Příprava na státnice: Co se stresem

Navážu na předchozí textíky o slajdech a o obhajobě diplomky/bakalářky a utrousím opět nějaké státnicové moudro. Totiž ptali se mě studenti, jak naložit se státnicovým stresem.

Obhajoba diplomové práce a následné státnice jsou zdrojem stresu. Zatím – pokud vím – nikdo nevymyslel, jak to udělat, aby nebyly. A kdyby vymyslel, asi by se státnice stejně organizovaly pořád, jak se organizují teď, protože to už by pak nebyly žádné státnice.

Návodů, jak bojovat proti stresu a proti starostem je dost, jeden zajímavější než druhý. Ten, o který se podělím, má tři zásadní kvality:
A) Je jednoduchý.
B) Je obecný (nebyl vytvořen pouze pro boj se státnicemi, ale je aplikovatelný skoro na vše).
C) Funguje. Vyzkoušely ho milióny čtenářů knihy Jak se zbavit starostí a začít žít, kterou napsal známý a dobrý Dale Carnegie. A co je pro mě osobně důležitější, vyzkoušel jsem si ho na sobě a zjistil jsem, že: Funguje.

Kouzelná metoda proti stresu je tříkroková:

  1. Objektivně a bez strachu zhodnoťte situaci a představte si, co nejhoršího se může stát. V případě státnic to bude pravděpodobně, že budete opakovat v srpnu a zkazíte si dovolenou, přijdete o plánovaný pobyt u moře. Nebo – statisticky hodně vzácně – vyletíte i tam, vyslechnete si od rodiny, že „asi nejste nejbystřejší“, přihlásíte se znova do školy, necháte si pouznávat předměty, příští rok už se fakt připravíte. Když to nevyjde ani za rok, asi vám ten titul není souzen a budete žít bez něj, jako spousta jiných lidí.
  2. Když si představíte, co nejhoršího vás může čekat, připravte se na to, že se s tím budete muset smířit – pokud to bude nutné. Připravte se na to, že pokud státnice teď nevyjdou, budete za blbce a přijdete o prázdniny, v nepravděpodobném případě o rok svého času. Nebude to příjemné, ale nikdo kvůli tomu neumře a až vám bude padesát, asi si na tu epizodu ani nevzpomenete. Srovnejte se s tím.
  3. Klidně se věnujte snaze postupně vylepšovat tu nejhorší variantu, se kterou už jste se duševně smířili. Udělejte kroky, které vylepší vaše šance zmírnit dopady té blbé varianty, věnujte se činnosti, která zvýší pravděpodobnost, že na ni nedojde. Vylepšujte svoji blbou variantu, na kterou už jste nachystaní. Můžete se učit státnicové okruhy. Můžete vylepšovat svoji přípravu na obhajobu práce. Můžete se dát dohromady se spolužáky a v přípravách si pomoct. Můžete spoustu dalších věcí. Můžete to dělat v klidu a účelně – prostě vylepšujete svoji situaci.

Nenechte se zmást dojmem, který ze sebe ostatní vyzařují – že přichází něco osudového, že teď nebo nikdy. Vy víte, co je to nejhorší, co se může stát, jste s tím srovnaní a podle svých schopností pracujete na tom, aby pro vás věci vyšly líp.

Pomáhá? Nepomáhá? Máte jinou pomůcku? Těším se na komentáře!

Kategorie: státnice
  • SuperLectures

    >Ahoj,

    podle mně, se musí každý se svým stresem naučit žít a ovladat ho. Každý člověk je jedinečný. Někdo to má na háku a pro někoho může být vyhození od státnic smrt.
    Ta pravidla, co jsi psal jsou zajímavá.. mám pocit, že jsem si na ně tak nějak podvědomě přišel sám.

    Dále jsem zjistil, že pro optimální výkon potřebuji mírnou hladinu stresu. Jsem víc ve střehu a lépe mě to myslí. Pokud to beru moc v pohodě, podceňuji některé věci. Pokud je velký stres tak mám co dělat sám ze sebou :).

    Takže, pravidla jsou dobrá, ale.. trénuj, trénuj, trénuj. Ovládání svých nohou pro chůzi se každý učí.. a nabije si než to zvládne. Ovládat stres se taky každý musí naučit. Pravidla pomůžou, praxe je nutná.

