, než co byli před tím slabí. Co s tím naděláme? Není v naší moci posílit slabé populační ročníky. Je v naší moci poslat slabé studenty domů (snížit počet studentů), to má ale svoje nevýhody. Je v naší moci zapracovat na tom, abychom neposílali silné studenty domů (aby je škola bavila, byla pro ně náročná a dávala jim dost do dalšího života) – a to je možnost, kterou já navrhuju volit a mudruju nad ní. Dává to smysl?

      Píšete: „k tomu by mělo mnoho absolventů co říct.“ Nechcete napsat guest post na HUN? Musí být nekonfrontační (je to citlivé téma a já nemám v úmyslu na HUN zabydlet nějaké flamewars) a dobře napsaný.

      Díky za komentář!

      • Přemýšlel jsem nad tím co konkrétně by mělo být obsahem guest postu. Myslím si že by to potřebovalo přece jen trochu hlubší zamyšlení než jen lamentování bez návrhu nějakého řešení.

        Dokážu si představit, že bych zkusil napsat malou polemiku z mého pohledu s tím co navrhuje jako opatření současné vedení fakulty ale pro něco takového mi chybí poměrně dost informací které bych potřeboval k tomu aby to mělo smysl. Proto se chci zeptat, zda jsou někde zveřejněny informace o tom jak moc se úroveň na st. zkouškách zhoršila, případně jaké opatření se plánují zavést… obecně cokoliv je vítáno. Přece jen je člověk z fakulty už pár let a mnohé se pravděpodobně změnilo. Mám sice právě absolvující známé kteří jsou schopni dodat i vnitřní pohled studenta, ale už mi chybí kontakt na vnitřní pohled učitele (až na pár doktorských studentů kteří ale už nyní dávají přednost praxi před akademickou kariérou).

        Zdravím,
        Honza

  • Adnarok

    Vážený pane docente, díky za tento pěkný článek. Naprosto s Vámi, z pozice studenta, souhlasím.

    Přečetl jsem si i některé komentáře, zvláště komentář od Whateveryouwant mě poněkud zaráží. Osobně jsem se na naší fakultě (FIT VUT) naučil mnoho zajímavých věcí, které uplatňuji v praxi, a vždy to pro mě byla výzva. Musím říct, že dostat se k výzkumu u nás na fakultě není pro studenty tak těžké – jsou oslovováni a i ten, kdo osloven není, ale se chce zapojit, bráněno mu není (alespoň jsem se s tím nesetkal). A také nemohu říci, že by se jednalo o kokotiny, jak je uváděno, naopak mi přijde, že se jedná o velice zajímavé problémy (poznámku „ne zrovna v Brně“ jsem nepochopil už vůbec, Whateveryouwant pravděpodobně vůbec neví, co se u nás řeší…). Hodnotit něco, o čem nemám evidentně ani potuchy jak funguje a probíhá, mi přijde poněkud smutné.

    • Díky za podporu :). Asi jsem rád, že se najdou tací studenti, kteří souhlasí, a nějak rozumím i těm, kteří nesouhlasí (taky se ozvali). Tak to má být – podařilo se najít téma, na které jsou různé názory a ty se tříbí a navzájem se nějak poučíme.

  • Pavel Janečka

    Vážený pane docente, milé čtenářky a čtenáři,

    již od vydání článku se snažím najít odhodlání a správná slova pro svůj komentář. A přesto, že odhodlání už mám víc než dost, správná slova ještě zdaleka ne. Ale snad to případní čtenáří přežijí.

    Jako student gymnázia jsem vždy tak trochu záviděl spolužákům, co měli jakoukoliv dlouhodobou brigádu při studiu. Vypadali, že jim jde všechno od ruky a mohou si koupit téměř vše, co by mohli potřebovat. Říkal jsem si, že prázdninové brigády budou stačit.

