Příprava na státnice: Slajdy na obhajobu diplomky, bakalářky

O obhajobách diplomek a bakalářek jsem už psal dříve: K obhajobám Semestrálních projektů, Postřehy z obhajob Semestrálních projektů. Zopakovat a přidat pár věcí ale snad nezaškodí.

Dnes ke slajdům:

  1. Slajd má dvě funkce. Jednak má obsahovat sdělení, které je vizuálně předáno názorněji než verbálně a nebo verbálně říci nejde. To jest grafy, obrázky, diagramy, tabulky a takové věci. Dvak je to tahák pro vás když mluvíte, co jste vlastně chtěli říct.Ten tahák je ale pro vás, ne pro posluchače. Málo co je tak otravné, jako když si na slajdu přečtete větu a pak vám stejnou větu mluvčí dramaticky přeříká, akorát ji doplní parazitními slůvky (jakože, třeba, …). Jako tahák vám stačí jedno nebo dvě slova v odrážce, tři odrážky na slajd. U každého jednoho slova se ptejte: „musí tady tohle slovo být?“ Nemá žádný smysl, aby na slajdu byla stejná informace, kterou budete říkat pusou.
  2. Zjistěte si, kolik máte času na vaše prezentování. Vydělte ten čas dvěma a podle výsledku si připravte slajdy. Příliš mnoho studentů má ke státnicím, kde mají 7 minut prezentovat, 20 slajdů. I ti, co mají přiměřených 7 slajdů, se zakecají a mluví 12 minut. Na klidu a přesvědčivosti projevu vám jistě nepřidá, když vás v polovině vaší slideshow komise típne, že už máte končit.
  3. Cílem prezentace při obhajobě diplomky je sdělit asi takovouto myšlenku: „Pracoval jsem na tom a tom problému, problém je náročný, já jsem našel rozumné řešení, funguje to tak a tak, zadání jsem naplnil a jsem dobrý student.“ Každý slajd, každá odrážka musí sloužit ke sdělování této myšlenky, nebo musí být smazána.Vaším úkolem není držet přednášku o teorii, ze které vycházíte. Lidé v komisi teorii buď a) už znají a tudíž se od vás nic nedozvědí a vyplýtvali jste čas, nebo b) neznají a pak je pravděpodobně ani nezajímá a vyplýtvali jste čas. Mluvte o tom, co vy jste udělali, jaké jsou vaše výsledky; mluvte o svém projektu.To neznamená, že máte mít na slajdech jen roztomilé obrázky a povídat tlachy; neznamená to, že vzorce jsou zakázány (viz „profesionální dojem“ v jednom trefném komentáři pod jiným článkem). Mějte ve slajdech vzorce a mluvte o tom, jak jste je použili, jak jste je odvodili. Nemějte na slajdech vzorce, kterým vlastně nerozumíte a které jste při řešení nepotřebovali znát. Mějte na slajdech formální pojmy, buďte přesní, definujte a odkazujte se. Ale mluvte takto „profesionálně“ o své práci, o tom, co jste vy udělali.
  4. Státnice začínají obhajobou vaší práce. První dojem, který na komisi uděláte, tedy uděláte svými slajdy (úvodní slajd je vidět ještě než vstoupíte) a pak svým vystoupením. Lidi obecně pouze obtížně mění první dojem, takže na prvním dojmu, kterým zapůsobíte, velice záleží. Když tápete v odpovědi na státnicovou otázku a komise vás považuje za chytrého a sympatického studenta, řeknou si, že jste asi nervózní, máte okno, naťuknou vás a sami sebe přesvědčí, že jste opravdu odpověď vlastně věděli. Když tápete v odpovědi na státnicovou otázku a komise vás považuje za zmatkáře, který není schopen ani říct, na čem teď rok dělal, řeknou si „to jsme věděli hnedka“ a vyhodí vás. Na slajdech a způsobu prezentování záleží!
  5. Na slajdech záleží! Věnujte jim dost času a bystré mysli. Připravte je včas. Velká většina členů komise nečetla vaši textovou zprávu, ale úplně všichni vidí vaše slajdy a slyší váš výklad. Konzultujte proto slajdy s vedoucím, nebuďte líní je přepracovávat a vylepšovat.