    A "pozitivní" na závěr. V životě budou mnohem více stresující (a důležitější) věci, než státnice. Zeptejte se rodičů (i když ti to možná nepřiznají, protože chtějí abyse ten titul dostali :).

    Igi

  • Anonymous

    >podla mna je tento stres pri statniciach (aspon u nas fitakov) sposobeny tym, ze ho zazivame velmi malo (1-2 obhajoby ustne za celeho bakalara, pripadne ked niekto opakuje skusku na 6. krat a hrozi mu vyhazov).

    Idem na statnice a ja osobne som nezazil ani jedno ani druhe (ano, nevybrali ma na IFJ/IAL projekte k prezentacii), takze v podstate budem pod stresom rozpravat prvykrat v zivote (maturita, ehm, tu nepocitam). A to je ten kamen urazu podla mna. Preco si na stres nezvykat uz pocas studia, a zazit ho prvykrat az na takto dolezitej udalosti (podla mna je dolezita dost, kedze pre nas mladych su tie 3 roky zivota podstatne 🙂

  • Adam Herout

    >Zajímavé: učitel říká "trénuj, trénuj, trénuj," student říká "nemám kdy trénovat." Perfektní shoda, to se musí využít.

    Už nějakou dobu se na fakultě řeší, že je divné, když na nějakém tématu student pohoří u státnic, přitom ho v pohodě absolvoval během studia. A vidí se, že masakr u státnic je možno potlačit buď tak, že státnice budou jednoduché a celé studium tak bude dávačka (a to je v delším horizontu sebevražda), nebo že masakr v jednom týdnu u státnic se rozprostře do let studia před tím. Což znamená, že stresík si studenti užijí už dřív a mnohokrát (a s nimi i učitelé, protože to nejde oddělit). A znamená to, že vůbec ne každý, kdo nastoupí do prváku, bude mít příležitost se stresovat (nebo nestresovat) u státnic. Je na tom ještě pořád shoda? Snad ano! Máme jinou možnost? Nevíme o ní.

    Každopádně díky za komentáře!

  • Anonymous

    >Nepřestává mě fascinovat údiv učitelů nad tím, jak studenti, kteří absolvují celé studium písemně, shoří na první ústní zkoušce, kupodivu státnicích, které obsahují všechny povinné předměty. Je to podobné, jako kdyby se divili tomu, že opravář aut, který ví o autech všechno – tráví s nimi většinu času – zajel čas výrazně horší jak jezdec Formule 1.

    Písemný projev je odlišný než ústní projev, písemný/testový a písemný/fulltextový projev se také liší a písemný/testový/1 správná a písemný/testový/0:N správných odpovědí je taky něco úplně jiného. Na každý z těchto zkouškových projevů potřebujete jiné množství informací, protože jde odlišně poznat, jak moc tomu (ne)rozumíte. Při ústním zkoušení poznáte nejlépe, do jaké hloubky student pochopil probíranou látku, proto je ze všech zkoušení asi ten nejpoctivější.

    Píšete, že student v pohodě absolvoval nějaké téma v průběhu studia a pak na tom samém pohořel u státnic. Zde je dobře patrný rozpor ve formách zkoušení, protože nekonzistence míry nároků způsobuje nemilé překvapení jak studentů tak učitelů. V tomto směru vidím příčinu na straně pedagogů, protože někteří vyžadují definici s přesností na hvězdičku (jinak škrtají) a některým stačí k prokázání znalosti zaškrtnutí nejvíce pravděpodobného písmenka z 1:N přísedících sousedů.

    Na gymnaziální úrovni (za mých časů) byla laťka nastavena celoškolně vysoko a vůbec se nediskutovalo nad tím, co znamená „hodně“ znalostí. Na druhou stranu, probírané znalosti se používaly, oživovaly a časté zkoušení nutilo člověka opakovat. Proč se tady učitelé diví, že si studenti nepamatují věci, které slyšeli za celé studium jenom jednou? Nepoužili je v projektu, na zkoušce se jich už nikdo nezeptal a v dalších předmětech se na ně nikdo neodkazoval.