    Po nástupu na FIT jsem se setkal s několika studenty, kteří pracovali nebo stále pracují souběžně se studiem, a to ať na poloviční úvazek nebo živnostenský list, tak na plný úvazek. Za tři roky strávené na FITu jsem stihl vypozorovat, že ne úplně všichni studenti „pracanti“ jsou svou prací odtahováni od studia. Samozřejmě, převažují ti, jejichž studijní výsledky nejsou zrovna nic moc kvůli plnému úvazku, nebo dokonce školu nedokončili ze stejného důvodu. Mám ale mezi přáteli i takové, kteří jsou schopni pracovat a zároveň podávat vynikající studijní výsledky a psát nejen dobře ohodnocené, ale navíc i velmi zajímavé diplomky (bakalářka je taky diplomka 🙂 ). Tímto odstavcem ale nechci v žádném případě stavět pracovní poměr na vyšší úroveň než studium.

    Co se týče mé motivace k práci při studiu (i když pracovat při studiu budu poprvé až tento nadcházející semestr), jsou tři: peníze, s nimi související pocit nezávislosti a nakonec ego. První dva body jsou jasné a domnívám se, že by bylo velmi snadné je odbourat štědřejším nebo snadněji dosažitelnějším stipendijním systémem. Teď nechci říct v žádném případě, že škola by měla rozdávat peníze každému. Toto téma je jistě často předmětem diskuzí nejen akademických pracovníků a nemohu si dovolit ani naznačit, že bych mohl mít nějaké řešení, když pokaždé, co se nad tím zamyslím, mi tento problém připadne neskutečně komplexní. Nicméně přesto mě občas napadne, že možná, kdyby učitel (přednášející, garant, asistent, kdokoliv) zkusil studenty nějak vtáhnout do tématu, výzkumu, diskuze, určitě by to prospělo nejen studentům, ale i škole. Rozeslat maily dobrým studentům mi připadne jako velmi dobrá iniciativa, ale, bohužel, oslovený student nemusí vždy (a často u svých přátel vidím, že tomu tak skutečně je) odpovědět, často je to kvůli nesmyslným úvahám typu „to zní moc složitě/na to bych neměl(a)/to by mě nebavilo“. Mnohem lepší se mi jeví oslovení dobrého studenta na přednášce, na chodbě, zkrátka osobně. Většina akademických pracovníků na FITu má dostatečné charizma a zapálení pro svůj výzkumný záměr, aby dokázala daného nadějného studenta do daného tématu uvrtat nebo mu jej přizpůsobit na míru. Je mi ale jasné, že tento přístup aplikovat nelze. Na to je na FITu prostě příliš mnoho studentů (nikoliv vinou učitelů, takže doufám, že když při příštích státnicích náhodou „vyletí“ 50% zúčastněných, nebude v této souvislosti odkazováno na tento příspěvek), mnoho z nich je navíc neviditelných.

    Ohledně motivace „ego“, výklad je prostý: vrstevníci mají práci, abych se cítil dobře, taky ji chci mít. Rád si hraju s novými technologiemi, nedovedu si představit den, kdy bych sel aspoň nepokusil vrtat se v mobilních aplikacích a nevymýšlel nové nápady (které pak stejně končí v koši 🙂 ), ale pro takovéto lidi nemá společnost pochopení. Samozřejmě není dobré společností se výhradně řídit, a jakmile se objeví náznak, že bych mohl zanedbávat školu kvůli práci, vím jasně a s čistým svědomím, že škola bude mít vyšší prioritu.

    Během psaní těchto neorganizovaných myšlenek mě napadá ještě jeden důvod pro práci při studiu, který třeba bude trápit nejen mě, ale i ostatní studenty. A čím víc přemýšlím, jak jej formulovat, tím mi připadne závažnější. Student, který dokončí magisterký studijní program, se bude „pyšnit“ minimálně věkem 24 let. Řada z nás má v plánu do roka či dvou po studiu založit rodinu (nikdo nechce svého šestiletého syna vést poprvé do školy v padesáti letech, i když toto je docela hyperbola). A teď následuje úvaha (i když možná mylná, a pokud tak tomu je, budu jen rád, když budu z tohoto omylu vyveden): Zkončil jsem školu. Chci založit rodinu. K tomu potřebuju: mít kde bydlet, mít práci, abych mohl zajistit ono bydlení a milion dalších výdajů. Když nemám praxi, budu pracovat za menší plat než s malou praxí, kterou bych získal za dva roky při studiu. S trochu vyšším platem bych mohl o trochu snáze rodinu „utáhnout“. Takto napsaný problém na mě už nepůsobí tolik hrozivě, ale když si ho představím, původní pocity mě stále neopouštějí.