Pár námětů na zamyšlení nad hotovými slajdy:

  1. Jsem se slajdy spokojený? S čím nejvíc, s čím nejmíň?
  2. Od kterých jednotlivých slajdů čekám, že posluchače nadchnou, nakloní na mou stranu?
  3. Kdyby mi někdo chtěl pokládat nepříjemné otázky – do kterého slajdu se bude strefovat?
  4. Které slajdy budou samy o sobě přitahovat pozornost posluchačů jen se objeví? Které slajdy budou nudit a budu pozornost ztrácet?
  5. Jaký „první dojem“ o vás sdělují první tři slajdy? „Tento student je …“ – co si komise doplní místo třech teček?
  6. Kdybych věděl, že státnice mám předem v kapse a nemám se čeho bát – v čem by slajdy vypadaly jinak?
  7. Kdyby státnice rozhodovaly o mém životě a smrti – v čem bych slajdy ještě vylepšoval, jaké další argumenty bych použil?

Co o tom soudíte? Zapomněl jsem na něco? Máte jinou zkušenost? Napište to do komentáře!
Až si položíte otázky 1-7, napište mi prosím do komentáře vaše reflexe! Díky!

(pokračování je k nalezení zde)

Kategorie: diplomky, prezentování, státnice
  • Roman

    >Nejvetsi nesmysl prezentaci co trvaji 10 – 15 minut: List of contents. 'Jak vidite na tomto slidu, v tehle prednasce nedriv predstavim teorii, pak budu povidat o A, pak o B. Nakonec se zminim o C.' = 'Abysme meli jasno, zabili jsme minutu drahoceneho casu a v stejne nevite o cem to bude'.

    Tip 'e.' je maximalne dulezity. O to presne jde, co slajdy o me reknou aniz bych rekl slovo. A prave treba klasicka 'Osnova' nema moc sanci na sdeleni niceho jineho nez 'nic lepsiho me nenapadlo dat na slide #2 nez 10 zarazek'.

  • swigy

    >Romane, dovolím si s první částí druhého odstavce souhlasit a s druhou nesouhlasit. Určitě je důležité "udělat dobrý první dojem", to může zahrnovat pěknou grafiku, heslovité odrážky, vhodnou volbu slov… Ovšem klasická "Osnova/Obsah" je dle mého názoru důležitá. Nejednou (i na půdě FITu) jsem se setkala s názorem, že každá prezentace by měla obsahovat náležitosti jako jméno autora, nadpisy, číslování stránek (aktuální_strana/celkový_počet), ale také právě obsah. To proto, aby diváci, v našem případě lidé, kteří mají během pár minut posoudit výsledek naší několikaměsíční práce, věděli co je čeká (buďto aby se těšili, nebo aby si řekli "to bude nudaaa"). Také se mi stalo, že při jedné z prezentací mi bylo vytknuto, že právě slajd "Obsah" chyběl, a zpětně jsem uznala, že lepší než posluchače napínat/nudit překvapením na každém slajdu, je na začátku sdělit, co je čeká.

    Tedy, já až budu obhajovat, slajd "Obsah" do své prezentace také zahrnu. Může to totiž vypovídat i o schopnosti velice stručně, ale také smysluplně, sdělit hlavní body, což asi neumí každý…

  • Adam Herout

    >Obsah u krátké prezentace je zlo. U dlouhé většinou taky. Na začátku prezentace mluvčí bojuje o pozornost publika a obsah je jeden z nejlepších způsobů, jak tento boj prohrát. Není divu: všechny obsahy jsou stejné: "Nejprve trochu uvedu do problematiky, pak představím svoje navrhované řešení, pak ho ukážu na příkladech, pak ukážu, jak jsem ho empiricky vyhodnotil a pak shrnu výsledky a vyřknu závěr." Občas je tenhle standardní obsah opentlen nějakým konkrétním slovíčkem, ale když člověk posčítá ta "konkrétní a specifická" slovíčka, vydají dohromady asi tak stejně informace, jako pouhý nadpis práce (a ten už byl na úvodním slajdu). Jak tímhle chceš někoho zaujmout? Proč by se měl na něco těšit? Spící člověk se na nic přece netěší!