    Provázanost studia a zkoušení hodně chybí a napravení tohoto jevu bude hodně stát času a úsilí. Výsledkem mohou být studenti, kteří se umí lépe vyjadřovat („pičo, nainstaloval jsem linux“), umí formulovat své myšlenky(„pravidla podléhající pravidlům“) a tedy i sdílet znalosti(„doporučuju, abyste si prostudoval slajdy“). Otázkou zůstává, jak se na to bude tvářit legislativně-ekonomické zázemí na FITu.

  • Adam Herout

    >Díky za velice podnětný komentář!

    Údiv – jak učitelů, tak studentů, ale i filosofa – je na místě. Škola přece nemá připravovat na školní zkoušky, ale má vybavovat znalostmi a schopnostmi pro další život. Naivní, ale vlastně racionální úvaha je, že by schopnosti měla dodávat nezávisle na formě zkoušení; jde o znalosti, ne o zkoušky. Asi to tak není, ale – odpusťte mi to – ten fakt mi připadá pozoruhodný a nestydím se za jistou porci údivu. Ne údivu nad studenty, ne údivu nad kantory, ale nad tímto pedagogickým či psychologickým jevem.

    Jak je to? Připravujeme závodníky F1, ale v průběhu studia je zkoušíme jako opraváře aut? Učíme opraváře aut, ale státnice jsou jak pro závodníky F1? O co se teď učitelé FITu snaží, je dát do souladu zkoušení během studia a státnice – buď opraváři, nebo F1, ale ne jednou tak, jednou onak. Podle všeho máme na F1, takže na F1 chceme připravovat. Nechceme u státnic studentům říkat „zrovna vy na F1 nemáte, jděte dělat opraváře,“ chceme, aby ke státnicím dorazili jen závodníci. Jeden akademický rok trvá rok, jedno kompletní studium na závodníka F1 trvá pět let. Změna, kterou FIT dnes udělá, bude vyhodnotitelná tak za pět, sedm let. Snad bude k lepšímu. Už v průběhu půjde pozorovat, jak se věci mění a dělat další změny, snad k lepšímu. Máte lepší nápad? Napište ho, fakt mě zajímá!

    Zkoušet stojí peníze, zkoušet ústně stojí fůru peněz. Zvýšit podíl ústního zkoušení znamená sehnat na to peníze. Stát je teď asi nedá a je to tak dobře – to jsou ty legislativně-ekonomické věci (ne až tak FITu, jako ČR). Ubereme je z výuky? Obětujeme na to radši přednášky nebo cvičení? Ambice vysokých škol je ponechat víc kompetencí studentům, než kolik jich měli na gymnáziu – už jsou dospělí. Proto se snaží poměr výuka/zkoušení oproti gymnáziu zvýšit – je to dobře? je to špatně? jaká je správná míra? Žádné lehké otázky a ještě k tomu dnešní rozhodnutí vyhodnotíme za 5 let.

    Takže babo raď. Studenti raďte. Učitelé a studenti mají velkou většinu zájmů naprosto společných, některé mají různé, ale nenapadají mě žádné rozporné. Není tedy třeba se hádat, je třeba se bavit a hledat správné nastavení procesů ve výuce. Nějaké třeba najdeme a za pět let se podíváme, jak dopadlo. Snad dobře.

  • SuperLectures

    >Ahoj, dovolím si malou korekci.. v podstatě nejsem učitel. Mé "učitelství" začíná a končí u vedení BP/DP.

    Pokud bych byl učitel a měl předmět do 50 studentů, byla by ústní presentace součástí hodnocení (ať už obhajoba projektu nebo ústní zkouška).

    A co se týká "parametrů" absolventů FIT, řídil bych se poptávkou trhu. Chce trh dobré programátory, kteří nemusí umět mluvit? Fajn, nedělejme ústní zkoušky a udělejme písemné státnice. A naopak.

    A poptávka trhu? Zeptejme se firem, kam míří (nejen) naši absolventi, v čem jsou dobří a v čem ne. A také, zeptejme se našich absolventů, co jim v praxi využili, co ne a co chybělo.

    Nicméně by škola měla být obecnou přípravou a dát i rozhled a dovednosti. Takže studium soft skills by nemělo chybět. Hmm a jsme zase na začátku.