    Rád bych se ještě krátce vyjádřil ke komentáři přispěvatele „Whateveryouwant“. Souhlasím. Ale pouze s částí týkající se kolejí. Jelikož jsem děsný moula a na začátku studia jsem byl ještě větší, sehnat adekvátní bydlení mi činilo neskutečný problém (pro podobné případy jako jsem já se snažím napsat nějaké články na svém blogu). Ve druháku jsem měl tu čest bydlet na „palačáku“. Mám na to spoustu nádherných vzpomínek a jednu tak nepříjemnou, že převažuje vše ostatní – nedalo se tam spát. A o zkouškovém se tam nedalo ani bdít. Ale holt tyto koleje nejsou asi určeny pro zrovna nejpilnější studenty (i když např. jeden můj dobrý kamarád, který je typickým příkladem „pařiče“, výkonného pracanta, vynikajícího studenta a odborníka téměř na všechno (toto vše prosím bez jakékoliv ironie) bydlí právě zde. A není sám.

    Se zbytkem toho, co whateveryouwant napsal, si dovoluji co nejzásadněji a co nejostřeji nesouhlasit. I přes občasné rozporuplné rozhodnutí ze strany fakulty nebo jejich pracovníků (těch rozhodnutí nebo akcí ale není zase tolik) stále věřím, že škola má zájem o své studenty a že jim chce být dobrým prostředím. Ale aby si toho student všimnul, musí to sám nejdřív chtít vidět.

    Pokud se někdo, kdokoliv pročetl až sem, tak děkuji za pozornost. Doufám, že jsem nešířil žádné bludy a že překlepů a nesmyslů je zde minimum. Na jejich opravy bohužel zrovna není čas, ale zároveň lepší chvíli na napsání tohoto komentáře bych našel stěží.

    Se srdečným pozdravem všem čtenářům
    Pavel Janečka
    Student FIT

    • Pavel Janečka

      P.S.
      Obávám se, že komentář patřil spíše k předchozímu článku, doufám, že to nevadí.

    • Díky za názor a za to, že jste našel ta správná slova a komentář napsal :).
      Rozhodně vidím, že o věci přemýšlíte ze všech stran, takže zrovna o Vás strach vůbec nemám. Držím palce!

  • Word

    Bez tak jí koupil tatínek vstup na vš tak co tu řešíte ?

  • Přiznávám se, že forma výše zmíněné inzerce není nic jiného, než chytrý spam. Spíš bych se ale zaměřil na téma studia při práci. Jsem student a kdybych nepracoval při studiu, neměl bych studium z čeho platit – nestudoval bych. Jak prosté, zdá se. Faktem je, že jiná možnost zaplacení studia tu v podstatě není…

    Studentská půjčka není možnost. Dluh je totiž jako droga – jednou začnete a jen velmi těžko se ho jí zbavujete.

    Stipendia? Jejich výše je na FITu lákavá, ale je zde hned několik ALE. Na bc studiu jsou jen 2 projekty, které jsou dotaženy do konce (nikoliv k dokonalosti – IFJ a IMS). U ostatních pseudoprojektů je „dotažení do konce“ v lepším případě ignorováno, v horším rovnou penalizováno. A co víc – já prostě nejsem robot, který nedělá chyby a rozhodně neumím telepatii, abych ty občas vágní zadání některých projektů či některých otázek na zkoušce dokázal vyřešit přesně podle představ vyučujících.