    Vím, že v příručkách "jak dělat prezentaci" a někdy v ústní lidové tradici se obsah doporučuje. To je ale zlozvyk a je to magořina. Podívej se na proslovy Steva Jobse, Kena Blancharda, kohokoli, kdo opravdu umí dělat proslovy – NIKDY nemívají na začátku přehled obsahu. NIKDY. Proč asi?

    Díky za komentář a budu se těšit na polemiku! 🙂

  • SuperLectures

    >Ahoj,

    na presentace studentu se divam i jinou optikou, a to "komercni". Cil presentace je neco prodat. Jste-li obchodak firmy XY, tak presentujete jeji produkt a chcete zaujmout zakaznika, aby si ho koupil. U komercni presentace je dulezite sdelit problem, ktery zakaznik ma a rici, jak ho resite pomoci vaseho produktu. Tim pomuzete zakaznikovi (usetrit naklady nebo cas, zvysit kvalitu, …).

    U presentaci projektu to je podobne. Student resi zadani (problem). A chce presvedcit komisi (zakaznika), ze jeho reseni je dobre (neco opravdu vyresil, zlepsil, navrhl, ..) a dostane za nej zaplaceno (titul).

    Tedy:
    1] "Problem" by mel student hned na zacatku sdelit. Sdelit tak, aby komise (zakaznik) pochopila, ze to je "problem". Je dobre rici (a treba i ukazat na slidu), co je podstatou zadani. Vcem je obtizne, co je dulezite.

    2] Dale, ceho se dosahne vyresenim problemu. Bude nova aplikace, web, zlepsila se uspesnost/rychlost/narocnost algoritmu …

    3] Jak dosahl reseni. Podstatne je, co udelal ON/ONA.
    Zejmena za tento bod dostane student zaplaceno titulem.

    4] Zhodnoceni, ze jeho reseni ma smysl. (evaluace algoritmu, testovani aplikace uzivateli, …).

    Tedy jednou vetou: Presentaci student osobne "prodava" sve usili a chce presvedcit "zakaznika", aby si to usili "koupil a zaplatil".

    Jak uz to byva, da se dobre zbozi "zazdit" spatnym marketingem a obracene. Nastesti tu mame posudky oponenta a vedouciho, ktere by mely slouzit k vyvazeni a eliminaci extremu.

    A jeste si dovolim jednu poznamu z reality: U "presentace", ktere se rika Elevator Pitch mate na toto vsechno asi 30s. U statnic dlouhych 7 minut :).

    Igi

  • Adam Herout

    >Igi,
    To je pro mě trochu nezvyklý, ale rozhodně inspirativní a užitečný pohled na věc. Určitě podržení se té struktury, kterou jsi napsal, pomůže udělat svižnou a přesvědčivou obhajobu.
    Díky za inspirativní komentář!

  • Roman

    >Adam me predbehl :).

    Myslim, swigy, ze je treba oddelit (ale zaroven sladit) to co clovek rekne a to co ukaze na slajdu. Nemyslim si, ze tyhle dve modality se musi prekryvat.

    Mozna by stalo za to rozpitvat prvnich par slajdu nejake peknou prezentace, a uvidis co vsechno se odehraje predtim nez mluvci prejde 'k jadru'. Dopourucuju (krome Jobse a dalsich co byli zmineni), natahnout par prednasek Z TED talks.