  • Anonymous

    >Děkuji za komplexní odpověď a vysvětlení údivu jakožto jevu. Čeština je jazyk celkem mnohoznačný a těžko předvídat, kam směřuje pronesený názor. Souhlasím, že se získané vědomosti by měly být ověřitelné libovolnou formou zkoušení, na druhou stranu to opravdu tak nefunguje. Praxe ukazuje, že je rozdíl mezi tím znát cestu a jít po ní. Jak je to možné, že studenti jsou schopni logicky vyvodit správnou odpověď na testovou otázku, ale při ústním zkoušení nejsou sto zformulovat správnou odpověď? Věřím, že vysvětlení leží někde v psychologii a tématu, jakým způsobem se lidský mozek učí, pamatuje si a vybavuje si uložené informace.

    Jak je to s opraváři a závodníky? Po většinu studia připravujeme závodníky tak, že je učíme rozumět základům, tedy trénujeme opraváře – přece je nutné rozumět tomu, co používáme. Navíc aby závodník docenil to, co se učí, dostane se k pár cvičným jízdám, na kterých se ukážou jízdní vlastnosti. Bohužel získaných znalostí je tolik, že nejde udělat tolik cvičných jízd, zvláště když jedna zabere nemálo času. Ke zkoušce přichází závodník, co rozumí velmi dobře jedné vybrané části, protože si to vyzkoušel na vlastní kůži, a ostatní si dovede představit, že by mohly fungovat podobně. V tomto přístupu nevidím problém a osobně si myslím, že je optimální, protože je potřeba trénovat jak abstraktní myšlení tak to praktické.

    V čem je tento přístup slabší v kotnících jsou právě státnice, kde se neočekává cvičná jízda na dané téma ale celý okruh ve vší parádě a hned několikrát. Tam se rozbije nemálo závodníků, protože málokdo čeká takový akutní nápor na znalosti. Nebyl na to trénován, nebylo to od něj požadováno a tudíž cítí zradu. Tady nastupuje oblíbené „a dobře vám tak“, protože každý člověk si může zvolit, co pro něj má a nemý smysl studovat, kolik toho má a nemá obětovat a kde jsou hranice toho, co je ochoten snést. Co je horší, obě strany mají pravdu – student, který si cítí podveden, protože mu bylo těžko na cvičišti a pak ho odvedli na odlišné bojiště; a učitel, který ví, že škola je základ života, život je boj a přežijí jen nejsilnější. Na diskuzi opět zůstává, kde se nachází pomyslná hranice mezi tím, co je fér, co je život a kde se nachází škola? Můj názor je, že obtížnost a nároky nejsou nepřekonatelná překážka, dokud je prostředí neutrální a férové.

    Co tedy se zkoušením a změnami a jsou vůbe realizovatelné, když je zkoušení tak drahé? A kde vůbec začít a hlavně, jakým způsobem měřit úspěch ve změnách? Opravdu je statistika na státnicích jediným ukazatelem úspěšnosti studia? Většina těchto otázek patří spíš do oblasti pedagogiky než IT, ale řešit ji musí odborníci v IT – opravdu nelehký úkol. Co s tím? Souhlasím s názorem SuperLectures, pojďme se zeptat průmyslu, podívat se, jak to funguje jinde, na jiných školách (a v jiných státech). Naivně věřím, že řešení existuje a není třeba znovu objevovat kolo.

  • Adam Herout

    >V podstatě souhlasím. Jediné, k čemu potřebuju polemizovat je, že by školy měly jít za firmami a ptát se jich, jaké pracanty potřebují – a v tom nesouhlasím už se svým kolegou. O tom asi napíšu zvlášť článek, ať se tady diskuse úplně nezvrhne. Mimochodem, tuhle diskusi možná pak vydáme knižně – co příspěvek, to kapitola – co říkáte :)?

    U státnic jsem zažil, že student nedokázal odpovědět na otázku, kolik bajtů má kilobajt. Vyzkoušel několik zajímavých cifer, žádná z nich nebyla 1024. Nemyslím, že by to fakt nevěděl. Myslím, že v tu chvíli asi nedokázal odpovědět ani na otázku, jak se jmenuje. Myslím, že – jak píšete – problém státnic je psychologický, ne znalostní.