    Výzkum? Špatný vtip nebo smutná skutečnost? Jen hrstka výzkumných projektů nabírá do svých řad studenty nižších ročníků (což se dá svých způsobem i chápat) a většinu z této „nové krve“ dokonale odradí neosobním přístupem a hledáním svého vlastního zedníka z řad „áčkařů“, kterým je nějakým botem automaticky posílán všechno-a-přece-nic-neříkající email jako ten, který došel Vám. Rozhodně bych čekal aktivnější přístup z řad těchto výzkumných skupin, neboť studenti se o nich nemají moc jak dozvědět.

    Zbývá tedy práce a její vliv na studium už zde byl dostatečně probrán.

    A právě kvůli tomu, že práce je v podstatě jedinou možností výdělku studenta, takový spam nezatracuji, ale spíše vítám…

    • Když to shrnu, popsal jste, že pro současné studenty FITu je pracovat při škole první volba.

      To je naprosto kulturní / zvyková věc. V některých kulturách půl života člověk šetří na vzdělání svých dětí a druhou půlku na svůj důchod. V ČR i jinde dlouho bylo kulturou „student studuje, rodiče platí, student bydlí na koleji, jí studentské řízky a rohlíky, nemá auto“.

      Fenomén „jasně že při studiu pracuju, ostatní možnosti jsou mimo mísu“ je nový a lokální. A je oborově specifický – studenti na pajdáku nebo fildě to tak nemají, protože prostě nejsou v IT.

      Takže já říkám „mezi studenty je to zvykem“, zatímco vy říkáte „mezi námi studenty je to zvykem“. Já navíc ještě říkám: „je to špatně a je to škoda“.

  • Lenka Mazancová

    Dovoluju si na názor cestamira upozornit, ačkoliv je to již nějaký ten pátek, co zde byl umístěn. Omlouvám se, že to bude trochu nesourodé a dlouhé, možná i hodně jednostranné.

    Sama jsem se před čtyřmi lety ocitla ve velice složité životní situaci – náhla invalidita otce živitele rodiny s následným vyhozením z práce a s potřebou téměř stálé péče, takže ani matka si po 15 letech jako žena v domácnosti neměla šanci najít rozumnou práci. Moji rodiče, hlavně můj otec odmítl jít zavčasu na pracovní úřad žádat o dávky, především proto, že pevně věřil, že tuto situaci zvládneme jako rodina s rezervou, kterou za těch pár let vydělal. Doufal, že se mu s jeho zkušenostmi podaří najít práci z domu. Stejně čekal i s žádostí o invalidní důchod – teprve před měsícem mu uznali 3tí stupeň, a to se jeho zdravotní stav extrémně nezhoršil.

    Uběhl rok po největší krizovce a rodiče stále odmítali cokoliv dělat s touto situací z právního hlediska, která však měla obrovský vliv na domácí atmosféru (stres, náhlé finanční omezování se, …). Díky tomu začali doma také padat věty jako že se já, v podstatě na začátku své životní cesty a na přelomu druhého a třetího ročníku bc. studia mám začít svoje rodiče živit, což by znamenalo od školy upustit a jít pracovat někam za téměř minimální mzdu, ze které bych je stejně neuživila.

    Vystudovat VUT FIT a mít titul Ing. před svým jménem je tak trochu můj naivní sen, takže si dokážete představit, pod jak obrovským tlakem jsem byla: Na jedné straně rodiče, kteří vás vychovali, dali vám v podstatě vše, co mohli, a na druhé straně potřeba stát při sobě, touha to se svým životem někam dotáhnout a to včetně vysněné školy.

    Trvalo mi další rok, skoro dva i s jeho uskutečněním, než jsem dokázala najít kompromis, včetně zastavení se v sociálně-právní poradně Přes Bloky (doporučuji všem studentům v náhlé životní situaci!), a tím kompromisem byla práce na částečný úvazek při studiu, která mi dokáže zaplatit ubytování a jídlo. Díky tomu mám však šanci školu dokončit, právě v pátém ročníku píšu bakalářskou práci a doufám, že se mi podaří pokračovat na magisterské studium, kde dopředu vím, že budu nucena rozvolnit. Přesto byl a občas stále je obrovský tlak ze strany rodičů, přátel a dalšího okolí, ale dokopalo to moje rodiče se svou situací něco dělat a žádat o pomoc státní „zřícení“.

