O tom, že člověk (i student) má vědět, co chce a jít za tím (Richar Wilbur):
Četl jsem, jak Quijote při svém putování
dojel jednou se svým koněm na rozcestí.
Nevěda jak dál, tak aby nepokoušel štěstí,
a protože o svém cíli neměl ani zdání,
rozhodl se nechat vybrat svému koni,
aby určil, která ze dvou cest mu lépe voní.
Jedna vedla ke slávě, druhá na válečné pole,
kůň se ale vydal směle rovnou ke stodole.
O tom, že to se svou organizovaností a techničností člověk nemá přehnat, ale má mít nějaké výstřednosti (William James):
Hlavní rozdíl mezi člověkem a zvířaty spočívá v hojné přemíře jeho subjektivních sklonů. Nadřazenost člověka nad zvířaty vyplývá jednoduše a výlučně z nereálné a zbytečné povahy jeho tělesných, mravních, estetických a intelektuálních potřeb. Přitom bez tohoto úsilí člověka o to, co je přebytečné, by se tak pevně nezakořenil v tom, co je nutné. Uvědomění si této skutečnosti by člověka mělo přivést k závěru, že by měl důvěřovat svým potřebám, že i tehdy, kdy se jejich uspokojení zdá nemožné, neklid jimi vyvolaný je přese všechno nejvhodnějším průvodcem jeho životem, který ho dovede k záležitostem, jež unikají jeho stávajícímu chápání. Zbavte člověka jeho výstředností, znásobte jeho smysl pro realitu a přivedete ho k záhubě.