    Vliv státnicového stresu by asi šel zmírnit tím, že by studenti dostávali příležitost si na stres zvykat několikrát za semestr. A i se tím směrem teď skola ubírá. Přidá tím stres studentům, přidá tím stres sobě. Ale je to shledáno býti nezbytným – celkem v duchu toho, co píšete.

    Já zkusil snížit vliv státnicového stresu levněji – krátkým článkem s tříkrokovou metodou, která mě pomáhá, ale asi není definitivní odpovědí na problém státnic. Berte, nebo nechte bejt :).

  • Anonymous

    >Beru, vyzkouším (už brzy) a dám vědět. Do příště trochu zmírním své grafomanské sklony, ať se z komentářů stanou opět jen komentáře, na knihu to není.

  • Anonymous

    >Domnívám se, že velkým, ne-li největším problémem státních zkoušek na FITu je jejich objektivita, respektive neobjektivita. U bakalářských i magisterských SZZ se otázky přidělují, místo, aby byly losovány. Dále neexistuje žádná písemná příprava (krom jedné minuty na vydechnutí, což je největší inovací tohoto ak. roku).

    V neposlední řadě nejsou na bakalářských státnicích přítomni lidé z jiných univerzit, tudíž se všechno děje za zavřenými dveřmi v rámci fakulty. V kombinaci s tím, že byly bakalářské státní zkoušky minulý rok změněny takovým způsobem, že nyní obsahují všechny povinné předměty to tvoří třaskavou kombinaci, kdy výsledek pramálo závisí na studentových znalostech, ale spíše na libovůli komise, která je defakto nezpochybnitelná a výsledek nepřezkoumatelný.

    Ironické je, když lidé s profesorským titulem z FITu prohlašují, že oni nemusí být schopni zvládnout okruhy z bakalářských státnic a kdyby dostali okruh mimo svůj obor, tak je možné, že vyletí.

    Státní zkouška by měla být důstojným zakončením studia, nikoliv nedůstojnou fraškou, kde komise s absolutním mandátem rozhoduje o budoucnosti mladého člověka na bázi 5 minutového povídání.

  • Adam Herout

    >Z vašeho komentáře cítím velký hněv a velký pocit křivdy. To je mi líto. Já jsem si na vás státnice nevymyslel, já jsem jen napsal článeček s úmyslem pomoct vám zmírnit státnicový stres.

    S některými věcmi, které jste napsal, souhlasím. K některým se nedokážu vyjádřit. Polemizovat budu s jedinou. Státnice se nedějí za zavřenými dveřmi – jsou ze zákona veřejné. Študenti, choďte na ně. Přijďte se podívat, jak státnice probíhají, jak vypadá kladení otázek, jak vypadá obhajoba, jak vypadá zkoušení.

  • Anonymous

    >Jsem rád, že na FITu existují lidé jako Vy, kteří se snaží vytvářet atmosféru transparentnosti a opravdu pro studenty něco dělají, mnohdy nad rámec svých povinností. Jen tak dále! 🙂

  • Anonymous

    >Dobrý den,
    taky bych rád přidal svůj prostý názor (studenta, který jde k bak. isz). Předpokládám, že tím základním cílem fakulty je, aby student získal přehled o všech probraných předmětech/oblastech.

    Jak toho docílit? Z mého pohledu jednoduše. Všechny zkoušky minimálně částečně fulltext, ideálně celé. Kombinace teorie a příkladů. Proč takto? Protože teď při přípravě na isz jsem zjistil, že ty fulltextové předměty ovládám, nebo aspoň vím o čem se mluví, chápu problématiku. Na ABCD předměty naopak jen nevěřícně koukám, co to tam vlastně je. To bych považoval za základ lepších výsledků u isz, ale i skutečné znalosti studentů.

    (Možná pak u státnic 15 minut k BP a písemně zkouška například ze dvou otázek. Student by si vyzkoušel traumatizující pocit prezentace, zároveň by ale předvedl své znalosti takovým způsobem jako je zvyklý. – pouhé zamyšlení, neberte vážně, vím, že to tak nebude)

    nechci být hnidopich, ale ten dotaz kolik bajtů má kilobajt je poměrně zákeřný, správná odpověď ale není 1024, ale 1000, podle skript myslím z INC nebo i podle wiki viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Byte

    pavel

  • Klimesmartin

    žádné rady neexistují..poslední rozčarování je z kladených okruhů na Mgr. SZZ. opravdu hlava nebere..