    Kdyby tento krok učinili dříve, ještě v začátcích, nebyla by pro mě třeba na žádost o mimořádné stipendium pozdě. Apod.

    Můžete mi vyčítat, že pracuju a studuju zároveň?

    Škola se na jednotlivce v obrovské mase studentů dívá jako na mladého člověka, který si prodlouží dobu studia, což znamená že pokud studuje do 26 let svého života, mají jeho rodiče vyživovací povinnost, která je i právně vymahatelná. Ano, existují i možnosti jak studovat v případě, že rodiče nemohou tuto vyživovací povinnost plnit, jenže k uplatnění těchto dávek je potřeba nesmírného papírovaní, nemluvě o tom, že jejich neschopnost musí být právně podložená. Jenže pokud jenom o korunu přesahuje jejich příjem minimum k tomu, aby byli označeni za „neschopné vyživovat své dítě“, má tohle dítě smůlu. Znám případy lidí kteří už při střední škole byli nuceni chodit aspoň na brigády, aby vůbec měla jejich rodina šanci nějak slušně vyžít. Protože sociální minimum je opravdu minimum a sotva stačí na to, aby člověk mohl přežívat. Ale žít…?

    Tím si nechci stěžovat, že je studium drahé, nebo systém nefér, atd. Jako studenti ČR můžeme být rádi, že to není jak v USA, kde pokud rodiče nenašetřili na studium dítěte nemalé částky, musí se dítě zadlužit na několik let dopředu.

    Nikdy jsem nebyla zrovna poctivý student (pokud se nejednalo o zajímavé projekty jako v IFJ, IMS), nikdy jsem nemířila na Ačka, takže na stížnosti nemám ani právo. Studiu informatiky se věnuju proto, že mě ten obor baví, zajímá, celkem mi jde a chci se mu věnovat v budoucnu. Nejsem na škole jako je Mendelova univerzita, protože od školy očekávám i nějakou výzvu a stimulaci. Ale nechci upustit od svých koníčků a volného času, protože absence těchto věcí mě stresuje.

    Znám pár lidí co se opravdu snažilo získat z každého předmětu za A, jenže ty podmínky k dosažení nejsou vůbec jednoduché a ve finále se často vynaložené úsilí ani nevrátí, pokud nechcete profilovat jako akademik a vydávat veřejně nějaké výzkumné práce apod. Je to o preferencích. Ano, stipendium je sice krásné, Ačka vypadají hezky, ale ze zkušenosti vím, že známky někdy zdaleka nevypovídají o reálných schopnostech člověka. Navíc, když slyšíte své spolužáky mluvit o tom, jak ve svém volném čase mají plné životy a věnují se opravdu zajímavým aktivitám a přesto tu školu zvládají, zhodnotíte si, jestli věnujete 100% na červený diplom, který je ve finále jen „papír jiné barvy“, nebo budete taky trochu „žít“. Mnozí si taky jen nechávají otevřená zadní vrátka v případě, že je studium na FITu nebude bavit, nebo se něco stane.

    K čemu je tedy vlastně škola pro člověka, který se rozhodne studovat nějakou vysokou školu?

    Myslím, že v první řadě titul / diplom. To, že člověk projde vysokou školou a zvládne ji, o něm vypovídá ne jenom to, že zvládá danou problematiku na jisté úrovni, ale že zvládá i stres s tím spojený. U přijmacího pohovoru se vás neptají, jaké jste měl známky. Ptají se, co jste se reálně naučil, a jestli to dokážete použít v praxi.