    Co se tyka 'obsahu' a sdeleni toho 'co prijde', pokud uz to chces do slajdu davat, tak je mozne vytvorit treba paticku ktera obsahuje casti prezentace a ukazuje 'kde jsme'. Tohle je docela dobra volba pri vetsich prezentacich/prednasek kdy je dobre posluchaci rict 'jak dlouho se ma jeste soustredit' a 'kdy prijde konec' 🙂

  • swigy

    >Díky pánové za jiný pohled na věc. Při obhajobách a podobných srandách jsem doteď byla ten prezentující a hodnocený, nikoli člen komise (patřičně unavený a možná i znuděný). Jako student mám za sebou ale také spoustu přednášek, kde vyučující prezentuje a předává důležité informace (které by bylo vhodné si zapamatovat, když se pak můžou objevit na zkoušce, že). Zrovna teď se na jednu zkoušku učím a takovými prezentacemi se prokousávám. Obvykle mají 60 a více slajdů, informací hromadu a je někdy těžké si je sama utřídit. Co mi ale pomůže (a na začátku přednášky mě patřičně naladí – ať už dobře nebo špatně) jsou čtyři, pět, šest odrážek na druhém slajdu, kde jsou vypsané základní body přednášky – tedy její OBSAH. Pokud obsah chybí, mám chuť autora prezentace rozčtvrtit.

    Při prezentaci zábavné, která mi přijde e-mailem od přátel (fotky kytiček nebo zvířátek, či hádanky a hlavolamy na deseti slajdech) samozřejmě obsah neočekávám a ani nechci, zkazilo by mi to překvapení. U prezentace školní, tedy přednášky na technické téma, ten obsah sakramentsky očekávám. Ve výuce nemám ráda překvapení (snad jenom kromě pokusů fyzikáře na střední 🙂 ) a chci vědět, co mě v následujících dvou, třech hodinách čeká.

    Člen státnicové komise za den nejspíš vidí spoustu prezentací, které, když už mají obsah, tak je ve stylu: uvedení do problematiky – moje řešení – příklady – výsledky – závěr (a už jsme na pěti slajdech plus jeden obsahový). Uznávám, že tohle je nuda. Co když se ale v obsahu objeví odrážka "ukázky GUI" nebo "schéma xxx" (za xxx si doplňte vaše oblíbené). Nebudete se pak jako členové komise těšit na hezký barevný obrázek, osvěžení v tom šedivém dni, kde se studenti střídají jako na běžícím páse?

    Ještě se vraťme ke Stevu Jobsovi. Rychle jsem si vygooglila jeden jeho proslov (http://www.pepperos.cz/projev-steva-jobse/ , je tam i odkaz na český překlad) a se zájmem ho přečetla. Čtvrtá věta (považujme ji stále za úvod) zněla "dnes bych se s vámi rád podělil o tři příběhy z mého života". Což já osobně považuji za sdělení OBSAHU projevu, který se právě chystá přednést. Posluchači tedy očekávají právě tři příběhy. Neočekávají čtyři, ani dva; ví, že po druhém příběhu se mohou těšit ještě na jeden. Mohl také říct "dnes bych se s vámi podělil o tři moudra, která jsem vyčetl v knihách a zaujala mě". Na druhou stranu, vynechal "odrážky" ve stylu "první příběh je o spojování bodů, druhý o lásce a třetí o smrti a na závěr vám řeknu jedno přání, kterým to celé shrnu". Takže jsme tak nějak na půli cesty… 🙂

  • Adam Herout

    >Když slajdy slouží zároveň jako skripta (to je taky zlo), tak je dobře, že mají obsah. U krátké úderné prezentace, kde se mluvčí snaží svoje publikum o něčem PŘESVĚDČIT, musí mluvčí na začátku (ve svém zájmu) použít jakoýkoliv prostředek, aby zaujal svoje publikum.

    Uvedený projev Steva Jobse neznám, ale to, co píšeš, naprosto potvrzuje moje slova :). Steve Jobs si nesvolá lidi, aby jim povídal zážitky z natáčení. On si je svolá (a oni přijdou), aby jim povídal o svém novém produktu, nebo aby dělal PR Applu. Takže kdyby povídal obsah svého talku, povídal by něco jako "nejprve vám představím svůj nový produkt, pak přesně popíšu jeho vlastnosti, pak vám ukážu několik možných použití a pak vás budu přesvědčovat, že si ho musíte koupit, jinak nebudete in". To ale právě nedělá. On říká "povím vám 3 příběhy ze života," protože lidi mají rádi příběhy ze života – z cizího života. On nezabije svoji prezentaci tím, že by hned na začátku promítl obsah své řeči, ale naopak zhypnotizuje publikum něčím, co mají lidi rádi a už se na to třesou. Na začátku žádný obsah, ale boj o pozornost lidí.