    • Cítím, že za tímto komentářem je nějaký osobní příběh, který neznám. A tak na něj nedokážu odpovědět :(. Nechcete napsat víc?

  • sirem

    podle mě je tohle pitomost, to člověka vystresuje ještě víc. Já bych řekl, že by se měl každý přesvědčit o tom, že to udělá a nic jiného si nepřipouštět a jít na to s optimismem a ne s přístupem, že když to nedám, tak budu mít další rok pokaženej, to je hodně špatná představa…

  • Miloslav Číž

    Já osobně mám velké problémy s trémou a nervozitou. Co zaručeně pomáhá, je jedna věc – důkladná příprava. Když mám prezentaci, kterou jsem si 20x prošel ze všech úhlů, osnovu, věty, časový rozvrh a odpovědi na potenciální dotazy mám připravené v hlavě, cítím se sebevědomě a jde to pak samo, dokonce mě to pak baví prezentovat.

  • Ahojte ľudia.

    Existujú techniky ako zvládnuť stres pred štátnicami. Vychádzajú z toho, že vzniká kvôli pocitu nevyhnutnosti aby sa situácia vyvinula podľa tvojích predstáv. No nemôžeš ju kontrolovať a bojíš sa, že sa vyvinie zle. Tieto tri body sú všetko, čo treba na odbúranie stresu.

    Najzákladnejšie technika je ČO NAJHORŠIE SA MôŽE STAŤ?

    Predstav si, že sa stane to najhoršie: Vytiahneš si najťažšiu tému zo všetkých. Zamrzneš a vypadne to aj to málo, čo si vedel. Nespravíš štátnice. Znechutená komisia ťa pošle preč.

    A teraz sa spýtaj sám seba: Čo najhoršie sa môže stať, ak tie štátnice nespravím? Čo by sa stalo? Naozaj by som zomrel? Budem hladovať, žiť pod mostom, zamrznem cez zimu? Je škola moja jediná šanca? Už nikdy nenájdem dobrú prácu? Rozhodne NIE.

    Nebude to jednoduché, ale prežiješ. Tvoj život NEBUDE zničený. Chvíľu by si sa cítil mizerne, skúčene, stratene. No časom to prebolí. Máš aspoň jeden opravný termín – jednu novú šancu. Niekedy i dve. Takže nič nie je stratené. Prípadne sa vrátiš domov, pôjdeš bývať s kamošom a budeš za čas pracoval v robote, ktorá ťa nebaví. Ale prežiješ.

    Vedz aj to, že existuje mnoho ďalších príležitostí než škola. Samoštúdium, stovky vzdelávacích programov a kurzov, online vzdelávanie, celoživotné vzdelávanie. Veď pozri koľko ľudí sa vypracovalo na vrchol bez školy. Vymenuj ich niekoľko – z okolia aj zo sveta. Aj ty sa môžeš takto vypracovať.

    Uvedomenie, že prežiješ aj keby si štátnice nespravil prináša zmierenie s negatívnym výsledkom. Nech to dopadne akokoľvek, ty pôjdeš ďalej – k lepšiemu. Preto prestaneš byť nervózny a vystresovaný.

    Takže čo také najhoršie sa môže stať???

    Ďalších 8 ukľudňujúcich techník ako zvládnuť stres pred štátnicami je tu:
    http://bezbolestneucenie.sk/ako-zvladnut-stres-statnice/
    S týmito technikami zvládneš štátnice v kľude, bez nervov a paniky.

    Všetky techniky sú ZADARMO 🙂

  • Podpořte kliknutím

  • Přihlásit odběr

  • Kategorie

  • Oblíbené příspěvky

  • Hojně komentované

  • Archiv

    • - 2017 (3)
    • + 2016 (7)
    • + 2015 (6)
    • + 2014 (16)
    • + 2013 (30)
    • + 2012 (46)
    • + 2011 (99)
    • + 2010 (19)
    • + 2009 (15)