Jednadvacáté století se nám už dobře rozběhlo, první dekádu už má zdárně za sebou. Řekl bych, že v něm všichni začínáme být tak nějak doma. Čtvrtina občanů ČR vyplnila sčítací formuláře elektronicky a poslala je po internetu. Z toho nám ale neplyne, že by povědomí o informačních technologiích bylo u vzdělaných lidí samozřejmostí. Občas dostaneme podobný e-mail, tentokrát z významné a velké (nejmenované) státní instituce:
Vážený pane docente,
dovoluji se na Vás obrátit ve věci spolupráce/možnosti zajištění studenta z Vašeho ústavu při tvorbě nové grafické úpravy (návrhu) webových stránek naší instituce XYZ.
Rádi bychom dali příležitost studentovi, aby se podílel na přestavbě webových stránek instituce XYZ. Představa o nové struktuře a obsahu existuje, nyní je potřeba vtělit ji do grafické podoby.
Student by za tento projekt dostal zaplaceno a rovněž obdržel i doporučení pro svůj budoucí profesní život.
Když by přecházeli na jiný způsob účtování – pozvali by si studenta ekonomky, ať jim to spíchne (a dokonce dostane zaplaceno)? Ne, najali by drahou poradenskou firmu a udělali by dobře, protože na dobře nastaveném účetnictví dost záleží. Když by potřebovali právníka pro zastupování v soudních sporech – oslovili by právnickou fakultu, jestli nemá šikovného študáka? Ne, sepsali by smlouvu s renomovaným, ostříleným a drahým právníkem a udělali by dobře, protože fakt záleží na tom, jestli vyhráváte nebo prohráváte soudní spory.
Ne tak web, ten může udělat študent. Na web jenom všichni zaměstnanci budou zveřejňovat svoji práci a budou tím trávit více nebo méně svého drahého pracovního času, podle kvality řešení. A jenom tam všichni klienti budou hledat informace, a když je rychle najdou, budou spokojení a radostní, když je nenajdou, budou je rozzuřeně vyžadovat telefonicky nebo doporučenými dopisy. Web je jenom čelo a tvář instituce. Web jenom tvoří první dojem. Ten ať splácne študent, dáme mu za to i nějaké peníze!
Čím to může být? Napište mi nápady do komentáře! Díky!