    Jenže vědomosti jako takové, to taky není úplně ono. Jelikož už jsem na pár pohovorech byla, vím, že pokud dám najevo, že jsem se především umím věci co nevím vyhledávat, naučit se nové technologie a postupy, nebo že dokážu říct co kdy je vhodné použít a k čemu to je ze základní specifikace, když mi nějaký pro mě neznámý pojem lehce naznačí, je to mnohem víc, než reálné znalosti. „Jo, návrhové vzory, o těch už jsem slyšela. Adaptér, Singleton… Neznám je sice všechny, ale pokud mi nějaký trochu popíšete, řeknu vám, kde bych ho použila.“

    Osobně je mi líto, že studium některých předmětů na FITu není více zaměřené na to studenty naučit, kde si informace najít, oveřit jejich relevanci a jak s nimi pracovat a jak je použít. Tohle je v tomto oboru mnohem, mnohem důležitější vlastnost, než mít Ačka a znalosti. Protože škola nás nemá ani šanci připravit na všechny ty technologie a postupy, které tam venku ve světě můžeme potkat. Vzdělávání je v tomto oboru nutné celoživotní, pokud chcete zůstat na trhu práce. (Přesto si myslím že si zrovna bakalářský program na FITu vede v tomto ohledu velice dobře, hlavně proto, že se probírájí i tolik nenáviděné „low level“ / harware věci, kterou jsou podle mě důležité i pro objektově zaměřeného programátora.)

    Dobrým argumentem je, že tohle získáte v praxi. Ale to taky není úplně pravda. Je to vlastnost, která je pro někoho přirozená, a někdo se ji musí horko těžko učit. Je to způsob uvažování, který se dá osvojit, ale tak jako všechny ostatní návyky se strašně těžko mění, čím jste starší.

    Nemluvím jen o „googlení“! Myslím tí osobní konzultace, umět se zeptat, specifikovat co vlastně hledáte a co potřebujete, snažit se sám přijt na to „jak se to asi řeší“ a pokusit se podívat, jestli to už náhodou někdo nehledal a neimplementoval. Tím ale taky neříkám že informace co se učíme jsou k ničemu. Už jen to, že je člověk „zaslechl“, že se o něj „otřely“, zůstane někde v hlouby vědomí a pomůže nás nasměrovat správným směrem.

    Dovoluju si taky nesouhlasit s vašim názorem, že práce při studiu je záležitost pouze našeho nebo technických oborů. Znám studentku biologie, co pracuje v Albertu, znám studentku sociálních věc, která dělá v ochodu s oblečením, a určitě jich je mnohem více.

    Celé bych uzavřela tím, že studenti nejsou pouze masa lidí, kteří si někdy nemohou dovolit ten „luxus“, že jejich jediným skutečným zájmem je studium. Jsme různobarevní a v lepších případech jsou různobarevné i naše životy. Někdy nás okolnosti donutí udělat nějaký kompromis. Mnoho představitelů fakulty je názoru, že „student, který pracuje, má asi málo práce, proto mu musíme naložit víc“. Jelikož jsem vyřizovala již pár žádosti na fakultě a setkala se s mnohými lidmi, našli se i tací, kterým i přesto že jsem jim popsala zvraty mého života za dobu co studuju, cítila jsem z nich jistý druh opovržení a měli potřebu mě srovnat do řady, protože vybočuji. Než jsem se opravdu dostala k někomu, kdo mě chtěl vyslechnout a opravdu mi pomoct, málem už bylo pozdě. Chci tím říct, že i když člověk chce svou situaci nějak řešit, dostat se k tomu řešení je někdy těžší díky zkostnatělému systému a konzervativním předsudkům.

    Takových lidí jako Jaroslav Dytrych by mělo na škole být víc. Upřímně podporuji jeho snažení a všech lidí, kteří ho také podporují na falkultě. Díky těmto lidem dává ukončení této školy opravdu smysl a činí z ní radost!

    Děkuji za přečtení.

  • Podpořte kliknutím

  • Přihlásit odběr

  • Kategorie

  • Oblíbené příspěvky

  • Hojně komentované

  • Archiv

    • - 2017 (3)
    • + 2016 (7)
    • + 2015 (6)
    • + 2014 (16)
    • + 2013 (30)
    • + 2012 (46)
    • + 2011 (99)
    • + 2010 (19)
    • + 2009 (15)