    Až budeš obhajovat diplomku, klidně začni – po vzoru Steva Jobse – větou "teď vám řeknu o svém vítězství nad OpenCV", nebo "chystám se vám ukázat dva nejdůležitější algoritmy svého života", nebo "dnes bych se s vámi chtěla podělit o tři příběhy ze svého života". Komise bude očarovaná a budou poslouchat a budou se těšit. Ale pro všechno na světě je hned na začátku neznuď slajdem "motivace – background – algorimus – implementace – experimenty – závěr". To je cesta zoufalců, ztroskotanců a nedouků :). A mnozí po ní kráčejí :(.

  • Anonymous

    >Zaujmout komisi svým projektem, nadchnout je pro to, na čem člověk pracuje rok, a naklonit si je na svou stranu je optimistický cíl každé prezentace. Na druhou stranu to ovšem může být dvojsečná zbraň, protože není nic horšího než špatný herec a nepřirozený projev. Potom každý špatný imitátor Steva Jobse celkem rychle otráví obsah projektu, protože jeho projevu chybí věrojatnost. Publikum pak nevěnuje pozornost tomu, co říká, ale negativní reakci na to, jak to říká. Obávám se, že by si studenti mohli splést obhajobu práce s cirkusovým vystoupením – a někteří baviči z pole informatiky jsou opravdu smutní klauni.

    Další otázkou je, jak bude má prezentátorská inovace přijímána ze strany komise? Kde končí zdravé sebevědomí a začíná urážející arogance a hlavně, kdo to může posoudit?

    Dobrá prezentace je svým způsobem umění, na které mají někteří vlohy a zbytek ji musí trénovat. Praxe ukazuje, že pasivní čtení návodů v této oblasti moc nepomáhá, protože mu chybí zpětná vazba publika. Co vidím jako potenciálně přínosné, by byl nějaký kratší prezentační workshop. Vyzkoušet si prezentaci „na nečisto“, ideálně před publikem a hlavně se zpětnou vazbou k projevu, vytyčit nejčastější chyby daného studenta a co do příště (státnic) zlepšit.

  • SuperLectures

    >Ahoj.. asi tu ted budu za nedouka, ale nevim jestli bych na obhajobe diplomky chtel poslouchat neci pribehy :). Pokud se to umi (a Jobs to umi), tak je to mocna zbran. Pokud se to neumi, tak si tim student podrizne i tak vachrlatou vetev. A ruku na srdce.. FIT neni skola, ktera stoji na verbalnich dovednostech. Takze hlasuji za standardni presentaci, ale musi mit hlavu a patu a nenudit.

    Nicmene me ted napadlo neco (mozna az prilis revolucniho). Statnice a obhajoby jsou verejne. V kazde mistnosti uz je AV nahravadlo. Co takhle nahravat? At se studenti podivaji sami na sebe a ostatni. Lepe se tim pouci z chyb.

    My na konci zimniho semestru organizujeme (dobrovolne) obhajoby pro BP a snazime se jim dat zpetnou vazbu, aby ke statnicim meli predstavu, jak by mela a nemela obhajoba vypadat.
    Od pristiho roku to chceme nahravat. Proc? Protoze student sice vidi uspechy a chyby ostatnich, ale nevidi sam sebe. Ted uvidi i sebe.

    Igi

  • Adam Herout

    >Úplně souhlasím. Snažil jsem se ukázat, že co dělal Steve Jobs nebylo přečtení osnovy prezentace, ale ÚPLNĚ něco jiného. Ale mohlo to vyznít tak, že vybízím k show. Bojím se, že varianta "smutný klaun" by ve většině případů byla nanejvýš pravděpodobná a souhlasím, že je lepší se držet při zdi a "prostě prezentovat" svůj projekt.

    Nahrávání – já osobně – nemám rád a co člověk nemá rád, neměl by činit bližnímu. Nemyslím si, že by nahrávání nějak zvlášť přispělo ke klidu a pohodě vystupujících. Státnice jsou veřejné, tak ať se studenti chodí dívat, ať chodí v hojných počtech. Ale co se mě týče, nahrávání bych si nechal na jiné příležitosti, nebo spíše bych si ho prostě nechal :).

  • Roman Belda

    Dobrý den,

    tímto bych Vám chtěl poděkoval za Vaše cenné informace, které zde sdílíte (nejen tento článek). Velmi mi tyto rady pomohli, dnes, při obhajobě (prezentaci) bakalářské práce na Technické univerzitě v Liberci.

    Těším se na Vaše další články.

    S pozdravem
    Roman Belda

  • Minulé komentáře zmizely nebo něco dělám špatně? V dalším článku se píše o diskuzi týkající se začátku prezentace, tu zde však nevidím…Zrovna ta by mne docela zajímala.

    • Bojím se, že komentáře před srpnem 2011 zmizely, protože tou dobou jsem migroval na jiný systém blogu. A to se týká i tohoto článku :(.

      • Aha, díky za info. Škoda, hledal jsem nějakou inspiraci pro situaci, kdy zadání je na první pohled (poslech) nejobyčejnější z nejobyčejnějších. Konkrétně u mne třeba téma o rozšíření informačního systému jedné fakultní výzkumné skupiny, který slouží zejména k plánování/vykazování práce a pro lidi „zvenčí“ není příliš zajímavý. Minimálně ne ve srovnání s například aplikacemi pro Android nebo nějakým obecně „prospěšným“ tématem.

        Neznamená to, že práce není přínosná nebo jest triviální. Má však v těchto situacích smysl zkoušet za každou cenu najít nějaký zajímavý začátek, byť by mohl působit trochu násilně? Co použít, když nejsou statistiky ani grafy? Než lze vůbec něco „prodat“, je potřeba posluchačům sdělit nějaký informační základ, bez kterého nebudou vědět, o čem je řeč…

        Když uvedu příklady bakalářských prací kolegů, na jedné straně jsou například témata rozpoznávání fotografií či simulace světelných křižovatek (zde je to snadné), straně druhé například nějaké HW téma (instrukční sada procesru XYZ) nebo výše zmíněný IS (kde informační systémy jsou obecně trochu nevděčné téma). Není tedy vždy jednoduché přijít s nějakou návnadou. V mém případě mne napadla pouze otázka „Jak vylepšit IS XYZ?“ na což lze navázat fázi analýzy a následně další záležitosti, ale ještě nevím, zda to zařadím.

        • Nehledal bych „za každou cenu“ nějakou show nebo úžas všech zúčastněných. Když začnete: „Mým cílem bylo řešit tyto problémy: xxxx. Přistoupil jsem k tomu takto: xxxx,“ uděláte to podle mě dobře.

          • Děkuji za odpověď. Ještě by mne zajímala jedna věc – co takhle použití nějakého „mechanického“ nebo laserového ukazovátka? Je to pro státnicovou prezentaci vhodné? Kladu si otázku, zda si členové komise mohou třeba pomyslet „čím to tady na nás mává“ nebo „to mám sledovat tu poletující červenou tečku?“ 🙂

          • Jsou to lidi z masa a kostí. Fakt se v tom členové komisí neliší od normální populace – když s ukazovátkem budete dělat magořiny, jakýkoliv člověk by z toho byl nervózní/znechucený. Pokud ho použijete normálním a účelným způsobem, nikdo se nepozastaví.

  • Podpořte kliknutím

  • Přihlásit odběr

  • Kategorie

  • Oblíbené příspěvky

  • Hojně komentované

  • Archiv

    • - 2017 (4)
    • + 2016 (7)
    • + 2015 (6)
    • + 2014 (16)
    • + 2013 (30)
    • + 2012 (46)
    • + 2011 (99)
    • + 2010 (19)
    • + 2009 (15)